Vliv globalizace na světový trh s cukrem

The Impact of Globalisation on World Sugar Market

Mach Jiří

Abstrakt:

Globalizace bude stále více ovlivňovat světový cukerní trh. Je to fenomén, který představuje jak příležitosti tak ohrožení. Velký impuls směrem ke globalizaci přichází z řízeného omezování celních tarifů uvnitř obchodních bloků. Díky světové obchodní liberalizaci vzniknou značná rizika pro cukrovarnický průmysl, který vykazuje vyšší zpracovatelské náklady. Naopak mnoho exportérů s nízkými náklady (např. Brazílie) očekává značné tržní příležitosti po reformě národních cukerních režimů. Dále se od pokračující liberalizace světového zemědělství očekává, že povede k silnějšímu propojení „volného trhu“ mezi trhem komodit, což by výrazně podpořilo silnější konkurenci mezi cukrem a alternativními kalorickými sladidly, která byla na národních úrovních omezována vládními intervencemi. Na úrovni nadnárodních společností pak hlavní příležitosti vznikají ve schopnosti přímo investovat do zahraničního cukerního průmyslu. K tomu již dochází, protože vlády v ZSVE, Africe, střední Americe a Asii pokračují v privatizaci kapacit na výrobu cukru. V delším období by měla globalizace přinést příležitosti pro sektor cukru i v rámci obnovitelných zdrojů, a zároveň zajistit, aby náklady životního prostředí začaly být plně zohledňovány v profilech nákladů výroby cukru.

Abstract:

Globalisation will increasingly impact the world sugar market. It is a phenomenon that presents both, opportunities and threats. Great impulse towards globalisation will come from coordinated reduction of border tariffs within trade blocs. Obvious threats and challenges arise from trade liberalisation for higher cost sugar industries. In contrast, many of low cost sugar exporters anticipate significant market oportunities arising through the reform of national sugar policies. Furthermore, continued liberalisation of world agriculture in general is anticipated to lead to stronger „free-market“ links between commodity markets, encouraging significantly stronger competition between sugar and alternative caloric sweeteners, especially in national sugar markets where such competition has been restricted by government intervention. At a transnational company level, major opportunities arising on the ability to directly invest in foreign sugar industries. This is already happening as governments in Central and Eastern Europe, Africa, Central America and Asia proceed in privatization of ownership of sugar production capacity. Longer term, globalisation should present opportunities for the sugar sector in the renewable fuel sector, and globalisation will at the same time ensure that environmental cost of sugar production begin to be fully reflected in cost profiles.

Klíčová slova:

globalizace, liberalizace, přímé zahraniční investice, světový trh s cukrem, obnovitelné zdroje

Keywords:

globalisation, liberalisation, foreign direct investment, world sugar market, renewable sources

Úvod:

Zatímco světová ekonomika cukru je postižena krizí v důsledku převisu výroby nad poptávkou, je současně pod vlivem podstatných a dalekosáhlých strukturálních změn na straně nabídky. Změny, které se v současnosti uskutečňují, budou hrát podstatnou roli v prvních letech nového tisíciletí. Fenomén globalizace bude znesnadňovat život cukrovarnickému průmyslu, který vykazuje vysoké náklady, zatímco exportéři levného „nízkonákladového“ cukru vidí příležitosti ve větších dodávkách a vyšších světových cenách. Současně se očekává, že obecná globalizace komoditních trhů vytvoří příležitosti pro uplatnění cukru i na dalších trzích, jako např. obnovitelných energií, ale může také zvýšit konkurenční tlaky ostatních alternativních sladidel, zejména kukuřičné isoglukózy, která je stále více používána místo cukru při výrobě nealkoholických nápojů.

