Sociálně psychologický výcvik v profesní přípravě studentů

Sociálně psychologický výcvik v profesní přípravě studentů- ekonomů

Social Skills Training in the Professional Education of Students- Economists

Autor: Eva Jarošová

Abstrakt v češtině:

Příspěvek vychází ze zkušeností s uplatněním programu sociálně psychologického výcviku v rámci profesní přípravy studentů-ekonomů. Daný program byl vytvořen a je realizován učiteli katedry psychologie a sociologie řízení na Vysoké škole ekonomické v Praze od roku 1995. Program je zaměřen na spojení rozvoje celkové sociální kompetence účastníků s nácvikem specifických (především manažerských) dovedností, potřebných pro výkon budoucí profese. Zároveň představuje jedinečnou příležitost pro nabývaní zkušeností s prací ve skupině.

Příspěvek se dále zabývá i možnosti ověřování účinnosti realizovaného programu - je uveden postup a některé výsledky výzkumného šetření, zaměřeného na postižení efektů sociálně psychologického výcviku pro jeho účastníky.

Závěrem je zdůrazněna nutnost průběžného hodnocení programu ve vztahu k měnícím se nárokům řídící práce.

Abstrakt v angličtině:

The paper is based on the experience of incorporating the social skills training program into the professional education of students-economists. This program has been designed and carried out by the teaching staff of the Department of Management Psychology and Sociology at the Prague University of Economics since 1995. The aim of the program is to combine the development of participants overall social competence and the training of specific (particularly managerial) skills, necessary for carrying out students future professions. At the same time it provides a unique opportunity to acquire experience from working in a group.

The paper also studies the possibility of verifying the effectiveness of the program used - it indicates the procedure and some of the results of the research aimed at identifying the effects that social skills training has on its participants.

The conclusion emphasizes the need to assess the program continuously in view of the changing demands on managerial work.

Klíčová slova:

řídící práce, sociálně psychologický výcviky, sociální kompetence, skupinová práce, hodnocení výcvikového programu

Keywords:

managerial work, social skills training, social competence , working together in groups,

evalution of training programme

Úvod: (rozsah cca 40 řádků)

Uplatnění sociálně psychologického výcviku na Vysoké škole ekonomické v Praze vychází z koncepce komplexní přípravy studentů- ekonomů zejména jako budoucích řídících pracovníků. Tato komplexní příprava je zaměřena nejen na teoretickou, ale i dovednostní výbavu. V protikladu k tradiční představě se v přípravě řídících pracovníků - a to jak stávajících, tak i budoucích - stále zřetelněji prosazují přístupy, které zdůrazňují význam rozvoje jejich sociální kompetence. Sociální kompetence představuje připravenost zvládat nároky práce s lidmi. Efektivita činnosti manažera, včetně uplatňování jeho technických a koncepčních dovedností, stojí i padá se široce rozvinutými sociálními dovednostmi.

Pozornost, která je v posledních letech věnována rozvoji sociální kompetence manažerů je kromě nového pohledu na obsah manažerské činnosti vyvolána i dalšími skutečnostmi. Jednou z nich je vzrůstající podíl úkolů, které vyžadují týmovou práci. Pro současné moderní organizace jsou týmové úsilí, projektové týmy a práce v odborných výborech klíčovými elementy.Týmová práce nezávisí pouze na technické kompetenci jedinců, tvořících tým. Členové týmu potřebují také kooperativní dovednosti - musí být schopni se navzájem podporovat tak, aby dokázali zvládat konflikty (Guirdham, 1990).

Sociálně psychologický výcvik, který se uskutečňuje skupinově, tak představuje jedinečnou příležitost pro nabývaní zkušeností s prací ve skupině či týmu a pro poznávání významu skupinové dynamiky.

Na VŠE byl program sociálně psychologického výcviku pro studenty inženýrského studia akreditován pod názvem “Trénink sociálních a manažerských dovedností.” Daný program byl vytvořen a je realizován učiteli katedry psychologie a sociologie řízení této vysoké školy od roku 1995. Kurz je jednosemestrální, se 4 vyučovacími hodinami týdně.

Program je zaměřen na spojení rozvoje celkové sociální kompetence účastníků s nácvikem specifických (především manažerských) dovedností , potřebných pro výkon budoucí profese.

Obsah programu se dá tematicky členit do čtyř hlavních okruhů : 1) sebepoznávání a poznávání druhých , 2) komunikační dovednosti a komunikační styly, 3) rozvíjení manažerských dovedností - vedení lidí, 4) rozvíjení manažerských dovedností - vedení pracovních skupin, podpora týmové práce a skupinové tvořivosti.

