Pícninářská charakteristika a uplatnění českého novošlechtění vojtěšek typu falcata

Forage characteristic and use of new Czech strains of Medicagofalcata

J. Hakl, J. Šantrůček

Katedra pícninářství, Agronomická fakulta ČZU v Praze, Praha 6 - Suchdol

Abstract: The most important kind of alfalfa is M. sativa (on arable soil) but contrary to M. falcata it is not suitable for pasture. The M. falcata and crosses between M. falcata a M. sativa persist well under grazing and are suitable for worse condition of environment. There are registered 16 cultivars of alfalfa in Czech Republic and they all are only sativa. Nowdays we have got new experimental strains of M. falcata at department of forage crops production. The plot trial was found last year. If the new experimental strains are better in specific parameters, they will be able to use for pasture and growing alfalfa in worse conditions maybe for setting-aside.

Keywords: alfalfa, M. falcata, pasture

Vojtěška je jedna z nejstarších a nejdůležitějších pícnin. Rod tolice (Medicago sp.) obsahuje přes 100 druhů, z nichž nejvýznamnější jsou tři: vojtěška setá (Medicago sativa L.), vojtěška prostřední (Medicago media R.) a vojtěška srpovitá (Medicago falcata L.). Vojtěška setá se vyznačuje vzpřímeným tvarem trsu, silnými lodyhami, modrofialovou barvou květu a spirálovitými lusky. Vojtěška srpovitá se odlišuje rozložitým trsem, slabšími lodyhami, žlutou barvou květu a srpovitými lusky. Významný rozdíl je i v utváření kořenového systému. Vojtěška setá má jeden hlavní hluboký kůlový kořen a rostliny nemají možnost se horizontálně šířit. Naproti tomu vojtěška srpovitá má rozvětvený kořenový systém a vyskytují se u ní populace, které jsou označovány jako plazivé vojtěšky. Tyto populace mají možnost se horizontálně rozšiřovat. Po delším sledování byly určeny dva základní typy horizontálního šíření těchto vojtěšek. Jsou uváděny jako forma s nadzemními výhonky a forma s kořenovými výběžky. Rozšiřování forem s nadzemními výhonky je umožněno vzrůstem lodyh z kořene. Tyto výhonky se šíří laterálně na různé vzdálenosti a vycházejí nad povrch půdy jako lodyhy. K zakořenění také dochází z plazivých lodyh ležících na půdním povrchu. Tyto rostliny vsak mají snahu se šířit pouze v podmínkách humidního klimatu. V sušších podmínkách se šíří velmi omezeně. Druhý typ představují rostliny s kořenovými výběžky. Tyto výběžky se obvykle nalézají 10 - 20 cm pod povrchem půdy. V určitých intervalech vysílají k povrchu půdy výhonky, z nichž každý je schopen stát se samostatnou rostlinou. Tento typ je méně závislý na klimatu, a proto je vhodný i do sušších podmínek.

Vojtěška se v ČR pěstuje výhradně na orné půdě v monokultuře se sečným využitím. Vojtěška by mohla být i vynikající pastevní pícninou svou výnosovou schopností, rychlým obrůstáním a vícesečností, a to zvláště v sušších oblastech, ovšem za předpokladu, že by se tyto vlastnosti uplatnily i při pastevním využití. Naše současné odrůdy vojtěšky seté však při pastvě brzy z porostu ustupují. Hlavní příčinou je neschopnost vojtěšky seté snášet pastevní sešlapávání, jehož vlivem během dvou až tří let z porostu vymizí. Vojtěška srpovitá však snáší sešlapávání, spásání i konkurenci trav podstatně lépe, proto pastevní vojtěšky pěstované ve světě jsou buď typu falcata (v. srpovitá), nebo se jedná o hybridní populace mezi vojtěškou setou a srpovitou. Tyto vojtěšky jsou pozdnějšího charakteru a méně výnosné, ale dobře snáší utužení půdy, sušší podmínky a jsou schopné se vegetativně šířit, čímž je dána jejich vytrvalost v pastevních porostech. Mají i vyšší konkurenční schopnost, a proto se v pokusech osvědčují i v kombinaci s travami.

Ze současně registrovaných 16 odrůd vojtěšky seté v ČR jsou všechny sativa typu. Našim šlechtitelům se po mnohaletém úsilí podařilo získat z výchozího šlechtitelského materiálu populace vojtěšek, které jsou převážně media až falcata typu. Pro uplatnění těchto zcela nových typů vojtěšek však bude třeba, aby byla dopodrobna známa jejich morfologická (odlišná od současných odrůd) a pícninářská charakteristika a zkoumány možnosti jejich uplatnění.

Na výzkumné stanici v Červeném Újezdě byly proto založeny pokusy s třemi experimentálními klony těchto nových vojtěšek a jako kontrolní byla použita odrůda Jarka (sativa typ). Kromě sledování morfologických odlišností se v práci budeme zabývat reakcí nových klonů na ošetřování během vegetace (zhutňování - válení, kypření - vláčení), ověřována bude i vyšší intenzita využívání (5 - 6 sečí). Značná pozornost bude věnována předpokládanému vegetativnímu rozšiřování. Dále bude zjišťován obsah zásobních látek v kořenech a jeho vliv na přezimování, náchylnost k chorobám atd. V dalším roce bude založen letním výsevem pokus se stejnou metodikou, aby bylo možné zjistit, zda se prokáže odlišný vývoj nových klonů v podmínkách letního výsevu, jako je to u vojtěšky seté. Pokud se v pokusech prokáže jejich odolnost ke zhutnění půdy, poškozování rostlin a častější sklizni, potvrdí se i vegetativní rozšiřování, mohly by tyto nové odrůdy splňovat podmínky pro pastevní využití i ve směsi s travami, sehrát významnou roli při restrukturalizaci rostlinné a živočišné výroby v ČR. Výsledky budou důležité pro další šlechtění a najdou uplatnění v zemědělské praxi.

Řešeno v rámci výzkumného záměru č. MSM 412100003