Svět, který přichází…

Coming world…

Kuna Zbyněk

Abstrakt

Autor si všímá integračních procesů ve světové ekonomice v kontextu s tzv. globálními problémy. Posuzuje perspektivy sjednocené Evropy ve vztahu k Severní Americe a oblasti Dálného východu. Svou pozornost věnuje i ostatním regionům. Poznatky uváděné v článku vyplývají z řešení institucionálního výzkumného záměru MSM 411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje.”

Poznatky uvedené v článku vyplývají z řešení projektu MSM 411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Abstrakt

Author notices integration in the world economy and global problems. He thinks about future development of EC, NAFTA and Far East. He notices other regions, too.

Pieces of knowledge mentioned in the article result from the solution of the institutional research intention MSM 411100013 “Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European structures - a presumption of permanent sustainable development.”

Klíčová slova:

světová ekonomika, Evropská unie, NAFTA, Dálný východ, 21.století, globální problémy

Keywords

World economy, EC, NAFTA, Far East, 21st century, global problems

Úvod:

Před osmi a půl měsíci jsme si připili na poněkud větší změnu letopočtu. Nemalé části lidstva byly ovšem naše oslavy tří nul docela lhostejné. Ať již proto, že mají jiné starosti, anebo jiný kalendář. Tak například muslimský svět letos dospěl do roku 1420, jinak plyne čas domorodcům na ostrově Bali a jsou i další výjimky. Přesto se nelze zbavit dojmu, bez ohledu na zvolený princip počítání let, že žijeme v době velmi důležité. Člověk ve své dosavadní historii ještě nikdy nebyl vystaven tak převratným změnám jako ve století dvacátém a tyto změny budou pokračovat. Každé desetiletí je dnes jiné. Po neolitické revoluci na úsvitu dějin a průmyslové revoluci v 18. a 19. století, můžeme nyní hovořit o revoluci globální a revoluci informační. Při zrychlujícím se "tepu času" je obtížné odhadnout příští vývoj. Kam až můžeme dohlédnout?

Tendence

Řekněme si, co je nesporné:

1) Zvýší se mobilita pracovních sil bez nutnosti dojíždění do práce. To bude brzy - během 10 až 15 let lze očekávat velké změny. Díky dalšímu rozvoji telekomunikací řada lidí, zejména ti, kteří se nepodílejí na hmotné výrobě, budou pracovat doma. Odpadnou časové ztráty denodenního dojíždění do zaměstnání. Sníží se nároky na hromadnou městskou dopravu a příměstskou osobní dopravu. Vznikne možnost samostatněji si organizovat práci.

Pracovní mobilita vzroste i v tom smyslu, že kdekoliv na světě máme možnost pokračovat v již započaté práci. Všechny potřebné informace jsou na přenosném a miniaturizovaném počítači. Můžeme s prací začít v Praze, pokračovat v ní třeba na letišti v Paříži a dokončit ji například v Atlantě, přičemž spolupracovníci jsou pro nás dosažitelní z kteréhokoliv místa.

Samotné pracovní cesty se ovšem nejspíš omezí též. Různá jednání, ale třeba i vědecké konference nebo výuka budou moci probíhat na dálku (hovoří se o tzv. virtuální realitě). Jestliže například pravidelná letecká doprava ve své dosavadní historii byla orientována především na služební cestující, dnes hlavní světové aerolinie předvídají, že během dvaceti let 80 % klientely budou tvořit ti, kteří cestují na dovolenou či na návštěvu příbuzných.

2) Důležité je i sdílení informací - informace jsou v aktuálním stavu k dispozici pro mnoho uživatelů (internet). Celý obchodní proces může být ve firmách (omezí se úloha zprostředkovatelů). Díky tomu se bude převážet jen to, co je nezbytné. I u služeb se sníží role prostředníků.

3) V příštích letech bude sílit tlak na sociální systémy ve vyspělých zemích. Nepůjde přitom jen o stárnutí populace v souvislosti s demografickým vývojem, ale i o důsledky přesunu řady činností do rozvojových zemí, kde jsou pracovní síly levnější.

