Formování pozice zemědělství v procesu globalizace

Formation of agriculture position in globalisation process

Miroslav Svatoš

Abstrakt:

Dynamické procesy globalizace vedoucí k planetárním dimenzím obchodu, financí, podnikání a informačních toků jsou doprovázeny procesy ”lokalizace”. Tyto dva protikladné a současně úzce propojené procesy výrazně diferencují existenční podmínky celých teritorií a populací.

Existuje protiklad mezi individuálním rozhodováním vyjádřeným trhem a kolektivním rozhodováním v politice. Existuje globální ekonomika bez globální společnosti. Vliv trhů je takový, že určuje sociální a politické dění. Příležitosti a výsledky globalizace jsou rozděleny nespravedlivě a nerovně

Formování pozice zemědělství v rámci globalizačního procesu představuje jeho integrální a neopominutelnou část. Budoucnost zemědělství bude výslednicí dlouhodobých a globálních aspektů rozvoje celé ekonomiky a společnosti. Volný obchod je považován za jeden z hlavních motorů globalizace. WTO se podílí zásadním způsobem na liberalizaci světového obchodu proto je očekávána odpovědnost této instituce za širší důsledky globalizace. Světová veřejnost požaduje zařazení sociální a environmentální dimenze globální ekonomiky do agendy WTO. Pozice zemědělství v globalizujícím se světě koncem 20. století je určena skutečností, že polovina světové populace je stále ještě ekonomicky závislá na zemědělství. K tomu je nutno přidat rostoucí význam mimoprodukčních funkcí a potenciál zemědělství i při řešení tzv. globálních problémů. Tomu by mělo odpovídat i budoucí zaměření zemědělského výzkumu v kontextu globalizace a trvalé udržitelnosti

Poznatky uvedené v článku vyplývají z řešení projektu MSM 411100013 ”Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Abstract:

Dynamic processes of globalisation leading to planetary trade, financial, enterprise and information flows dimensions are accompanied with a ”localisation” processes. These two contradictory and at the same time closely linked processes considerably differentiates existential conditions of the whole theories and populations. A contradiction between individual decision-making expressed by a market and collective decision-making in policy exists. A global economics exists without a global society. A market influence determines social and political events. Opportunities and results of globalisation are divided unfairly and unequally.

Forming of agriculture position in frame of globalisation process represents its integral and unforgettable part. Future of agriculture will be an eliminant of long-term and global aspects of the whole economic and society development. Free trade is considered as one of the main globalisation motors. WTO takes a fundamental part in liberalisation of the world trade that is why a responsibility of this institution for a wider globalisation effects is expected. World public requires an enlistment of social and environmental dimension of global economics into the WTO agenda. Agriculture position in globalising world at the end of 20th century is determined by the reality that a half of the world population is still economically dependent on agriculture. To it it is necessary to add an increasing importance of non-production functions and an agricultural potential also in solution so called global problems. To it also a future externalisation of agricultural research in a context of globalisation and permanent sustainability should correspond.

Klíčová slova:

Pozice zemědělství, globalizace, WTO, tržní fundamentalismus, ekonomická diferenciace, sociální a environmentální aspekty

Keywords:

position of agriculture, globalisation, WTO, market fundamentalism, economic differentness, social and environmental aspects

Úvod:

Mnohostrannou transformaci základních dimenzí vývoje lidské civilizace v současnosti dobře charakterizuje termín ”časoprostorová komprese”. Z hlediska příčin a důsledků tohoto jevu lze konstatovat, že globalizační procesy postrádají obecně předpokládanou či očekávanou jednotu účinků. Využití času a prostoru je značně rozdílné a současně ovlivňuje další prohloubení existující diferenciace v globálním měřítku.

Dynamické procesy vedoucí k planetárním dimenzím obchodu, financí, podnikání a informačních toků jsou doprovázeny procesy ”lokalizace”, tzn. Připoutávání k určitému teritoriu. Tyto dva protikladné a současně úzce propojené procesy výrazně diferencují existenční podmínky celých teritorií a populací a taktéž jejich částí. Integrální součástí globalizačního procesu je tudíž postupující prostorová segregace a separace. Různorodé dimenze polarizace dnešního světa mají svůj základ v charakteru (volnosti či omezenosti) pohybu kapitálu, pracovních sil, zboží a služeb. Zmíněné ekonomické procesy v interakci s politickým prostředím se podílí na formování tzv. globálních problémů.

