Evropská integrace č.18/2000

EVROPSKÁ INTEGRACE

OVOCNÁŘSTVÍ - VINOHRADNICTVÍ - ZELINÁŘSTVÍ - BRAMBORÁŘSTVÍ

OKRASNÉ ZAHRADNICTVÍ - VČELAŘSTVÍ - HEDVÁBNICTVÍ

ČERSTVÉ A ZPRACOVANÉ VÝROBKY - VINAŘSTVÍ

ODBYTOVÉ ORGANIZACE VÝROBCŮ A JEJICH SDRUŽENÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ

Ročník : 4 Číslo : 18 30.11.2000

Články Ing. Miroslava Jakubíka, předsedy SIOZ, uveřejněné v německém časopise “Fruchthandel”.

V rámci činnosti našich odborných pracovních skupin v Odboru evropské integrace MZe ČR jsme často využívali zkušeností pana Ing. Miroslava Jakubíka, předsedy Svazu importérů a exportérů čerstvého ovoce a zeleniny.

Dnes bychom chtěli představit Ing. Jakubíka jako dopisovatele časopisu “Fruchthandel”, ve kterém již dlouhá léta propaguje svými odbornými články české ovocnářství, zelinářství a bramborářství. Je to velmi záslužná, i když málo oceňovaná činnost, která nás přibližuje evropskému povědomí.

Poznatky obsažené ve článcích Ing. Jakubíka zkvalitní naší přípravu na jednání v Bruselu a jistě budou zajímavé i pro naší praxi. Je třeba jen upozornit na to, že některé z těchto článků jsou staršího data a text se nemusí zcela krýt s letošní situací. (Zk)

SIOZ

V České republice největší importéři brzy pochopili, jak je důležité mít společnou orga-nisaci v rámci které si společně zajišťují informace z vnějšku a navzájem konzultují to, co je zajímá. Dále mají možnost komunikovat s ostatními evropskými obchodníky sdru-ženými v organisaci EUCOFEL.

V České republice pracuje společná organisace importérů a exportérů čerstvého ovoce a zele-niny SIOZ, v jejímž čele stojí již několik let pan Miroslav Jakubík. Ač se jedná počtem členů o organisaci malou, svým podílem na trhu je velmi významná. Do Svazu patří firmy s obra-tem od 15 milionů marek až po kolosy, jejichž obrat se v přepočtu pohybuje mezi 100 a 200 miliony marek. Počínaje firmou Hortim, přes firmy Čerozfrucht, VVISS, Atlanta, Tekoo, Obst Trautner až po Fruit Centrum Lipence.

Svaz importérů nemá jen svůj vnitřní život spočívající ve vzájemných setkáních, získávání informací, statistik, přehledů či zpráv o vývoji trhu atd. Jedním z jeho poslání je i kontakt s českými producenty, který se uskutečňuje jednak přímo se strany jednotlivých členů, jednak potom oficiálně prostřednictvím vedení SIOZ s vedeními jednotlivých producentských unií. Ať už se jedná o Ovocnářskou unii, Zelinářskou unii či Ústřední bramborářský svaz. Při jejich oficiálních zasedáních se získávají informace o názorech pěstitelů na dovoz a vývoz, jejich poznatky s prací jednotlivých importérů a exportérů a zároveň se prezentuje způsob práce členů Svazu. Tato neformální výměna informací vede k tomu, že se "obrušují ostny", které by jinak mohly spolupráci narušovat. Vždyť vysvětlení pozic a situace je vždy cennější, než me-diální znevažování práce druhých.

Svaz importérů - SIOZ - jehož členové jsou, jak již bylo uvedeno, páteří českého importu, se samozřejmě neuzavírají sami pro sebe. Svaz je svazem otevřeným a samozřejmě má zájem o vstup nových členů. Vždyť čím širší bude členská základna, tím využitelnější mohou být in-formace o trhu v celé republice. Bohužel ne všichni importéři si tuto skutečnost uvědomují a jsou stále ještě orientováni introvertně. Ještě není asi ta doba, kdy, stejně jako je to v jiných zemích, většina těch, kteří provozují nějaký druh činnosti bude chtít být určitým způsobem organisovaná. Třeba jen proto, aby měli přistup k informacím, které členové Svazů mají.

Zeptali jsme se předsedy SIOZ na současné aktivity členů. Podle jeho informací je letní obdo-bí dobou, kdy se ve větší míře realizují obchody s tuzemskými producenty, i když import zda-leka neustává. Jen je orientován trochu jinak. Svoji roli sehrává pochopitelně i počasí. Vždyť předpokládaný "horký červenec" v Česku jaksi nebyl a to mělo negativní vliv na konsum tře-ba letního ovoce či melounů. Začátek srpna byl výrazně lepší, ale o bouřlivém obchodu zatím nemůže být ani řeči. Ovšem tak, jako se z potůčků vytváří řeka je možné, že až budeme znát čísla celní statistiky za 3. čtvrtletí tak budeme překvapeni, jaká množství zboží se dovezla.

Setkání členů SIOZ se plánuje na druhou polovinu září. To hlavně proto, že budou již v plném proudu přípravy na tu část roku, která je z hlediska importu velmi výrazná. Ono to tak chodí, říká pan Jakubík. Na konci jara se všichni těší na zeleninu, která bývá v létě kvalitní a levná. Léto uběhne jako mávnutím kouzelného proutku a s blížícím se podzimem se už všichni těší na kvalitní jablka, a také na citrusy, nemluvě o položkách dalších. V každém případě konsum ovoce a zeleniny se zdá v České republice stoupat a to je signál pro to, že až budou členové Svazu importérů a exportérů bilancovat celoroční výsledky, budou moci zase s tímto rokem vyslovit svoji spokojenost. I když se to předem příliš nahlas neříká, aby se to nezakřiklo.

O trhu spotřebitele

Dnešní scénou obchodu v ČR nehýbe otázka, jak jakékoliv zboží nakoupit, ale naopak, jak ho prodat. Tento problém se samozřejmě dotýká i oblasti ovoce a zeleniny. Jak se proto na nástup retailových společností, které jsou nositelem rozvoje trhu v České repu-blice, správně dívat dnes, kdy je situace ve srovnání s minulostí zcela jiná ?

Není tak daleko doba, kdy se trh v České republice posuzoval podle toho, jak jsou všichni "tzv. spokojení". Byli, nebo ještě lépe řečeno museli být. Kdo nebyl spokojen, patřil k nepřá-telům režimu. A to si nedovolili ani mnozí disidenti, kteří v té době chtěli jezdit do zahraničí, studovat tam sami nebo alespoň nechat tam studovat své děti. Trh byl v té době trhem doda-vatele; jednalo se o dodávky plánované.

To již patří minulosti. Od roku 1989 resp. 1990 se v České republice prosadil trh kupujícího, i když je snad možno poznamenat, že díky stupni vývoje tržního hospodářství v ČR a úrovni zkušeností zákazníků se vše teprve tvoří.

Největší vliv na výchovu zákazníků mají řetězce, z nichž ty nejaktivnější jsou se zahraniční kapitálovou účastí. V tabulce číslo 1, která je k tomuto článku připojena srovnáváme jejich pořadí na českém trhu v roce 1998 a 1999. Na první pohled vidíme, jakého obratu firmy v ČR dosahují a že přes proklamované ekonomické problémy jejich obrat roste. Je to pochopitelně dáno i tím, že se budují nové a nové prodejní kapacity, ale i to je důkazem, že trh je v tomto směru stále ještě nenasycený.

Poněkud jiná je situace na Slovensku, kam pravděpodobně nápor velkých řetězců - asi už v krátké budoucnosti - bude směřovat. Tabulka číslo 2 v příloze ukazuje tamní situaci v roce 1999. Z tabulky jednoznačně vyplývá, že na Slovensku je stále převaha domácího kapitálu, což je důkazem toho, že slovenský trh ještě pro zahraniční investory nebyl tak zajímavý. Tato skutečnost může mít celou řadu příčin, od legislativních, přes úroveň koupěschopné poptávky, která je zase něčím dána až po celkové podnikatelské klima.

Další vývoj obchodu v ČR je velmi důležitou otázkou, na kterou hledat odpovědi je velmi obtížné. Nás tento problém zajímá z pohledu ovoce a zeleniny. Vždyť koneckonců mnoho zahraničních dodavatelů dodává svoje zboží pro český trh a s jeho velikostí a strukturou i počítá. Objemy dovozů jsou celkem značné a čeští importéři patří do kategorie těch dobrých.

Co lze v budoucnu v tomto očekávat. Tuto otázku jsme kladli nejen sobě i při výročním zase-dání EUCOFEL v den Haagu. Hovoříme o tom i při svých jednáních s představiteli velkých řetězců v ČR. Budeme svědky toho, že nastane rozvoj specializovaných prodejen ovoce a ze-leniny, nebo bude pokračovat trend rozvoje super a hypermarketů ? Odpovědí je celá řada, ovšem dnes je jisté jedno. Trh České republiky se pořád a relativně rychle vyvíjí. Na druhou stranu obyvatelé ještě tohoto vývoje zdaleka sytí nejsou. Zatím pořád rádi jezdí kilometry da-leko, aby - zčásti i pod vlivem masivní reklamy - nakupovali ve velkých prodejnách, jsou ochotni trávit jak příjezdem, nákupem, čekáním u pokladen a cestou zpět, spoustu času a to jenom proto, že ve schránce našli leták, že to a to zboží je v tom a tom hypermarketu nejlev-nější. Tím samozřejmě nechceme říci, že se Češi chovají jinak než Němci, Švýcaři, Francouzi či jiné národy. Tím jenom chceme podtrhnout, že v dohledné době nelze očekávat radikální změny a že vývoj řetězců určitě ještě nedosáhl svého zenitu.

