Lokální společnost a zemědělství v éře globalizace

Local Society and agriculture in the era of globalization

Autor: Michal Lošťák

Abstrakt v češtině:

Na konci 20. století, v němž lidé svými aktivitami vygenerovali řadu jim dříve neznámých otázek a problémů, které však zpětně na jejich aktivity působí, se plně začíná projevovat jev, který, i přestože zažíváme jeho všudypřítomnou penetraci do našich každodenních životů (zároveň mu ale i naším moderním způsobem života dodáváme nezbytnou energii), je nesmírně obtížné uchytit, popsat a analyzovat. Tímto jevem je globalizace. I přes veškerou obtížnou uchopitelnost podstaty globalizace je však patrné, že jsme s ní každodenně konfrontováni. Právě na tuto každodenní konfrontaci s globalizací v životech členů různých sociálních útvarů se hodlá zaměřit tento článek. Článek se pokusí naznačit působení globalizace na specifický segment společnosti (venkov a především zemědělství), který je svou podstatou (zakořeněnost v lokalitě) v opozici k jedné z charakteristik globalizace (v článku chápanou jako neustálé vyvazování se nesmírně mobilních aktérů a jimi kontrolovaných výrob a utvářených životních stylů z jedněch lokalit a jejich přenášení do lokalit jiných; jinými slovy jde o rozpojení lokality jako místa dění a prostoru a jejich znovuspojení v jiných formách). Co znamená průnik nadlokálních (globálních) vlivů na český venkov a speciálně do českého zemědělství? Co znamená tato konfrontace (konkurence) s “nepřítomnými druhými” (těmi mimo konkrétní lokalitu venkova) pro český venkov a zemědělství z hlediska trvalé udržitelnosti zemědělství a venkovského života? Má venkov a zemědělství potenciál, jak eliminovat negativní dopady globaliazce? Tyto otázky se daný článek pokusí vzhledem k vyžadovanému omezenému rozsahu pouze naznačit (někdy i velice zkratkovitě).

Abstrakt v angličtině:

Facing the end of the 20th century, in which people generated through their activities many problems and questions unknown in the past (and now they influence our activities), we experience a phenomenon which is difficult to figure, describe or analyze, although its omnipresent penetration into our everyday lives is obvious (moreover, our modern way of life fuels this phenomenon with a necessary stamina). This phenomenon is called globalization. Despite of difficulties to deal with the nature of globalization, our everyday confrontation with this phenomenon is evident. Such an everyday confrontation with globalization in the lives of members of various social settings is addressed in this paper. The paper will attempt to outline the influence of globalization into a specific segment of the society (the countryside and agriculture). The nature of this segment (its embeddedness in the locality) is in an opposition to one of the main characterizations of globalization (considered in the paper as continuous disembedding of immense mobile actors with their productions and life styles controlled by them from one locality and their transfer to other localities; in the other words, the disconnection of locality /as a place of events/ and the space and their re-uniting in other forms is concerned). What means the penetration of over-(non-)local influences into the Czech countryside and agriculture? What means such a confrontation (competition) with ”absentee others” (those out of any concrete locality) for the Czech countryside and agriculture from the point of view of their sustainable development? Is there any potential in the countryside and agriculture how to eliminate negative impacts of globalization? They are the questions the paper will attempt to outline (due to required structure of the paper it will be done sometime very briefly).

