Presupozice odborných znalostí ve výuce odborné francouzštiny

20.09.2000 | Odborné konference

Presupozice odborných znalostí ve výuce odborné francouzštiny

Presuppositions of tecnical knowledge in teaching of technical French for specific purposes

Autor: Slavomíra Ježková

Abstrakt v češtině:

Na rozdíl od běžného postupu od jazykových znalostí k jejich aplikaci na odborné sdělení autorka ve svém příspěvku studuje vliv předpokládaných odborných znalostí na pochopení jazykové formy sdělení. Na základě mnohaletých zkušeností z výuky odborné francouzštiny zdůrazňuje vztah mezi odbornými znalostmi a pochopením významu cizojazyčného textu. Analyzuje znalosti studentů pokud jde o derivací adjektiv v českém a francouzském jazyce. Uvádí konkrétní sufixy, jejich ekvivalenty v rámci jednoho jazyka a jim odpovídající jazykové prostředky v cizím jazyce. Zdůrazňuje i moment historického vývoje společnosti a jazyka. Předmět Cizí jazyk specializační: Odborný překlad - Francouzština ukazuje, že je třeba přesunout pozornost od gramatických problémů normativní gramatiky na stránku lexikální a stylistickou.

Abstrakt v angličtině:

Apart from the common practice - from language knowledge to its application in technical communication the author studies in her work the effect of the anticipated technical knowledge upon the perception of the language form of the message. Based on many years of experience in teaching technical French the author puts emphasis on the relationship betwen the technical problem understanding and perceiving the meaning of the foreign-language text. She analyzes the knowledge of derivation of adjectives in the Czech and French languages. She gives examples of concrete suffixes, their equivalents within one language and their corresponding language means in the other. She emphasizes even the historic developement of the society and its language. The subject of Specialized Technical French: Technical translation-the French language shows that attention should be switched from the problems of normative grammar to those of style and vocabulary.

Klíčová slova:

odborné znalosti - odborná francouzština - odborný francouzský text - derivace adjektiv - ekvivalenty - stylistika - lexikologie

Keywords:

technical knowledge - French for specific purposes - technical French text - derivation of adjectives - equivalents - stylistics - lexicology

Úvod:

V našem příspěvku se budeme zabývat především těmi odbornými znalostmi, které jsou předpokladem pro pochopení věcné podstaty odborného sdělení. Budeme rozebírat ty, které ovlivňují aplikaci jazykových znalostí a pochopení cizojazyčného textu. Na rozdíl od běžně používaného postupu studujícího vliv jazykových znalostí na porozumění odbornému textu použijeme dosud zřídka používaný postup od odborných znalostí k jejich vlivu na porozumění odbornému sdělení.

Presupozicemi budeme chápat ve shodě s Catherine Kerbrat-Orecchioni (1986, 25) ”toutes les informations, qui sans ętre ouvertement posées (i.e. sans constituer en principe le véritable objet du message ŕ transmettre) sont automatiquement entraînées par la formulation de l´énoncé, dans lequel elles se trouvent intrinsčquement inscrites, quelle que soit la spécificité du cadre énonciatif.”

Nebudeme se tedy zabývat narážkami učiněnými v textu a založenými na návaznosti myšlenek nebo slovních hříčkách. Těm jsme se věnovali minulý rok v našem příspěvku Literární aluze v odborných textech (Ježková, 1999). Na konkrétních příkladech chceme ukázat, jak je důležité propojení odborných znalostí se znalostmi jazykovými, a to především velmi často aplikováním teoretických lexikologických a lexikálních pravidel na základě odborných a věcných znalostí. Zaměříme se na pravidla odvvozování slov v cizím, ale i mateřském jazyce, tedy ve francouzštině a češtině.

Cíle a metody:

Uvedeme příklady neznalostí, které ovlivňuje porozumění či neporozumění odbornému textu. Příklady jsou uvedeny s ohledem na návaznost odborných předmětů studovaných v češtině na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze jako jsou Otázky starověké filosofie, Dějiny ekonomických teorií, Velké evropské a ostatní právní systémy a předměty zajišťované katedrou obchodu a financí, jako např. Mezinárodní obchod. Příklady jsem utřídila podle všeobecných informací, s nmiž jsou studenti, dle mého názoru, seznámeni již v době středoškolských studií. Předpokládám tedy zeměpisné znalosti a určitý všeobecný přehled o evropských dějinách.

A. Všeobecná vzdělanost

a) v případě klasických reálií řeckých a římských:

client nebo consommateur épicurien, droit justinien, calendrier justinien. Je možné předpokládat, vzhledem k podobnosti s češtinou, že student ví, kdo byl Epikuros, Justinián a čím se v historii proslavili, že tedy bude schopen pochopit, proč se v odborném textu používají příslušná adjektiva épirurien a justinien.

