NĚKOLIK SOUČASNÝCH POHLEDŮ NA ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A ŘEPAŘSTVÍ

(úvodní zamyšlení k 3. ročníku konference)

A few contemporary views of the Czech agriculture and sugar beet production

J. Pulkrábek, J. Šroller, V. Švachula, J. Zahradníček

Česká zemědělská univerzita

Summary: The realizable production potential at the present sugar beet varieties reaches over 90 metric tonnes of roots and the 17 tonnes of polarization sugar. By the high technological root quality over 15 tonnes of white sugar can be reached in our conditions. It is a satisfying reality, that the use of production potential is increasing in agricultural original production, concerning sugar beet growing. The production potential of root yield is the mean of last five years exploited in 63,5 %. The least differences, in relative 100 % exploitation, between the production and experiments has been reached in the sugar content. The highest in the white sugar, where the store represents in the mean value in the five last years 38 %. The Czech sugar beet production is looking for the ways of keeping up the sugar beet acreage 70 - 75 thousand hectares. Even if the economical conditions of joining EU seem to by favourable, the sugar beet growers have to increase yields and quality of sugar beet by principal and intensifying measures for reacting the comparable production with the best EU countries and keeping the optimum rentability. The increase in sugar beet production has to start at the complex attention to the soil fertility, intensive varieties with the tolerance to significant diseases and high intensity in individual growing, measures in sugar beet growing technology.

Key words: sugar beet, sugar content, yield potential, sugar beet use, varieties, root yield, sugar yield

Souhrn: Realizovatelný produkční potenciál u současných odrůd cukrovky dosahuje v našich podmínkách přes 90 tun bulev při 17 tunách polarizačního cukru. Při vysoké technologické kvalitě bulev naroste v našich podmínkách přes 15 tun bílého cukru na jednom hektaru. Je potěšitelné, že využití produkčního potenciálu v zemědělské prvovýrobě u cukrovky stoupá. Produkční potenciál výnosu kořene je využíván v průměru posledních pěti let na 63,5 %. Nejmenší rozdíly, relativně 100% využití, mezi provozem a pokusy je dosahováno u cukernatosti. Největší ve výnosu bílého cukru, kde rezerva představuje v průměru posledních pěti let 38 %. České řepařství hledá cesty k udržení ploch cukrovky na úrovni 70 - 75 tis ha. Přes očekávané příznivé ekonomické podmínky při vstupu do EU musí pěstitelé zvyšovat výnos a jakost cukrovky základními i intenzifikačními opatřeními tak, aby bylo dosaženo srovnatelné produkce s předními státy EU při zachování optimální rentability. Zvyšování produkce cukrovky musí vycházet z komplexní péče o půdní úrodnost, z intenzivních odrůd tolerantních k významných chorobám a z vysoké intenzity jednotlivých pěstitelských opatření v technologii pěstování cukrovky.

Klíčová slova: cukrovka, cukernatost, výnosový potenciál, využití cukrovky, odrůdy, výnos bulev, výnos cukru

Snahou pěstitelů cukrovky je obdobně jako i u jiných podnikatelů dosáhnout maximálního zisku. K jeho dosažení jsou nezbytné optimální pěstitelské podmínky a ty v naší republice pro pěstování cukrovky rozhodně jsou. Druhou významnou podmínkou jsou i vhodné ekonomické nástroje. Z pěstitelského hlediska samozřejmě musí být co nejméně extrémních výkyvů během vegetace. V minimu musí být nepříznivé vlivy prostředí, např. výkyvy povětrnosti, výskyt chorob a škůdců, působení cizorodých látek apod. Pěstitel dosáhne stability výnosu především omezením rizikových, stresových a jiných produkci redukujících a jakost zhoršujících faktorů. Snahou pěstitelů je vhodnou kombinací ovlivnitelných pěstitelských faktorů vytvořit optimální podmínky pro vysokou a stabilní produkci cukru z jednoho hektaru. V tomto směru je většině pěstitelů jasné co musí udělat, aby jejich produkce byla co nejvyšší při relativně nízkých (přiměřených) nákladech na její dosažení.

Základním rysem současného hospodaření na půdě, tedy i pěstování cukrovky, by mělo být setrvalé zemědělství. Principem setrvalého zemědělství je, že nevyčerpává půdu, ani neochuzuje lidi (Jaskeson et.al., 1984). Obecně se uvádí, že setrvalé zemědělství je zemědělství, které je ekologicky únosné, ekonomicky přijatelné, sociálně spravedlivé a humánní. Tyto čtyři cíle charakterizující setrvalost mohou být aplikovány na veškerých úrovních jakéhokoliv zemědělského systému, od produkce a prodeje až ke zpracování a spotřebě. Výsledkem tohoto systému hospodaření musí být zemědělství vytvořené “navěky” a přizpůsobené příštím generacím. Pojato v tomto smyslu, setrvalé zemědělství představuje pozitivní odpověď na limity a problémy jak tradičního, tak moderního zemědělství. To jsou základní rysy hospodaření, které musí naplnit i pěstitelé cukrovky.

