VITALITA A VZCHÁZIVOST OBILEK JEČMENE

Vigour and emergency rate of barley caryopses

Pavlína Hrstková, Oldřich Chloupek

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Abstract

Seed of eight varieties of spring barley (Hordeum vulgare L.) from several localities harvested in 1998 and 1999 was evaluated. The vigour of caryopses was measured as a percentage of germination under low temperature and water stress, the rate of emergency was estimated in field trials on one locality in 1999 and two in 2000. The contributions of various factors like variety, provenance, year of harvest were determined due to ANOVA, including multiple comparison procedure. Statistically significant differences were particularly found among varieties and years.

spring barley caryopsis, vigour, germination, emergency rate, variety and provenance

V předchozích letech jsme se zabývali sledováním vitality obilek ječmene jarního (Hordeum vulgare L.). Vitalitu jsme stanovovali jako klíčivost za stresových podmínek, tzn. za chladu (8 - 10 oC) a sucha (roztok polyetylenglykolu -2 bary). Vitalitu lze definovat jako schopnost obilek vyrovnaně klíčit a vzcházet za různých, i méně příznivých podmínek, které se běžně vyskytují jak v době setí, tak i během sladování ječmene. Proto bylo sledování vitality rozšířeno o polní pokus, kterým měla být zjištěna rychlost vzcházení k určitému datu. Je známo, že semena s vyšší vitalitou nejen lépe vzchází, ale jsou také lépe skladovatelná.

Metodika

Vitalita byla sledována u vzorků osiva jarního ječmene ze Státních odrůdových pokusů ÚKZÚZ sklizených v roce 1998 (8 odrůd z 8 lokalit) a v roce 1999 (8 odrůd ze 7 lokalit).

Pro hodnocení polní rychlosti vzcházení k určitému datu bylo použito stejných vzorků osiva jako pro hodnocení vitality. Semena byla ve třech opakováních po 42 ks ručně vyseta do hloubky 6 - 8 cm ve sponu 5 x 15 cm, počet vzešlých rostlin byl zjišťován v pěti termínech po vzejití. Pokus byl proveden ve dvou letech, v roce 1999 bylo na lokalitě Žabčice vyseto osivo sklizené v roce 1998, celkem 64 vzorků ve třech opakováních. V roce 2000 byl stejný pokus založen na dvou lokalitách (Žabčice, Branišovice), použity byly vzorky ze sklizně v roce 1998 a 1999.

Výsledky

V obou letech byla námi stanovená vitalita osiva poměrně vysoká, v roce 1998 dosáhla průměrná vitalita 85,7 % a klíčivost 90,1 %, v roce 1999 se námi zjištěná vitalita 95,7 % shodovala s klíčivostí 95,9 % (grafy 1 a 2). Korelační koeficient pro vitalitu a klíčivost byl u osiva z roku 1998 r=0,08 a z roku 1999 r=0,4. Z obou grafů je patrné, že hodnoty pro vitalitu měly výrazně vyšší rozptyl.

Graf 1:Vitalita a klíčivost obilek ječmene ze sklizně 1998, vliv odrůd a provenience

?- vitalita; ? - klíčivost

Graf 2: Vitalita a klíčivost obilek ječmene ze sklizně 1999, vliv odrůd a provenience

^- vitalita; ? - klíčivost

Pokus se vzcházivostí byl vyhodnocen dvěma způsoby. Osivo sklizené v roce 1998 bylo na lokalitě Žabčice vyseto v obou letech, analýzou rozptylu byly zjištěny statisticky významné rozdíly především mezi lokalitami původu a částečně i mezi odrůdami, nebyl však zjištěn vliv roku výsevu - průměrná vzešlost osiva byla prakticky totožná - 71,4 % v roce 1999 a 70,2 % v roce 2000 (tabulka 1).

Tabulka 1: Analýza rozptylu pro rychlost vzcházení s vyznačením statisticky významných rozdílů u jednotlivých faktorů (sklizeň 1998, výsev 1999 a 2000)

V roce 2000 byl stejný pokus založen na dvou lokalitách s dvojnásobným množstvím vzorků. Zde byl prokázán především statisticky vysoce významný vliv lokality původu a roku sklizně a jejich interakce. Vliv odrůdy ani ostatní interakce mezi odrůdami, lokalitami rokem sklizně a místem výsevu průkazné nebyly (tabulka 2).

Tabulka 2: Analýza rozptylu pro rychlost vzcházení (%) s vyznačením statisticky významných rozdílů u jednotlivých faktorů (sklizeň 1998 a 1999, výsev 2000)

Diskuse

Vitalita obilek ječmene, sklizeného v roce 1998 a 1999, byla v porovnání s předchozími roky nadprůměrná. Výsledky potvrzují předchozí zjištění, že v klimaticky příhodných ročnících je vliv odrůd a lokalit pěstování na vitalitu daleko nižší, což bylo prokázáno zvláště pro rok 1999, kdy nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly mezi odrůdami a i rozdíl mezi vitalitou obilek vzhledem k provenienci byl pouze 6,3 %.

Vzcházivost lze také považovat za projev související s vitalitou obilky, protože jen vitální obilka může vzejít a vytvořit životaschopnou rostlinu. V našich pokusech vzešlo v průměru 74 % semen ze sklizně 1998 a 78 % ze sklizně1999. Rozdíl mezi vzešlostí a klíčivostí činil přibližně 17 % (16,3 % a 18,1 %) a mezi vzešlostí a vitalitou 11,9 % a 17,8 %, což je podíl semen, které se při laboratorních testech jevily jako klíčivé a vitální, ale přesto v polních podmínkách nevytvořily životaschopné rostliny.

Při sledování rychlosti vzcházení byl zjištěn větší vliv lokality sklizně, a tedy klimaticko-půdních podmínek, než odrůdy. I když vliv místa setí byl statisticky průkazný, což pravděpodobně souvisí s povětrnostními podmínkami v daných místech a s předseťovou přípravou půdy, nebyly zjištěny žádné interakce s ostatními faktory. Z části pokusu, který byl opakován, také vyplývá, že jednoleté uskladnění osiva se na rychlosti vzcházení nijak neprojevilo.

Literatura

Chloupek O., Hrstková P., Jurečka D., 1999: Grain vitality of different barley varieties of different provenance. Abstracts of the 1999 World Seed Conference, Cambridge, s. 30.

Chloupek O., Hrstková P., Jurečka D., 2000: Agronomic effects of linkage group of genes connected to drought and cold tolerance in winter barley. Barley Genetics XIII. (3): 262 - 263.