Po euru snad rozšíření EU

Eurové bankovky a mince již úspěšně obíhají od Azorských ostrovů po Laponsko. Nadšení nad měnovou unií, nejvýznamnějším projektem Evropské unie v 90. letech, se však neprojevuje nad rozšířením unie o 13 nových členů, nejdůležitějším projektem unie v tomto desetiletí. Loni na podzim se EU zavázala ukončit jednání s desítkou nejpokročilejších kandidátů do konce letošního roku a přijmout je do roku 2004. Znamená to, že dvě nejobtížnější záležitosti by měly být vyřešeny za právě zahájeného půlročního předsednictví Španělska. Členské státy se musí do konce června dohodnout, jak rozdělit velkorysou rozvojovou pomoc i na nové členy ze střední a východní Evropy. Druhá záležitost bude ještě nesnadnější: osud 44 miliard eur, jež unie ročně vydává na subvence zemědělství. O projektu rozšíření nerozhodne ani tak stav českých zákonů či připravenost polských zemědělců jako tvrdá jednání mezi nynějšími členy EU. Oficiální česká propaganda i zpravodajství tuzemských médií nyní vidí vyhlídky rozšíření, a zvláště šance naší země, velice optimisticky. Dosavadní příznaky z EU však nejsou až tak povzbudivé. Španělsko v předsednickém křesle projevuje malé nadšení ke sjednání dohody o budoucnosti strukturální pomoci. Loni hrozilo zablokovat rozšíření, aby dostalo záruku, že příliv pomoci pro jeho nové silnice a školy nebude snížen. (Budoucí členové EU i tak dostanou podstatně méně, než obdrželi Španělé, Řekové a Portugalci po vstupu v osmdesátých letech.) Nakonec Německo, největší šampion rozšíření, přimělo Madrid, aby své požadavky stáhl. Boj o zemědělské subvence bude tvrdší již z toho důvodu, že se týká Francie, která nejvíce těží ze společné zemědělské politiky. Letošní diskuse mají vyjasnit, jak dalece hodlá EU tuto politiku změnit po roce 2006, kdy skončí nynější rozpočet. Rozpaky Francie nad rozšířením jsou možná hlubší než pouhá obava o osud jejího dílu z koláče fondů pro rolníky. Šéf francouzské diplomacie Hubert Védrine loni v prosinci překvapil názorem, že v první vlně rozšíření by měly být také Rumunsko a Bulharsko, tedy země, jež samy soudí, že do roku 2007 připraveny nebudou. Paříž si tímto prohlášením možná vytváří lepší pozici v jednání o budoucnosti společné zemědělské politiky. Po květnových prezidentských volbách by země galského kohouta mohla své výhrady stáhnout. Pozice Paříže však může mít také více zneklidňující interpretaci. Ve Francii jsou slyšet hlasy, že přijetí zemí střední a východní Evropy dále zvrátí ekonomickou, politickou i kulturní rovnováhu ve prospěch Německa. Pozici v EU posílí angličtina. Noví členové jsou většinou velcí stoupenci volného trhu a obdivovatelé USA. Na rozdíl od eura, jež bylo projektem francouzsko-německým, je rozšíření považováno za především německý projekt. Diskuse ve Francii se odehrává v tomto rámci, a tak se nelze divit, že podle posledního průzkumu Eurobarometru je dnes tato země jediným členským státem EU, kde je více lidí proti než pro rozšíření unie. Jinak je zmíněný průzkum pro kandidátské země povzbudivý. 51 % obyvatel unie podporuje rozšíření, což je o 8 % více než před půlrokem, a podíl odpůrců klesl o 5 % na 30 %. Vždyť EU může hodně získat a málo ztratit. Na přípravu kandidátských zemí v období 2000-2006 alokovala 67 miliard eur. To je pouhá desetina výdajů, jež spolková republika vydala na znovusjednocení Německa po roce 1990. Po zavedení hotovostního eura by rozšíření EU mělo být prosazováno energičtěji. Zvláště to platí pro Francii, Německo a Rakousko, kde, jak se zdá, jsou nálady nedostatečně informované veřejnosti proti rozšíření nejsilnější. Nebezpečím příštích měsíců je, že diskuse o rozšíření se zmocní některé zájmové skupiny či xenofobní politici. Příkladem je nynější aféra kolem demise italského ministra zahraničních věcí Renata Ruggieriho. I v Itálii se projevují rostoucí obavy, jaký dopad bude mít rozšíření EU na pomoc italskému jihu. Euroskeptičtější italská vláda by mohla být v pokušení rozšíření oddálit.