Úspěšné řešení globálních problémů lidstva, které jsou spojeny se vzájemnou závislostí jednotlivých zemí světa, vyžaduje uplatňování nové mezinárodní etiky. Formují se nové přístupy a hodnoty vycházející z etiky života spjaté s globálními problémy životního prostředí, z etiky rozvoje ve vazbě na neúnosné rozdíly mezi bohatými a chudými, z etiky solidarity založené na nezbytnosti spolupráce mezi všemi lidmi jako podmínky přežití. Je třeba dodat, že i faktor času má etickou hodnotu, protože opožděné řešení globálních problémů představuje nevratné změny se zásadními důsledky. Významný přínos pro hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života představují práce Vavrouška, který kladl důraz zejména na nezbytnou změnu hodnotových postojů euroamerické civilizace ve vztahu člověka k přírodě, ke společnosti, ke smyslu vlastního života, ke svobodě a odpovědnosti, k úrovni lidského poznání, k vlastnímu životu, k budoucím generacím, k věcem společným apod.

To vše vytváří komplexní rámec pro fenomén nastupujícího milénia, tj. globalizace ovlivňující zásadním způsobem dění celé planety země. Strategie rozvoje lidské civilizace bude determinována průběhem globalizačního procesu. Formování pozice zemědělství v tomto procesu je jeho integrální a neopominutelnou součástí. Zúžený ekonomický pohled na úlohu zemědělství v globální ekonomice a souvisejících procesech v sobě skrývá velká nebezpečí pro úspěšnou strategii rozvoje lidské civilizace.

Cíle a metody:

Výchozím metodologickým principem je pojetí zemědělství jako organické součásti ekonomiky, tzn. i globalizované ekonomiky, se zdůrazněním určujících vlivů strukturálního vývoje a diferenciačních efektů v globálním prstředí. Pozice zemědělství v procesu globalizace bude formována v rozhodující míře globalizačními procesy, jejichž efekty jsou vnímány často jako rozporuplné. Cílem je, na základě metodického východiska krizových aspektů globalizace, charakterizovat kvalitativní trendy v postavení zemědělství s ohledem na ekonomické, mimoprodukční, institucionální a další aspekty.

Krizové souvislosti globalizace

Integrální součástí globalizačního procesu je postupující prostorová segregace, separace a vylučování. Mnohočetné dimenze dnešní polarizace nalézají výraz ve svobodě pohybu (mobilitě), která se postupně stává hlavním stratifikačním faktorem.

Významným kritikem nedostatečného institucionálního zabezpečení postupující globalizace ekonomiky včetně odpovídajících rozhodovacích mechanismů je mj. úspěšný aktér ze světa globálních finančních trhů G. Soros.

Globální ekonomika je charakterizována volným obchodem zboží, služeb a také kapitálu. Globální finanční trhy mají velký vliv na ekonomické podmínky. Kapitál je ve srovnání s jinými faktory více pohyblivý. Přestože převažuje víra ve volné trhy, tj. tržní fundamentalismus, je princip určité regulace akceptován a uplatňován v národním měřítku (Centrální banka, Protimonopolní úřad aj.) Ve světovém měřítku příslušné finanční autority chybí. Rozvoj globální ekonomiky nebyl dosud provázen rozvojem globální společnosti. Globální finanční trhy jsou mimo kontrolu mezinárodních institucí. Projevy MMF nebyly v minulých finančních krizích úspěšné.

Existuje protiklad mezi individuálním rozhodováním vyjádřeným trhem a kolektivním rozhodováním vyjádřeným v politice. Máme globální ekonomiku bez existence globální společnosti. Svět vstoupil do období hluboké nerovnováhy. Neexistují prakticky žádné instituce pro tvorbu pravidel a norem na mezinárodní úrovni ani mechanismus kolektivního rozhodování pro globální ekonomiku.

Hovoří se o vzniku planetární výkonné moci (MMF, WB, OECD, WTO), tj. o neformální světovládě, která není volena ani kontrolována. Nemá protiváhu v parlamentu, politických stranách, soudnictví, sdělovacích prostředcích apod. Vliv trhů je takový, že určuje sociální a politické dění. Hlavní hnací silou globalizace je motivace ziskem a tržní hospodářskou výkonností. Příležitosti a výsledky globalizace jsou rozděleny nespravedlivě a nerovně. Moc a bohatství se koncentruje na určité skupiny lidí, zemí či nadnárodních společností. Volný trh je dosud významným nástrojem růstu ekonomické výkonnosti. Nebyla potvrzena hypotéza snížení rozdílů v nerovnosti sociálních skupin a států, právě naopak došlo k dalšímu prohloubení rozdílů mezi nimi.