Klíčová slova:

globalizace, venkov, zemědělství, lokality

Keywords:

globalization, the countryside, agriculture, localities

Úvod:

I přes řadu pojednání o globalizaci, s nimiž se zejména od 70. let v souvislosti s nástupem neoliberalistického diskurzu spojeného s utvářením tzv. nové ekonomiky post-fordistického střihu zdůrazňujícího nutnost flexibility “všeho a všech” (blíže viz Bonanno 1994, 1997) “roztrhl pytel”, vystupuje před námi podstata tohoto jevu jako nejasná, zamlžená, neuchopitelná. Oparem globalizace sice prosvítá slunce, ale to může jak příjemně hřát, přinášet všem radost, protože nám všem prospívá, tak může nebezpečně pálit, svou intenzitou nás zarmucovat, protože většina pod jeho loučemi strádá. Našimi aktivitami jsme stvořili něco, s čím se nyní potýkáme, na co reagujeme, ale podstatu čeho ani plně neznáme (pomineme nyní optimistické vize o pro společnost zásadně a jedině blahodárných dopadech globalizace úzce omezené na plně liberalizovaný světový obchod, nereálnost čehož již mistrně dokázal D. Rodrik v, podle časopisu Business Week, jedné z nejdůležitějších ekonomických knih 90. let Has Globalization Gone Too Far?).

Když sociologové (např. Bauman 1999, Giddens 1998) uvažují o globalizaci zpravidla poukazují na několik aspektů. Jde především o oddělení lokality (místa dění) od celého prostoru a následné znovuspojení prostoru a lokality v jiných formách, a to prostřednictvím nesmírně mobilních toků zboží, kapitálu, technologií, informací i lidí. Jestliže pro tradičního rolníka končila lokalita tam, kde končily jeho rodem po generace vzdělávané pozemky (viz např. Gurevič 1978, Levi-Strauss 1996), což byl i konec jím kontrolovaného prostoru, potom pro moderní manažery jsou lokality pouze jednou z mnoha zastávek v mobilním životě a ztrácejí význam místa dění, protože něco se pro ně ve skutečnosti děje v mnohem širších rozměrech celé planety Země. Tyto okolnosti se nemohou neodrazit na jak podobě venkova a jeho sídel (vesnic), a to včetně venkovského rozvoje, tak na zemědělství, včetně jeho konkurenceschopnosti. Některé z těchto okolností a jejich dopady na venkov a do zemědělství se pokusí, i přes předepsanou omezenou strukturu článku, naznačit následující text, který vznikl díky propojení výzkumného projektu Přerodové procesy (grant GAČR č. 403/97/0971), na němž autor spolupracoval v letech 1997-1998 společně se sociology z Fakulty sociálních věd University Karlovy, a institucionálního výzkumného záměru MŠMT pod číslem CEZ:J03/98:411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Cíle a metody:

Následující text bude vzhledem k omezením daným požadovanou strukturou pouhým pokusem o načrtnutí (s možností dalšího detailnějšího a plnějšího rozvedení v následujících článcích) některých vlivů spojených s aktivitami globálních (nadlokálních) ekonomických hráčů na venkovské lokality a na místní zemědělství. Půjde o to především naznačit, jak mohou některé jevy a procesy spojené s globalizací omezovat potenciály trvale udržitelného venkovského rozvoje a zemědělství. V těchto souvislostech nebude opomenuta ani otázka konkurenceschopnosti spojená s problematikou volného mezinárodního obchodu. Článek se záměrně (a vzhledem k omezenosti rozsahu i nuceně) nebude zabývat pozitivními dopady globalizace, které autor také v některých případech uznává. Důvodem není primární autorův pesimismus ve vztahu ke globalizaci, ale snaha ukázat, že globalizací vyzvaný volný mezinárodní obchod zvyšuje, jak ukazuje Rodrik (1997), disparitu vyjednávací síly mezi vlastníky kapitálu a obyčejnými zaměstnanci (v případě zaměření tohoto článku mezi nadnárodními zpracovateli a obchodními řetězci na jedné straně a zemědělci a venkovany na straně druhé). Fakt, že pracující v jedné zemi mohou být díky globalizaci lehce nahrazeni pracujícími (a mezi nimi i zemědělci) v jiné zemi, podkopává poválečné sociální uspořádání a smír. Podle Rodrika bychom sice neměli vzývat silný protekcionismus jako lék na problémy vznikající narušováním poválečného sociálního smíru a uspořádání, ale ani bychom neměli považovat liberalizaci obchodu za cíl sám o sobě bez toho, že bychom nesledovali, jak taková liberalizace ovlivňuje široce sdílené sociální hodnoty u nás doma. A právě o to se ve vztahu k zemědělství a venkovu alespoň částečně pokusí tento článek - naznačit, jak se jevy a události v jiných částech světa odrážejí v konkrétních sociálních životech (založených na určitých sdílených sociálních normách a hodnotách) v jedné lokalitě moravského venkova.

