BSE mohly do unie zavléct antilopy

V Británii šířily nemoc šílených krav zastaralé jateční praktiky

Bovinní spongiformní encefalopatii (BSE), nechvalně proslulou "nemoc šílených krav", na jejíž lidskou obdobu, Creutzfeldt-Jakobovu chorobu, zemřelo v Británii devadesát osob, mohly do Evropy zavléct antilopy. Podle profesora Rogera Morrise působícího v novozélandském Palmerstonu se BSE na britské ostrovy, odkud pronikla do dalších zemí Evropské unie, dostala se značnou pravděpodobností v polovině sedmdesátých let společně s africkými zvířaty, o něž svůj inventář obohatilo několik zoologických zahrad v jihozápadní Anglii.

Uhynulé či z nejrůznějších důvodů poražené antilopy totiž v řadě případů nekončily v kafilériích, jak by se dalo předpokládat, nýbrž tak jako nesčetná stáda domácího dobytka, který stihl obdobný osud, v masokostních moučkách, jež byly ještě v polovině devadesátých let přidávány do krmných směsí. Morris, který zkoumá více než tři desítky možných příčin onemocnění, pokládá "africkou stopu" za navýsost slibnou. Antilopy se přitom na černém kontinentě mohly nakazit od dobytka chovaného domorodci. Novozélandský profesor v této souvislosti poukázal na případ lva, který uhynul v zoologické zahradě v jihoanglickém Newquay, u něhož byla při pitvě diagnostikována spongiformní encefalopatie. Zřízenci tamějšího safari jsou přesvědčeni, že se zvíře nakazilo poté, co pozřelo maso s částí páteře pocházející z nemocného kusu hovězího. BSE jsou ze všeho nejdříve kontaminovány mozek a mícha.

Tým zdravotníků z hrabství Leicester přišel minulý měsíc s teorií, že sérii úmrtí pěti mladých Britů, kteří zemřeli v první polovině devadesátých let na Creutzfeldt-Jakobovu nemoc v poměrně krátkém rozmezí v obci Queninborough a jejím okolí, mají na svědomí zastaralé jateční praktiky a samozřejmě nedostatečná hygiena. Až deset procent venkovských řezníků provozujících svou živnost v leicesterském hrabství totiž ještě v osmdesátých letech poráželo (tak jako ostatně i v jiných částech Anglie) hovězí dobytek způsobem, který podle nich značně napomáhal šíření choroby. Dobytčatům byl při porážce v řadě případů vrážen do hlavy zašpičatělý kůl, aby byla okamžitě paralyzována, a nikoho nepokopala. Řezník jejich lebku následně rozpoltil a mozek z ní vyňal. Leicesterský tým zjistil, že ačkoliv oběti Creutzfeldt-Jakobovy nemoci z Queninborough nenakupovaly u téhož řezníka, všechny pravidelně požívaly hovězí.

Závěry zprávy nicméně okamžitě po jejím zveřejnění zpochybnila řada odborníků, kteří se výzkumem nemoci zabývají. Profesor Richard Lacey z univerzity v Leedsu, který jako první upozornil na možné propojení mezi BSE a Creutzfeldt-Jakobovou chorobou, přitom otevřeně přiznal, že si sám není v žádném případě jist, jak vlastně k přenosu infekce dochází. Testy prováděné na laboratorních myších nicméně prokázaly, že nákaza se jen zřídkakdy šíří orální cestou. Ačkoliv se epidemii BSE v Británii nakonec podařilo zastavit, lékaři zůstávají s ohledem na další možnost šíření Creutzfeldt-Jakobovy nemoci více než opatrní, její inkubační doba obnáší totiž i šestnáct let.