Výsledky:

Zemědělství, které představovalo prakticky po celou dosavadní historii lidstva rozhodující ekonomickou aktivitu pro většinu populace, ztrácí v průběhu života jediné generace převahu (na tvorbě HDP, na počtu pracovních příležitostí) v jedné zemi za druhou. Tato skuečnost však nemůže snížit roli zemědělství z hlediska jeho nezastupitelnosti při produkci potravin, zajišťování funkce ekologické, krajinotvorné, infrastrukturní apod.

Budoucnost zemědělství nelze oddělit od dlouhodobých a globálních aspektů rozvoje celé ekonomiky a společnosti. Základní determinující faktory rozvoje zemědělství jsou spjaty s existencí rostoucí ekonomické disproporce mezi vyspělými tržními, transformujícími se a rozvojovými ekonomikami současného světa. Bez ohledu na razantní snižování podílu zemědělství na tvorbě HDP či počtu pracovních sil, bude nutno již ve střednědobém horizontu přehodnotit úlohu zemědělství při řešení globálních problémů světa a jeho trvale udržitelného rozvoje.

Tab č. 1: Vývoj diferenciace úrovně světové ekonomiky v kontextu s postavením zemědělství (1991-1997)

Pramen: literatura (7), (8)

Tab č. 2: Charakteristika pozice zemědělství ve vyspělém a rozvojovém světě z hlediska zdrojů a výsledků

Pramen: literatura (7), (8), vlastní propočty

Pozn.: 1) Údaje v závorkách charakterizují situaci v r. 1980 2) Pro srovnání uveďme, že v r. 1869 činil podíl pracovníků v zemědělství 48,3% na celkovézaměstnanosti USA, přičemž se zemědělství podílelo 22,2% na tvorbě národního důchodu. 3) Údaje WBAtlas za rok 1997 s tím, že jde o charakteristik Low (28%) a High (2%) - income economies (Middle - income economies - 11%).

Agenda WTO a zemědělství

Agenda WTO je značně komplikovaná a rozsáhlá. Jsou rozlišovány dvě základní oblasti - tzv. vestavěná agenda (mandátovaná jednání a revize či prohlubování existujících dohod) a nová témata. Při vlastním jednání dochází k formování tří základních mocenských bloků - USA, EU a RZ.

Tarify, služby a především zemědělství patří mezi citlivé problémy a jsou současně obsahem mandátovaných jednání. Základním sporným problémem v zemědělství e koncepce multifunkcionality EU (Evropský model zemědělství). Pozice EU (a Japonska) vychází z rostoucího významu mimoprodukčních a mimekonomických funkcí zemědělství jako je např. ochrana krajiny, sociální stabilita, trvale udržitelný rozvoj, strategická soběstačnost aj. RZ, USA a tzv. Cairnská skupina (významní agrární exportéři) mají zájem o přístup na evropský a japonský trh při současném snížení či eliminaci zemědělských dotací. Pro RZ jsou agrární komodity obvykle hlavní exportní položkou a pro zemědělství USA platí, že je závislé na exportu více než jiné sektory.

Hájení pozic všech tří klíčových aktérů a obtížnost při jednání WTO v této oblasti svědčí o politické síle agrárních struktur ve ”vysoce industrializovaných” popř. ”informačních” společnostech a to i přes pokles relativního významu zemědělství pro ekonomiku či zaměstnanost vyspělých zemí. Spor o biotechnologie a labeling, tzn. uplatnění principu předběžné opatrnosti při označování produktů na bázi GMO, je dalším problémem, který komplikuje dosažení transatlantického koncensu, tzn. předpokladu pro úspěch jednání WTO. Mezi nová témata patří budování mnohostranného rámce pro řízení globálních investic a globální soutěže preferovaného EU a podpora rozvoje elektronického obchodu (USA).

Volný obchod je považován za jeden z hlavních motorů globalizace. WTO se podílí zásadním způsobem na implementaci volného obchodu ve světovém měřítku a proto se jeví logické, že je očekávána od této instituce odpovědnost za širší důsledky globalizace. Tomu odpovídá požadavek občanské (světové) veřejnosti na zařazení sociální a environmentální dimenze globální ekonomiky do agendy WTO.

Komplexní problémy světového obchodu v období nastupující globalizace kladou principiálně nové požadavky na funkci WTO. Neefektivnost jednání WTO, a klesající legitimita ekonomické liberalizace a rostoucí nespokojenost s procesem globalizace si vyžaduje reformu WTO směrem k otevřenosti a komunikativnosti. Dosavadní činnost je kritiky vnímána jako prosazování zájmů úzké skupiny manažerů a akcionářů velkých a nadnárodních společností na úkor zaměstnanců, životního prostředí a rozvojových zemí. Tato reforma WTO by měla zahrnovat zejména efektivní a přiměřené zapojení nevládních a mezinárodních organizací, skutečnou akceptaci trvale udržitelného rozvoje a vstřícný postoj vůči RZ při formování rovnoprávnějšího systému mezinárodního obchodu.

