AGROMETEOROLOGICKÝ POHLED NA VÝSKYT SUCHA BĚHEM VEGETACE ROKU 2000 V ČR

Drought and Its Occurance during the Vegetation Period 2000 in Czech Republic

Jiří Klabzuba, Věra Kožnarová

Katedra obecné produkce rostlinné a agrometeorologie, AF ČZU v Praze

Souhrn, klíčová slova

Práce se zabývá hodnocením výskytu stresových meteorologických faktorů, které významně ovlivnily pěstování plodin během roku 2000 v ČR. Zvláštní pozornost je věnována vysokým teplotám vzduchu, malým úhrnům srážek a tím i výskytu sucha v jarních měsících.

Sucho, vláhové poměry, hydrotermický koeficient, termopluviogram, stresový faktor

Summary, keywords

Various agrometeorological criterion suitable to evaluation of the degree moisture - drought stress during vegetation period are presented and tested. Using the meteorological data Czech Hydrometeorological Institute we have found that the warm half-year 2000 was the driest growing season in Czech Republic among recent 40 years (since 1961)

Drought, moisture conditions, hydrothermal coefficient, thermopluviogram, stress factor

Úvod a nástin problematiky

Základní informace a obecné definice termínů týkající se sucha lze nalézt v odborné meteorologické literatuře; místo úvodu proto použijeme zkrácené vybrané citace z několika hesel publikovaných v Meteorologickém slovníku výkladovém a terminologickém (1993, zpracoval dr. Kakos): “sucho je velmi neurčitý, avšak v meteorologii často používaný pojem, znamenající v zásadě nedostatek vody v půdě, rostlinách nebo i v atmosféře. Jednotná kritéria pro kvantitativní vymezení sucha neexistují s ohledem na rozmanitá hlediska meteorologická, hydrologická, zemědělská, bioklimatologická i celou řadu dalších i s ohledem na škody v různých oblastech národního hospodářství.

Sucho meteorologické je nejčastěji definováno časovými a prostorovými srážkovými poměry. Kromě množství a intenzity spadlých srážek vztažených k dlouhodobým průměrům nebo normálům pro dané místo a roční dobu stanovili mnozí autoři různé definice meteorologického sucha v závislosti i na dalších meteorologických prvcích, a to hlavně na výparu, teplotě vzduchu, rychlosti větru, vlhkosti vzduchu, pomocí klimatologických indexů.

Sucho agronomické je definováno jako nedostatek vody v půdě ovlivněný zpravidla předchozím nebo nadále trvajícím výskytem meteorologického sucha. Uplatňují se však další vlivy související s vlastnostmi půdy, úrovní zemědělské techniky i jinými faktory. Definice agronomického sucha je dlouho obšírně diskutovaným problémem, který předpokládá podrobnější znalosti z hydropedologie, fyziologie rostlin i zemědělské ekonomiky.

Sucho nahodilé je nepravidelně se vyskytující období podnormálních srážek trvající několik týdnů, měsíců nebo i roků. Ve vegetačním období bývá srážkový deficit doprovázen často i nadnormálními teplotami, nižší vlhkostí vzduchu, zmenšenou oblačností a větším počtem hodin slunečního svitu. Tyto faktory pak mají za následek větší evapotranspiraci, čímž se nadále zvyšuje nedostatek vláhy. Nahodilé sucho je nebezpečné svým neočekávaným a nepravidelným výskytem. Ve střední Evropě vzniká v důsledku anticyklonálních povětrnostních situací, při nichž se nad evropskou pevninou vytvářejí blokující anticyklony omezující počet přecházejících front i množství a intenzitu vypadávajících srážek. Příčiny těchto povětrnostních anomálií nebyly dosud uspokojivě objasněny a je proto velice obtížné nahodilé sucho předpovídat.

Domníváme se, že obsáhlejší úvodní citace poměrně přesně charakterizuje nahodilé sucho, které postihlo celou střední Evropu v období jara a počátku léta roku 2000. Pomineme-li různá hlediska a míru škodlivosti složitého komplexu působení, můžeme výše popsaný jev souhrnně konkretizovat na podmínky České republiky následujícím schématem:

PODMÍNKY VZNIKU SUCHA (obecně)

Ţ (malá) zásoba vody v půdě

Ţ (dlouhé) období beze srážek

Ţ (velký) výpar z půdy a rostlin

Ţ (malý) obsah vodní páry ve vzduchu

Ţ (intenzivní) proudění vzduchu

Ţ (vysoké) teploty povrchu půdy

Ţ (velké) sumy globálního záření (malá oblačnost a dlouhý den)

Všechny tyto nepříznivé vlivy se během jarních měsíců roku 2000 současně uplatnily s jedinou výjimkou: měsíc březen byl silně vlhký, na většině území spadlo 250 až 400 % normálu a byla tedy poměrně dobrá zásoba vody v půdě (která negativní působení následného sucha přinejmenším zmírnila).

