Středočeští zemědělci se vstupu do EU příliš nebojí

Šance agrárního sektoru kraje spočívá v Praze a dalších průmyslových centrech regionu s vysokou koncentrací spotřebitelů

Nejlevnějším udržovatelem krajiny v podhorských oblastech bývá zemědělec, míní zástupce hejtmana František Vácha.

Středočeský kraj sice intenzívně chystá projekty, které by mohly být podpořeny předvstupními a později také strukturálními fondy Evropské unie, avšak zástupce hejtmana František Vácha soudí, že mnozí ze žadatelů, zejména ze zemědělského sektoru, nakonec od žádosti o pomoc z Bruselu beztak ustoupí. "Podmínkou pomoci z těchto fondů totiž je, že se poskytuje až po zafinancování projektu z vlastních zdrojů žadatele - a na to většina zemědělců prostě sama mít nebude a stejně tak těžko bude shánět i banku, která by jim pomohla," míní zástupce středočeského hejtmana.

Nicméně o příznivé budoucnosti zemědělství středních Čech Vácha nepochybuje. "Vždyť samotná Praha je spotřebitelsky velmi zajímavá," tvrdí, "a kdo jiný by ji už třeba jenom s ohledem na příznivé přepravní vzdálenosti měl zásobovat základními potravinami než středočeští zemědělci?"

Středočeský kraj má úrodné Polabí, dokonce se tam na Mělnicku pěstuje i vinná réva. Avšak pro kraj jsou rovněž charakteristické vyšší polohy například Benešovska nebo Příbramska. Sám Vácha přišel na čelnou funkci v zastupitelstvu kraje z okresu Příbram, který dobře zná. Zřejmě proto připomíná, že i po vstupu naší země do Evropské unie hodlá být zastáncem větší podpory podhorských, byť ze zemědělského hlediska obtížněji obhospodařovatelných oblastí. "Snadno se řekne, tak tam zemědělství zlikvidujte nebo alespoň potlačte," říká zástupce hejtmana. "Avšak nejen má zkušenost hovoří o tom, že nejlevnějším udržovatelem krajiny v těchto oblastech bývá právě zemědělec." Vácha připouští, že zemědělství středních Čech nelze vydělovat od zemědělství v ostatních krajích.

Nezpochybňuje ani úlohu Ministerstva zemědělství ve stanovování odborných podmínek pro udělování dotací, v přípravě koncepčních dokumentů pro rozvoj zemědělství apod. "Náš vstup jako orgánů kraje do rozhodovacích procesů v zemědělství by měl být pouze při udělování jakékoliv formy finanční pomoci, ať už by šlo o prostředky z evropských fondů nebo o dotace z národních zdrojů," upřesňuje budoucí roli kraje.

Středočeský region podle Váchy zatím ani neuvažuje o tom, že by převzal část Lesů ČR na svém území, jak o tom spekulují některé jiné kraje s vidinou mít přece jen lukrativnější majetek, než jaký zatím přebírají od státu. "Mnohem důležitější totiž je, aby kraje přebíraly podíl na výnosu daní," podotýká k tomu zástupce hejtmana.

Horky, 25. 6. 2001

Má se středočeský venkov stát pouze vhodným rekreačním zázemím pro miliónovou metropoli ve svém středu, nebo má mít i ambice na to, aby intenzívním způsobem rozvíjel zemědělskou výrobu? Jaké perspektivy vůbec má zemědělství Středočeského kraje a jak by mohlo být ovlivněno vstupem České republiky do Evropské unie? Měly by orgány nově utvořeného kraje vstupovat i do řízení zemědělství? Pokud ano, jak tedy? Tyto a další jim podobné otázky zněly u kulatého stolu, který s pomocí Okresní agrární komory Mladá Boleslav naše redakce uspořádala minulý týden ve Středním odborném učilišti zemědělském v Horkách nad Jizerou.

Odpovědi společně hledali: Sylva Bičíková, spolumajitelka rodinné farmy o 236 hektarech orné půdy v Línech-Bukovně; Pavel Hrdlička, předseda představenstva Regionální krajské agrární komory Střední Čechy a Zemědělského družstva Luštěnice; Josef Hradecký, ředitel AGRO družstva služeb rovněž z Luštěnic; a Oldřich Bartoň, předseda Zemědělského družstva Čistá u Mladé Boleslavi.