Země, které snížily umělé bariéry proti pohybu zboží, služeb a kapitálu, se otevřely příležitostem, které jsou s globalizací spjaty. Kritici ale poukazují na to, že tyto příležitosti a posléze příjmy jsou nerovnoměrně rozdělovány jak mezi nadnárodními skupinami tak i mezi státy. Rovněž poukazují na rizika globalizace a argumentují tím, že globální finanční krize, kterých jsme byli svědky např. v roce 1997, pocházejí z prosté příčiny ztráty důvěry investorů v průmyslové ekonomiky, a vidí následný vývoj jako proces nákazy jednoho trhu druhým.

Cíle a metody:

Cílem příspěvku je zhodnocení globalizačních vlivů na světový sektor výroby cukru. Základním předpokladem je tvrzení, že světová ekonomika cukru není imunní vůči fenoménu globalizace. Hodnoceny jsou jevy, jejichž vliv v novém tisíciletí narůstá: přímé zahraniční investice, obchodní regionalismus, informační technologie a životní prostředí s důrazem na trvale udržitelný rozvoj. Použity jsou zejména metody komparace, analýza a syntéza.

I když pomalu, liberalizace národních odvětví cukru již začala a hlavní posuny ve struktuře světového trhu s cukrem budou pravděpodobně následovat. Podívejme se například na nárůst exportní výroby v zemích s nejnižšími produkčními náklady - v Brazílii (náklady na produkci do 5,5 US centů/lb), Austrálii a Thajsku (okolo 9 USc/lb). Přesto globalizace světového cukerního trhu, stejně jako agrárních trhů obecně, zůstává ve srovnání s průmyslovým zbožím do určité míry limitována. Dokonce s nástupem liberalizace v zemědělství existuje ještě u mnoha produktů hodně obchodních restrikcí, a to i navzdory UK GATT, které úspěšně přivedlo zemědělskou výrobu na pořad multilaterálních obchodních jednání.

Ten fakt, že pokud hovoříme o světovém trhu s cukrem musíme brát v úvahu nové faktory a cenové determinanty, je dobře ilustrován na cenovém vývoji od roku 1995/96. Ačkoliv v tomto roce dosáhla celosvětová produkce rekordních výšek a podíl pohotových zásob se vyšplhal až na 40% (nejvyšší poměr v uplynulém desetiletí), ceny cukru tvrdohlavě odmítaly oslabovat a až do roku 1997 zůstávaly ceny surového cukru na poměrně vysoké úrovni kolem 12 US centů za libru (viz Graf 1).

Graf 1:

Pozn.: Cukr surový č. 11 (CSCE New York); 1 lb = 0,4536 kg

Pramen: F. O. Licht in Situační a výhledové zprávy Mze

Podobně je třeba hodnotit nedávný propad cen až k jedenáctiletému minimu v roce 1999 (5,5 USc/lb v dubnu), v kontextu měnícího se trhu, kde narůstající deregulace světového trhu vedla k silnějším a bezprostřednějším vazbám mezi importní poptávkou a domácím makroekonomickým vývojem. Vyčerpanost klíčových importérů cukru, která byla způsobena asijskou a ruskou finanční a měnovou krizí, měla značný dopad na importní poptávku po cukru, která byla ovlivněna ze dne na den přehodnocením dosavadních obchodních úmyslů. Ale finanční krize ovlivnila rovněž exportéry. Zejména rostoucí úrokové míry a propad měn zvyšují tlak na exportéry, aby maximalizovali vývozy a tím zvýšili příjmy a zmenšili požadavky na provozní kapitál.

Výsledky:

Mezinárodní investování je chápáno jako důležitý faktor podporující globalizaci. Otevřené kapitálové trhy v celosvětovém měřítku naznačují, že zdroje by se měly přelévat tam, kde je dosahováno nejvyšších výnosů a kde je přístup ke kapitálu s nejmenšími možnými náklady. Značná část literatury zabývající se globalizací je proto zaměřena na roli nadnárodních společností a na přímé zahraniční investice (PZI).