Výsledky

Pomocí standardně zpracovaných charakteristik nejprve dokumentujeme teplotní a srážkové poměry během teplého půlroku v celé ČR po jednotlivých měsících. Z tabulek 1 a 2 je dobře patrné období sucha v jarních měsících a také chladné a deštivé počasí v měsíci červenci. Stejné výsledky poskytuje tabulka 3, ve které jsou uvedeny vypočtené hodnoty nejjednoduššího hydrotermického koeficientu vyjadřujícího počet mm srážek připadajících na jeden stupeň průměrné měsíční teploty vzduchu (měsíční analog Langova dešťového faktoru). Nedostatek vláhy je nejvýraznější v měsících dubnu a červnu a to na celém území. Proměnlivost teplotních, srážkových a vláhových poměrů za posledních 40 teplých pololetí na stanici Praha Karlov dokumentuje tabulka 4.

Tab. 1: Průměrná měsíční teplota vzduchu v ČR za teplý půlrok 2000 (°C) (údaje z ČHMÚ)

Tab. 2: Úhrn srážek za teplý půlrok 2000 (mm, %) (údaje ČHMÚ)

Tab. 3: Měsíční dešťový faktor v teplém půlroku 2000 (mm/°C)

Tab. 4: Meteorologické charakteristiky teplých půlroků (stanice Praha Karlov)

Graficky znázorněné teplotní a srážkové poměry reprezentované odchylkou od normálu teploty vzduchu a procentem srážkového normálu během teplých půlroků na stejné stanici a za stejné období představuje termopluviogram, na kterém jsou navíc vyjádřeny hranice intervalů pro mezinárodně doporučené hodnocení normality.

Závěr

Oba finální výsledky (tab. 4 a termopluviogram) poskytují dobrý přehled o variabilitě sledovaných parametrů na jedné lokalitě v poměrně dlouhé časové řadě. potvrzují také v úvodu citovanou obtížnost a nejednoznačnost hodnocení sucha, resp. vláhových poměrů. Nicméně je nepochybné, že vegetační období (přesněji teplý půlrok) roku 2000 bylo svým způsobem výjimečné, proto, že bylo patrně jako celek nejsušším ze všech čtyřiceti hodnocených roků, a to i přesto, že měsíc červenec byl vláhově silně nadnormální. Zvlášť výrazné sucho bylo ve dvou jarních měsících - dubnu a červnu.

Vegetační půlrok patřil také k nejteplejším:

· podle odchylky od normálu +1,6 °C byl na druhém místě za rokem 1992 (+1,8 °C)

· v počtu tropických dnů byl na druhém až třetím místě spolu s rokem 1971 (18 dnů)

· v počtu letních dnů byl spolu s rokem 1997 na čtvrtém až pátém místě (60 dnů).

Při použití dalších kritérií doporučovaných k hodnocení teplotních poměrů byl teplý půlrok 2000 asi na druhém místě za nejteplejším rokem 1992.

Obdobně bychom mohli ověřit, že z hlediska srážkových úhrnů bylo vegetační období roku 2000 druhé nejsušší (184 mm) těsně za rokem 1990 (177 mm).

Teplotní a srážkové poměry v komplexním hodnocení pomocí hydrotermických koeficientů zajišťují teplému pololetí roku 2000 již uvedené prvenství.

Použitá literatura

Denní přehled počasí , ČHMÚ, Praha, 2000

Klabzuba, J., Kožnarová, V., Voborníková, J.:Hodnocení počasí v zemědělství, Praha, ČZU, 1999

Klabzuba, J., Kožnarová, V.: Studium možností využití klasických i nestandardních agrometeorologických charakteristik pro účely bonitace klimatu na území České republiky, dílčí zpráva VÚ, UK, Praha, červen 1995

Meteorologický slovník výkladový a terminologický, Praha, 1993

Kontaktní adresa

Prof. Ing. Jiří Klabzuba, CSc., Katedra obecné produkce rostlinné, Agronomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze, tel.24382771, e-mail: koznarov@af.czu.cz