S určitostí můžeme ale tvrdit, že budoucnost, ať už bližší nebo vzdálenější sebou ponese ten-denci přechodu od anonymity při nákupu k individualitě. Jistě bude jednou z nejvýznamněj-ších kategorií ovlivňující rozhodnutí o nákupu cena, na druhou stranu bude u některých druhů zboží, a mezi ty bude určitě patřit i ovoce a zelenina přáním zákazníka, aby nebyl jenom jed-notkou s vozíkem v hypermarketu, ale aby si třeba u specialisty na ovoce a zeleninu vybral něco, co ho láká, popovídal si s prodavačem o tom, jaké kdo má pro ten který druh použití, zkrátka, aby byl "panem zákazníkem". I když za to bude muset zaplatit jinou cenu.

Co v ČR stále ještě chybí, jsou kvalifikovaní prodavači. Ale to nejen u ovoce a zeleniny. Ur-čitě se rychle učí, vždyť z jejich řad vyšel i "učitel národů" Jan Amos Komenský, ale pro to, aby svým přístupem přitáhli další klientelu, na to musí mít kromě znalostí o zboží k němu i vztah. A to je něco, co nejde naučit. Přitom je celkem známé, že když se sejdou 2 češi, hovoří buď o fotbale, jak by hráli lépe, nebo o politice, jak by jí dělali lépe, ale mnoho diskusí sklou-zává vždy na jídlo. K jídlu mají češí vztah určitě. Bohužel ne vždy k tomu zdravému. Když se hovoří, tak většinou o tom, co zdravé není, nebo po čem se tloustne. Představa velkého počtu kvalitních kvalifikovaných prodavačů zůstává stále jenom snem provozovatelů obchodů, byť dnes v České republice úspěšně pracuje Retail Academy, kterou založily společnosti Ahold, Makro, Globus, Carrefour a další. Nezaložily sice nic nového, protože tento druh výuky existoval v tehdejším Československu desítky let pod jménem "Závodní školy práce", ale minimálně navázaly na dobrou a prospěšnou tradici.

Retailové společnosti, resp. velké mezinárodní řetězce vnesly do vývoje v České republice svoje know how, vytvořily konkurenční prostředí, pomohli v zaměstnanosti v různých regionech, v řadě případů díky nákupům české produkce pomohly i českým producentům. Bylo by teoreticky možné se přiklonit k hlasům, že ovšem zahraniční kapitál připravuje Česko o jeho identitu, ale jako má každá mince dvě strany, tak musíme trend vidět z obou stran. Každá skutečnost má své průvodní negativní projevy, ale dnes musíme naopak vidět to pozitivní. Vždyť jen na pozitivním vidění budoucnosti můžeme dnes stavět.

Tabulka 1 - TOP 10 v ČR v letech 1998 a 1999

pořadí rok 1998 rok 1999

společnost obrat v Kč společnost obrat v Kč

1. Interkontakt 13 320 000 000 Makro 19 190 000 000

2. Makro 13 020 000 000 Ahold 18 240 000 000

3. Ahold 12 500 000 000 Rewe 16 830 000 000

4. Rewe 12 000 000 000 Kaufland 13 800 000 000

5. Delvita 8 790 000 000 Delvita 11 740 000 000

6. Julius Meinl 7 000 000 000 Tengelmann 11 300 000 000

7. Geco Tabak 6 730 000 000 Geco Tabak 10 300 000 000

8. Plus Discount 6 400 000 000 Tesco Stores 9 320 000 000

9. Tesco Stores 6 000 000 000 Globus 8 810 000 000

10. Globus 5 200 000 000 Julius Meinl 7 800 000 000

Kurz české koruny k marce je cca 18,50 CZK= 1 DEM

Tabulka 2 - TOP 10 v roce 1999 na Slovensku

pořadí společnost obrat v Mil. SK zahraniční účast ano/ne

1. Tesco Stores 7 000 ano

2. Prima Zdroj 3 800 ne

3. Billa (Rewe) 2 800 ano

4. Zdroj HOS 2 780 ne

5. Opal-Fytos 2 600 ne

6. Smoker 2 500 ne

7. Verex Hold. 2 130 ne

8. M-Market 1 800 ne

9. Kon-Rad 1 770 ne

10. Essex 1 700 ne

Velké mezinárodní řetězce ovládají v České republice dnes téměř 60% trhu. U ovoce ze-leniny a brambor je to trochu méně, protože toto zboží zůstává neustále zbožím specific-kým. Při většině diskusí s producenty, ale i třeba s novináři se v souvislosti s tím často opakuje otázka: povede tento trend k omezování české produkce, nebo dojde ke kom-promisu dovozu a využití domácí produkce?

Mohutný vstup zahraničních řetězců znamenal a neustále i znamená situaci, na kterou ještě před 6-8 lety nebyl v České republice nikdo zvyklý. Velkoplošné super a hypermarkety tako-vých gigantů, jako je Makro, Ahold, Tesco, skupina Rewe, Lidl & Schwarz, Tengelman, spo-lečnost Globus či Carrefour s mnoha tisíci, u hypermarketů desetitisíci položkami zboží v regálech dnes tvoří páteř českého obchodu. Jistěže existují trvale i tzv. pultové prodejny, či menší obchody, hlavně potom v lokalitách s menším počtem obyvatel, ovšem první housle hrají velkoprodejny. U lidí poněkud zanikla touha po prosazení osobnosti a vše je obětováno ceně. Lidé, jak už to mají zakódováno ve svých genech se potřebují tohoto stavu asi nejprve nasytit, aby mohli začít přemýšlet o něčem jiném.

Zatím řetězce procházejí bouřlivým vývojem. Jak ty obvyklé, tak i ty diskontní. Každý typ má svoji klientelu a zákazníci - přes diskuse o stavu českého hospodářství- poměrně hodně nakupují. Doba výraznějšího spoření poněkud minula. Kdo navštíví některý z existujících super či hypermarketů, najde relativně velké množství kupujících, kteří mají nákupní vozíky plné. To je jednoznačné pozitivum. Co za tímto stavem stojí?

Nezaměstnanost v České republice s výjimkou regionu severní Moravy a severozápadních Čech (nejmenujeme další regiony, protože jsou menšího rozsahu) je na ještě akceptovatelné úrovni, úroveň rodinných příjmů, zčásti sice ovlivněná zaměstnaností obou manželů rovněž nákupům nezabraňuje. U lidí starších v důchodovém věku se omezila tendence k cestování a převážná část příjmů se využívá na úhradu nákladů souvisejících s bytem a potom na nákupy, čili ani tato skupina populace není ze skupiny nakupujících vyřazena. Větší část obyvatelstva se snaží šetřit tam, kde to je možné, ale, a to je zvláště markantní u mladé a mladší generace, možnosti nákupů v super- a hypermarketech si ujít nenechají.

Podívejme se na proporci mezi tuzemskou produkcí a produkcí dováženou. Česká republika bývala v celé řadě produktů soběstačná, bohužel v současné době patří i dříve tradiční druhy české produkce ovoce a zeleniny k těm zčásti dováženým. Vždyť se dováží brambory, hlavně pak ranné, dováží se cibule, česnek, pór, zelí, mrkev, ale také jablka, hrušky, či měkké ovoce. A že se nejedná o množství zanedbatelná, o tom nás přesvědčují čísla celních statistik. Proč tomu tak je, na to je odpověď někdy jednodušší, někdy obtížnější. Jedním z momentů určitě je to, že zboží ze zahraničí lze mnohdy nakoupit levněji než v tuzemsku. Dalším momentem mů-že být i to, že právě cenové rozdíly ovlivňují rozhodování českých pěstitelů o tom, na které produkty se zaměřit a vše tím pádem k disposici není. Nezapomínejme ani na klimatické pod-mínky, které v České republice jsou. Rozhodně nejdou srovnat s podmínkami třeba v Bretani, Belgii či ve Španělsku. Svoji roli při odbytu zboží hraje i atraktivita obalů. Vždyť dnešní člo-věk nenakupuje jen podle obsahu vitamínu, ale i očima a když je zboží zabalené nedbale, hle-dá očima automaticky zboží jiné.

Velké řetězce ovšem vědí, že je pro ně výhodné nakupovat částečně i domácí, t.j. českou pro-dukci. Chtějí přitom uzavírání dlouhodobějších kontraktů, aby měly zajištěn trvalý přísun zboží. Vědí rovněž, že ekonomicky je pro ně v řadě případů výhodnější nakoupit produkci českou. A v neposlední řadě si uvědomují, že na podílu českého zboží v jejich prodejních re-gálech závisí trochu i přístup lidí k nim, hlavně potom těch starších, konzervativnějších.

Z tohoto důvodu nalezneme prakticky ve všech velkých prodejnách česká jablka, některé dru-hy zeleniny a tuzemské brambory.

Kdo z velkých řetězců buduje svoji pozici v ČR skutečně perspektivně, určitě se od tohoto schématu příliš odchylovat nebude, spíše se bude snažit tlačit na obchodníky a potažmo i vý-robce (v některých případech i na jejich odbytová družstva), aby zlepšily obaly, flexibilitu, třídění a vhodným skladováním někdy i délku sezóny.

V současnosti se všude na světě brojí proti globalizaci všeho. Někdy je ale třeba se na pro-blém podívat reálnýma očima, neodsuzovat vše bez posouzení pro a proti a hledat alternativy a možnosti, pokud existují. Vždyť koneckonců ti, kteří mnohdy proti globalizaci tvrdě protes-tují ( a na to mají právo) si po protestní akci jdou koupit třeba hamburger k McDonald´s či nakoupit do některého blízkého supermarketu. Ale tak to asi na světě chodí.