Současné tržní zemědělství a řepařství

V současné době vyvstává do popředí především princip ekonomické přijatelnosti. Cukrovku pěstovali v letech 1999 a 2000 jen ti, kteří to umí a kterým přinášela zisk, nebo alespoň rovnováhu mezi vynakládanými náklady a výnosy. Ekonomická přijatelnost to je druhý pilíř úspěchu pěstitele cukrovky (za první považujeme kvalitní produkci). Jeho úroveň ale může pěstitel ovlivnit jen částečně (úrovní nákladů na jednotku produkce), ale z větší části je tento pilíř ovlivněn tržním prostředí, ve kterém je produkce realizována. Tržní prostředí je především dáno nabídkou a poptávkou. V současné době jsou pro pěstitele cukrovky vytvořeny relativně přijatelné tržní podmínky (Krouský, 2001), které se promítly do ceny cukru a následně cukrovky (minimální cena 978 Kč za tunu při 16 % cukernatosti) . Neúměrné dovozy komodit obsahujících dotovaný cukr ale trvale způsobují obtíže při tuzemském prodeji cukru a tak stlačují domácí ceny a především se nedaří na našem trhu prodat předpokládané množství vyrobeného cukru. Pěstitel cukrovky dostane za prodanou produkci odpovídající ocenění velmi opožděně, což je mimo jiné dáno klesajícím odbytem tuzemského cukru. Zlepšená rentabilita odvětví stále plně nezajišťuje jeho setrvalost a hlavně další rozvoj.

Dalším výrazným problémem je nestabilita pěstitelských rajónů a z toho vyplývající nejistota pěstitelů v okrajových oblastech a neujasněná perspektiva některých, především menších cukrovarů. Tím je porušen základní princip setrvalého zemědělství v tomto odvětví. Nejde jen o porušení základních principů setrvalosti v tomto odvětví, ale celé naše zemědělství je v současné době v podobné krizi a nemůže plně uplatnit principy setrvalého zemědělství. Uzavření cukrovaru Modřany je jasným důkazem nestability sektoru pro část středočeských pěstitelů.

Změny v postavení cukru a cukrovky

Růst celkové spotřeby cukru ve světě v posledních letech je relativně stabilní. V posledním desetiletí se světová spotřeba zvyšovala zhruba o 2 - 3 % ročně. Celková spotřeba cukru v rozvinutých zemích by se měla zvyšovat jen v souladu s růstem populace. Poptávka po surovém i rafinovaném cukru je ve světě poměrně stabilní. Zvyšující se produkce cukru je způsobena především narůstajícím významem produkce třtinového cukru (Švachula a kol., 2001). Světová cena je ve své podstatě ale velmi variabilní a mimořádně závislá na světových zásobách obchodovatelného cukru, které v posledních letech neúměrně narůstají. Světový trh s cukrem je u mnoha producentů trhem s přebytky, kterých neustále přibývá. Výše zásob ve vztahu ke spotřebě je nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím světové tržní ceny. Zásoby cukru každoročně představují kolem 40 % světové roční spotřeby.

Tradice v pěstování cukrovky a výrobě cukru na území České republiky nás zavazuje k velmi serióznímu přístupu k řešení otázek spojených s její produkcí. Ocenit je třeba i přístup státních orgánů k regulaci trhu s cukrem. Více než stošedesátileté zkušenosti ve šlechtění a pěstování cukrovky, zpracování suroviny na cukr a cukrovarnické strojírenské výroby nám dává předpoklady pro dobrou ekonomickou efektivnost produkce v těchto odvětvích, tedy i předpoklad pro udržitelný rozvoj zmíněné produkce.

Je škoda, že energetické využití cukrovky je u nás zatím hudbou budoucnosti, ale rozhodně perspektivní (ověřování probíhají velmi pomalu a nekoncepčně). Případná realizace lihobenzinového programu představuje i technický vklad zemědělství do ekologie - čistoty ovzduší. Příkladem pro nás může být nejen Francie, kde je tento program v realizaci, ale i Polsko, které v r. 1998 takto zpracovalo 2 miliony hl. lihu. V ČR má být podle vládních projektů zpracováno až 1,95 milionu hl., což představuje produkci 45 tisíc ha cukrovky a 135 tisíc ha obilnin.