4) Za dveřmi jsou další nové objevy a technologie, jejichž praktický význam nedokážeme zatím ocenit. Již dnes jsme například na stopě nových materiálů, které budou extrémně lehké, pevné a odolné. Teoreticky se hovoří o možnosti budoucího "výtahu do vesmíru", přesněji na oběžnou dráhu, a pochopitelně, že tyto materiály jednou výrazně ovlivní i stavebnictví.

5) S ohledem na vysokou závislost na ropě a fosilních palivech vůbec včetně geopolitických aspektů a ochrany životního prostředí, je zde požadavek nového ekologického a levného paliva (v této chvíli jsou nejnadějnější projekty na bázi využití vodíku a také ukládání sluneční energie do chemických sloučenin).

6) Globální ekonomika omezí přerozdělování makroekonomickým centrem. Zvýrazní se role podniků, tedy mikroekonomické úrovně. Změny lze očekávat v organizačních strukturách a ve vztazích mezi pracovními týmy a v efektivní koordinaci těchto týmů v rámci globální ekonomiky systémem trhu.

7) Rychle se měnící prostředí okolí podniku a konkurence povede v globální ekonomice k překonání komparativních výhod výhodami konkurenčními, založenými na dosažení více parametrů. V praxi to bude znamenat nepřetržitou změnu a tvorbu dalších konkurenčních výhod. To vyvolá tlak na potřebu celoživotního vzdělávání.

8) Vzdělání, schopnosti, tvořivost, adaptabilita a jejich aktivní užití budou akcelerátory efektivnosti výroby a služeb. “Intelektuální kapitál” se stává důležitější než hmotná aktiva. Jako příklad lze uvést Irsko. Ještě při vstupu do EU v roce 1973 relativně chudá pastevecká země s vysokou nezaměstnaností a emigrací, bez nerostného bohatství a významnějších průmyslových podniků, byla periferií západní Evropy. Tato země se ovšem důsledně zaměřila na vzdělávání a výchovu mladých. Irům došlo, že jejich největším bohatstvím jsou “lidské zdroje”. Výsledky ukazují, že Irsko našlo správný recept. Dnes vykazuje nejvyšší hospodářský růst v Evropě, který každý rok dosahuje 8-10 % HDP. Životní úroveň je již vyšší než v sousední Británii a lidé se už nestěhují za prací do zámoří. Během 30 let počet vysokoškoláků vzrostl šestkrát.

9) Budoucnost lidstva je ve vesmíru. Jestliže nyní vstupujeme do 21. století, nesmíme se bát vyslovit ani tuto tezi. Během cca 30 let dojde k průmyslovému využití nerostných zdrojů Měsíce a nadnesená není ani představa výroby elektrické energie na oběžné dráze Země. V závěru století, podle současných předpovědí americké NASA, bude planetu Mars obývat na 50 000 lidí. A pochopitelně, že to jsou jen první kroky…

Evropa, USA, Dálný východ…

Při úvahách o naší budoucnosti lze vytipovat i některé klíčové momenty, jejichž řešení či zanedbání může mít osudový význam. Sem patří nebezpečí rozsáhlého válečného konfliktu (nejen jaderné, ale už i elektromagnetické zbraně…), problém chudoby a podvýživy, ekologický problém (včetně důsledků pro světové zemědělství), nové epidemie infekčních chorob, demografický růst, ztráta kulturní rozmanitosti, identity a jazyků (v 21. století se předpokládá ztráta 90 % dnes používaných jazyků). Tyto problémy všelidské povahy, které se řadí mezi tzv.globální, překračují rozsah mnou zamýšleného příspěvku, a proto je nebudu dále specifikovat.

Jestliže 19. století dominovala Anglie a ve 20. století se do popředí dostaly USA, je nasnadě otázka, kdo převezme vůdčí roli ve století nastupujícím. Kandidáti jsou tři: EU, USA a Dálný východ.