Prodej ovoce a zeleniny se řídí nejen podle zásad, kterými se řídí velké řetězce, provozu-jící super- a hypermarkety a někdy prodejny diskontní, ale někdy i zcela prostou podni-katelskou úvahou opřenou o zvyklosti místního obyvatelstva.

Velká část české populace, asi okolo 50%, je jakoby vystřižená z nejrůznějších propagačních materiálů. Jejich chování je zcela podle obrazu, který vytvářejí různé agentury na základě svých průzkumů trhu. Tento uváděný "reprezentativní vzorek" se řídí obecnými zásadami platnými všude ve světě, kupuje na základě reklamy, za nákupy dojíždí do super- a hypermar-ketů a hlavně navštěvuje ty, kde je zrovna nějaká zvláštní nabídková akce.

Existuje ale pořád ještě značná část populace, pro které je nákup právě ovoce a zeleniny vázán na místo bydliště či pracoviště. Snad tomu i trochu nahrává to, že je jí třeba sympatický pro-davač či prodavačka, že má pěkné zboží a že se ceny, za které nabízí, zdají být v relaci i s tě-mi "akčními". Nevíme, zda by nebylo dobré tyto lidi veřejně pranýřovat, protože nezapadají do schématu moderního člověka a většinou nedovednou své chování logicky zdůvodnit. Nebo se přikloníme k názoru, že je to chování normální, a že tito lidé možná v něčem předběhli čas.

Nákup ovoce a zeleniny, stejně jako nákup celé řady dalších produktů je svým způsobem ritu-álem, který vyžaduje určitou atmosféru. Tato atmosféra nemusí být zdaleka podtržena tím, že zboží je v obchodě na metrické centy a že sortiment musí být vždy co nejširší. Vlastně to vět-šina kupujících ani mnohdy nehledá. Tato skupina chce najít to zboží, o které má zájem, a to jak z hlediska kvality, tak i ceny a chce k tomu mít zcela obvyklou individuální péči ze strany prodávajícího.

Zašli jsme do jednoho malého krámku v Praze, jen pár kroků od pseudogotického kostela a jednoho z center v Praze 7, Strossmayerova náměstí. Obchod je orientován na ovoce a zeleni-nu, ale doplňkově vede i několik druhů pečiva a zároveň produkty zdravé výživy. Součástí je i sousední obchod se zvláštním vchodem prodávající květiny. Tento obchod patří panu Liboru Johovi, mladému člověku, který se s mladistvým enthuziasmem snaží budovat něco, po čem existuje neustále skrytá poptávka. Buduje obchod, který jak svojí polohou, tak sortimentním zaměřením a cenovou hladinou zapadá do oblasti, věkové a profesní struktury obyvatel této městské části, ve které působí.

Jaké jsou názory a orientace pana Johy jsme se ho zeptali přímo v jeho obchodě. Pan Libor Joha patří do kategorie mladých obchodníků, vždyť se svými 27 lety svoji kariéru vlastně za-číná. A v oboru již pracuje 6 let. K zelenině má vztah prostřednictvím svých rodinných kon-taktů do oblasti Mělníka, které patří k významným oblastem jejího pěstování. Ovšem jedna věc je tradice, druhá dobré vytipování okruhu zákazníků a podnikatelského záměru. Pan Joha při budování svého obchodu, který existuje relativně krátkou dobu vsází jednak na tu část o-byvatel, kteří bydlí v okolí a nabízí jim nejen příjemný interiér, ale i kvalitní zboží za dobré ceny. O jeho vztahu k dobrému interiéru svědčí to, že ranní přípravě a aranžování zboží věnu-je více než 1,5 hodiny práce, o které je přesvědčen, že se mu vyplatí.

Co se týče proporce mezi prodaným ovocem a zeleninou a dále sortimentem, který považuje svým způsobem za doplňkový a mezi který patří produkty tzv. zdravé výživy, nápoje a úzký sortiment pečiva, lze hodnotit poměrem 50:50.

Pro budoucnost se cítí být optimistou, protože je přesvědčen, že typ obchodu, který provozuje je perspektivní.

Pro srovnání jsme navštívili další obchod tohoto typu, tentokrát téměř ve středu Prahy, blízko Staroměstského náměstí. Tento obchod provozují již 5 let pánové Stanislav Kadlec a Jan Fo-šenbauer, oba okolo 35 let; k prodeji v obchodě mají své zaměstnance. Prodávají kvalitní zbo-ží jak z importu, tak i z tuzemské produkce a mají relativně široký sortiment. Proto dodávají i na gastronomické podniky v okolí. Podíl ovoce a zeleniny k ostatnímu sortimentu lze hodnotit cifrou 60:40. Také jejich zaměření je na kupující z blízkého i širšího okolí, kteří již vědí, kde nakoupit dobré zboží za přiměřené ceny a kde se mohou spolehnout i na kvalitní servis.

Z obou těchto návštěv vyplývá, že právě tyto prodejny dokazují životaschopnost malých spe-cializovaných obchodů na ovoce a zeleninu v konkurenci s velkoprodejnami či různými super a hypermarkety. Jejich motto založené na dostupnosti v místě bydliště, atmosféře obchodu, pěkném zboží za optimální ceny, individuálním servisu se zdá přinášet své ovoce.

Obchod ČR se západoevropskými státy

Nizozemsko bylo po politických změnách v roce 1989 první dodavatelskou zemí, která velmi aktivně vstoupila na Český (tehdy ještě Československý) trh. Od té doby se mnohé změnilo. Co ale zůstalo stabilní, to je podvědomí odborné české veřejnosti, že z Nizozem-ska přichází kvalitní ovoce, zelenina a brambory a že se jedná o zemi, která je centrem mezinárodního obchodu těmito produkty.

Dnes se díváme na obchod s Nizozemskem pod zorným úhlem současné situace. Nizozemsko sice svoji váhu na českém trhu poněkud ztratilo, nicméně vztahy se stabilizovaly. Dodavatelé znají své partnery v České republice, vědí, co se požaduje, jak se obchody odvíjejí technicky a proto se nejedná o plavbu v neznámých vodách.

Je známou skutečností, že holandská produkce požadovaná na českém trhu pochází ze tří sfér pěstování. U ovoce se jedná o jablka, dále o brambory a zeleninu polní, jako jsou cibule, ka-rotka, zelí a další plodiny a v neposlední řadě se jedná o produkci skleníkovou, která je kvalit-ní, ovšem cenově s produkcí polní například ze Španělska těžko srovnatelná. Nehovoříme zde o ovoci a zelenině, kde Holandsko působí jako země obchodní, tzn. že přes holandské firmy přichází toto zboží do Holandska a redistribuuje či prodává se potom i do ČR.

Abychom si mohli udělat konkrétní přehled o rozsahu obchodů, uvedeme tabulku porovnání dovozů za rok 1999 a za 1. pololetí 2000 a to pouze u těch položek, kde dovezené množství překročilo buď v jednom nebo v druhém případě hranici 500 tun.

zboží dovoz 1999 v tunách dovoz 1. pololetí 2000 v tunách

sadbové brambory 2 410 2 755

brambory ostatní 25 3 095

rajčata 2 959 2 150

cibule a šalotka 2 797 4 785

pór 425 1 006

zelí, kedlubny 1 201 601

hlávkový salát, čekanka 571 44

mrkev 1 743 5 753

ředkvička, celer. hlízy 748 2 120

okurky 8 806 2 312

jablka 7 163 3 058

Za zmínku stojí i fakt, u kterých položek zaujímá Holandsko v prvním pololetí roku 2000 některé z předních míst mezi dodavatelskými zeměmi. U sadbových brambor je zcela suveré-ně na prvním místě, stejně jako u cibule, kapusty, čekanky Witloof, mrkve, ředkvičky a cele-ru hlízového. Na druhé pozici jsou dodávky z Holandska u zelí, čekanky ostatní a řapíkatého celeru. Na třetím místě je u rajčat, póru, hlávkové salátu, okurek, lilku a špenátu.

Důležitý je pro nás i kvalifikovaný odhad budoucího vývoje s ohledem na situaci na českém trhu, na stravovací zvyklosti Čechů či na aktivity velkých mezinárodních řetězců, které v Čes-ké republice provozují své super- a hypermarkety.

Pozice Holandska jako dodavatelské země je dána v současné době hlavně cenovou úrovní zboží, kterou jsou holandští exportéři schopni svým českým protějškům nabídnout. Konku-rence je velmi tvrdá a zde by se určitě hodilo provedení srovnání s dovozy z Belgie, Španěl-ska, Francie nebo Itálie. I když svoji roli hraje i posuzování kvality nabízeného zboží, bohu-žel, stejně jako v celé řadě jiných zemí i západní Evropy je první otázkou cena. V této oblasti má Nizozemsko určitě šance u polní zeleniny, brambor a možná i jablek, protože cena ex work je zajímavá a k tomu přistupuje další výhoda, totiž že zboží je možno dopravovat i plachtovými kamiony, které jsou rovněž cenově příznivější.

Rovněž stravovací zvyklosti hovoří ve prospěch dodávek z Holandska, protože je v nich pře-vaha brambor a zeleniny. Brambory jsou (ať již jako sadba nebo i jako konzumní) pro Čechy velmi důležité; rovněž zelenina se stává, stejně jako v řadě dalších zemí produktem, který má vliv na "zdravější" způsob života. Je tedy reálná šance, že dovozy určitě nebudou klesat.

A co se řetězců týče ? Ty největší, operující na českém trhu, Makro a Ahold jsou původem holandské. I když je jeich orientace na zboží nakupované v zemi jejich působení, tedy v České republice, přesto je u jejich řídících pracovníků, kteří jsou v řadě případů z Holandska zakot-ven vztah k vlastní zemi, což je jev chvályhodný. Tento vztah má potom v určité fázi za ná-sledek, že při rozhodování odkud by se zboží mělo dovážet bude za stejných nabídnutých podmínek včetně ceny převažovat inklinace k holandské produkci. To ovšem neplatí generel-ně, ale určitá tendence to být může.