OTÁZKA: Má vůbec středočeské zemědělství ještě nějakou šanci ve stínu nejen metropole, ale i dalších velkých průmyslových měst v regionu, nemluvě o společnosti Škoda Auto, v jejímž i vzdálenějším sousedství mladí lidé asi příliš nepociťují nutkání hledat si obvykle skromnější obživu na vesnici?

Hrdlička: A vidíte - já bych to poněkud otočil. Velkou šanci zemědělství kraje totiž vidím v tom, že ve středních Čechách, jejich průmyslových centrech a samozřejmě v Praze je veliká koncentrace obyvatelstva, tedy chcete-li, spotřebitelů potravin, a navíc s nezanedbatelnou kupní silou. Připočteme-li k tomu skutečnost, že je zde i poměrně rozvinutý potravinářský průmysl a že přepravní vzdálenosti pro naši produkci i výrobky zpracovatelského průmyslu jsou krátké, pak jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že pokud se bude české zemědělství rozvíjet jako celek, rozhodně půjde kupředu rovněž zemědělství ve středních Čechách. Pravda, patrně jinak se bude dařit zemědělcům v bezprostředním okolí Prahy, jinak na Kolínsku, Kutnohorsku nebo Nymbursku, a zase jinak ve vyšších polohách takového Benešovska, Příbramska nebo Berounska.

Bartoň: I když mnohá média - a bohužel ani někteří politici, zemědělcům příliš nepřejí, snad nám alespoň neupřou onen příslovečný zdravý selský rozum. A ten mně říká, že například takové Polabí je přece jednou z nejúrodnějších oblastí v celé republice a už i s ohledem na tržní mechanismus, který se i v našem odvětví už tvrdě prosadil, by přece nebylo rozumné tam zemědělskou výrobu uměle potlačovat a budovat tam pouze nové chatové osady nebo golfová hřiště.

Bičíková: Také už jsem slyšela úvahy o tom, že by snad bylo nejlepší střední Čechy přetvořit pouze na rekreační zázemí pro Prahu. Ne že by tu nebyla překrásná místa, která jsou pro tyto účely jako stvořená. Využití takových lokalit pro rekreaci bych určitě nebránila ani já. Jenže mám teď na mysli i generace mých předků a také osud svých dětí. Po sametové revoluci nebylo vlády, která by nevyzývala k drobnému a střednímu podnikání i v zemědělství. My jsme s manželem záhy opustili družstvo a začali hospodařit na svých přibližně 250 hektarech. Nebyl to pro nás jen způsob obživy. Ale měli jsme také snahu zachránit před úplnou devastací majetek, který vytvářely generace našich předků. Jedno naše dítě studuje na vysoké škole zemědělské v Českých Budějovicích, další by po gymnáziu chtělo studovat veterinární fakultu. A já bych jim po letech vlastní dřiny a tváří v tvář jejich plánům do budoucna měla říci: Milé děti, nezlobte se, ale někde u zeleného stolu se rozhodlo, že tady bude rekreační oblast, a vy si hledejte zaměstnání jinde? Proto se tolik bráním zjednodušujícím názorům, že veškeré potraviny dovezeme a ze středních Čech vytvoříme pouze rekreační oblast.

Hradecký: Vrátím se k vaší poznámce o Škodě Auto. Mám-li mluvit za náš podnik služeb pro zemědělství, pak musím připomenout, že i zemědělská technika je dnes na velice vysoké úrovni a že nejmodernější stroje mají hodnotu mnoha miliónů. Ovšem jejich obsluha pomalu stárne, takže dnes je našim pracovníkům okolo padesáti let. Jejich děti mají těchto strojů plnou hlavu, a přece když se před ukončením deváté třídy rozhodují o svém dalším životě, je jim všechno jasné a odcházejí za úplně jinými profesemi než zemědělskými do Škodovky. Pochopitelně asi tím nejsilnějším motivem jsou platy, jaké ve Škodě Auto získají. Ale určitě jejich rozhodování ovlivňují také časté úvahy v médiích, že zemědělství u nás, nejen ve středních Čechách, dlouho nevydrží a že se vlastně vyplatí potraviny dovážet. Nu a připočtete-li si k tomu současnou kampaň kolem BSE či nedávnou kolem slintavky a kulhavky, můžete se rozhodování těchto dětí a jejich rodičů divit?