Jako základní metodu použitou pro sběr dat zvolil autor tzv. metodu intervenčního heuristického vyšetřování. Tato metoda byla použita výzkumným týmem sociologů v rámci výše zmíněného projektu Přerodové procesy. Její jádro (detailněji viz Kabele 1999) spočívá v neustále ve výzkumu prováděných pátracích volbách, jak zjišťovat pro výzkum důležité informace (heuristická komponenta). V průběhu výzkumu prováděné pátrací volby určitých způsobů zjišťování (např. rozhovorem a ne dotazníkem) jsou závislé na představách o možných výsledcích výzkumu a jejich teoretickém rámování, čímž se tato kvalitativní metoda částečně liší od rozšířené představy o podstatě kvalitativních metod (viz např. Disman 1993). Zvolené přístupy musí být vždy založeny na vyargumentovaném (nejen ad hoc, ale i ex-ante) zdůvodnění jejich použití, což právě předpokládá již dopředu existující určitý způsob pojímání, vyprávění a vysvětlování dění, jinak by se ono dění stalo anomicky neuchopitelným. Završením pátracích voleb doprovázených kritickou diskusí (včetně zpřístupnění všech údajů a detailních způsobů jejich zpracování) je potom získání líčení dění a porozumění tomuto dění, která získávají akademické nebo praktické užití. Intervenční komponenta heuristického vyšetřování spočívá ve skutečnosti, že výzkumník v šetření vědomě do dění zasahuje, už jenom tím, že se například nějakým (a ne jiným) způsobem dotazuje jistých (a ne jiných) lidí. Kabele (1999: 116) píše že “Výzkumník navozuje příhodné situace.”

Zmíněnou metodou byla získána líčení různých členů lokálního společenství o zasahování nadlokálních vlivů do sociálního života jihomoravské obce nazvané v tomto textu Filipov. Tato líčení, včetně různých operací s nimi prováděných, jsou přístupná u autora textu, a to v souladu s výše uvedenými principy metody intervenčního heuristického vyšetřování. Jedná se především o záznamy rozhovorů s různými představiteli a účastníky filipovského zemědělského života a v nich o ty pasáže, které vypovídají o charakteristických obrysech globaliazce - o působení a vlivech prostorově vzdálených lokalit na lokalitu Filipova a obráceně o vlivech dění v lokalitě Filipovska na události vyskytující se v nadlokálním prostoru.

Výsledky:

Ještě v nedávné minulosti (u nás před kolektivizací, v USA, jak ukazuje Goldschmidt /1946/ a Heffernan /1982/ i později) mohl prodat v ne příliš globalizované společnosti každý z mnoha místních rolníků svou úrodu jednomu z konkurujících si místních výkupů (měl možnost prodat své produkty tam, kde mohl nejvíce vydělat) a za utržené peníze si zaplatil místního zedníka (zedník bude pro nás symbolem dalších profesí), aby mu z místních surovin postavil třeba novou stáj. Ten zedník chodil za vydělané peníze nakupovat do místního obchodu chléb z mouky umleté v místním mlýně z obilí vypěstovaném oním zemědělcem. Kruh se uzavřel, každý prodával tak, aby vydělal (a navíc se musel snažit, aby u něj ostatní nakupovali) a vydělané peníze investoval do místních aktivit (ať už ekonomických, sociálních nebo kulturních). Lokality žily a vzkvétaly, protože generovaly peníze, které v nich byly využívány. Adam Smith by viděl příklad své neviditelné ruky trhu přinášející prospěch všem v prostoru mnoha atomizovaných konkurujících si subjektů . Tradiční lokální místo dění se snoubilo s moderní formou tržní směny.