Příklady: Ce sont des clients épicuriens raffinés. Jak vysvěltuje Dictionnaire du français contemporain (1966), je příslušným synonymem ”jouisseur” (poživačný).

b) v případě zeměpisu

jde o exonyma hojně používaná v odborných textech, mj. v oblasti původu výrobku, což má význam pro stanovení ceny a uplatnění výrobku. Je to jedno z velmi významých témat mezinárodního obchodu. Nemělo by být problémem vědět, že La Haye je česky Haag, Achen jsou Cáchy, Alsace-Lorraine je Alsasko-Lortinsko atp.

Exonyma se v některých případech stala součástí názvů důležitých dohod, nezřídka se tyto dohody označují jen jimi. Předpokládá se, že všichni již znají konkrétní obsah dané dohody. V mnoha případech je oficiální název příslušných dohod naprosto neočekávaný a překvapivý. Jako příklad uvedeme Accords de Lomé - je to asociační smlouva mezi Evropskou unií a 68 státy ( z Afriky, z karibské a pacifické oblasti), která zaručuje neevropským účastnickým státům volný vstup na evropské trhy a mechanismus kursu surovin. Podobně bychom mohli uvést: Accords de Schengen, Accords de Bretton Woods a mnohé další. Učitel odborného jazyka předpokládá, že student vysoké školy ekonomického směru je obeznámen s dějinami a historickými souvislostmi z odborných předmětů a nevidí tedy nutnost vysvětlit funkci exonyma a význam celého spojení ani z jazykového hlediska.

B. Předpokládané odborné znalosti

Pokud se u skupin a) a b) jednalo o typy neznalostí, které je možno - dle našeho názoru velmi snadno - ověřit prakticky v jakémkoliv encyklopedickém slovníku, pak v následující skupině je třeba uplatnit jak znalosti jazykové, v našem případě týkající se použitých přípon, tak znalosti odborné. Na konkrétních příkladech z předmětu Odborný překlad - Francouzština se ukazuje, že u tohoto typu mají studenti problémy (kromě úrovně předpokládaných odborných znalostí) i s pochopením významu přípon přídavných jmen . Dokonce i v češtině: pro mnoho studentů slova keynesiánský a Keynesův znamenají totéž! Jde zde o hrubou neznalost obecného významu českých přípon tak, jak jej uvádějí Havránek a Jedlička (1963, 178): ”Přísně vyhraněný význam mají přídavná jména odvozená příponou -ův (-ova, -ovo), -in (-ina, -ino). Přivlastňují jednotlivé, určité osobě a nazývají se přivlastňovací”. Tamtéž, na straně 179, pak dodávají: ”Přivlastňuje-li se něco osobě nebo věci obecně, jako druhu, bývá přídavné jméno jinak tvořené ( zpravidla příponou -ský, -ovský nebo -í ) nebo prostě 2. pádem podstatného jména”. Z hlediska francouzštiny k tomuto problému derivace adjektiv uvádí J.Šabršula (1986, 65): ”Relační adjektiva nelze stupňovat, nelze je dále kvalifikovat kvantitativními adverbii, nelze k nim připojovat sufixy deminutivní nebo augmentativní, nelze je konvertovat v substantiva, pravidelně jsou postponována za substantivem ( a to u adjektiv kvantifikačních není bezvýjimečnýn pravidlem), a nebývají v jmenné části přísudku nebo ve funkci doplňku (tu fungují předložkové vazby jména).” Jak vyplývá, francouzština nemá přídavná jména přivlastňovací v takové míře jako čeština. Vztah přivlastnění se vyjadřuje pomocí předložky de (ve spisovném jazyce) nebo pomocí předložky ŕ (v jazyce lidovém). V některých případech používají oba jazyky přídavného jména (un écrivain tchčque), v jiných případech jsou prostředky odlišné (l´ambassadeur de France). Francouzská mluvnice autorů Hendricha, Tláskala a Radiny (1991) uvádí celou řadu adjektivních přípon i s jejich významy: od vlastních jmen zemí, krajů, měst se adjektivum tvoří příponou -ois, která označuje původ, příslušnost (pragois, berlinois),od podstatných jmen příponou -ain, a pak označují: a)vztah, b) příslušnost (africain, mondain). Od vlastních jmen zemí a měst se adjektiva derivují příponou -ais (japonais), -éen, která pak označuje příslušnost nebo vztah (européen, vendéen). Původ, vztah, příslušnost označuje přípona -ien, -ienne (napoléonien). V souvislosti s problematikou tohoto typu přídavných jmen, jejich odvozování a vytváření významu uvádí Jacqueline Picoche (1992, 123) následující: ”Un programme pompidolien présenté par un autre signifie un programme conforme aux idées de G.Pompidou ou s´en inspirant. Enfin, un jeune loup pompidolien est un jeune homme ambitieux, partisan de G.Pompidou. D´un exemple ŕ l´autre, le dérivé apparaît plus difficile ŕ considérer comme un produit d´une transformation, mais plutôt comme un adjectif déjŕ traduit, détaché d´un autre contexte et jouissant, du fait męme de ce réemploi, d´une certaine autonomie syntactico-sémantique d´item lexical.”

