V konkurenceschopnosti je ČR na vzestupu

Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu v Lausanne sestavil pravidelný roční žebříček konkurenceschopnosti 49 zemí, které označuje za klíčové hráče světového trhu.

Do hodnocení konkurenceschopnosti byly zařazeny všechny členské země OECD a vybrané rozvojové země. Podívejme se, jak v soupeření, jehož výsledky byly publikovány ve Světové ročence konkurenceschopnosti 2001, dopadla ČR.

Umístila se celkově na 35. místě, což je dobře i špatně. V každém případě jsme od loňského roku vystoupali vzhůru o pět příček (z pozice na 40. místě). Nicméně před námi jsou nejen všechny rozvinuté země, ale i dvě země tranzitivní: Estonsko a Maďarsko. Estonsko, které bylo v letošním roce zařazeno do hodnocení poprvé, se dostalo rovnou na 22. místo a to zjevně především díky ochotě přizpůsobit se institucionálně velmi rychle požadavkům EU. Maďarsko se nachází na příčce s číslem 27. Malý kousek za námi je Slovensko (37. místo) a Slovinsko (39. místo). Polsko se oproti loňskému roku propadlo o devět příček a skončilo na 47. místě. Hodnotitelé mu vytkli mnohé: nízký růst i vysokou nezaměstnanost, malý pokrok v oblasti vyjednávání s EU, nepřiměřenou monetární i fiskální politiku.

Dobrá makroekonomika

Nejlepšího umístění jsme dosáhli v oblasti makroekonomického hodnocení výkonnosti národního hospodářství. Dvacáté místo mezi Koreou a Izraelem vypovídá o silném potenciálu české ekonomiky a zejména o jeho růstu. Z tranzitivních zemí zahrnutých do hodnocení se umístilo před námi pouze Maďarsko (na 18. místě). Všechny ostatní země - Estonsko, Slovinsko, Slovensko, Polsko i Rusko se nacházely na nižších stupních žebříčku. Oproti loňskému roku se postavení ČR v makroekonomické výkonnosti zlepšilo o devět míst.

Směrem vzhůru oproti loňskému roku se vydalo i hodnocení efektivnosti fungování české vlády podle míry, v níž podporuje svou hospodářskou politikou konkurenceschopnost podniků působících na jejím území. ČR se ocitla na 30. příčce. Před námi Japonsko, za námi Korea. Špatné sousedství to v žádném případě není. Loni jsme byli o šest příček níže. Pochvalu v podobě příznivého hodnocení obdržela česká vláda za mnohé: za stále ještě nízkou úroveň vnitřní i vnější zadluženosti, za stabilitu měny, stabilitu politického systému, péči o sociální kohezi, nízkou míru vážné kriminality a vysoký stupeň otevřenosti ekonomiky, přístup k zahraničním investorům, za péči o vzdělanost obyvatelstva.

Podniky působící na českém území, dopadly v hodnocení hůře. Hodnocena byla jejich schopnost inovovat existující výrobky, dosahovat zisku a chovat se zodpovědně. Stanuly na 43. místě mezi podniky 49 hodnocených zemí a posun vzhůru byl velmi nevýrazný - pouze o jedno místo. Z podniků tranzitivních zemí byly hodnoceny hůře jen polské a ruské. Přirozeně se na tomto místě vnucuje otázka objektivnosti hodnocení. Je dosti nepravděpodobné, že velmi dobrých makroekonomických výsledků lze dosáhnout na základě velmi špatných mikroekonomických výsledků.

Experti kontra statistika

Vysvětlení rozporu mezi makrovýsledky a mikrovýsledky lze hledat v metodice hodnocení používaných Světovou ročenkou. Provádí se na základě téměř tří set indikátorů. První část z nich má charakter statistických dat, druhá část charakter dotazníkových šetření. Makroekonomické hodnocení se opírá především (nikoli výlučně) o "tvrdá" data, v hodnocení podniků mají značný význam data "měkká", založená na výpovědích respondentů.

Respondenti malovali obraz ČR podstatně temnějšími barvami než výpovědi tvrdých statistických dat. Mezi nejpochmurnější výroky patří tyto: Česká veřejnost nedůvěřuje podnikovému managementu. Management nepečuje řádně o hodnotu akcií. Na trhu práce je tíživý nedostatek zkušených manažerů. Správní orgány podniků nemají pocit odpovědnosti vůči společnosti atd.

Jsou uvedené výroky pravdivé? Těžko říci. Kdyby byli manažeři podniků působících na území ČR ve své převážné většině až tak strašně neschopní, těžko by mohly statistické indikátory nabývat hodnot, kterých nabývaly. Do jaké míry se na rozporu mezi hodnocením makro a mikro podílí rozšíření pesimismu mezi respondenty a jejich nadprůměrná skepse, nespokojenost s určitou odlišností pravidel hry platných pro podnikatelské subjekty v ČR či nepříliš transparentní lobbování za jejich změnu, lze jen těžko říci. Mimo jiné i proto, že není známo přesné složení týmu respondentů.

Světová ročenka hodnotila ČR i z hlediska infrastruktury pro podnikání v nejširším slova smyslu. Zajímala ji v této souvislosti rozsah, struktura a kvalifikace pracovních sil, rozsah, struktura a kvalita výzkumu v zemi, síť silnic a železnic, vybavenost počítači, rozsah používání internetu či elektronického obchodu, ale i lékařská péče, hodnotový systém obyvatelstva. I v této oblasti se ČR posunula od minulého roku směrem vzhůru - z 39. na 32. místo.

Prognóza dalšího vzestupu

K nejsilnějším stránkám ČR patří podle Světové ročenky konkurenceschopnosti její exportní výkonnost, vysoce kvalifikovaná pracovní síla, která málo vyjednává o podmínkách svého zaměstnávání a je disciplinovaná, nízký index životních nákladů, rozsáhlá aktiva bankovního sektoru (21. místo na žebříčku v relaci aktiva bank k HDP), vysoké investice do telekomunikací a nízká cena elektřiny či telefonních hovorů, příznivé investiční pobídky, nízká vnitřní i vnější zadluženost, příznivé směnné relace a další faktory.

Pokud se ČR podaří vyrovnat se se svými slabými místy, má šanci stoupat vzhůru ještě rychleji. Potenciál vzestupu je podle hodnotitelů dán 28. místem, těsně za Maďarskem.

Metoda multikriteriálního hodnocení konkurenceschopnosti národních ekonomik používaná Mezinárodním ústavem pro rozvoj managementu není zdaleka jen neutrálním a nezkresleným hodnocením stavu konkurenceschopnosti země. Volbou indikátorů vyjadřuje implicitně i představy, přání a požadavky mezinárodní podnikatelské sféry vůči národním státům, přičemž zdaleka ne vždy existuje absolutní soulad mezi faktory prospívající konkurenceschopnosti nadnárodní společnosti a faktory prospívajícími konkurenceschopnosti celé ekonomiky. Lze říci, že daná metoda vypovídá přinejmenším ve stejné míře o vnímání konkurenceschopnosti ekonomiky dané země jako o konkurenceschopnosti samé. Jenže málo platné, dojem je neméně důležitý než skutečnost.

V dané souvislosti je podstatné, že jednotlivé postkomunistické země střední Evropy, které vyjednávají o přijetí do EU se v obdobích posledních dvou let významně posunuly směrem vzhůru. Potenciální vstup do EU působí prospěšně, minimálně ve smyslu vnímání země jako příští části evropského prostoru.