Malí výrobci v Německu úspěšně čelí velké konkurenci

Německo je evropskou pivovarskou velmocí, ročně vyrobí přes 110 miliónů hektolitrů piva, což představuje více než třetinu celkové produkce zemí EU. Ve spotřebě piva je Německo se zhruba 130 litry na osobu ročně až třetí na světě za Českou republikou a Irskem. Nicméně jenom samotné Bavorsko by získalo se 180 litry na osobu světový primát. Německé pivovary jsou také se zhruba 43 tisíci pracovníky významným zaměstnavatelem.

Jedinečnost německého pivovarnictví však spočívá především v jeho rozmanitosti a široké nabídce nejrůznějších druhů piva. Téměř 1300 německých pivovarů dodává na trh neuvěřitelných pět tisíc značek. Ve všech ostatních zemí EU dohromady je přitom pouhých čtyři sta producentů.

Udržení unikátní výrobní struktury je umožněno především úctou k místním tradicím a vyspělou pivovarnickou legislativou. Základem německého pivovarského zákonodárství je "Reinheitsgebot", zákon o čistotě piva vydaný bavorským vévodou Vilémem IV. v roce 1516. Den vydání tohoto zákona, 23. duben, se nyní slaví jako Den německého piva. Dnešní normy stanovují nejen přísná kritéria pro jakost piva, ale zajišťují i vyváženost konkurenčního prostředí. Menší pivovary s výstavem do 200 tisíc hektolitrů mají daňové úlevy. Velcí producenti naopak nesmějí uzavírat exkluzívní smlouvy a musejí ponechat odběrateli možnost nakupovat minimálně dvacet procent piva od jiných výrobců.

Klíčovou roli při úspěchu menších výrobců hraje zejména úspěšná obchodní a marketingová strategie. Ta je obvykle postavena na výrobě piv odpovídajících chuti místního zákazníka a na výrobě pivních specialit. Oblíbené je například kvasnicové pivo či směs piva s limonádou, tzv. Radler.

Většina menších pivovarů také vlastní jednu či více restaurací a provozuje různé doplňkové aktivity, například exkurze. Velkým plus jsou také osobní vztahy majitelů se zákazníky. Zvláštní specialitou je ekologické pivo, které je vyráběno přísně kontrolovaným postupem ze sladu a chmele pěstovaného bez použití chemikálií. Ekologické pivo se nefiltruje, nepasteruje a nepoužívají se žádné stabilizátory.

Existence velkého množství značek je v Německu umožněna také vyspělou kulturou pití piva a gastronomie obecně. Pro malé výrobce představuje zachování rozmanitosti sortimentu a udržování staletých tradic přímo životní zájem. Například každý základní typ piva, kterých příručka Pivovarské společnosti pro párci s veřejností rozeznává osm, má být podáván ve sklenici zvláštního tvaru. Kromě tohoto ovšem existují tisíce různých tvarů nápojového skla typického pro výrobky různých pivovarů. Spotřebitel se může setkat i se speciálními sklenicemi, které se dodcnes vyrábějí ručně.

Ani specializace a dobré vztahy se zákazníky samozřejmě nezbavují malé pivovary obavy z rostoucího tlaku velkých výrobců a postupující koncentrace do velkých pivovarských skupin. Hlavní zbraní velkých pivovarů jsou především nízké výrobní náklady, velkorysé investice do gastronomie a mohutná reklamní kampaň. Ne nadarmo se některým celostátním značkám v Německu přezdívá "televizní piva". Významnou roli při podpoře prodeje hraje také sponzoring. Dominantní oblastí velkých pivovarů je výroba piva v plechovkách, jehož spotřeba roste zejména díky prodeji v obchodních řetězcích. V neposlední řadě hraje svou úlohu také cena pěnivého moku, která je u velkých, celostátně distribuovaných značek často nižší než cena piva z malých pivovarů.