Co říci závěrem ? Obchod s Holandskem se určitě bude vyvíjet, a je jen na holandských fir-mách, na jejich přístupu, jak pozitivně se tento obchod bude vyvíjet.

Itálie, odkud se v minulosti nakupovaly pro Český trh jen citrusy a čas od času malé partie květáku konečně zaujala místo, které jí právem náleží, t.zn. být dodavatelem kvalitních jablek a zeleniny.

Ty tam jsou doby, kdy se nakupovaly na Sicilii hlavně citrony, dále mandarinky a pomeranče a čas od času malá partie květáku z oblasti Fano. Tyto možnosti byly dány plánovitým hospo-dářstvím České republiky a neměly vůbec souvislost s obchodními záměry či konkurenční kvalitou a cenou. Itálie se zařadila mezi dodavatelské země, které celá řada importérských firem v České republice "umí dělat" a odkud se dováží tradiční italské produkty. Na základě toho se Itálie také dostala mezi dodavatelskými zeměmi na první místo mezi ostatními u celé řady produktů. Vezmeme-li jako příklad první pololetí roku 2000 budeme namátkou jmenovat z ovoce jablka, kiwi, ze zeleniny potom čekanku, řapíkatý celer, špenát či ostatní zeleninu. Pokud bychom se vraceli k roku 1999, bylo by položek mnohem víc.

Jak tedy vypadá dovoz z Itálie do České republiky aktuálně, tedy za prvních šest měsíců toho-to roku ? Vezmeme-li položky, kterých se dovezlo za pololetí více než 500 tun vznikne nám následující tabulka:

Zboží dovezeno tun hodnota v CZK dovezeno tun v 1999

1. pol. 2000 1.pol. 2000

brambory 6 695 61 508 236 6 378

rajčata 1 006 15 998 668 909

cibule, šalotka 535

pór 524

květák, brokolice 2 577 44 787 197 3 615

kedluben a.j. Brassica 1 179 19 718 707 1 356

salát hlávkový, čekanka 564

mrkev 663 7 105 971 2 056

ředkvička, celer řapíkatý 671 14 890 444 1 233

okurky 2 159 35 876 294 560

zelenina ostatní 797

pomeranče 3 751 41 614 299 1 063

mandarinky 3 935 57 238 991 4 598

citrony 593 8 731 623 777

hrozny čerstvé 793 27 513 313 21 935

vodní melouny 1 684 15 319 655 7 920

jablka 5 458 61 239 107 18 535

hrušky 509

broskve, nektarinky 985 24 954 408 20 687

kiwi 5 360 113 855 555 5 354

Z této tabulky jasně vidíme, že u řady položek hlavní sezóna přichází až ve druhém pololetí roku a je tedy určitý předpoklad, že čísla budou do konce roku narůstat.

Jak se čeští importéři dívají v dlouhodobé perspektivě na další dovozy z Itálie ?

Itálie se stala významnou dodavatelskou zemí a má určitě všechny předpoklady pro to, aby se její pozice upevňovala. Je to dáno nejen produkčními možnostmi, ale v řadě případů i mož-ností výhodné dopravy, která snižuje finální cenu. Lze rovněž konstatovat, že ať už z jakých-koliv důvodů, jsou italští exportéři flexibilní a ochotní nacházet řešení potřeb českých dovoz-ců. Tak jak roste v České republice tendence ke zdravé výživě, tak se budou zvyšovat dodáv-ky produktů, které byly dříve považovány za zcela okrajové, jako jsou různé druhy barevných salátů, čekanky, ale i brokolice, kedlubnů, či jiných druhů zeleniny. U ovoce bude určitě pře-trvávat zájem o dovoz hrozna, které se stalo velmi zajímavým prodejním leadrem, určitě se budou dovážet broskve a nektarinky (není asi pravděpodobné, že by vlastní česká produkce mohla tvořit těmto produktům dlouhodoběji konkurenci) a otázka jablek je zcela samostatná. U českých ovocnářů jsou tendence zvyšovat produkci kvalitního ovoce, ale na druhé straně nejde jen o produkci, ale hlavně o skladování. A právě zde bude asi trvat déle, než se kapacity dostanou na takovou úroveň, aby bylo možno hovořit a konkurenci pro importované zboží. Konkurence bude spíše mezi tradičními pěstitelskými zeměmi, jako je Itálie, Francie, Nizo-zemsko či Belgie.

V každém případě se na Itálii dívají nejen čeští konzumenti, ale v této době hlavně čeští im-portéři jako na perspektivního dodavatele a zajímavého partnera.

Španělsko patřilo vždy k tradičním dodavatelům citrusového ovoce do České republiky. Ještě před rokem 1989 bylo na základě rozpisů plánu nakupováno ve Španělsku velké množství pomerančů, mandarinek a citronů. Dnes patří Španělsko k největším dodava-telům nejen ovoce, ale také zeleniny.

Španělské zboží bylo v Česku vždy žádané. Koneckonců snad jediná prodejna, která se vázala na tzv. "západní zboží" byla prodejna "Casa Pascual" v Praze. Při jejím otevření byl přítomen i president firmy Pascual Hermanos pan José Maria Pascual. Za pár let poté se již ale největ-ším dodavatelem pomalu stávala firma Anecoop, jejímž generálním ředitelem byl stejně jako dnes pan José Maria Planells. V dodávkách citronů zase byla zase na špičce firma Antonio Muňoz. To byl krátký pohled do historie před rok 1989.

Dnes je paleta zboží dodávaného ze Španělska velmi široká. Začíná od ranných brambor, zahrnuje celou řadu druhů zeleniny a končí u tradičních citrusových plodů a dalších druhů ovoce.

Rovněž dodavatelské firmy se změnily. Orientace je jako v řadě jiných zemí na kooperativy, které jsou schopny vycházet vstříc jak co do sortimentu, tak i době dodávek.

Čemu lze tento stav přičítat ? Z českého pohledu nemůžeme a nechceme hodnotit zeměděl-skou a subvenční politiku Španělska, nechceme ani posuzovat cenu pracovní síly. Jedno je ovšem zřejmé. Ceny, za které lze ve Španělsku nakoupit zboží, jsou přinejmenším konkuren-ční. Rovněž obchodní servis, který je ze strany španělských firem poskytován je na požadova-né úrovni. V neposlední řadě hraje svoji roli i relativně dobře propracovaný systém dopravy do ČR.

U citrusových plodů rovněž dávno neplatí, že poslední odrůdy pomerančů Valencia Late jsou k disposici pouze do konce května. Dnešní úroveň šlechtění umožňuje mít například pomeran-če z Evropy i v období, které dříve bývalo výsadou jižní hemisféry.

Samozřejmě se na zvyšování dovozu projevila i změna konzumace v České republice. Zvyšu-jící se tendence tzv. zdravé výživy posunuly záměry dovozců ke zvýšenému dovozu salátů, rajčat, okurek a papriky. Orientace na letní ovoce, mezi které patří broskve a nektarinky po-tom zvyšují úroveň dovozu tohoto zboží i ze Španělska. A možnost mít vodní melouny nejen v době letních prázdnin výrazně posunula dodavatelská teritoria ve prospěch jižních zemí.

Určitě stojí za zmínku i fakt, že při posuzování dovozů z jednotlivých zemí dochází právě u dovozů ze Španělska k silnému nárůstu. Zboží, které se dříve vozilo z jiných zemí se stále ve větším rozsahu dováží právě ze Španělska.

V každém případě se Španělsko stalo zemí, odkud se dováží nejvíce zboží v prakticky nejširší paletě.

Dovoz za rok 1999 a za 1. pololetí 2000. V tabulce jsou pro přehled jen ty položky, jejichž dovezené množství přesáhlo v roce 1999 hranici 500 tun.

dovoz v kg 1999 dovoz v kg 1. pol. 2000

brambory ranné 1 348 720 2 671 699

rajčata 33 665 195 21 201 509

květák, brokolice 855 527 894 479

zelí, kedluben a.j. Brassica 1 123 726 697 841

salát hlávkový 579 187 647 544

okurky 11 388 339 7 886 711

papriky 15 278 983 10 974 954

pomeranče 29 790 982 23 733 099

mandarinky, clementinky 31 087 595 16 015 999

citrony, limety 9 768 395 6 206 573

grapefruity 1 091 573 783 489

vodní melouny 8 757 433 7 753 972

broskve a nektarinky 995 891 1 158 793

jahody 1 007 118 1 187 435

Ovoce - zelenina - brambory

Zahraniční dodavatelé ovoce, zeleniny a brambor do České republiky si pravidelně kla-dou otázku, jak se bude český trh vyvíjet; jakých výsledků budou dosahovat čeští pro-ducenti a jak velký díl spotřeby se bude krýt dovozem. Pro hodnocení minulosti a další-ho vývoje jsou nejvýmluvnější čísla.

Česká republika - země ležící v samém srdci Evropy. Země, o níž psali a píší básníci, země opěvovaná hudebníky. A také země, k jejímž tradicím patřila i dobrá úroveň ovocnářství a zelinářství, o bramborářství nemluvě. Odtud se vyvážely stovky vagónů cibule, kedlubnů, jablek, hrušek ale i lesních plodů.

Tento trend ovšem před lety ustal a v současné době česká produkce pokrývá potřeby vlastní země jen zčásti. Značné množství pro nasycení trhu se dováží. Jako vývozní položky v čerstvém stavu připadají v úvahu pouze jablka na průmyslové zpracování a malé množství peckovin a bobulovin. Část produkce se vyváží ve zmrazeném stavu či jako koncentrát. Velký zájem z české strany je i o vývoz brambor, což zatím licenční politika EU neumožňuje.