Bude jistě i na nových orgánech kraje, aby zemědělství svého regionu vhodným způsobem podpořily. Má však vůbec smysl, aby kraj vstupoval do řízení zemědělství?

Hrdlička: V současné době kraj ještě k tomu ani nemá žádné kompetence. Ale podle mého názoru půjde o to, aby kraj pomáhal vytvářet podmínky pro efektivní zemědělskou výrobu. A jednou z těch podmínek určitě je i vybavenost vesnic, kvalita infrastruktury, dopravní obslužnost apod. Málokdo si možná uvědomuje, že střední Čechy, pomineme-li Prahu, z tohoto pohledu zase až tak rozvinutá oblast nejsou. Kde jsou nejošklivější vesnice? V pohraničí? Tam už dávno ne. Ale kolem Prahy. Má to i svůj historický důvod, protože největší statky bývaly právě v této oblasti. A minulý režim při "rozkulačování venkova" jejich vlastníky násilně vystěhovával. A protože se o tyto hospodářské budovy leckdy nepostarala ani družstva, dnes tyhle objekty chátrají a hyzdí vesnice. Avšak nejde pouze o tyhle budovy. Tvrdím, že bude sice hezké, dokáže-li zemědělství vytvářet určitou míru zisku, ale pokud do vesnice nepovede autobusová linka, děti se odtud budou těžko dostávat do školy, nebude tam v dosahu lékař a další služby, tak nakonec i ti mladí lidé, kteří by snad ještě nižší výdělky nějakým způsobem překousli, z vesnice utečou do města a zemědělství pustí z hlavy. A bude-li se venkov dál takto vylidňovat, tak nakonec výrobu obilí, masa a mléka budou pro český národ zajišťovat najatí pracovníci z Ukrajiny. Čili úlohu kraje vidím v tom, aby pomohl středočeskému venkovu, a tím i zemědělství.

Bičíková: Do zemědělství našeho kraje už dokonce přicházejí pracovat i Rumuni. Vím, že takové trendy jsou téměř v celé západní Evropě. Když hovořím s mladými lidmi, které bych chtěla získat do firmy, co mně ti devatenáctiletí kluci odpovídají? Milá paní, a jakou mně dáte jistotu? Ve Škodovce ji budu mít, protože auta se budou vyrábět vždycky! Ale zemědělství? Kde máte záruky, že za rok za dva budete ještě hospodařit?

Bartoň: Bohužel, tak to je. Ale jde i o to, aby kraj napomáhal správně ve středních Čechách rozmísťovat jak dotace ze strany státu, tak finanční prostředky třeba z evropských fondů.

Hradecký: A já bych to rozvedl ještě dál: Až do republiky po našem vstupu do Evropské unie začnou chodit z Bruselu opravdu velké peníze nesrovnatelné třeba se současnými nějakými osmi sty milióny korun z programu SAPARD, asi nebude od věci, jestliže kraj bude přes tyto fondy ovlivňovat, nebo chcete-li usměrňovat rozvoj zpracovatelského průmyslu. Obecně je jistě předimenzovaný. Ale víme dobře, jak například dobře fungující mlékárny na Benešovsku či Sedlčansku udržely, a dokonce pozvedly nahoru tamní výrobu mléka. A jak na druhé straně krachující mlékárny v jiných částech kraje naopak srazily dolů místní živočišnou výrobu.

Hrdlička: Přiznejme si ovšem, že si asi málokdo vezme jen tak na triko rozhodovat v rámci společenské objednávky o podobně citlivých otázkách. Ale když už je řeč o programu SAPARD s jeho 800 milióny, připomeňme si, že zemědělci - teď mluvím ovšem o celé republice - jen za letošní první čtvrtletí kvůli BSE na nižších realizačních cenách za hovězí maso přišli o celou miliardu korun. Právě včera jsem byl na jednání, kde se konstatovalo, že pokud by se za zemědělskou produkci měly platit skutečně reálné ceny - a nikoliv ceny uměle stlačované, zemědělci by museli dostat řádově o dvacet miliard korun více. Tím směřuji k tomu, že současné problémy zemědělství nejsou ani tak o dotacích či o jiných formách podpory, jako o tom, aby nám bylo umožněno dosahovat správných a spravedlivých cen. A ne abychom byli stále těmi, kteří financují sociální smír v této zemi, neboť úroveň cen potravin v České republice zatím stále dosahuje přibližně 40 procent jejich cen v Evropské unii. Ačkoliv z hlediska nákladů už jsme dávno na evropských, či chcete-li na světových cenách.

