Pěstování jetelovinotrav v nových ekonomických podmínkách

Growing of grass-legume mixtures in the new economical conditions

M. Veselá, J. Mrkvička

Česká zemědělská univerzita v Praze, katedra pícninářství

Abstract: Priority of grass-legumes mixtures compared with monocultures of legumes are stability of yields, higher resisting to harvest technology, higher content of carbohydratesin fodder and favourable conditions for conservation by silage. Grass-legumes mixtures are determined for growing in areas with higher water certainty and their broaden is raise by zonality from grain production region. From legume family there are recommend diploided and tetraploided cultivars of red clover. From grass family are recommend species with higher growth, with fast development past sowing and sufficiently resistent rough climatic conditions. Grass-luzerne mixtures have well-founded in sugar-beet, exceptionally in maize production region.

Keywords: grass-legumes mixtures; cultivars; utilization

Předností jetelovinotravních směsek proti monokulturám jetelovin je výnosová stabilita, vyšší odolnost vůči poškození sklizňovou technikou, snazší zavadání píce na pokose, vyšší obsah glycidů v píci a tím příznivější podmínky pro konzervaci silážováním. Tyto klady jetelovinotrav se projeví v optimální fenofázi sklizně porostu, která se řídí dominantním komponentem ve směsi. Doba sklizně při vyšším procentickém zastoupení jetelovin začíná ve fázi butonizace leguminóz. Při sníženém podílu jetelovin počátek sklizně odpovídá převládajícímu druhu trávy, to je ve fázi počátku metání. Opožděná sklizeň porostu v plném metání nebo na počátku kvetení trav výrazně zhoršuje složení směsky z hlediska koncentrace živin v píci a snižuje jejich využití v krmných dávkách. Jetelovinotravní směsi jsou určeny pro pěstování v oblastech s vyšší vláhovou jistotou a jejich rozšíření se zvyšuje se stoupající zonalitou od obilnářské výrobní oblasti.Vysoká předplodinová hodnota porostu jetelovinotrav v osevních postupech a zásobení rhizobiálním dusíkem bez dodatečných vkladů energie vyžaduje jejich řazení maximálně na dva užitkové roky za předpokladu podílu trav 15 - 20 % v prvém užitkovém roce a do 30 % v druhém užitkovém roce. U porostů ponechaných na delší dobu dochází k poklesu výnosů, zvyšuje se dominance plevelných druhů a potřeba dodatkové energie ve formě dusíkatých průmyslových, popř. statkových hnojiv.

Při sestavování jetelovinotravních směsí je nutné brát v úvahu konkrétní ekologické podmínky stanoviště, způsob, dobu exploatace a intenzitu hnojení. Z trav jsou vhodné druhy s vyšším vzrůstem, rychlým vývinem po zasetí a dostatečně odolné vůči drsnějším klimatickým podmínkám. Tomu převážně vyhovují základní volně trsnaté trávy. Výhodným druhem pro tyto lokality je bojínek luční, který v příznivějších podmínkách můžeme doplnit jílkem mnohokvětým. Při výběru komponentů do směsí vycházíme z potřeby ranosti či pozdnosti směsky. K raným odrůdám jetele lučního v příznivých klimatických podmínkách zařazujeme ranější odrůdy trav (např. diploidní odrůdy jílku mnohokvětého) a ke středně pozdním až pozdním odrůdám dáváme pozdnější travní druhy (jílkovité hybridy, tetraploidní odrůdy jílku mnohokvětého, kostřavové hybridy, jílek hybridní a bojínek luční). Dobrých výsledků bylo dosaženo při řazení mezirodových hybridů (např. Perun, Bečva, Felina aj.), které se vyznačují intenzivní obrůstací schopností při vícesečném využívání, vysokými výnosy a snadnou konzervovatelností.

Při stanovení podílu trav ve výsevku se řídíme zásadou, že v oblastech s vyšší nadmořskou výškou stanoviště a úhrnem srážek musíme volit nižší podíl trav z důvodu jejich velké konkurenční schopnosti a naopak. Výsevek směsi volíme podle ekologických podmínek od 25 do 40 kg. ha-1.

Z jetelovin do směsí jsou doporučovány diploidní a tetraploidní odrůdy jetele lučního. Z tetraploidních odrůd jetele jsou preferovány např. Vesna, jako raná výnosová odrůda s dobrou obrůstací schopností a vyšší vytrvalostí. Jiné odrůdy (např. Kvarta aj.) se vyznačují vyšším obsahem stravitelných glycidů na úkor vlákniny a prodlouženou dobou optimální pícninářské zralosti aj. Mimo jetel luční při kombinovaném využití přidáváme do směsek i jetel plazivý, zvláště nově vyšlechtěné odrůdy, které jsou tolerantnější k nižším dávkám dusíkatého hnojení. Mezi uvedené druhy můžeme podle podmínek přidat i další, např. jetel zvrhlý pro vlhčí stanoviště. Jetelovinotrávy jsou řazeny v osevním postupu podobně jako jetel luční mezi dvě obiloviny. Zakládají se nejčastěji jako podsev do pícních krycích plodin se sníženým výsevkem (do 80 kg .ha-1). Problémy s jejich zakládáním jsou obdobné jako u monokultur jetele, většinou ne tak vyhrocené. Travní složka je odolnější vůči zastínění krycí plodinou, lépe se vyrovnává s následky při použití těžké mechanizace aj.

Jetelovinotrávy, podobně jako monokultury jetele lučního, hnojíme do zásoby fosforečnými a draselnými hnojivy. Dávky volíme podle předpokládané doby využívání porostu a zásoby těchto živin v půdě. V oblastech s nižším pH půdy, tj. především v podhorských oblastech, je nutné 2 - 3 roky před zakládáním jetelovinotrav půdu vyvápnit a půdní reakci upravit na cca pH 6. Jetelovinotrávy poskytují převážně 3 seče. Při sklizni musíme věnovat pozornost hlavně 1. seči, která je nejvýnosnější. Při opožděné sklizni těchto porostů dochází k jejich poléhání a podehnívání. V praxi se řídí doba 1. seče dobou, kdy přízemní listy začínají žloutnout a odumírat.

Vojtěškotrávy mají opodstatnění v řepařské, výjimečně i v kukuřičné výrobní oblasti. Ve směsích jsou upřednostňovány jílkovité hybridy (Perun, Bečva, Lofa), které pomaleji stárnou, mají vyšší obsah glycidů a zlepšují silážovatelnost. V kukuřičné výrobní oblasti pěstování vojtěškotravních směsek je limitováno nedostatkem srážek, proto podíl podíl trav ve směsi je cca 10 - 15 % a volíme pozemky, které jsou lépe zásobeny vláhou.

Práce vznikla za podpory výzkumného záměru MSM 41210-0003.