Současná situace, ke které došlo ať již jako v případě USA bez intervence státu či u nás s původními silnými zásahy státu zaměněnými v počátku 90. let politikou laissez-faire, vypadá radikálně odlišně. Namísto lokalit jako míst dění se objevuje globalizovaný prostor. Místní zemědělec si už nemůže příliš vybírat komu prodá. Když si chce dnešní zemědělec nechat postavit novu stáj, možná že raději najme Ukrajince (ti budou pro nás symbolem nelokálních pracovních sil) než místní zedníky. Ukrajinci si i to vydělané málo vezmou domů, kde peníze utratí za americké značkové zboží vyrobené v Asii. Naše zemědělce může těšit, že přispěli aspoň obchodníkům v tamních lokalitách, ale co ty naše lokality? Naši místní zedníci (ale i všechny další profese včetně zemědělců) totiž často nejsou, jak tvrdí někteří globální ekonomicko-mediální mágové, konkurenceschopní v otevřeném globálním prostoru, protože v duchu požadavků nové ekonomiky nejsou dosti flexibilní. Navíc oproti dalším požadavkům diktovaným globální otevřeností trhu pracovní síly chtějí za svou práci mnohem více peněz než právě zmínění Ukrajinci, chtějí delší dovolenou a mají moc nároků na sociální zabezpečení a pracovní podmínky . To je jasně vyřazuje v konkurenčním boji s pracovníky z těch částí globálního prostoru, kde takové nároky nikdo nevznáší (a třeba vzhledem k tamní diktatuře ani nemůže). Výsledkem potom jsou místní nezaměstnaní, kteří nemají moc peněz na to, aby nakupovali v místních obchodech, které krachují. Nakonec ani zpracovatelé obilí, masa nebo mléka od místních zemědělců nedodávají své výrobky do místního obchodu (je-li tam vůbec nějaký), ale díky liberalizovanému obchodu, díky poměrně levné a neomezované dopravě a díky rozvoji komunikačních technologií často mohou zpracované výrobky dodávat tam, kde je možno je prodat, to jest třeba tam, kde jsou ony peníze vytažené z lokality, v níž byly vygenerovány. Navíc ani situace zpracovatelů na našem trhu s potravinami, kde dominují sítě nadnárodních obchodních řetězců není nejlepší a díky chování obchodních řetězců ani zpracovatelé často nemohou přispívat k rozkvětu lokalit, kde působí.

Zajímavé skutečnosti v této souvislosti uvádí bývalý hlavní ekonom a víceprezident (1996-1999) světové banky J. Stiglitz (2000:30), když přibližuje způsoby, jakými činovníci Mezinárodního měnového fondu často rozhodují o pomoci různým zemím: “Když se fond rozhodne některé zemi pomoci, pošle tam delegaci ekonomů. O zemi, do které přijíždějí mají zpravidla jen matnou představu, ale snaží se; nad čísly a statistikami tráví ve svých pětihvězdičkových hotelech bezesné noci. Jejich úkol je nadlidský: za několik dnů či nanejvýš týdnů sestavit program, odpovídající potřebám země. Toho samozřejmě nejsou schopni, takže jim nezbývá, než radit “podle kuchařky.” Stalo se, že některé sumární zprávy byly vpracovány dřív, než odborný tým do cílové země dorazil - svůj raport prostě sesmolili z poznatků o jiných zemích.” Asi jen neinformovaný ignorant se pak může divit protestům proti MMF.

