Unie bude prosazovat svůj agromodel

Jak přesně ovlivní naše zemědělce a potravináře vstup ČR do Unie neví nikdo. Existuje mnoho pohledů a teorií. Každá vychází z jiných předpokladů. Ty teorie, které stály na předpokladu, že naši zemědělci dostanou veliké dotace a přímé platby, dostaly silný políček při posledním stanovisku EU, že nové státy dostanou jen velmi malou část těchto podpor, které dostávají zemědělci dnešních členských zemí. Je na čase začít vnímat představy a potřeby členských zemí, a opustit vlastní nereálné představy. Přesto, že členské státy EU mají rozličné klima a potenciál výrobních podmínek, základní model jejich zemědělství je velice podobný. Základní formou zemědělské výroby jsou rodinné farmy se společným zpracováním a odbytem. Je samozřejmé, že státy EU budou prosazovat uplatnění tohoto modelu i v nových členských zemích. Přes četná prohlášení, že formy a velikost zemědělských podniků by měl utvářet trh, budou to především hygienické normativy ve zpracovatelském průmyslu a omezení v poskytování dotací v prvovýrobě, jež by měly velice urychlit žádoucí selekci zpracovatelských i prvovýrobních podniků v nově přijatých zemích. Unie neposkytuje podpory příliš malým podnikům, které nedosahují prahu prosperity (tzv. hospodařící domácnosti - veliké zastoupení v Polsku a Rumunsku). Nepodporuje ani příliš velké podniky, které eliminuje nastavením horních limitů poskytovaných podpor na jeden podnik. Přímé platby jsou poskytovány konkrétním vlastníkům pozemků a zvířat. Zástupci EU jasně říkají, že se nové země budou muset přizpůsobit společné zemědělské politice a jejím nástrojům. V jakémkoliv jednání budou nové členské země v menšině. Proto bychom měli tyto hlasy vnímat a připravovat se na jejich naplnění. Ne je přehlížet jen proto, že to představitelům některých našich podniků a politiků nevyhovuje. Společná zemědělská politika se potýká s nadvýrobou potravin a řeší ji stimulací k přechodu na trvale udržitelné, multifunkční a konkurenceschopné zemědělství a venkov. Kvóty, ponechání půdy v klidu, zvyšování požadavků na kvalitu potravin, podpory budování infrastruktury a nových pracovních příležitostí na venkově patří k četným nástrojům této politiky. Pod tlakem WTO dochází ke snižování cen potravin i exportních subvencí. Konkurence na trhu EU se bude spíše zvyšovat. Je dost neuvážené spoléhat, že Brusel bude podporovat naše podniky, a své potlačovat. Spíš půjde o získání pozice na společném trhu. A dnešní členské země budou chránit své zemědělce a svůj model zemědělství bez ohledu, jestli to některé výhody našich podniků zastaví nebo zničí. Vedle velikosti prvovýrobních podniků bude jistojistě velkou překážkou v poskytování dotací i nedokončená majetková transformace a nejasné vlastnictví zemědělského majetku. Dalšími síty budou hygienické normy pro zpracovatelský průmysl a průmyslový odchov zvířat. Je opravdu nejvyšší čas na změnu této zemědělské politiky a nastartování nutných systémových změn. Po přijetí do EU už může být pozdě.

(Autor je poslanec za ODS) Miloslav Kučera