Ve stopách svaté Lucie po Kosím potoce

Už při letmém pohledu z okna je zřejmé, že se kvapem blíží závěr letošního roku. V kalendáři i pranostikách zavládla svatá Lucie (13. prosince). Právě ona ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc. Ovšem rčení o nejdelší noci na Lucii vzniklo před změnou kalendáře, je u nás známo již v roce 1520. Tehdy připadal zimní slunovrat právě na dobu kolem 13. prosince, proto tato pranostika neplatí po přijetí gregoriánského kaledáře. Na tento den se také vázala pověra, že podle počasí v následujících 12 dnech tj. od Lucie do Vánoc, bude se odvíjet počasí v jednotlivých měsících příštího roku - jaký den, takový měsíc. Rovněž prý platí, že na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí a len. A když přijde Lucie, najde tu už zimu.

Za zimní pohádkou v potočním údolí

Pojďme se v předvánočním chvatu a stresu vypravit alespoň na malý víkendový skok za pohádkou zimy. Třeba někam do říčního údolí. Pěknou vycházku nabízí část údolí Kosího potoka mezi Dolním Kramolínem a Michalovými Horami, kde navíc vede říčním údolím solidní cesta. Ve zdejším inverzním údolí možná už zažijeme zázrak pravé zimy. Za ní se koruny smrků krčí pod bílou čepicí, potoční koryto je téměř sevřené krunýřem ledu a suché vějíře kapradin i větévky keřů jsou šedivé jinovatkou. Krása pohledět. Fotoaparát si může přijít na své. Turista však musí udržovat svěží krok, aby mu paní Zima nezalezla za límec i do bot.

Po zelené stezce k Lazurovému mlýnu

Naše dnešní vycházka bude směrovat dolů po části Kosího potoka pod Dolním Kramolínem. Potok zde vstupuje pod známým Lazurovým vrchem (650 m. n. m.) do romantického, poměrně sevřeného údolí. Pro své krajinářské a přírodní kvality byla tato část Kosího potoka zahrnuta do nejjižnější části širší Chráněné oblasti Slavkovský les. Kolem soutoku Jilmového a Kosího potoka pod Dolním Kramolínem leží malá chalupářská a chatařská oáza. Její součástí je bývalá hájovna, za ní vidíme v ohradě stádo ovcí. Po lávce vedle brodu překonáváme potok a po levé straně postupujeme dále po toku.

Hned pod brodem si všimneme upraveného korpusu kapličky, níže pak postupujeme údolními partiemi. Ploché říční údolí tvoří zejména zamokřené louky, koryto Kosího potoka lemují souvislé břehové porosty. Tichou údolní scenérii svírají strmé údolní svahy s převahou jehličnatých porostů. Jěště než přijdeme k bývalému Lazurovému mlýnu, pohlédneme nad pravý údolní svah.

Bývalý hrad na Lazurovém vrchu

Po naší pravici se tyčí Lazurový vrch. V jeho svahu je přírodní rezervace, zajímavý smíšený porost tvořený jedlí, lípou a dalšími stromy. Nedaleko od rezervace se nachází skalnatý výběžek, na třech stranách prudce spadající do údolí Kosího potoka. Snad bývalé hradiště, za nímž se zvedá kuželovitý pahorek, který vznikl destrukcí velké kulaté věže. Opodál prý stával nevelký hrad, ohrazený kamennou zdí, rýsuje se tu i bývalý palác. Části jeho zdí, odkryté při archeologickém průzkumu v roce 1982, jsou někde až 1,5 metru vysoké.

V okolí vidíme četné prohlubně. Snad zbytky propadlých sklepů, nebo spíše pozůstatky po pozdější důlní činnosti. Pod hradištěm směrem k potoku jsou staré lomy na vápenec s menší podzemní prostorou, nazývanou Mramorová jeskyně. Samotný hrad je lokalitou opředenou tajemstvím. Z historie o něm není příliš známo. Svým typem se hrad na Lazurové hoře zřejmě blížil nedalekému hradu Volfštejnu.

Kolem Čiperky k Michalovým Horám

Pod Lazurovým mlýnem postupujeme dále po vlnící se silničce údolím Kosího potoka. Brzy přicházíme k pěkně upravenému vývěru minerální železité kyselky zvané Čiperka. Zanedlouho poté dojdeme k rozvalinám domu. Naproti za informační tabulí stojí mohutný exemplář Boněnovské lípy, jejíž stáří se odhaduje na více než 200 let. Asfaltová vozovka nás vede dál bílým údolím a nakonec vyústí za závorou na silnici. Po ní sestoupíme vpravo dolů k prvním domům a mostu přes Kosí potok. Za mostem stojíme už uprostřed Michalových Hor. Je to místo s mimořádně bohatou a slavnou historií, o které jsme se v našich výletech zmínili. Nyní uprostřed prosince mají Michalovy Hory ráz horského místa. Z chalup a domů stoupají stužky kouře nahoru k mrazivé obloze. A když se trochu sešeří, vypadá někdejší horní městečko stejně jako kterákoli zasněžená ves třeba ve vyhlášeném ráji šumavském. Je už čas vrátit se domů a u šálku horkého čaje informovat o půvabech údolí Kosího potoka pod Lazurovým vrchem. Třeba sousedy, kteří se zítra chystají někam na běžky...