Důraz je kladen na respektování individuálních dispozic účastníků a na jejich sebereflexi. V programu je tudíž využita řada metod, umožňujících aktivní zapojení malých týmů či celé skupiny, jako jsou např. hraní rolí, simulační cvičení,úkolové skupinové situace, metody

zaměřené na prohloubení sebepoznání a poznávání druhých, apod.

Při využití jednotlivých metod a technik se dbá na jejich návaznost na teoretické zázemí.

Důležitou, i když často opomíjenou, fází sociálně psychologického výcviku v rámci profesní přípravy je hodnocení výcvikového programu, ověřování jeho účinnosti a relevance jeho obsahu vzhledem k nárokům (budoucího) pracovního zařazení účastníků.

Cíle a metody:

Ve vztahu k programu kurzu “Trénink sociálních a manažerských dovedností” je hodnocení chápáno jako průběžný proces, který se zaměřuje na různé aspekty realizace programu a jeho účastníky. Cílem je průběžné ověřování účinnosti programu a jeho oprávněnosti ve vztahu k požadavkům praxe a měnícím se nárokům řídící práce.

Již v počátcích byly významným podnětem pro akreditaci programu sociálně psychologického výcviku opakující se odpovědi absolventů VŠE v anketách, v nichž respondenti uváděli, že jednou z oblastí, ve kterých jim jejich vysokoškolská příprava zůstala nejvíce “dlužna” jsou dovednosti v jednání s druhými lidmi (Jarošová, 1992)

Dalším krokem bylo šetření, zaměřené na otázku, zda-li daný program je přínosem pro jeho účastníky. Metodiku šetření popisujeme podrobněji, a to spíše jako ilustraci přístupu k ověřování účinnosti sociálně psychologického výcviku, neboť vzhledem k rozsahu příspěvku nelze uvést plně jeho výsledky ( podrobněji v diplomové práci autorky, FF UK , 1996).

Položili jsme si otázku, zda-li realizovaný programu přináší efekt ve zvýšení sociální kompetence jeho účastníků a zda-li dochází k naplňování cílů výcviku v rovině změn sebehodnocení jedince, jeho chování a prožívání. Šetření se uskutečnilo v roce 1996 a zkoumaným souborem se stalo 30 studentů VŠE ( 13 mužů a 17 žen ve věkovém rozpětí 21- 24 roků) , kteří v té době navštěvovali ( ve dvou skupinách) daný kurz.

Použili jsme následující metodické nástroje :

· Psychologické diagnostické metody. Jednalo se především o použití dotazníku interpersonální diagnózy ICL , které sloužilo k ověření předpokladu , že efekt sociálně psychologického výcviku se projeví i ve změně sebehodnocení interpersonálního chování. Pro ověření, zda-li je možné zachytit i změnu v prožívání jedince (konkrétně v podobě zmírnění úzkosti v určité sociální situaci) v souvislosti s opakováním nácviku určité sociální dovednosti ( tj. situaci veřejného vystoupení) jsme použili dotazník na měření úzkosti a úzkostlivosti (škála STAI ve slovenské modifikaci,forma X-1).

Pro posouzení změn v úrovni sociálních dovedností jsme se zaměřili na jednu z nich- -prezentační dovednosti , resp. veřejné vystoupení . Na zachycení změn v její úrovni jsme použili posuzovací škálu hodnocení veřejného projevu (jednalo se o sedmibodovou škálu s pěti kritérii : informační stránka sdělení, emocionální stránka sdělení, verbální projev, neverbální projev a celkový dojem; uvedená kritéria byla podrobně specifikována ). Této škály bylo použito jak pro posouzení výkonu účastníků výcviku přímými (tj. na místě přítomnými) hodnotiteli, tak pro posouzení nepřímými hodnotiteli, kteří výkon posuzovali na základě shlédnutí videozáznamu (nahraná veřejná vystoupení hodnotily tři skupiny - vždy po pěti osobách- nepřímých posuzovatelů).. I zde šlo o opakované měření - první veřejné vystoupení účastníků se realizovalo v počátečních hodinách výcviku , druhé v jeho závěrečné části (zkoumaný soubor se v tomto případě zúžil na 25 studentů, kteří absolvovali obě vystoupení). Přímými i nepřímými hodnotiteli byli studenti VŠE.

Statistická analýza údajů, získaných psychodiagnostickými dotazníky a posuzovacími stupnicemi, umožnila sledování změn jednotlivých veličin před a po výcviku (resp. při prvním a druhém měření)

K doplnění takto získaných údajů jsme použili obsahovou analýzu závěrečných písemných výpovědí členů zkoumaného souboru. Písemné výpovědi měly podobu závěrečné sebereflexe, zmapování efektu výcviku pro daného jedince tak, jak je vnímá on sám. Obsahová analýza byla provedena s cílem zachytit ty oblasti sociální kompetence, ve kterých u sebe účastník zaznamenal určitý pozitivní posun.