PZI začínají hrát hlavní roli ve světové cukerní ekonomice a za nějaký čas přispějí k její další integraci. Příležitost pro tento typ investic vzrůstá tak, jak jednotlivé vlády ustupují od národního vlastnictví a privatizují průmysl cukrové řepy a třtiny. Privatizace vytváří důležité globalizační možnosti pro společnosti, které investují v rámci cukerního průmyslu tam, kde kapitálové výdaje mohou zaručit efektivní výtěžnost a zisk při zpracování cukrové řepy a třtiny, a kde mohou díky racionalizaci dosáhnout značné produktivity.

Pro producenty, kteří byli dobře chráněni před vrtochy světového cukerního trhu (zejména EU a USA), jsou hrozby globalizace zhmotněny v podobě tlaku na reformu jejich cukerních režimů. Změny povedou ze střednědobého hlediska přinejmenším k nižším výnosům u výrobců cukru, což bude souviset se snižováním tarifních překážek, a v nejlepším případě pak k podstatně liberálnějšímu tržnímu prostředí, ve kterém by se exportní trhy mohly jednoduše rozplynout. V důsledku toho revidují některé velké evropské cukerní společnosti své obchodní strategie a diverzifikují do příbuzných potravinářských sektorů. Rovněž se snaží rozšiřovat výrobu i z geografického hlediska tím, že investují do průmyslu výroby cukru i v dalších zemích, jak v Evropě tak i jinde. Však také situace v zemích střední a východní Evropy (ZSVE) dostatečně ilustruje, že zahraniční kapitál plyne tam, kde se očekává nejvyšší návratnost a nejnižší riziko a speciálně tam, kde je potenciál pro snižování nákladů s využitím racionalizace a nových technologií.

Maďarská privatizace pokročila až k bodu, kdy zahraniční společnosti získaly většinový podíl ve všech 12 cukrovarech. V České republice je podíl závodů pod kontrolou zahraničních společností na trhu s cukrem asi tříčtvrtinový. Zahraniční kapitál proudí do ZSVE ze západoevropských cukerních společností: zvláště z Francie, Rakouska a Velké Británie. Na českém trhu je to zejména Union SDA Origny, Agrana International a Eastern Sugar (viz Graf 2). Zájem západoevropských cukerních společností o investice v ZSVE je také umocňován perspektivou vstupu těchto zemí do EU a jejich přístupem k mnohem větším cenovým podporám, které přináší „Cukerní režim“ EU, a který není pod tlakem hlavních cenových reforem v rámci „Agendy 2000“.

Samozřejmě že PZI nejsou omezeny pouze na průmysl cukrové řepy v Evropě. Například v Africe se díky akvizici Lonrho Sugar transformovala společnost Illovo Sugar na jednu z největších afrických skupin zabývajících se výrobou cukru a získala významná aktiva v JAR, Malawi, Svazijsku, Mozambiku a na Mauritiu. Tato skupina se nyní řadí mezi producenty cukru s nejnižšími výrobními náklady na světě a má významný přístup na trhy v Evropě i USA, kde obdržela preferenční ceny. Přes jihoafrický a svazijský průmysl tato skupina rovněž exportuje na volný světový trh. Její podnikání pokrývá pěstování cukrové třtiny, výrobu cukru, rafinaci a balení, skladování a distribuci. Další nadnárodní společnosti pak investují do průmyslu výroby cukru v Asii a střední a jižní Americe.