Výsledky:

V odborných textech, s nimiž pracují studenti v předmětu Odborný překlad - Francouzština, se nachází celá řada takto používaných adjektiv: napoléonien, parétien, keynesien atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o zafixování určitého postupu jak formálního, tak sémantického, je třeba vyjít z vyššího stupně projevu tak, jak to popisuje Šabršula (1986, 26): ”Genezi jazykového projevu, který má navenek zpřístupnit ”nocionální ideaci” emittentovu a dát jí lineární formu, pochopitelnou interpretujícímu adresátovi, si lze představit asi takto: Zaveďme označení funkcí jednotek ve výpovědním útvaru: F-1, funkce prvního řádu, tj. funkce denotativně-designativní (vlastní především, ale ne výhradně jednotkám lexikálním), F-2, funkce druhého řádu (funkce slovního druhu a jeho kategorií: ve výpovědi jsou lexikální jednotky ztvárněny slovnědruhově a jejich gramatické kategorie se na designaci určitým způsobem svými vlastními denotáty také mohou podílet), F-3, funkce třetího řádu, větně-členská (která se na designaci nepřímo, v synergii s ostatními funkcemi, také podílí). Od nocionální ideace skrze tyto funkce docházíme k lineární sekvenci.” V tomto směru je třeba také ukazovat na význam adjektiv tvořených od apelativ a adjektiv tvořených od vlastních jmen. Uveďme nyní konkrétní příklady:

1. Il faut remettre en cause le concept de marché, relatif ŕ un produit homogčne trop différencié, au profit de la notion plus réaliste d´industrie (au sens marshallien), faite d´un nombre variable de producteurs aux producteurs hétérogčnes - et oů les caractéristiques de l´offre l´emportent sur celles des réactions de la demande.” (Morvan, 1990, 7)

2. En tout cas, et en dépit de l´existence de toutes ces situations plus complexes, les rčgles statiques de l´équilibre parétien restent les plus largement employées dans la définition des performances les meilleures.” (Morvan, 1990, 8)

U derivace adjektiv je třeba také připomenout možnost užití dvou různých přípon u téhož základu, ale s různým významem: capitaliste = acumulation de la richesse proti capitalistique = de plus en plus de robots, týká se spíše know-how, tedy postupů, jak co vyrábět.

Při derivaci substantiv od vlastních jmen, pokud si student uvědomí výše popsaný postup lexikalizace derivátů, nebývají problémy. Uplatňují se zde již přípony, jejichž význam je vzhledem k zafixované a pevné lexiklaizaci jistý: colbertisme (Colbert, colbertin), taylorisme (Taylor, taylorien), marxisme (Marx, marxiste), léninisme (Lénin, léniniste) a další. Navíc se jedná o sufix běžně používaný i v češtině, i když v počeštěné formě: - ismus / -izmus.

Jak bylo vidět výše, pochopení významu přípon je do určité míry dáno znalostí jak pravidel odvozování slov a obecným významem sufixů, tak znalostí reálií, či odbornými znalostmi. Přesto však toto konstatování není jednoznačné. Jde zde totiž ještě o faktor časový. Jeho význam bude zřejmý po uvedení konkrétního příkladu. V mnoha případech jde totiž o slova, jejichž užívání je omezeno časem, jde o módní slova spjatá s určitou situací. Můžeme sem zařadit slova jako balladurette - v hovorové francouzštině znamenalo slevu při koupi nového auta podmíněnou vrácením starého. Pokud základ připomíná vlastní jméno Balladur, pak je zřejmé, že se jedná o slevu udělovanou v době, kdy byl předsedou francouzské vlády Edouard Balladur. Deminutivní tvar pak může navazovat předstatu výše udělěné slevy. Je však třeba si uvědomit, že sufix -ette nemusí vždy znamenat deminutivum. Tak v případě slova ”jupette” nejde o zdrobnělinu odvozenou od substantiva ”jupe”, nýbrž v publicisticko-politických komentářích z doby francouzského předsedy vlády Alaina Juppého toto ad hoc vytvořené slovo sloužilo jako společné pojmenování pro ministryně jím sestavené vlády.

Diskuse:

Závěrem můžeme shrnout, že v předmětech nazvaných Cizí jazyk specializační a Odborný překlad je třeba přesunout pozornost od základních gramatických problémů normativního rázu na stránku stylistickou a lexikální se zdůrazňováním zvláštností mezi pojmy v různých oblastech a používaným termínem mezi cizím jazykem a českým jazykem. Splnění tohoto požadavku předpokládá za prvé dobré základy cizího jazyka, které by měli studenti získat v předcházejících fázích studia jazyka, za druhé zařazení specializačních kursů do vyšších ročníků, kde se učitel cizího jazyka již může opřít o určité odborné znalosti. V neposlední řadě je třeba, aby i učitelé cizích jazyků na vysokých školách nefilologických měli možnost získávat určité odborné znalosti a být zapojování do řešitelských týmů odborných kateder.