Mluvíme-li už o přijetí České republiky do Evropské unie, mají se středočeští zemědělci tohoto kroku obávat?

Hrdlička: Myslím, že nikoliv. Už jen z hlediska toho, o čem jsem hovořil před chvílí. Pokud totiž v roce 2004 skutečně budeme již členy Evropské unie, pak také ceny potravin u nás stoupnou alespoň o takových třicet až čtyřicet procent. Jistě budou úměrně produktivitě práce zároveň také vyšší mzdy. Ale to navýšení cen potravin by měli dostat zemědělci a pak by zase nemuseli mít tak vysoké dotace.

Bičíková: Já ovšem také nemohu nevidět i to, co se na nás z Evropské unie valí. Budeme muset dodržovat jiné hygienické a ustajovací podmínky ve stájích. Některé domácí tradiční potravinářské výrobky z hlediska evropských veterinárních předpisů nebudou už mít šanci. Neměli bychom se ani příliš upínat k evropským fondům jako k velké naději. Například na naší farmě jsme postavili nový kravín, ale na rekonstrukci sousední budovy už nezbyly peníze. Tak jsem si představovala, že v rámci programu SAPARD bych mohla nějakou pomoc na to získat. Jenže když jsem za tím šla, tak se ukázalo, že peníze z tohoto programu v republice vlastně ještě ani nejsou - a i kdyby byly, že bych stejně tu stavbu musela sama zafinancovat - a teprve pak bych se možná dočkala nějakých peněz. To pro mě ovšem nemá žádný smysl. Přitom ještě než jsme začali stavět kravín, už jsme se poohlíželi po příslušných normách Evropské unie, abychom jim dostáli. Avšak shrnu-li to, tak zatím mně tohle respektování norem Evropské unie přineslo pouze vyšší náklady, ale přínos zatím, bohužel, žádný.

Hrdlička: Já bych přesto ohledně přijetí naší země do Evropské unie vyjádřil optimismus. Je mně sice jasné, že v roce 2004, až se snad staneme členy unie, nebudeme požívat takové výhody, jaké mají západoevropští zemědělci ještě teď, protože i oni do té doby v tomto směru ještě určitě pocítí nějakou restrikci. Ale po vstupu bychom měli mít podíl přímých plateb i u nás ve stejném poměru, jaký budou mít zemědělci na Západě. Jestliže je tam nyní ekvivalent produkčních subvencí ve výši asi 42 procent, tedy v přepočtu 42 korun na každých sto korun produkce, zatímco u nás je poloviční, nebudeme chtít jako čeští zemědělci určitě lepší podmínky, ale stejné podmínky, abychom byli konkurenceschopní. Pokud se jim ten ekvivalent do roku 2004 mírně sníží a nám mírně zvýší či zachová z hlediska dotací, pak stoprocentně věřím, že naše zemědělství ve srovnání se západní konkurencí obstojí. Uvědomme si ovšem také skutečnost, že efektivita českého zemědělství v porovnání s výnosy, užitkovostí či produktivitou práce v Evropské unii je zatím stále nižší. I když i u nás máme ať už soukromníky, nebo zemědělské firmy, které dokáží sklízet přes šest tun pšenice či 55 tun cukrovky po hektaru. Otázkou je, za jakých podmínek vyrábíme my a za jakých zemědělci v západní Evropě. Pokud bychom si mohli dovolit například tolik hnojit jako oni, troufám si tvrdit, že by i naše výnosy byly na srovnatelné, nebo dokonce i vyšší úrovni. Zatímco v Evropské unii se běžně v průměru vpravuje do půdy přes 200 kilogramů čistých živin na hektar, u nás - protože hnojiva jsou drahá, pouze asi 80 kilogramů. Vlastně bychom s určitou nadsázkou mohli konstatovat, že v naší zemi je superekologické zemědělství. Při vstupu do unie budeme mít proto určitý handicap v tom, že námi obdělávaná půda nebude mít dostatečné zásoby živin. Naopak naší předností je to, že ačkoliv z českého zemědělství odešlo už tolik schopných a nadaných lidí, pořád tu zůstalo hodně kvalifikovaných pracovníků, kteří si z takových devadesáti procent problémy ve výrobě dokáží odborně vyřešit sami, zatímco zhýčkaný zemědělec na Západě si musí najmout specialistu z poradenské firmy. Čili konkurenční výhodou našeho zemědělství kromě mizerných platů je právě tahle kvalita pracovníků.

