Alternativy využití lučních porostů z hlediska vodního režimu

Utilization alternatives of meadow stands from the point of view water regime

J. Mrkvička, M. Veselá

Česká zemědělská univerzita v Praze, katedra pícninářství

Abstract: Extreme levels of the hygrosery (xerophytic and hygrophytic) make negatively function on species diversity, quality and yields of the fodder. It will be necessary in the contemporary economical conditions to utilize the stands on mesophytic localities, which imagine the optimum water regime for grasslands. On localities with the medium supply of nutrients and with adequate water conditions or with proportional fertilizing is possible to presuppose 2 till 3 cuttings. From the point of view maintain quality and covered with growth is the most advantage rotate (combination) utilization with cutting and pasturing.

Keywords:meadow stands; hygrosery regime; utilization

V ČR lze rozlišit celou škálu lučních porostů, podmíněných topografickou členitostí, různorodým geologickým podkladem, rozličnými klimatickými podmínkami i různým stupněm pratotechniky. Klimatické faktory jsou u travních porostů důležité z hlediska primární produkce a kvality biomasy. Z konzervativních ekologických faktorů mají významný vliv srážky, jejich úhrn a rozdělení. Zdrojem půdní vody je voda vertikální, podzemní a záplavová. Obsah vody v půdě je daný především úrovní hladiny podzemní vody. Příznivě působí tehdy, když je hladina podzemní vody v hloubce, ze které může kapilárně vzlínat ke kořenové soustavě. Travní porosty jsou podstatně náročnější na vodu než většina polních plodin.

Extrémní stupně hygrosérie stanoviště (xerofytní a hygrofytní) působí negativně na druhovou diverzitu, kvalitu i výnosy píce. Na těchto stupních vodního režimu se vytvářejí stabilní porostová společenstva, jejichž využívání je omezené. Porosty na xerofytních, nejsušších stanovištích je možné využívat převážně v jarním období pouze pastvou “hobby” plemen skotu a ovcemi. Hygrofytní lokality jsou významné v souvislosti s ochranou genofondu a zejména s hydrologickými poměry v krajině. Z krajinotvorného hlediska jsou tyto fytocenózy důležité pro zajištění významných mimoprodukčních funkcí.

V současných ekonomických podmínkách bude nutné se zaměřit na využívání porostů na mezofytních stanovištích, které z produkčního hlediska představují optimální vodní režim pro travní porosty. Tento vlhkostní stupeň se nachází v údolních lokalitách s hladinou podzemní vody 0,4 - 0,8 m pod povrchem půdy a na stanovištích svahových a náhorních se srážkami nad 700 mm za rok. Při dostatku živin se zde uplatňují kulturní trávy a většina jetelovin. Na těchto lokalitách jsou optimální podmínky pro travní porosty s vysokými výnosy a kvalitou píce. Zde jsou rozšířeny nejhodnotnější porostové typy, např. psárky luční, kostřavy luční, trojštětu žlutavého aj.

Výživný režim je rozhodujícím komplexním činitelem, který při dostatku vláhy určuje konkurenční a produkční schopnost lučních druhů. Je ovlivňován celou řadou faktorů, souvisejících s vodním, teplotním režimem a biochemickými procesy v půdě. Nároky na živiny a schopnost jejich příjmu jsou u trav a ostatních druhů velmi rozdílné. Vzrůstnější hodnotné druhy jsou náročnější a mohou převládat na půdách s dostatkem přístupných živin. Naopak nízké nehodnotné druhy mají velmi malé nároky na živiny, které si mohou osvojovat i z hůře dostupných vazeb, a proto převládají na chudých půdách oligotrofních lokalit. Opačným extrémem jsou eutrofní půdy, které představují nejvyšší úroveň výživy s jednostranným nadbytkem draslíku a dusíku. Jsou důsledkem nadměrného nevyrovnaného hnojení převážně tekutými animálními hnojivy. Píce je nekvalitní z důvodu nadměrného obsahu draslíku.

Mezotrofní půdy se střední zásobou živin umožňují existenci širokého spektra kulturních druhů trav, jetelovin a dvouděložných bylin. Vysoké kulturní druhy trav zde vykazují znaky snížené vitality. Druhově pestré porosty poskytují velmi kvalitní píci. Produkční účinnost dodaného dusíku je na těchto lokalitách nejvyšší.

Většina lučních porostů je na stanovištích, kde je mírná kyselost půdy způsobena matečními horninami a charakterem klimatu. Prakticky jediným způsobem úpravy půdní reakce půd pod travními porosty je vápnění, kterým lze udržovat optimální rozmezí pH v úrovni 5,5 - 6,5. V praxi běžné podzimní vápnění je z hlediska ochrany hydrosféry nevhodné a proto doporučujeme aplikaci Ca nejlépe na jaře, aby uvolněné živiny byly využity v době jarního intenzivního růstu lučním porostem a během vegetačního období. Fosforečné hnojení se pozvolně projevuje v druhovém složení porostů. Fosforečná hnojiva lze aplikovat do zásoby, pokud nehrozí nebezpečí ztrát povrchovým smyvem aj. Jednostranná aplikace tekutých statkových hnojiv podporuje rozvoj nežádoucích ruderálních (močůvkových) plevelů. Z důvodu obsahu draslíku v píci travních porostů je opodstatněné hnojení až po 1. seči. Dusíkaté hnojení je odborně nejnáročnější a jeho nesprávné použití znamená zpravidla snížení účinnosti a zhoršení druhové skladby porostů, kvality a chutnosti píce. Dávky dusíku volíme podle botanického složení. Největší účinnost má dusík dodaný na počátku jarního obrůstání, kdy vitalita porostu je největší. Uplatnění vyšších dávek dusíkatých hnojiv bude pravděpodobně orientováno pro dočasné travní porosty s převahou trav.

Travní porosty možno využívat sečením, kombinovaně nebo spásáním. U porostů na stanovištích se střední zásobou živin a s přiměřenými vláhovými podmínkami nebo při úměrném hnojení lze předpokládat 2 až 3 seče. Z hlediska udržení kvalitního a zapojeného porostu je nejvhodnější střídavé (kombinované), tj. využití sečením a pastvou. Obhospodařování travních porostů musí odpovídat ekonomicky a ekologicky vyváženému hospodaření na půdě a v krajině.

Práce vznikla za podpory výzkumného záměru MSM 41210-0003.