Agrární superprogram

Martin Mařík

www.ihned.cz/marik

Text věnovaný zemědělství v návrhu programového prohlášení nové vlády na první pohled nemá nedostatky. Je vůči kritice neprůstřelný, slibuje všechno všem.

To je však zároveň zásadní chyba programu, podle něhož by se měla odvíjet budoucnost zemědělství a venkova v přelomovém období vstupu Česka do EU. Budoucí vláda hodlá podporovat jak rolníky, tak zpracovatele jejich produktů. Kromě potravinářů ale má dostat větší šanci také zemědělská produkce, zaměřená na nepotravinářskou výrobu - kupříkladu bionaftu. Vláda chce zajistit agrárním podnikatelům co nejvyšší dotace na produkci potravin, tzv. přímé platby. V tom se hlásí ke konzervativnímu tónu v unii, která nyní diskutuje o reformě své agrární politiky.

Zároveň je však hned v prvním bodě agrární pasáže kladen důraz na Program obnovy venkova. Ten má přispívat k rozvoji života na vesnicích formou jiného typu dotací, než které jdou do zemědělské výroby. Zvýšené pozornosti státu se má těšit také ekologie. V tom budoucí kabinet přitakává progresívnějším hlasům v EU. Pro jistotu však zase na konci materiál připomíná, že základem prosperity venkova je a zůstane rozvoj zemědělství...

Zkrátka ráj na zemi pro kohokoliv. Vládní program totiž pamatuje také na dokončení restitucí a vrácení majetku z bývalých JZD. Velké podniky, vzniklé většinou právě z bývalých zemědělských družstev, zase potěší zmínka o podpoře vývozu zemědělských přebytků.

Idylický obraz pak dokreslují i vyjádření nastávajícího šéfa resortu Jaroslava Palase. Ten se předtím, než zasedne do křesla ministra zemědělství, snaží přitakávat i všem producentům jednotlivých komodit. V centru pozornosti tak napříště bude vše, od výroby škrobu přes maso, mléko až po obilí.

Tvářit se hezky na všechny strany je neoddělitelnou vlastností politiků, usilujících o získání podpory. Tuzemec také asi nebude šokován tím, když vláda svůj olbřímí agrární program nesplní. Nejpravděpodobnější výmluvou by pro kabinet měl být po čase poukaz na to, že "zdroje na uskutečnění našich záměrů byly přece jen omezené".

Fatální důsledky všeobjímajícího agrárního prohlášení se však mohou projevit při vyjednávání České republiky s EU o výši a formě bruselských podpor. Ne poprvé, zato stále výrazněji z evropských agrárních kuloárů zaznívá, že české zemědělství vlastně ani neví, co chce.

Dohodněte se nejprve mezi sebou, pak svůj názor pevně prosazujte - radí po zkušenostech s přijímáním do EU Rakušané či Irové. Místo toho jezdí do Bruselu či Štrasburku zástupci soukromých farmářů, snaží se prosazovat své představy o agrární politice a tvrdí, že jen oni jsou pro Brusel pravými partnery. Totéž v opačném gardu dělá Agrární komora, zastupující hlavně velké podniky. Kontakty se v centru evropského dění snaží mít také Potravinářská komora, ta ale má leckdy jiné představy než rolníci.

Zmatenou situaci může nové vládní prohlášení jen posílit. Vždyť podle něj si zaslouží co nejvyšší podporu každý, prioritu nemá nikdo a nic.

Není přitom pravdivý názor, že na iniciativě kandidátských zemí tolik nezáleží, že jim nakonec unie stejně z pozice mocnějšího určí, na co budou vypláceny podpory a na co ne. Agrární politika společenství je sice hodně sešněrovaná, ale už teď dává na výběr, zda chtějí členové více zdrojů na produkci nebo na rozvoj venkova. Důkazem jsou například zrovna Irsko nebo Rakousko, které mají zcela jiný poměr zmíněných dotací než třeba Francie.

Zřejmě není v silách budoucí vlády - tak jako to neuměla ani ta odstupující - zřetelně formulovat vizi pro české zemědělství a venkov, odpovídající domácím možnostem. Bezbřehý agrární superprogram je toho důkazem.

martin.marik@economia.cz

Fatální důsledky všeobjímajícího agrárního programu se mohou projevit při vyjednávání s EU o výši bruselských podpor.