Dovozy naproti tomu jsou značné. Podíváme - li se na připojenou tabulku dovozů za rok 1999 a za 1. pololetí 2000 vidíme, že se Česká republika stala dobrým odbytištěm řady druhů ovoce, zeleniny, ale i brambor. Přihlédneme-li k tomu, že má pouze 10 milionů obyvatel, jsou to již čísla zajímavá.

Důležitou otázkou pro dodavatele na český trh ovšem zůstává, jaký vývoj lze očekávat ve druhém pololetí letošního roku. K tomu mohou posloužit všeobecné informace, které se nám podařilo získat.

Ovocnáři konstatují, že letošní sklizeň bude o něco málo nižší než v roce loňském, ale z dlouhodobého pohledu se jedná o sklizeň průměrnou. Je ovšem nutno doplnit, že v důsledku krupobití, která zasáhla četné regiony česka bude všeobecně horší kvalita jablek, která by mohla přicházet v úvahu pro naskladnění. Na druhou stranu může tato skutečnost pozitivně ovlivnit nabídku jablek na průmyslové zpracování. Broskve měly nejlepší výsledky za posled-ních 10 let, naproti tomu meruňky se sklidily ve srovnání s loňským rokem sklidily pouze v polovičním množství. V tabulce číslo 2 uvádíme prognózy sklizně ovoce z intenzivních sadů.

Zelináři konstatují, že v důsledku sucha byly poškozeny ty porosty, které nebyly uměle zavlažovány. U některých plodin se proto očekávají značné výpadky. U petržele třeba až 70%, u karotky do 30%. Sázená zelenina dopadá lépe, protože ta se zavlažovat musí. Slabší se situace také u jedné z hlavních plodin, u cibule, u které se předpokládají propady do výše 25- 30%. U řady produktů bylo třeba plochy přesévat, hovoří se až o 1/4 ploch. Všeobecně je situace horší na Moravě.

Současný klimatický vývoj je ale dobrý a mnohé by mohlo být značně vylepšeno. Zelináři konstatují : "uvidíme!"

Rovněž bramboráři konstatují, že hlavní produkční oblast českomoravská vysočina suchem zasažena nebyla a proto se očekává vcelku normální sklizeň.

Z uvedených informací vyplývá, že výhledy českých producentů odpovídají z dlouhodobé-ho pohledu průměrné situaci. T.zn. žádné přebytky a na druhou stranu žádný výrazný nedos-tatek. Dovozy lze proto očekávat na úrovni let uplynulých, dodavatelé si proto mohou již nyní mnout ruce. Na druhou stranu se objevují problémy s rezidui pesticidů, které se začínají kon-trolovat ve zvýšené míře a bohužel se již objevují signály o tom, že ne veškeré zboží dodáva-né na český trh odpovídá předpisům nejen v ČR, ale i v EU.

Tabulka čís. 1. - Dovozy do České republiky

Položka Dovoz 1999 v tunách Dovoz 1.-6.2000

Tun Tisíc Kč

0701 Brambory, také sadbové 12 802 49 567 237 793

0702 Rajčata 54 892 29 625 619 740

0703 Cibule, šalotka,

Česnek, Pór, 22 481 14 655 148 586

0704 Zelí bílé a červené

Kapusta hlávková a růžičková

Kedlubny 28 956 25 283 275 085

0705 Salát hlávkový, čekanka 2 881 1 931 57 712

0706 Mrkev, Tuřín, řepa salátová,

Celer 21 495 18 225 141 665

0707 Okurky sal.a nakl. 56 604 23 230 420 973

0708 Luskoviny 186 128 4 011

0709 ostatní zeleniny 40 118 16 340 550 893

801. Ořechy kokosové, para a

akažuové 3 008 1 262 73 499

0802 ostatní skořápkové ovoce 4 633 1 336 154 864

0803 Banány 131 000 56 069 906 024

0804 Datle, fíky, ananas

avokado, mango 3 669 757 29 112

0805 Citrusové ovoce 128 600 84 441 1 162 920

0806 Hrozny vinné révy 35 888 6 573 245 492

0807 Melouny cukrové a vodní. 61 009 15 397 168 726

0808 Jablka, hrušky 42 978 38 851 441 395

0809 Meruňky, třešně, višně,

broskve, nektarinky,

švestky a slívy 37 200 6 949 174 734

0810 Ostatní ovoce 10 067 7 722 237 412

Tabulka čís.2 - Prognóza sklizně 2000

Zboží očekávaná produkce v tunách % 2000:1999

Jablka 130 950 91,5%

Hrušky 2 233 107,6%

Třešně 2 177 104,9%

Višně 6 275 85,6%

Meruňky 2 996 53,8%

Broskve 8 642 123,6%

Švestky a slívy 1 662 63,6%

a ostatní druhy v menších množstvích

Celkem 158 030 90,4%

Tak jako v řadě zemí produkujících jablka je i v České republice tento produkt předmě-tem častých diskusí, měnících se odhadů sklizní a v neposlední řadě i střetu názorů pro-ducentů, skladovatelů a obchodníků.

Jablka. Ovoce tradiční i nově objevované, ovoce s množstvím vitamínů i vláknin, ovoce, které se propaguje, ale které se občas stává i předmětem střetů producentů a obchodníků. Vždy je důležité, zda je jablek nadúroda, či nedostatek. V posledních letech k tomuto problému přistu-puje v České republice ještě vztah producentů a skladovatelů či producentů a odbytových družstev. Jak se na tento problém proto dívat dnešníma očima.

Z pohledu producentů jde každý rok o to, aby se jejich vyprodukovaná jablka zpeněžila, aby našla svého kupce, který bude ochoten za ně zaplatit akceptovatelnou cenu. Producent je tedy odpovědný za to, aby jablka pro ten který účel vyprodukoval. K tomu se váže i nutnost vždy relativně nákladná, a tou je ošetření stromů, aby jablka byla skutečně kvalitní. Jablka jsou po sklizni k disposici a nyní co s nimi? Producenti většinou nevlastní dobré sklady, kde by bylo možné ovoce dlouhodobě skladovat a prodávat ho v obdobích, kdy jsou na trhu zajímavé ce-ny. Jablka, která producent dává na trh bezprostředně po sklizni se obvykle prodávají za nižší ceny než třeba v dalším roce. Nesmíme přitom zapomínat ani na poměrně značnou produkci privátních zahrádek, která je pro individuální spotřebu bezprostředně po sklizni k disposici. Jedná se sice o značné množství, na druhou stranu ovšem o horší kvalitu.

V této fázi nastupují na scénu skladovatelé. Ti mají i svoji vlastní produkci, ale na druhou stranu mají další skladovací kapacity, které jsou schopni poskytovat producentům či odbyto-vým družstvům. Vidíme proto, že skladovatelé mohou výrazným způsobem ovlivnit hospo-dářskou situaci producentů, protože mohou, ale nemusí jejich produkci uskladnit a tím jim vytvořit předpoklady pro dobré či špatné hospodářské výsledky. Je tedy zřejmé, že úzkým profilem v České republice jsou skladovací kapacity.

Pozornosti si zaslouží i odhady sklizní. Asi každý producent v jakékoliv zemi má v jarních měsících tendenci vidět situaci hůře, než je potom skutečnost. Jak by to proto mohlo být jiné v Česku. Odhady prováděné k polovině června pro sklizeň jablek proto mluvily ve srovnání s rokem 1999 o poněkud nižší úrodě. Vliv na to mělo hlavně jarní sucho. Hovořilo se o proto o tom, že sklizeň bude na úrovni asi 91% sklizně 1999, i když bude z dlouhodobého pohledu průměrná. Hovoříme zde ovšem o intenzivních sadech, nikoliv o produkci celkové. Čas ov-šem běžel, odhady meteorologů o horkém suchém létě se nenaplnily a odhad se změnil; k 31.7. se už hovoří o sklizni lepší, která dokonce přesáhne úroveň sklizně 1999, která byla po-važována za velmi vysokou. V těchto odhadech se mluví o 146.600 tunách. Až potud je to po-zitivní. Ale stejně jako bylo v mnoha zemích krupobití, které kvalitě jablek určitě nepřispělo, tak zasáhlo i četné regiony České republiky. Tyto živelné katastrofy se budou odrážet v prav-děpodobně větších problémech při vybírání kvalitních partií pro zimní uskladnění.

V této souvislosti je třeba vzít v potaz i skutečnost, jaký je v dnešní době český zákazník, jaké zboží požaduje a nakupuje a jaká tedy bude muset být orientace obchodníků. Je vcelku očeká-vaným faktem, že současný nakupující nechce zboží, které je méněhodnotné, ale přesto za re-lativně vyšší cenu. Za svoje peníze chce mít produkt kvalitní v takovém sortimentním třídění, které mu vyhovuje. Proto značný podíl obchodovaných jablek je právě z dovozu. Vždyť jen za první pololetí tohoto roku se dovezlo skoro 38 tisíc tun jablek, zatímco ve stejném období loňského roku to bylo necelých 31 tisíc tun. Tato čísla už o něčem svědčí.

Česká republika je dovozcem konzumních jablek, a zároveň vyváží jablka na průmyslové zpracování. Tradičními odběrateli jsou rakouské a německé firmy zpracovávající ovoce na ná-poje, například rakouská firma Rauch či Pfanner. Kdo prochází obchody v České republice či navštěvuje restaurace, zjišťuje, že právě tyto firmy jsou dominantními dodavateli hotových nápojů. A tak se nelze divit ani tomu, že průměrné množství průmyslových jablek, které se exportují se pohybuje okolo 100.000 tun. Rovněž s tímto množstvím se letos počítá. A také se už vyváží, i když letos, vlivem právě krupobití nabídka silně převyšuje poptávku. Vždyť kli-matické problémy postihly nejen Českou republiku, ale i Francii, Itálii, Rakousko, Německo a další země střední Evropy. Proto také čeští producenti nejsou nijak nadšeni cenami, kterých lze dosáhnout.