Graf 2:

Pramen: předpis 51/2000Sb

V nedávné době došlo k prudké expanzi regionálních obchodních systémů s více než 90 preferenčními regionálními smlouvami. Přes 75% jich vstoupilo v platnost během posledních pěti let. WTO/GATT by přijala regionální obchodní smlouvy, kdyby většina obchodu mezi členy byla subjektem všeobecného snižování celních bariér a jestliže by se nezvýšily vnější tarify pro nečleny. Tyto podmínky však v těchto systémech většinou neplatí. Co se týče cukru, mezi členy regionálních obchodních bloků byly časté neshody, které odrážely zejména různorodost rámcových opatření u cukru před zformováním bloku. Mercosuru se například nepodařilo smlouvu o cukru uzavřít. Původně měly být cukerní tarify do r. 2001 postupně staženy, ale nakonec Argentina předložila zákon zmrazující cla u cukru na 20%. Argentina trvala na tom, že musí chránit domácí produkci cukru před dovozem z Brazílie. Vztahy uvnitř nejdůležitějších regionálních paktů s ohledem na cukr uvádí Tab. č. 1.

Tab. 1: Hlavní regionální obchodní dohody a jejich vztah k cukru

(Major Regional Trade Agreements and Sugar)

*tzn. zda je členskými státy přijata stejná obchodní politika

Globalizace byla posílena a podpořena i mohutným rozvojem informačních technologií. Náklady a dostupnost telekomunikačních systémů se snížily a přístup k internetu a jiným zdrojům informací se velmi zjednodušil. Byla zformována elektronická síť systémem počítačů a komunikačního hardwaru, která umožňuje uživatelům komunikovat a přenášet údaje a jiné informace rychle a za nízké ceny. Následně mohou firmy koordinovat výrobní aktivity na různých místech efektivním způsobem; technologie a know-how se mohou šířit rychleji a do každé části Země. Pro cukerný průmysl jsou zde pravděpodobně značné příležitosti ke snížení nákladů nákupu a prodeje cukru: úspory díky standardizaci obchodních praktik. Také se může uspořit při identifikaci a oceňování investičních příležitostí v jiných zemích.

Globalizace akceptuje spojení mezi ekonomickým růstem a centrální myšlenkou trvale udržitelného rozvoje. Obchod je silným motorem ekonomického růstu a ekonomický růst je mezi jinými faktory určujícím pro vytváření podmínek, které podporují ochranu prostředí, protože jeden z klíčů k trvale udržitelnému rozvoji spočívá v oceňování zdrojů a v určení správné sociální hodnoty.

Pro cukr je cílem trvale udržitelného rozvoje dosažení příležitostí i na poli obnovitelné energie. Propojení cukru s trhem energie vzniklo z toho důvodu, že cukrová třtina je zároveň dobrým zdrojem biomasy - vylisovaná cukrová třtina (bagasse) pro výrobu elektřiny. Zároveň jsou třtina a řepa surovinou pro fermentaci při výrobě etanolu. Nicméně deformace na cukerním a energetickém trhu (např. díky daňovým disparitám) zapříčinily, že bioetanolová hodnota řepy a třtiny byla trhem podhodnocena.

Ačkoli mělo několik zemí představu o využívání bioenergie a cíl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v národním energetickém mixu, tento cíl byl zmařen faktem, že náklady biopaliv nejsou v porovnání s ropou obecně konkurenceschopné. Když se však nebudeme dívat na etanol pouze jako na náhradu benzínu do automobilů, ale vezmeme-li v úvahu i hodnotnější využití v podobě antidetonačních činidel a oxidantů, pak takovýto pohled zvyšuje ekonomiku etanolové produkce.

Diskuse:

Světové odvětví cukru se může pochlubit historicky i geograficky širokou rozmanitostí produkce, průmyslu a strukturou nákladů, a je často považováno za nejregulovanější agroodvětví na světě. Liberalizace a deregulace národních cukerních odvětví dostaly impuls až během devadesátých let (třebaže byl tento impuls zpomalen vlivem zhoršených podmínek na světovém trhu), a to zeměmi, které se snažily využít potenciálu svých závazků v rámci UK GATT. Fenomén globalizace, kdy ekonomické aktivity začínají být stále více mezinárodními a kdy výroba směřuje k celosvětově integrovaným trhům, zajistí pokračování liberalizace i u trhu s cukrem. Nejen WTO dosáhne mnohem významnější role v posunu multilaterální liberalizace směrem kupředu, ale rovněž bude pokračovat realizace domácích programů ekonomických reforem. Národní průmyslové odvětví cukru pak bude stále častěji ovlivňováno důsledky liberalizace v rámci národních ekonomik . Jak uvádí Jolly (1999), bezprostřední příklad tohoto vývoje je reforma cukerního průmyslu v Austrálii, kde uspořádání domácího trhu s cukrem přešlo pod kontrolu národní konkurenční politiky a mělo za následek odstranění australských dovozních cel na cukr. Dalším příkladem může být Indie, kde komplexní síť regulací, které tam ovládají průmysl cukru a jsou mnoha způsoby zodpovědné za neblaze proslulý „cyklus cukru“, je (zdá se) na prahu deregulace, a to částečně kvůli pokračující celkové liberalizaci indické ekonomiky.

Podle názoru Dr. Helmuta Ahlfelda, výkonného ředitele společnosti F.O. Licht, zveřejněném v prvém lednovém čísle časopisu The Public Ledger (časopis zaměřený na informace o agrárních komoditách), vytvoří vzrůstající poptávka nové příležitosti, které bude třeba v novém tisíciletí dobře využít. Cukrovarnictví musí nalézt cestu ke kontrole produkce a koncentrace a k omezení cenové fluktuace. Mnohé již bylo řečeno o stabilitě cen cukru na světovém trhu a o problémech, vyplývajících ze strukturálních změn. Deregulace ovlivnila vzrůst počtu producentů a spotřebitelé se ocitli v situaci, kdy se ceny na mezinárodním trhu začaly doopravdy pohybovat. Mnohým státům nezbylo nic jiného, než prodávat cukr se značnými ztrátami. Bylo často nutné vyrobený cukr uskladnit, protože ceny na mezinárodním trhu zcela ztratily vztah k nákladům na produkci.

Kde jsou tedy faktory, které způsobily prudký pokles světových tržních cen cukru z cca 13 US centů za libru surového cukru v roce 1995 na necelých 5,5 USc/lb v dubnu 1999? Prvou příčinou je nesporně krizový vývoj v Asii, Latinské Americe a Rusku. Kolaps thajského bahtu v červenci 1997 byl prvním projevem počátku krize v jihovýchodní Asii. Brzy poté se thajské problémy rozšířily do celé oblasti. Indonésie, čtvrtá nejlidnatější země světa a Jižní Korea, jedenáctá nejsilnější ekonomika na světě zabředly také do krize. Asijské hospodářství se začalo otřásat, což se nevyhnulo ani asijskému číslu jedna - Japonsku. V Latinské Americe se problémy odvíjely od ledna 1999, kdy Brazílie devalvovala. Také tato skutečnost poznamenala okolní jihoamerické státy a promítla se do cukerního trhu.

Podívejme se ale kupředu! Všechny odhady budoucího vývoje počítají s dalším růstem populace. Zde je příležitost, protože stále více cukru bude rozhodně potřeba. Paralelní příležitostí je liberalizace mezinárodního obchodu. „Povinností světového cukrovarnictví v 21. století pak je podpora strategie vedoucí k udržitelnému rozvoji, prostřednictvím potlačení tendencí k extrémní koncentraci produkce a k nadměrné cenové fluktuaci“, míní Ahlfeld.

Literatura:

Jolly, L.: Sugar in the first years of the next millenium. Int. Sugar Jnl., 1999, Vol. 101, No. 1208, s. 390 - 393.

Kol.: Situační a výhledové zprávy Cukrovka/Cukr 1997 -1999, MZe ČR.

Kol.:The Public Ledger 2000, č. 149, s. 10.

Sbírka předpisů ČR: předpis 51/2000 Sb. V částce 17/2000 Sb., rozeslané 14. 3. 2000.