Diskuse:

Stále více sílí tendence, které označují za velké nebezpečí dnešní doby nekritické preferování volného trhu ("tržní fundamentalismus"), což je spojeno s přeceněním možností tržního mechanismu, s přehlížením sociální, politické a etické dimenze vývoje společnosti a s potlačováním kritického způsobu myšlení. Celkově tak dochází k omezování předpokladů příznivého rozvoje občanské společnosti.

Rozvojový potenciál úzkých ekonomických kritérií byl v podmínkách globalizace vyčerpán. Zachování vzestupné a trvale udržitelné linie vývoje lidské civilizace je založeno na multikriteriálním přístupu, který vychází kromě ekonomických přístupů z hodnotové orientace na lidský rozvoj, na respektování sociálních a environmentálních kritérií ap.

Trvale udržitelný rozvoj má globální charakter. Přístupy k řešení globálních problémů jsou v různých částech světa rozdílné. Na příkladu environmentální oblasti lze ukázat, že při určitém zjednodušení můžeme vymezit evropský a americký model. Evropský model vychází především z použití normativních nástrojů a odpovídající opatření podporuje subvencemi z celospolečenských zdrojů. Vyšší využívání ekonomických nástrojů a trhu spolu s vyšší adresností vládních programů je typické pro americký model. Je nutno konstatovat, že proces globalizace neznamená sjednocení přístupů k trvale udržitelnému rozvoji, k trvale udržitelnému zemědělství, k formování modelů zemědělství ve světě či k dalším četným dimenzím rozvoje lidské civilizace.

Pozice zemědělství nemůže být v globalizujícím se světě konce 20. století marginální již z toho důvodu, že prakticky polovina obyvatel Země je ekonomicky stále ještě závislá na zemědělství ačkoli se zemědělství podílí pouze 4% na tvorbě světového HDP.

Trvalý význam produkční funkce zemědělství pro výživu všech obyvatel Země je doprovázen rostoucí a nezaměnitelnou úlohou mimoprodukčních funkcí.

Globalizace představuje pro ekonomy, politiky a všechny občany velkou výzvu. Sporné otázky pro chudé a bohaté země či sociální skupiny jsou velmi různorodé a vážné. Důležité je, aby budoucí výzkum byl orientován komplexně.

V oblasti agrárního sektoru v kontextu globalizace a trvalé udržitelnosti rozvoje bude žádoucí, aby byl výzkum orientován přednostně na tyto oblasti:

existence problémů při využití konvenční ekonomické teorie pro udržitelné zemědělství a to zejména na globální úrovni

vzhledem k ekologické a institucionální diversitě států světa nebudou globální procesy liberalizace obchodu jednotné

důsledky globalizace pro chudé a bohaté země budou disparitní v zemědělství, ekonomice, přírodním prostředí, sociální oblasti aj.

nutnost seriózní analýzy tíživých problémů nejchudších zemí světa z hlediska zemědělských systémů, životního prostředí, sociálních poruch ap.

zdůraznění významu individuální, místní a institucionální udržitelnosti pro zemědělství a životní prostředí

dosavadní globální trendy liberalizace obchodu představují hrozbu pro trvale udržitelný rozvoj popř. i důstojnou existenci řady rozvojových zemí.

Literatura:

Patzelt, W.J.: Nachhaltige Entwicklung and globaler Ebene, Acta Universitatis Purkynianae 46, Studia Oecologica VI., Ústí nad Labem 1999

Soros, G.: The Crisis of Global Capitalism. (Open Society Endangered). London, Little, Brown and Company, 1998

Svatoš, M.: Ekonomika agrárního sektoru, vyd. I,. CREDIT, Praha 2000

Sustainable Agriculture and Environment, EE Publishing, USA 1999

Vavroušek: Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. In: Šok z prosperity. Čítanka z globální problematiky. Olomouc 1995

Lebeda, P.: Efektivita a legitimita WTO po Seattlu, Mezinárodní politika 2/2000, Ústav MZV, Praha 2000

FAO Production Yearbook, Rome, 1996

The World Bank Atlas 1999, IBRD/WB, Washington D.C., 1999

Adresa autory: Doc. Ing. Miroslav Svatoš, CSc., Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, Katedra zemědělské ekonomiky, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 Suchdol