Česká jablka, alespoň ta první mají proti jiným přece jen určitou přednost. Nejsou tak sladká a tak se dobře hodí pro výrobu jablečného koncentrátu. Jak budou sládnout, bude odbytová situ-ace pro ně mnohem těžší. V této souvislosti musíme vzít v potaz i skutečnost, že se vyváží i jablečný koncetrát, hlavně potom do Rakouska. Pro Českou republiku není dobrým vysvědče-ním, že se potom vrací v hotových výrobcích. Asi je to nesprávná zemědělská politika. Na druhou stranu je ovšem velmi pozitivní, jak nás informuje pan Dipl.-Ing. Milan Novák, že on již zpracovává moštová jablka ve svých čtyřech lisovnách a tak zužitkovává právě česká jabl-ka.

Jaké využití pro česká jablka z letošní sklizně ve finále bude, to si v současnosti netroufá nik-do říci, lze jen věřit a doufat, že nakonec budou spokojeni nejen zákazníci, ale také producen-ti.

Suché plody a ořechy patří v České republice ke specialitám, které oslovují prakticky veškeré obyvatelstvo. Ať už se jedná o ořechy v čerstvém stavu, nebo zpracované třeba do pečiva. Česká kuchyně patří mezi ty, které už v daleké historii suché plody a ořechy používaly. Ze sušených plodů zná starší generace hlavně rozinky, sušené jablečné či hruškové kousky, česky nazývané křížaly, což je slovo pro cizince téměř nevyslovitelné dále potom sušené švestky a meruňky z dovážených suchých plodů fíky a datle.

Ale vraťme se trochu k historii. Zpracování ovoce na suché plody bylo v Česku hlavně na vesnicích zcela obvyklé a byla to často používaná metoda využití nadbytečného ovoce. Sušila se jablka i hrušky, sušily se švestky, meruňky, někde hrozno a určitě i další plody. Jednalo se hlavně o využití ovoce, které se nezkonzumovalo v čerstvém stavu, nezpracovalo zavařová-ním zpracováním na mošty či kvašením na calvados, hruškovici, meruňkovici a slivovici. Vel-mi důležité bylo použití suchých plodů jako levného doplňku zdravého jídelníčku pro zimní měsíce. Tyto suché plody patřily rovněž ke koloritu Vánoc.

Z ořechů se v ČR pěstovaly pouze vlašské a lískové. Známá a konzumovaná byla ovšem i řa-da dalších ořechů, jako kokosové ořechy či paraořechy, i když se jednalo o konzum v malém množství.

Staročeská kuchyně dobře znala i využití suchých plodů, jako rozinek, mandlí a dalších dru-hů. Vždyť ve své době byla česká kuchyně rozšířena po celé Rakousko-Uherské monarchii a ještě dnes nacházejí některé speciality svoje příznivce po celé Evropě. Ať už se jedná o jab-lečný štrůdl, vánočku s rozinkami a mandlemi, či tradiční vánoční pečivo - kokosky.

Jak bylo uvedeno, vzhledem k tomu, že v České republice jsou z vlastní sklizně k disposici pouze uvedené vlašské a lískové ořechy (vlašských ořechů se sklízí okolo 5.300 tun), je nutno většinu potřeby krýt dovozem. Celkově se dováží více než 15.000 tun. Jednotlivé položky jsou uvedeny v přiložené tabulce.

Zboží přichází na český trh několika způsoby. Jednak je dováženo specializovanými firmami, mezi kterými je na předních místech firma Walmark z Třince na Moravě, a dále pražské firmy Diana či IBK. Dalším důležitým kanálem, kterým přichází jednak kokosové ořechy a jednak suché plody jsou tradiční importéři ovoce a zeleniny. V této souvislosti je třeba jako význam-né dovozce jmenovat firmy Čerozfrucht, Hortim, VVISS, Atlanta Praha, Fruit Centrum Li-pence, Tekoo Uherský Brod či Obst Trautner. Zde je nutno zdůraznit, že se zboží nenakupuje jen přímo z dodavatelských zemí, ale i prostřednictvím firem například z mnichovské tržnice. Odtamtud se většinou kupuje již zboží v malospotřebitelském balení, protože velké firmy do-vážející ovoce a zeleninu nejsou vybaveny na přebalování právě suchých plodů.

Český trh je pro ořechy a suché plody trhem zajímavým. Zajímavým m.j. tím, že se jedná o trh stabilní s mírně stoupající tendencí spotřeby. K tomu přispívá nejen tradice, ale i reklama, která orientuje konsum na zdravou výživu, kde právě toto zboží hraje významnou roli. Opo-menout nelze ani skutečnost, že suchá plody a ořechy tvoří skupinu "pochoutek k televizi". Nezanedbatelná není ani funkce reklamy v tom směru, že např. ořechům přičítá pozitivní vliv na fungování nervového systému a doporučuje ořechy konzumovat. Ať je tomu tak či onak, spotřeba suchých plodů a ořechů v České republice vykazuje pozitivní trendy.

Dovoz suchých plodů a ořechů do České republiky v roce 1999

zboží tun

sušená dřeň kokos. ořechů 1. 931

kokosové ořechy 772

paraořechy ve skořápce 12

paraořechy vyloupané 122

kešu ve skořápce 0,5

kešu vyloupané 170

mandle nevyloupané 71

mandle vyloupané 1 532

oříšky lískové nevyloupané 25

oříšky lískové vyloupané 1 950

ořechy vlašské nevyloupané 72

ořechy vlašské vyloupané 669

kaštany jedlé 238

pistácie 360

ostatní skořápkové ovoce 51

datle 361

fíky 804

rozinky 4 094

meruňky sušené 502

švestky sušené 944

jablka sušená 45

ostatní ovoce sušené 179

směsi sušeného a skořápkového ovoce 406

Dovoz celkem 15 310

Bramboráři z Čech a Moravy se sešli 20.10. v Havlíčkově Brodě, centru pěstování pozd-ních brambor v České republice na svém 10. zasedání, aby posoudili současný stav v této oblasti a vyslechli informace jak svých představitelů tak i představitelů MZe a dalších.

Hlavní pozornost se soustředila na projev předsedy Ústředního bramborářského svazu pana Ing Františka Nováka. Ten velmi lakonicky prezentoval jeden z hlavních problémů bramborá-řů a to nemožnost vyvážet brambory jak na Slovensko, tak do zemí EU. Zákaz vývozu na Slo-vensko je zdůvodňován fytosanitárními opatřeními a možnosti vývozu do zemí EU se projed-návají. Základem pro uvolnění možností mohlo být zasedání organisace EUROPATAT, které se tentokrát konalo v Praze. Zde proběhla řada významných jednání a hlavně byla dohodnuta návštěva expertů, která by se měla realizovat v prvním čtvrtletí 2001.

Dále bylo konstatováno, že jedním z řady problémů je právě neznalost nakupujících v oblasti odrůd, varných typů brambor či znalost kvality brambor z jednotlivých zemí. Tím dochází k tomu, že pro kupujícího platí jediné označení: brambor. Všichni se přiklonili k tomu, aby byli kupující lépe informováni, aby znali rozdíly mezi kvalitními a méně kvalitními bramborami.

Předseda F. Novák hodnotil i letošní sezónu. Konstatoval, že začátek sezóny byl dobrý, násle-dovalo období sucha, ale závěr sezóny byl zase příznivý. To mělo vliv i na výnosy. Řekl, že k 11.10 byly výnosy u konzumních brambor o 5 tun vyšší než v loňském roce, u průmyslových brambor to bylo o 4 tuny více a u sadby o 2 tuny více. Tato nadúroda sebou nese i odbytové problémy. Jsou farmáři, kteří dokonce brambory nesklízejí, protože pro ně nenacházejí odbyt. Za této situace by výrazně pomohla možnost exportu, konstatoval předseda pan Novák.

U ranných brambor se většina problémů týkala možností závlah a jak se letos ukázalo, zavla-žování bude fenomén, který bude hrát v krátké době významnou roli i u brambor pozdních.

Poté vystoupil ministr zemědělství a zároveň senátor pan Ing Jan Fencl. U českých politiků bývá obvyklé, že usilují o více funkcí. Široce se rozhovořil o problematice dobytkářství a mlékárenství a o mimoprodukční funkci zemědělství. Ve svém vystoupení doporučil brambo-rářům, že je třeba, aby se se svými problémy vyrovnali sami. Ihned po svém vystoupení, prav-děpodobně proto, aby se vyhnul konkrétním otázkám se omluvil a sdělil, že musí odjet do Senátu. Možná , že zase právě senátorům vyprávěl více o problematice bramborářství, když už to neudělal na bramborářských dnech.

Na bramborářských dnech bylo nejen mnohé k slyšení, ale i k vidění a projednání. Doplňko-vým programem byla třeba výstava vzorků registrovaných odrůd brambor spojená s jejich o-chutnávkou, poradenská služba odborníků z Výzkumného ústavu bramborářského či prezenta-ce firem zabezpečujících potřeby a služby pro pěstování a obchod s bramborami.