Tyto naše úvahy se neobejdou bez připomenutí současného sjednocování světové ekonomiky a zkracování vzdáleností všeho druhu. Trend globalizace (nejen ekonomiky) je nepopiratelný a nezvratný. Souvisí i s postupujícím procesem liberalizace mezinárodního obchodu. V roce 1947, když se formoval GATT, činil průměr celních sazeb (tzv.celní incidence) průmyslových výrobků smluvních stran 40 % hodnoty zboží, dnes, tedy v roce 2000, to jsou již jen 4 % (v zemědělství jsou však prozatím sazby mnohem vyšší, i když i zde je trend k jejich snižování - viz např. Uruguayské kolo GATT). Z toho vyplývá, že dnešní ekonomiky jsou daleko více otevřené než kdykoliv předtím a že výrobky musí být konkurenceschopné v celosvětovém měřítku. Kvalita je samozřejmostí, problémem však už není vyrobit, jako spíše prodat. Nových trendů dokázaly nejlépe využít tzv. transnacionální korporace.

Na straně druhé, zejména v posledních letech, pozorujeme vznik řady regionálních ujednání o volném obchodu, celní unie, které se týkají všech kontinentů. Druhou, souběžně působící tendencí, je tedy polycentrismus. Otázka zajištění surovin, odbytišť, trhů i dalších faktorů "ekonomického zázemí" spolu s geopolitickými aspekty bude nutit jednotlivá seskupení institucionálně prohlubovat své vztahy. Polycentrický vývoj světové ekonomiky bude ekonomické "megaregiony" stále výrazněji vnitřně tmelit systémem autonomních obchodních ujednání, pásem preferenčního obchodního a investičního režimu a vůbec geopolitickými a dopravními zřeteli.

Proces integrace zatím nejvíce pokročil v Evropě. Je to pochopitelné. Po mnoha konfliktech a dvou světových válkách bylo nutností zajistit v Evropě mír. Pařížská dohoda z r.1951 o ustavení ESUO se zaměřila na mezinárodní kontrolu odvětví nezbytných k výrobě zbraní. Následné prohlubování hospodářské spolupráce a vznik EU je dnes pro relativně malé evropské země jedinou možností, jak si i nadále uchovat významné slovo ve světovém dění, čemuž by mělo napomoci (a dát novou dynamiku) i rozšíření EU o země středovýchodní Evropy. Během příštích 20 let by EU měla zdvojnásobit svou členskou základnu z 15 na 30 zemí a zvýšit počet obyvatel z 375 na 560 mil. (zahrnuty i Turecko, Norsko a Švýcarsko). Těsné hospodářské vazby lze předpokládat s neevropskými středomořskými zeměmi a s Ukrajinou. U posledně jmenované země bych se rád zastavil. Ukrajina má značný růstový potenciál daný surovinovým bohatstvím, poměrně kvalifikovanou pracovní silou a rozvinutými některými obory průmyslu, nehledě k příznivým přírodním podmínkám pro exportně orientované zemědělství. Důležitou roli však budou hrát i otázky geopolitické. Ukrajina se potřebuje vymezit vůči Rusku a určitá forma nadstandardního přidružení k EU by znamenala podporu demokracie a přijetí evropských norem.

Současná EU se ekonomickou silou již vyrovná USA. K handicapům však patří stárnutí populace, méně zdrojů nerostných surovin, aktuálně i vysoká míra nezaměstnanosti. Přesto se domnívám, že Evropa má před sebou dobrou perspektivu, vycházející z její mnohotvárnosti a schopnosti řešit vlastní spory. Vize budoucnosti by měla spočívat v evropanismu, v úsilí o vytvoření nové evropské identity, ve větší koordinaci z jednoho centra, ve slaďování hospodářské politiky. Proces evropské integrace by měl vycházet z přirozené přitažlivosti Evropy pro většinu Evropanů, podobné kultury a historie, společných zájmů a geografické blízkosti.