Bartoň: Francouzští, portugalští, španělští nebo italští zemědělci jistě nebudou mít žádný zájem přicházet o výhody, jimž se dosud těšili a které jim půl století zaručovaly určitou stabilitu. Ale je jasné, že rozpočet Evropské unie by vstup nových zemí s dalšími vysokými přímými platbami zemědělcům - a teď nemyslím ani tak na naše zemědělství jako na polské - prostě neunesl. Vzhledem k tomu, že v Evropské unii dotace směřují přímo k fyzickým osobám podnikajícím v zemědělství, a nikoliv k právnickým osobám, možná i u nás nastanou nějaké problémy. Ale hůř na tom určitě nebudeme, o tom jsem přesvědčen. Teď je v unii asi kvůli aférám kolem slintavky a kulhavky a kolem BSE také patrný určitý odklon od větších koncentrací zejména živočišné výroby. Ale to všechno představuje jen dílčí problémy, které jistě půjde v našich podmínkách řešit.

Přesto kraj už chystá některé vlastní projekty, pro něž pomýšlí i na pomoc z evropských předvstupních a později strukturálních fondů. Na co by podle vašeho názoru tyto projekty v oblasti zemědělství měly být zaměřeny především?

Hradecký: Do nových technologií a techniky. My prostě zatím nemáme šanci obnovovat strojový park. A když už přece jen koupíme nějaký nový drahý stroj, zase nezbydou peníze na to, abychom mohli řádně zaplatit vysoce kvalifikovaného pracovníka, který jej obsluhuje. Navíc stará technika je energeticky náročná a vezmu-li si, že každý rok za zemní plyn, pohonné hmoty či elektřinu platíme v úhrnu o dvacet procent více...

Bičíková: Tutéž zkušenost mám i já. Soukromí zemědělci na nákup drahé techniky prostě nemají. Opravujeme si sami traktory třicet, ba i čtyřicet let staré. O kombajnech si můžeme nechat jen zdát. Vždyť i velké zemědělské společnosti a družstva se dnes musí sdružovat, aby si mohly společně koupit některé stroje za deset nebo třeba patnáct miliónů korun.

Hrdlička: Nezapomínejme ani na ekologii, investice do čistíren odpadních vod, infrastruktury obcí apod. Což souvisí s kvalitou života na venkově, o níž jsme již hovořili jako o jedné z důležitých podmínek i pro udržení zemědělské výroby v kraji.

A co říci závěrem?

Hrdlička: Zemědělství Středočeského kraje je velice ošidné téma. Mluvit o zemědělství v jiných regionech je zajímavější, protože tam se například diskuse může stočit na zajímavější problémy zemědělské prvovýroby v podhůří apod. Nelze říci, že by středočeské zemědělství bylo něčím výlučné oproti jiným krajům. Problémy jsou obecné. Na krajských orgánech je, aby vytvářely zemědělcům podmínky k podnikání. Dotační politika je politikou státu a profesní a odborná zase věcí agrární komory.

Bičíková: Zeptejte se starostů. Ti vám potvrdí, že kdykoliv něco potřebují, obrátí se na zemědělce ve své vesnici. A zemědělci dál drží venkov, i ten středočeský.

Hradecký: Leckdy se možná i poněkud s despektem připomíná, že v republice je jenom asi sto tisíc zemědělců. Ale už se neuvažuje o návaznosti ostatních profesí na toto zemědělství. Třeba dopravy, služeb, veterinářů, zpracovatelů... To všechno jsou lidé, kteří druhotně ze zemědělství žijí - a pokud by se potraviny začaly ve velkém dovážet pouze ze zahraničí, pak by nezkrachovalo jen české zemědělství, ale i tato navazující odvětví.

Bartoň: Smekám před lidmi, kteří zemědělství, třeba jako paní Bičíková, věnovali celý svůj život. Možná to zní jako fráze, ale s takovými lidmi české zemědělství zaniknout nemůže.