Jaké jsou plochy, na kterých se v České republice brambory pěstují,jaké jsou výnosy a tím i produkce, či jaká je spotřeba konzumních brambor, to ukazují následující tabulky.

marketingový rok sklizňové plochy v ha průměrný výnos celková produkce

1995/96 77 869 17,08 1 330 119

1996/97 85 710 21,00 1 800 272

1997/98 72 625 19,30 1 401 663

1998/99 71 855 21,15 1 519 768

1999/2000 71 455 19,69 1 406 832

2000/2001 69 236 21 24 1 470 600

Spotřeba konzumních brambor na obyvatele a rok v kg

rok celková spotřeba z toho ranných

1995 76,5 15,0

1996 77,2 15,0

1997 76,0 15,0

1998 76,1 15,6

1999 76,0 15,8

Věříme, že čeští bramboráři najdou sami svůj lék na problémy, že nakonec díky svým aktivi-tám v rámci Europatatu dosáhnou možností vývozu jak do zemí EU, tak i na Slovensko a že se tak dostanou zase na místo, které jim historicky právem náleží.

Ze setkání pěstitelů zeleniny, které se uskutečnilo poslední den září vyplynuly nejen sou-časné tendence českého zelinářství, ale hlavně trendy poptávky spotřebitelů. O nich jsme hovořili s jedním z nejzasvěcenějších v této oblasti, panem Ing. Petrem Tuzarem, jedním z vedoucích pracovníků firmy Montano Valtr ze Semic.

I když jsme ve velkých foliovnících firmy, které jsou v průběhu roku plné sadby našli pouze nádherné chryzantémy, připravené pro podzimní trh, přesto se rozhovory otáčely právě okolo hlavní činností firmy Montano Valtr, t.j. okolo přípravy a prodeje sadby a prodeje osiv. Zají-mala nás pochopitelně i témata další, jako hospodářské výsledky, zájmy odběratelů a jejich spokojenost s prací firmy Montano Valtr. Tentokrát nám byl průvodcem pan Dipl. Ing. Petr Tuzar, protože pan Valtr byl momentálně na studijní cestě ve Španělsku, aby se seznámil s tím, co je v zemi, která patří mezi hlavní dodavatele zeleniny do České republiky, nového.

Firmě Montano se podařilo naplnit letošní záměr, t.j. připravit a prodat 50 milionů kusů sad-by. Záměr se nejprve zdál být vysoký, ale včasné a správné zhodnocení situace, možností a forem řešení nakonec umožnily tyto výsledky nyní prezentovat jako splněné. To je jedna stránka věci.

Za důležitou jsme považovali informaci, že se pomalu, ale jistě mění i orientace pěstitelů. Při-bývá těch, kteří začínají pěstovat různé druhy salátů. Dříve byla v České republice situace od-lišná. Pěstovala se hlavně cibule, kořenová a košťálová zelenina, v některých oblastech i plo-dová, ale pěstování salátů bylo zcela na okraji zájmu. Souviselo to i se stravovacími tendence-mi Čechů. V lidových hospodách se vždy říkalo: "mám rád salát, ale musí být propasírovaný prasetem". Spotřeba salátu byla minimální, a když už se konzumoval, tak pouze klasický salát hlávkový. Díky masivní kampani, která prezentuje zdravou výživu, díky tomu, že v novinách a časopisech se popisují jiné než klasické druhy zeleniny, a tím i salátů se orientace pozvolna mění. Lidé už si zvykli na nabídku ledového salátu, salátů Lollo rosso a biondo, dubového sa-látů či salátů dalších. Ke zvýšení odbytu přispěly i super a hypermarkety, které chtějí rovněž prezentovat širší sortiment a motivovat tím kupující k větším nákupům.

I když z výsledků analýz Zelinářské unie tyto tendence vyplývají, na setkání producentů zele-niny jsme to slyšeli z první ruky. Pan Ing. Tuzar potvrzuje, že produkují postupně více sadby salátů, a že se přitom nejedná pouze o ten salát klasický hlávkový.

Za další zmínku stojí to, že se na tomto setkání prezentovaly i osivářské firmy, firmy vyrábě-jící zemědělskou techniku či zabývající se distribucí prostředků na ochranu rostlin. Setkali jsme se tam také se zástupci zelinářů a bramborářů. Nelze vskutku zapomínat na to, že tato oblast je m.j. proslulá svojí produkcí ranných brambor.

Nejzajímavější byla prohlídka zeleniny přímo na poli. Objevili jsme tam nejen tradiční český produkt - cibuli, ale i květáky, zelí, kapusty, ředkvičky, a následně i saláty. Z toho lze vyvodit závěr, že tyto druhy zeleniny jdou v českých podmínkách pěstovat dobře a při dodržování kvality sadby, agrotechnických lhůt, ošetření a závlaze lze při sklizni dosáhnout velmi dob-rých výsledků. Panu Ing. Tuzarovi jsme položili otázku, jak vidí další vývoj v zelinářství, protože možnosti produkce sadby je závislá právě od toho, jak potom producenti dokáží hotovou zeleninu realizovat, jak jí dokáží umístit třeba u odbytových organisací, u velkoobchodníků nebo někdy i přímo i v hyper- a supermarketech. Někdy se hovoří o tom, že tendencí nadnárodních společností bude dovážet ovoce a zeleninu ze zemí, odkud ony pocházejí a že jí nebudou chtít kupovat v zemích, kde působí. Zatím se tyto spekulace nepotvrzují. Právě naopak. Velké společnosti, pro které je stálou prioritou cena přišly na to, že je v řadě případů mnohem výhodnější nakupovat zboží od českých producentů. Ať už prostřednictvím odbytových organisací, nebo velkoobchodních firem. Tento fakt nám byl potvrzen nejen při jednáních s českými obchodníky, ale právě i na jednání, o kterém píšeme.

Přesvědčili jsme se, a určitě k tomu přispělo i krásné počasí babího léta, že čeští producenti nezůstali stát. Producenti sadby musí být vždy o určitý čas před nimi.

Různé

I v České republice jsou snahy implementovat některé positivní zkušenosti ze zemí, kte-ré si díky dlouhé době budování tržního hospodářství svoje zkušenosti již nashromáždi-ly.

Na českém ministerstvu zemědělství pracuje jako dlouhodobý poradce pan Dr Deterd Goe-mann, který byl do ČR vyslán Německým ministerstvem potravinářství, zemědělství a lesního hospodářství, aby zde pomáhal svými zkušenostmi při rozvoji českého zemědělství a obchodu s jeho produkty a výrobky.

Pan Dr Goemann před časem zorganisoval tzv. jednání u kulatého stolu ( stoly byly do čtver-ce), které mělo napomoci jeho iniciativě při prosazování založení marketingové organisace, resp. odbytového fondu podobné svoji strukturou tomu, která již léta pracuje v Německu, totiž CMA (Centrale Marketing-Gesellschaft der Deutschen Agrarwirtschaft GmbH a ZMP (Zen-trale Markt- und Preisberichtstelle für Erzeugnisse der Land-, Forst- Und Ernährnugswirt-schaft GmbH). To nejpodstatnější je, že obě společnosti jsou založeny na základě soukromého obchodního práva, jsou vlastněny organisacemi, které jsou zapojeny v řetězci výroba - zpra-cování - prodej zemědělských a potravinářských výrobků a mají právní formu GmbH.. Ne-jedná se o státní instituce.

Organisace tohoto typu v ČR chybí, stejně jako donedávna chyběly odbytové organisace pro-ducentů. Snad právě iniciativy tohoto typu by pomohly při řešení otázek, které v českém pro-středí chybí: sdružování producentů, prosazování společných zájmů producentů či výrobců, prosazování českého zboží při prodeji (alespoň v těch případech, kdy je to realizovatelné) atd.

U "kulatého stolu" se sešla celá řada odborníků ze všech oblastí řetězce: produkce, zpracování, odbyt, a všichni se zamýšleli nad tím, co by to mohlo přinést. Padaly hlasy pro i proti. Z argumentů "proti" vynikaly ty, které se zamýšleli nad možností, že jedna skupina producentů by byli pouze přispěvatelé do fondu a protože mají šanci svoje zboží odbýt by nemuseli čerpat zdroje, na druhé straně ti, kteří mají s odbytem problémy, ti by potom odčerpávali i to, co vložili jiní. Další námitkou bylo, že vůbec producenti nebo lépe řečeno shora uvedený řetězec by měl suplovat funkci státu, která se k zemědělcům a zpracovatelům chová relativně macešsky. Byly vzpomenuty i skutečnosti, že velké mezinárodní řetězce svoji nákupní a platební politikou tlačí dodavatele do úzkých, a ti potom zápasí s potížemi, které nejsou schopni bez pomoci cizího subjektu zvládnout.

Na druhou stranu většina zúčastněných ve svých vyjádřeních s touto myšlenkou souhlasila. Celá skupina byla zajedno s tím, že navržený typ organisace by mohl přinést pozitivní výsled-ky, pokud by ovšem byly stanoveny jednoznačné regule jejího fungování. Tato skutečnost jednoznačně hovořila ve prospěch založení takové organisace. Problémem ovšem zůstává le-gislativa. Členství v takové organisaci, včetně příspěvků do jejího fondu by mělo být dané zá-konem. A rychlost českého zákonodárství není určitě vyšší než v jiných "západních" zemích. To znamená, že možná hlavní tíže bude ležet na českých zákonodárcích, jak rychle budou schopni odsouhlasit zákon, který by všechny myšlenky uvedl do pohybu.

Jednání u kulatého stolu ukázalo, že problémy, které před českým zemědělským sektorem sto-jí nejsou ohraničeny jen slovy sucho, chladno, či příliš mnoho srážek, ale že se jedná i o pro-blémy organisační, problémy, které jednoznačně směřují do sféry spolupráce, do sféry kon-taktu mezi výrobci podobného zboží, ale i do sféry lepší organisace práce a lepšího prosazo-vání zájmů.

Chceme věřit, že se nastoupený trend podaří v jeho tempu udržet.

Ecuadorští představitelé hledají další možností pro své zboží na trzích střední Evropy. Ministr zemědělství pan Mauricio Davalos měl dne 3. července jednání s řadou nejrůz-nějších firem z České republiky. Náš korespondent byl pozván rovněž.