Výsledky:

Vzhledem k možnému rozsahu příspěvku nelze výsledky uvádět v plné šíři. Zaměříme se tedy pouze na některé z nich , a to v zestručnělé podobě.

Domnívali jsme se, že vlivem sociálně psychologického výcviku může u jeho účastníků dojít k získání realističtějšího pohledu na sebe sama. Zároveň jsme vyšli z předpokladu, že dosažení takového efektu výcviku se může projevit ve zmenšení rozdílu mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování po absolvování výcviku ve srovnání s měřením na jeho počátku. K analýze změn v sebehodnocení interpersonálního chování jsme použili dotazník interpersonální diagnózy ICL (autorů T.Learyho,R.L. Forgeho a R.F. Suczeka, viz Kožený, Ganický,1976) Účastníci výcviku byli požádáni, aby podle dané instrukce zaznamenali své odpovědi, a to nejprve jakožto hodnocení sebe samého a posléze jako hodnocení ideálu, ke kterému by se rádi co nejvíce přiblížili. Dotazník byl studenty zkoumaného souboru vyplněn jednak na počátku výcviku a jednak těsně po jeho skončení. Při statistické analýze jsme se zaměřili na jeden ze shrnujících indexů ,index DOM,vyjadřující sebeposouzení daného jedince v jedné ze základních dimenzí, tj. dimenzi dominance - submise.

Při statistické analýze bylo s pomocí párového t-testu zjišťováno, zda-li dochází k statisticky významné změně v diskrepanci sebehodnocení "reálu" a "ideálu" při prvním vyplnění dotazníku (tj. na počátku výcviku ) v porovnání s druhým vyplněním dotazníku po skončení výcviku. Porovnávali jsme tudíž rozdíly indexů DOM (DOM sebehodnocení reálného chování - DOM sebehodnocení ideálního chování,vyjádřeno v absolutních číslech) při prvním a druhém měření.

Následující tabulka uvádí vypočtené průměrné hodnoty rozdílů, směrodatné odchylky a statistickou významnost ve změně diskrepance mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování při prvním a druhém měření v dimenzi dominance - submise:

Tab. č. 1 Změna diskrepance mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování při prvním a druhém měření ( dimenze dominance- submise )

* * = p<0,01

DDR1I1 = diskrepance mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování při prvním měření(rozdíly indexů DOM )

DDR2I2 = diskrepance mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování při druhém měření (rozdíly indexů DOM)

Statistická analýza ukazuje, že u zkoumaného souboru studentů došlo ke statisticky významnému snížení rozdílu mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování při prvním(DR1I1) a druhém měření (DR2I2) na hladině statistické významnosti p<0,01.

Efekt sociálně psychologického výcviku je třeba posuzovat též z hlediska změn v pozorovatelném chování jedince, z hlediska toho, zda následkem osvojení příslušné dovednosti dochází či nedochází k lepšímu výkonu v odpovídající činnosti.

Pro hledání odpovědi na otázku, zda-li u členů zkoumaného souboru k podobné změně v míře osvojení konkrétní dovednosti došlo, jsme zvolili nácvik veřejného vystoupení před skupinou a následnou analýzu výsledků hodnocení pomocí posuzovací stupnice.

Pro sledování změny hodnocení jednotlivých účastníků posuzovateli (a to jak přímými ,tak nepřímými) bylo při statistickém zpracování dat použito párového t-testu. Výsledky statistické analýzy ukázaly, že ve všech sledovaných kritériích (viz výše) bylo možno zlepšení účastníků vyjádřené nárůstem "bodů", přidělených přímými i nepřímými posuzovateli, považovat za statisticky významné, a to na hladině statistické významnosti p<0,01 (s vyjímkou jednoho kritéria “emocionální stránka sdělení” , kde se jednalo o hladinu statistické významnosti p<0,05) .

Dále jsme se zajímali o otázku, zda-li při opakované nácvikové situaci dochází ke změně i z hlediska prožívání jedince. Zaměřili jsme se na prožívanou aktuální úzkost při první a druhé nácvikové situaci. V obou případech byli účastníci vyzváni, aby v průběhu přípravy na vystoupení (těsně před ním) vyplnili škálu STAI , a to sice její formu X-1 ,tzn. škálu jejího aktuální stavu.

Při statistické analýze bylo naším cílem zjistit, zda-li dochází ke statisticky významné změně - v tomto případě poklesu míry aktuální úzkosti u jednotlivých účastníků. Opět bylo použito párového t-testu. Výsledky uvádí následující tabulka:

Tab. č.2 : Průměrný skór aktuální úzkosti u účastníků výcvikového programu při prvním a druhém vystoupení a rozdíl mezi nimi (pro n=25)

** = p<0,01

Výsledky statistického zpracování nám umožňují konstatovat, že u zkoumaného souboru účastníků výcviku došlo při druhém veřejném vystoupení k statisticky významnému poklesu prožívané aktuální úzkosti (hodnocené na škále aktuální úzkosti STAI,forma X-1 ) na hladině významnosti p<0,01 .