USA, jejichž HDP se na světovém ukazateli podílí cca 1/3, zůstávají hospodářsky nejsilnější zemí světa, jež si stále udržuje technologický předstih, nehledě k vysokému stupni surovinové soběstačnosti. Americký trh je větší než japonský a kompaktnější než evropský. Mezi palčivé problémy patří značné (a zvýrazňující se) sociální rozdíly.

Jako určitou reakci na prohlubující se integrační procesy na evropském kontinentu iniciovaly USA (spolu s Kanadou a Mexikem) vznik Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA), platné od 1.1.1994. V případě USA lze hovořit nejen o ekonomické, ale i zahraničně politické dimenzi se snahou eliminovat nebezpečí nestability jižního souseda. Příznivé efekty z NAFTA se v USA projeví spíše až v dlouhodobějším rámci jako doprovodný výsledek změn mexické prosperity. Souběžně založené MERCOSUR laplatskými státy s deklarovanou těsnou vazbou na fungování NAFTA lze chápat jako první krok k vytvoření celoamerického hospodářského prostoru. Konečně i samotné USA se hispanizují a Miami se dnes po New Yorku stává dalším obchodním a bankovním centrem. Přesto jsem vůči zvažovanému Americkému společenství volného obchodu prozatím zdrženlivý, neboť demokracie je v Jižní Americe v krizi a autoritářské režimy dnes ovládají Venezuelu, Kolumbii, Ekvádor, Peru, Bolívii a Paraguay. Jistě však nelze přehlédnout značné surovinové bohatství Jižní Ameriky, tradici průmyslové výroby a relativně kvalifikovanou pracovní sílu.

Po tržně orientovaných změnách v 80. letech je dnes už zřejmé, že vedoucí roli v Asii od Japonska postupně převezme Čína. Nejdynamičtěji se rozvíjející oblast Asie dnes představuje tzv."Čínský hospodářský prostor", zahrnující Tchaj-wan, Hongkong a jižní provincie ČLR (zejména Futien a Kuangtung). Jde o neformální spolupráci, neboť tento integrační proces nebyl řízen vládami, ale rozvinul se spontánně s ekonomickými reformami v Číně. Přestože politické vztahy ČLR a Tchaj-wanu jsou stále napjaté, Tchaj-wan je dnes v Číně největším zahraničním investorem (objem investic Tchaj-wanu v ČLR dosahuje bezmála 40 mld USD). Je nutné též připomenout, že v celé oblasti jihovýchodní Asie žije významná čínská menšina a se zvyšující se ekonomickou vahou Číny bude sílit i vliv této nejlidnatější země v celém regionu. Číňané v zahraničí bývají přitom velmi úspěšní. Snad z určitého pocitu ohrožení, který v zemích, kde tvoří menšinu, mají, jsou ochotni daleko tvrději pracovat a nechybí jim energie k prosazení se.

Jako aktualitu lze uvést, že na červencovém summitu ASEAN byl 10 zeměmi jihovýchodní Asie deklarován zájem o vytvoření zóny volného obchodu (AFTA) v roce 2003.

Asijskopacifický region zatím hledá svoji identitu. Stojí před značnými problémy zapojení tak odlišných zemí, jako je ČLR s autoritářským politickým systémem a částečně netržní ekonomikou a demokratického a tržního Japonska a "konzumerizované" a "westernizované" společnosti Hongkongu, Austrálie a Nového Zélandu.

Řada "neznámých" bude provázet i vývoj v přilehlé jižní Asii. Dnes již miliardová (počtem obyvatel) Indie na sebe (spolu se sousedním Pákistánem) v roce 1998 negativně upozornila zkouškami jaderných zbraní, vysokou natalitu a nízkou úroveň výživy však prozatím vyřešit nedokázala. Problémem je i přežívající kastovní systém, kdy zhruba čtvrtina z miliardy Indů je stále odsouzena k životu v chudobě a ponížení.

