Investoři objevili Českomoravskou vysočinu

Zachování hospodářské funkce venkova a vysoce kvalifikovaná pracovní síla pomáhá českým krajům na nohy

Prosperující, exportně orientovaná ekonomika, založená na nových technologiích a investicích, opírající se o malé a střední podniky je novým základem hospodářské obnovy slabších regionů.

Armin Sandmann

Dlouho zanedbávané oblasti, jako například Vysočina, zažívají po dlouhá léta podstatné ekonomické oživení. Dosud platilo, že mladí a schopní lidé většinou odcházeli do velkých měst, protože by marně v neprosperujícím zemědělství nebo krachujících podnicích hledali trvalé zaměstnání. Mírná změna však nastala po roce 1995, kdy se mnoho českých podniků podrobilo tvrdé restrukturalizaci nebo se jim podařilo získat zahraničního partnera ze sousedních západoevropských zemí. I když má Vysočina zatím pouze pět okresů s více než půl miliónem obyvatel osmi- až devítiprocentní nezaměstnanost, průměrná mzda se už delší dobu drží okolo 10 500 korun.

Jiné normy, nové trhy

Příkladem nové éry je Ždírec nad Doubravou, město v okrese Havlíčkův Brod, kde existovaly do roku 1995 východočeské dřevařské závody. Ty by se v tehdejší soustavě na českém, nemluvě na evropském trhu neudržely. Zavedení nové techniky v souladu s mezinárodními normami si tu žádalo investiční kapitál, který podnik sám nebyl schopen obstarat. Na přelomu roku 1995 a 1996 zde však převzal kormidlo rakouský regionální dřevo-zpracující podnik Schweighofer.

Nový směr přinesl nejen investiční kapitál, ale i nové odbytové trhy v Evropské unii. Už v roce 1997 mohlo být tímto krokem zajištěno 400 pracovních míst včetně pracovníků v západočeském závodu v Plané u Mariánských Lázní. Koncem roku 1998 se pozice podniku upevnila. Dalším investorem se stala finská firma Stora Enso Timber, která obchoduje nejen v oblasti zpracování dřeva, ale zabývá se i výrobou papíru. Pro 170 pracovníků ve Ždírci znamenalo sloučení Finů a Rakušanů další vzestup.

Toto impérium s ročním obratem 14 miliónů eur postupně rozšířilo nabídku výrobků a zavedlo evropské normy v dřevozpracující oblasti. Východočeši se stali důležitým odběratelem dřeva v České republice a ve východní Evropě. Celkem 95 procent produktů po zpracování skončí na evropských trzích. Kde vládla ještě před sedmi lety tzv. blbá nálada, dnes řezají pily v akordu 270 000 kubíků dřeva. Kvalifikovaná pracovní síla se udržela. Mladší lidé se středoškolským a vysokoškolským vzděláním mají do budoucna nahradit zatím většinu rakouského managementu.

Už není důvod, proč opustit region

Pozitivní vývoj potvrzuje příběh i pětadvacetiletého Petra Hitzgera. Po ukončení střední školy vypadala ekonomická situace v okolí Ždírce tak beznadějně, že chtěl dokonce odejít do zahraničí. Dnes však sedí v kontrollingu a pere se s odbornou němčinou.

"Časy se změnily, ten, kdo chce, si tady už práci najde," tvrdí. A co se týče působení pod vlastnickým štítem zahraničního investora? "Ano, práce je jiná, ale přesčasy jsou řádně placené, příspěvky na dopravu a penzijní pojištění tady dříve nebyly. Dnes už nevidím důvod pro odchod," dodává. Vyšší platová úroveň a výše zmíněné výhody nastartují další změny. Zvyšuje se mobilita, lidé jsou ochotní dojíždět za lepší prací a vyšší mzdou.

Přicházejí další investoři

Více než volby do nového krajského zastupitelstva v listopadu loňského roku byl současný hospodářský úspěch lákadlem a startovacím signálem pro další investory. Ti na sebe nenechali dlouho čekat. Jedním z nich byla německá firma Holzwerke Wim mer. Střední podnik, který kdysi vznikl na zelené louce v malé obci na bavorském venkově. Firma, která má obchodní síť i mimo Evropskou unii, například ve Spojených státech a Japonsku, se odhodlala ve východočeském Ždírci investovat okolo 20 miliónů marek do nového závodu. Když se tam v srpnu letošního roku rozjedou další pily, najde 50 až 80 lidí nové pracovní místo. Nový závod má při plném provozu zpracovat 120 000 kubíku konstrukčního dřeva.

Na otázku, proč právě první investice v České republice v téměř neznámém městě Ždírec, odpověděl předseda představenstva Hans-Peter Wimmer: "Pro nás by

la především důležitá vnitřní infra struktura. Tamní lidé věděli, o jakou práci se jedná, jak se rozjede obchod v této oblasti. Jsou tam kvalifikované pracovní síly, na které se člověk může spoléhat. Plánovaná investice bude zatím jednorázová. Pokud bude úspěšná, dá se z naší strany jistě počítat s dalšími investicemi," dodal.

Průmyslová spolupráce místo politické tahanice

Všechny tři podniky se dokázaly, jak se zatím zdá, domluvit. Spolupráce došla tak daleko, že dnes nejen koordinují své aktivity, ale vlastní navzájem kapitálové podíly.

Rakouský investor, kdysi první ve Ždírci, se stal v současnosti stoprocentním dceřiným podnikem finského Stora Ensa. Rovněž Rakušané zakoupili 49 procent bavorského Wimmera. Různé zájmy je přivedly do východních Čech a oživily region. Nejen nová pracovní místa, ale i velice důležitý psychologický efekt vytvořily atmosféru, která vrací lidem důvěru a pro další investory je velice lákavou nabídkou.

Zatím jsou jen supermarkety prvním náznakem, že se lidem znovu daří. Tahanice v Parlamentu v daleké Praze, jak se má dělat regionální politika, jaké právo platí při založení průmyslové zóny, nestojí na místě ani za řeč. Cel kem 230 škol všeho druhu od Jihlavy až po Žďár nad Sázavou se bude moci orientovat na novou budoucnost tohoto regionu.

Jak ale vypadá budoucnost? Podle slov Hans-Petra Wimmera může Ždírec a okolí dále "stavět na dřevě". Trh s masivním konstrukčním dřevem se totiž rozrostl během posledních pěti let na 3,5 miliónu kubíků. Nové výrobky vytvoří podmínky dalšího odbytu. Malé město na Vysočině přitom bude pevným spojencem a konkurenceschopné čelit i výzvám Evropské unie. Je to ale jeden příklad z mnoha, jak mohou regionální investice postavit i slabší regiony na nohy.