Diskuse:

Za jeden ze žádoucích cílů sociálně psychologického výcviku je pokládáno (viz např. Hermochová,1988,II) získání většího náhledu jeho účastníků na vlastní interpersonální chování a tím i větší akceptace svých možností i omezení. Efekt výcviku se tak - podle našeho názoru - může projevit ve zmenšení rozdílu mezi sebehodnocením reálného a ideálního interpersonálního chování po absolvování výcviku ve srovnání s měřením na jeho počátku, tak, jak se to prokázalo u zkoumaného souboru. Je zřejmé, že se jedná o orientační výsledek, který by bylo třeba ověřit v dalších studiích, na větším vzorku a i s určitým časovým odstupem od skončení výcviku, aby se mohlo ukázat, zda-li zaznamenané změny přetrvaly či nikoliv.

Zjistili jsme, že u zkoumaného souboru došlo při opakovaném nácviku konkrétní sociální dovednosti (veřejného vystoupení) k statisticky významnému zlepšení výkonu v porovnání s výkonem při prvním nácviku. Uvedené tvrzení platí shodně pro hodnocení přímými i nepřímými posuzovateli. Dále jsme zjistili, že se u zkoumaného souboru při opakovaném nácviku snížila (opět statisticky významně) míra aktuální úzkosti, spojená s danou situací. Uvedené zjištění bylo podpořeno i výsledky obsahové analýzy písemných výpovědí zkoumaných studentů v závěru kurzu, kdy téměř dvě třetiny z nich (64 %) vyjadřovali přesvědčení o zlepšení svého výkonu v této oblasti a v některých případech svá tvrzení doplňovali o referenci zmírnění předchozích negativních emocionálních zážitků v obdobných (“reálných”, tj. nikoliv výcvikových) situacích.

Je třeba poznamenat, že přínosnějším postupem při hodnocení efektu sociálně psychologického výcviku by byl postup komplexnější, při kterém by byla zkoumána míra osvojení více dovedností, a to nejlépe v reálných sociálních situacích.To je z důvodů časových,organizačních i metodických dosti obtížné,a proto je pochopitelné, že hodnocení míry osvojení určité dovednosti před a po výcviku je v hodnocení efektu sociálně psychologického výcviku postupem nejobvyklejším (viz Argyle, 1981).

Celkově lze konstatovat , že při snaze o zachycení efektů SPV se osvědčilo postupovat více směry. Výsledky šetření ilustrují efekty sociálně psychologického výcviku (a konkrétně námi realizovaného programu) pro jeho účastníky v rovině jejich chování (zlepšení hodnoceného výkonu), prožívání (zmírnění úzkosti, spojené s určitou sociální situací) a sebehodnocení (snížení rozdílu mezi představami o reálném a ideálním interpersonálním chování v dimenzi dominance -submise).

Pro hodnocení daného kurzu sociálně psychologického výcviku a jeho zařazení do profesní přípravy studentů-ekonomů však nestačí jen pokusit se popsat jeho efekty pro jednotlivé účastníky. Podle našeho názorui je třeba průběžně ověřovat obsah kurzu, a to i z hlediska aktuálních nároků budoucí profesní role jeho účastníků. Z tohoto důvodu je připravováno dotazníkové šetření, které má za cíl zmapovat, jaké konkrétní nároky jsou v současné době v podnicích v ČR kladeny na sociální kompetenci manažera, které ze sociálních a manažerských dovedností by měly mít - podle názoru respondentů (stávajících manažerů) - v profesní přípravě prioritu. Jeho výsledky budou využity i pro případné obsahové úpravy kurzu .

Literatura:

Argyle,M.,et al.:Social Skills at Work,Meuthuen,London,1981.

Guirdham,M.: Interpersonal Skills at Work.Velká Británie. Prentice Hall 1990.

Hermochová,S.:Sociálně psychologický výcvik I.Praha. UK 1988.

Hermochová,S.:Sociálně psychologický výcvik II.Příručka pro vedoucí skupin.Praha. UK 1988.

Jarošová,E.:Ekonomové o sobě,Acta oeconomica pragensia,VŠE Praha 1992/1.

Kožený,J.,Ganický,P.:Dotazník interpersonální diagnózy -ICL. Bratislava.Psychodiagnostické a didaktické testy 1976.

Müllner,J.,Ruisel,I.,Farkaš,G.:Dotazník na meranie úzkosti a úzkostlivosti. Bratislava.Psychodiagnostické a didaktické testy 1980.

Rue,L.W.,Byars,L.L.:Management:Skills and Application.Irwin 1992.6.vyd.