Diskuse:

Lidé v lokalitách dnes již plně neovlivňují události, které se dějí přímo v těchto lokalitách. Místní dění je ovlivňováno z úplně jiných míst v globálním prostoru. Často používané klišé o prospěchu zákazníka (spotřebitele) z globální konkurence platí pouze pro sociální roli spotřebitele. Proč skutečně jako spotřebitel platit víc, když na druhé straně světa někdo vyrábí pšenici levněji. Spotřebitel je však jenom jedna z mnoha sociálních rolí, kterou ve svých životech vykonáváme. Můžeme totiž také vykonávat roli místního zedníka nebo místního zemědělce či majitele místního venkovského obchodu. Jestliže se o našich sociálních životech rozhoduje někde jinde a někdo jiný než v lokalitě, ve které jako spotřebitel, rolník, zedník nebo obchodník žijeme, potom už z tohoto systému nemusíme mít takový prospěch. Zastánci globalizace tvrdí, že právě globalizce díky své dynamice a otevřenosti dává možnost jít lidem tam, kde si “vydělají”. Nakonec do těch “správných míst” směřuje i kapitál a technologie. Možná mají pravdu, ale nemyslím, že jde i o zemědělství. Pomineme-li problémy, které způsobí odchod výrobce z jedné lokality (ale zároveň i výhody, které přinese jeho příchod pro lokalitu druhou), v případě zemědělství prostě nelze takto jednoduše kapitál přemisťovat. Biologická specifika zemědělství brání jeho plné modernizaci, apoteózou které globalizace je. Viktor Kožený by sice mohl okrást miliony lidí o jejich pozemky, ale nemohl by je fyzicky převést na Bahamy. Ty ukradené pozemky by zůstaly stále u nás. V tomto smyslu je zemědělství stále zakořeněno v lokalitě a má v podstatě endogenní charakter. V této skutečnosti je naděje, že právě zemědělství nedovolí globalizaci plně projevit její perverzní tvář a že lokality využívající svých endogenních potenciálů (jak nakonec předpokládá i koncept endogenního integrovaného venkovského rozvoje uplatňovaný v EU) se mohou rozvíjet bez turbulencí, které často zásahy z globálního prostoru doprovázejí.

Literatura:

Bauman, Z. 1999. Globalizace (Důsledky pro člověka). Praha: Mladá fronta.

Bonanno, A., Busch, L., Friedland, W., Gouveia, L., Mingione, E. 1994. From Columbus to ConAgra (The Globalization of Agriculture and Food). University Press of Kansas.

Bonanno, A. 1997. Světové potravinářské korporace a stát: Případ Ferruzzi. Zemědělská ekonomika 43 (1):27-40.

Disman, M. 1993. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum

Giddens, A. 1998. Důsledky modernity. Praha: SLON.

Glaser, B.G, Strauss, A.L. 1967. The Discovery of Grounded Theory: Strategies for Qualitative Research. Chicago: Aldine Publishing Company.

Goldschmidt, W. 1946. As You Sow: Three Studies in the Social Consequences of Agribusiness. Montclair: Allenheld, Osmun.

Gurevič, A.J. 1978. Kategorie středověké kultury. Praha: Mladá fronta.

Heffernan, W.D. 1982. Structure of Agriculture and Quality of Life in Rural Communities. Pp. 337-346 in D. Dillman and D. Hobbs (eds.), Rural Society in the U.S.: Issues for the 1980s. Boulder, CO: Westview Press.

Lévi-Strauss, C. 1996. Myšlení přírodních národů. Dauphin

Kabele, J. 1999. Metodologie intervenčního heuristického vyšetřování. Str. 113-136 in Filipov II (Informatoria). Praha: Katedra sociologie FSV UK.

Rodrik, D. 1997. Has Globalization Gone Too Far? Washington: Institute of International Economics.

Ryšavý, D. 1999. Charakteristika filipovského regionu. Manuskript - nepublikovaný materiál.

Stiglitz, J. 2000. Čemu jsme se naučil ze světové hospodářské krize. Listy 30 (4): 29-33.