Pokud jde o ostatní oblasti světa, rozhodně nelze opomenout euroasijské Rusko, i když na aktuálnosti nyní získává i jeho možný rozpad na další subjekty. Rusko je rozporuplnou zemí. Vlastně impériem, které stále brání cestě k sebeurčení mnohým národům, nejen Čečencům. Hospodářství a politiku ovládají zájmové skupiny, mafie. Poslední dekádu provázel boj o ovládnutí bohatých zdrojů surovin. Na druhé straně, aktuální hospodářské údaje naznačují, že se i v Rusku konečně začínají pozitivně projevovat tržně orientované změny z počátku 90. let. Loňský růst HDP dosáhl 3,2 %, přičemž poslední čtvrtletí skončilo na téměř šokujících 8,8 %. Letos se růst HDP odhaduje nejméně na 5 %. Zejména rychle, dvouciferně, přitom roste výkonnost průmyslu.

Dosti nejasné vyhlídky ve střednědobém horizontu má oblast Středního východu a to nejen z důvodu politické a náboženské konfliktnosti a drastického nedostatku pitné vody. Substituce ropy za jiné palivo by s největší pravděpodobností přinesla zhroucení ekonomik ropných zemí a to v situaci rychlého populačního přírůstku. Země jihozápadní Asie ovšem mohou těžit z poskytování obchodních a dopravních služeb v relaci Evropa - Dálný východ, a tak do určité míry překonat svou hospodářskou jednostrannost. Země jako Spojené arabské emiráty se o to konečně již dnes úspěšně snaží. Nikoliv náhodou to byla dubajská společnost Emirates Airlines, jež jako první na světě v červenci objednala 12 obřích letadel Airbus A3XX s kapacitou 555 až 656 cestujících (jeden letoun stojí cca 220 mil. USD).

Nejméně optimistické vyhlídky při vstupu do jednadvacátého století se týkají subsaharské Afriky. Degradace přírodního prostředí, chudoba a podvýživa, populační exploze a politická nestabilita jsou asi nejčastěji skloňovanými charakteristikami této části světa. Afrika se neobejde bez účinné pomoci vyspělých zemí, jež by měla být prioritně směrována na rozvoj zemědělství a výstavbu infrastruktury. Nasnadě je ovšem i otázka, zda si některé africké země na jih od Sahary dokáží samy vládnout. Negramotnost v Africe nemizí, ale naopak se zvyšuje. Polovina afrických dětí nenavštěvuje školu vůbec, výuka většiny ostatních je nekvalitní a často jen krátkodobá. Politika ve většině zemí se redukuje na boj o kontrolu přírodního bohatství a zisků z něj. Pro Afriku, v níž neexistuje vzdělaná střední třída, jež by byla schopna udržet odpovědnou vládu, je to fatální problém.

Dovětek:

Odpověď na otázku, která oblast bude v 21. století udávat směr vývoje, nemůže být jednoznačná. Je nepravděpodobné, že by bylo možné získat stejnou dominantu, jakou měly Velká Británie v 19. století a USA ve 20. století.

Hlavním problémem nového století bude osobní hranice člověka, kterému se po rozluštění genetického kódu otevírají možnosti na významné prodloužení produktivního věku. Prioritou se stane odpovědnost člověka, neboť lidé soustředili tak mohutné síly, že hrají nejen o osud svůj, ale i celé planety.

Literatura:

World Bank Atlas, The World Bank, Washington, 1999

Kuna Z.: Světová ekonomika ve znamení globalizace, in: Zborník MVD Nitra, 1999, str.230-236.

Foltýn J.: Globalizace a polycentrismus ve světové ekonomice v polovině 90. let, in: Světová ekonomika na počátku 90. let, Sborník ze semináře KSE, VŠE, Praha, 1995,

Duchoň B.: Globalizace ekonomiky a její vliv na síťová odvětví, in:Sborník z konference Efektivní doprava, cesta do EU, DFJP Univerzita Pardubice, 1999, str. 65-69.