Z Ecuadoru se do ČR tradičně dováží hlavně banány, samozřejmě prostřednictvím hlavních evropských importérů. Sledovali jsme vývoj dovozů do tehdejšího Československa ještě z do-by, kdy tam bylo plánovité hospodářství a dále potom již jen do České republiky za poslední období. Hodnoty dovozů v tunách uvádíme v přiložených tabulkách.

Z tabulky č. 1 vyplývá i stav Československého hospodářství, který se projevoval m.j. přidě-lováním prostředků na dovozy banánů. Vidíme relativně stabilní hodnoty v letech 1976 až 1979, potom určitý pokles, který byl vystřídán prudkým pádem dovozů v letech 1982 a 1983. Po nich následoval zase nárůst. Je nutné v této souvislosti vzít v úvahu, že Československo té doby mělo cca 15 milionů obyvatel, tedy o 1/3 více než současná Česká republika. Z toho je zřejmé, že spotřeba na hlavu byla relativně velmi nízká.

Tabulka číslo 2 naproti tomu ukazuje fungování normálního tržního hospodářství, kdy spotře-ba banánů (při počtu obyvatel okolo 10 milionů) osciluje okolo 13 kilogramů na hlavu, což už je množství odpovídající evropské spotřebě.

O dovozu banánů z Ecuadoru se píše pravidelně, v jenom z našich minulých čísel ovšem za-zněly i informace méně příznivé. To ovšem nic nemění na faktu, že Ecuador patří ve světě mezi významné exportéry banánů a jejich zboží patří ke zboží standartnímu. Nepřekvapuje tedy zájem ecuadorské vlády navázat užší kontakty v zemích střední Evropy s cílem lobbová-ní ve prospěch svého zboží. Do České republiky přijel ecuadorský ministr zemědělství pan Mauricio Davalos. Kromě tradičních setkání na vládní úrovni ovšem věnoval svůj čas i ob-chodníkům. Ať už se jednalo o potenciální vývozce z České republiky, tak hlavně o dovozce. Za Svaz importérů čerstvého ovoce a zeleniny se jednání zúčastnil jeho předseda pan Miro-slav Jakubík. Vysvětlil současný stav dovozů banánů i exotického ovoce, popsal systémy ná-kupů zboží, který praktikují české firmy a seznámil pana ministra i se jmény největších firem, které se obchodem nejen banány, ale i ovoce a zeleniny všeobecně v České republice zabýva-jí. Další diskuse byla věnována i možnosti dovozu řezaných květin, kde je ovšem tento ob-chod postaven na jiné bázi než dovoz ovoce a zeleniny.

Pan Jakubík poprosil pana ministra o informaci, jaké zboží vůbec z Ecuadoru do Evropy při-chází, a na které evropské firmy specializující se na ecuadorské zboží se mohou české firmy obracet.

Jednání proběhlo v pracovní atmosféře, ale bylo zřejmé, že přímé obchody banány tak, jak si to mnohdy představují činitelé z produkčních zemí a tedy i z Ecuadoru se do ČR v žádném případě realizovat nebudou a že rozhodující pro zvýšení odbytu bude i nadále přístup západo-evropských importérů, od kterých čeští importéři banány na aukcích nakupují.

Tabulka č.1 - dovozy do Československa - tun

rok dovoz tun celkem z toho tun od firmy Noboa (Ecuador)

1976 70 508 -

1977 70 484 -

1978 80 319 24 021

1979 75 220 25 120

1980 53 050 7 950

1981 52 115 12 000

1982 19 040 2 730

1983 19 865 2 900

1984 34 160 7 100

1985 59 275 3 000

1986 60 686 1 340

1987 58 499 4 410

1988 61 635 3 855

1989 62 220 4 035

Tabulka č. 2 - dovozy do České republiky v tunách

rok dovozy tun celkem z toho tun z Ecuadoru

1997 133 330 28 572

1998 117 433 9 621

1999 131 000 37 900

1. čtvrt. 2000 28 439 12 665

České republika je vítaným cílem dodávek čerstvé zeleniny a ovoce ze sousedního Ma-ďarska, které má ovšem eminentní zájem i na dodávkách vína. Maďarské produkty jsou v ČR známé a tak by se mohlo zdát, že zvyšování obchodů nestojí v cestě vůbec nic.

Země, ležící blízko sebe mají vždy dobré možnosti rozvíjení vzájemných obchodních vztahů. Zvláště potom tehdy, když se jedná o produkty tradiční. V případě dodávek z Maďarska jde hlavně o vodní melouny, papriku a některé další druhy zeleniny a ovoce, jako např. rajčata, česnek, křen, okurky, chřest, či slívy.

Maďarsko sice leží blízko České republiky, jeho klimatické podmínky však jsou přece jen od-lišné a umožňují pěstovat zboží, které se řadí mezi teplomilné, jako je paprika a právě vodní melouny. Letošní rok ovšem maďarským producentům tak docela nepřál. Teploty byly vcelku dostatečné, ale kdo neměl zajištěnou závlahu, mohl splakat nad výdělkem. K tomu přistoupila i skutečnost, že červenec byl srovnatelně chladnější, než tomu bylo v jiných letech a tato změ-na se ihned odrazila na zájmu kupujících o vodní melouny, které v množstevním posuzování hrají u dovozů z Maďarska první housle. Tabulku dovozů za prvních 9 měsíců tohoto roku připojujeme v příloze.

Představitelé a obchodníci z Maďarska věnují prostřednictvím Maďarského centra pro kolek-tivní agrární marketing ( AMC) této relaci patřičnou pozornost. Pravidelně organisují setkání producentů, resp. obchodníků z Maďarska s jejich českými protějšky a snaží se tak vytvářet takové vztahy, které by přispěly rozvoji vzájemného obchodu. Letošní podzimní setkání se konalo ve dnech 7. a 8. listopadu v paláci Žofín a záštitu nad ním převzal velvyslanec Maďar-ska v ČR pan Kristof Forrai.

Maďarské dny otevřel maďarský obchodní rada v Praze pan Janos Czibula. Vyslovil hlavní myšlenku setkání, toptiž aby se jak dodavatelé, tak i odběratelé seznámili se svými "protějš-ky", aby došlo k informování a možnostech a zájmech ze kterých se později může vytvořit ú-spěšná spolupráce. M.j. informoval i o zájmu maďarské strany udělat něco víc pro propagaci maďarského zboží prostřednictvím vybudování specializované maďarské restaurace v Praze, která by nabízela hlavně maďarské zboží a speciality. Nezastíral, že maďarská strana má m.j. velký zájem na dodávkách maďarského vína.

Po dalších projevech, kdy krátce pohovořil i Maďarský velvyslanec pan Forrai byly Dny slav-nostně zahájeny. Firmy vystavující své produkty byly rozděleny do dvou skupin. Jednak se jednalo o výrobce vína, jednak o potravinářské firmy, mezi které patřily i firmy zabývající se vývozem ovocem a zeleninou.

Hovořili jsme s firmou, která reprezentovala firmy zabývající se vývozem zeleniny, a to s fir-mou Árpád Agrár Rt., panem generálním ředitelem Miklosem Csikaiem a panem Laszlem Kovacsem. Jejich zájem byl prezentován jednoznačně, dodávat zeleninu, a zde hlavně papriku (kterou již nyní mají celoročně) a dále rajčata a řadu dalších produktů. Zajímavá je skuteč-nost, že firma dodává na český trh jednak sama přímo, jednak prostřednictvím velkých ma-ďarských exportních firem jako je Garten či Albert Pilz. Na akci se prezentovala dále firma "Friss Gyumolcs" , která do České republiky dodává švestky a ze zeleniny tradiční maďar-skou papriku či cibuli.

Ukazuje se, že český trh považuje maďarská strana za zajímavý. Velké exportní firmy z Ma-ďarska již svoje kontakty v ČR mají a takovýchto akcí se nezúčastňují. Prezentují se spíše ta-kové, které si chtějí svém místo teprve najít či upevnit.

Dovozy z Maďarska za prvních 9 měsíců 2000 v kilogramech. (uvádíme pouze ty položky, kde dovezené množství přesahuje 300 tun)

zboží množství v kg

rajčata 579 850

česnek 664 874

Kedlubny a.j. Brassica 2 041 124

ředkvička a celer hlízy 485 737

okurky 1 306 712

paprika 3 803 236

vodní melouny 23 718 878

slívy 5 149 123

V menším rozsahu se dále dovážel: pór, květák, zelí, salát hlávkový, mrkev, chřest, lilek, sko-řápkové ovoce, hrozny, ostatní melouny, jablka, meruňky, třešně a broskve.

___________________________________________________________________________

Evropská integrace - Ovocnářství, vinohradnictví, zelinářství, bramborářství, okrasné zahradnictví, včelařství, hedvábnictví, čerstvé a zpracované výrobky, vinařství. Odbytové organizace výrobců a jejich sdružení v zemědělství. - Informační oběžník

Vydává: Pracovní skupina pro ovoce, zeleninu, okrasné rostliny a brambory a Pracovní skupina pro víno, Odbor evropské integrace, MZe ČR, Těšnov 17, 117 05 Praha 1

Redakce : Ing. Jaroslav Zíka, tel. 02/21812933, fax 02/21812958, e-mail zika@mze.cz

Doc. Ing. Jiří Hodis, CSc., tel. 02/21812170, fax 02/21812958 (víno)

Ing. Renata Kocianová, tel. 02/21812278, fax 02/21812958, e-mail kocianova@mze.cz

Pro vnitřní potřebu Pracovní skupiny pro ovoce, zeleninu, okrasné rostliny a brambory, Pracovní skupiny pro víno a další zájemce