Středem zájmu našich pěstitelů i zpracovatelů je uplatnění cukrovky a cukru po vstupu do Evropské unie. VÚZE se již dlouhodobě zabývá predikcemi možných dopadů vstupu ČR do EU na ekonomiku agrárního sektoru. Jednou z nich je studie nazvaná Sociální a ekonomické dopady vstupu ČR do EU a na ni navazující dílčí dopady do ekonomiky jednotlivých komodit, tedy i cukrovky. Cukrovka je komoditou, která za tržních a agrárně-politických podmínek roku 1999 a 2000 patřila v ČR mezi komodity s relativně vysokou souhrnnou rentabilitou. K tomu výrazně přispěla i opatření zemědělské politiky ČR, především v oblasti ochrany domácích producentů cukru. V každém z uvažovaných scénářů (A-D) by došlo po vstupu k výraznému zlepšení ekonomiky výroby cukrovky. Na tomto zlepšení se výrazně podílejí vysoké ceny v EU, které jsou důsledkem uplatňovaného tržního řádu. Lze uvést, že by se vstupem do EU došlo k výraznému zlepšení konkurenční pozice producentů v ČR vůči producentům v EU. Kladné posuny v souhrnném ukazateli vyjadřujícím podporu spotřebitelů a podporu daňových poplatníků (ukazatel TT - terms of trade) se promítají i do výrazně kladné souhrnné rentability výroby predikované pro rok 2005. Celkově tyto studie hodnotí pozici cukrovky v budoucím prostředí EU jako perspektivní, avšak v dlouhodobějším horizontu je nutno počítat s možnými úpravami tržního řádu, popřípadě i se zrušením dosavadního systému kvót a jeho nahrazením např. degresivními kompenzacemi (Doucha, 2002).

Výnosový potenciál cukrovky

Využitelný produkční potenciál výnosu kořene u současných odrůd cukrovky dosahuje v našich podmínkách přes 90 tun z hektaru. Výnosu polarizačního cukru kolem 17 tun. Při vysoké technologické kvalitě bulev naroste na jednom hektaru v našich podmínkách přes 15 tun bílého cukru (maloparcelkové pokusy pro seznam doporučených odrůd). To jsou průměry z více opakování, na některých opakováních jsou výsledky ještě příznivější a lze předpokládat, že u nově zkoušených odrůd jsou ještě lepší. O využívání výnosového potenciálu odrůd cukrovky v provozních podmínkách nejlépe vypovídá srovnání průměrných údajů za republiku s výsledky pokusů ÚKZÚZ a maloparcelkové pokusy pro seznam doporučených odrůd (tabulka 2; grafy 1-4). Na základě celkového posouzení zjištěných výsledků, rozdílu, mezi výnosem na provozních plochách a výsledky odrůdových pokusů ÚKZÚZ v posledních letech je potěšitelné, že využití produkčního potenciálu v zemědělské prvovýrobě u cukrovky stoupá (Srba, 2001). V posledním pětiletí u výnosu bulev představuje 63,5 %. Nejmenší rozdíly mezi provozem a pokusy jsou v dosahované cukernatosti, zde se především projevuje vliv termínu sklizně, pokusy jsou často sklízeny brzo. Největší rezervy jsou ve využití výnosu bílého cukru, kde představují v posledních pěti letech v průměru 38 %.

Zvyšování produkce bulev a jakosti cukrovky je otázkou celého komplexu agrotechniky, od osevního postupu, výběru odrůd, pečlivé podzimní a jarní přípravy půdy s minimálním počtem operací, řízené výživy, až po ochranu a sklizeň (Pačuta, 1998, Pulkrábek a kol. 1999, Pačuta a kol. , 2001 a řada dalších). České řepařství nemá jinou možnost, než zvyšovat výnos a jakost cukrovky intenzifikačními opatřeními tak, aby bylo dosaženo optimální rentability. Vysoká produkce cukru z jednoho hektaru je jednou z podmínek, jak se může naše řepařství vyrovnat s konkurencí evropského trhu a vytvoří si příznivé předpoklady pro vstup do Evropské unie.

Závěr

Pěstitelské podmínky a dosahovaná produkce v pokusech ukazují, že v ČR jsou příznivé podmínky pro pěstování cukrovky a pro dosažení produkce srovnatelné s předními evropskými státy. Musíme věřit, že současné neujasněné tržní podmínky pro některé pěstitele cukrovky jsou zkouškou a daní českého řepařství lepším časům očekávaným po vstupu do EU. České řepařství hledá cesty k udržení ploch cukrovky na úrovni 70 - 75 tis ha. Přes očekávané příznivé ekonomické podmínky při vstupu do EU musí pěstitelé zvyšovat výnos a jakost cukrovky základními i intenzifikačními opatřeními tak, aby bylo dosaženo srovnatelné produkce s předními státy EU při zachování optimální rentability. Zvyšování produkce cukrovky musí vycházet z komplexní péče o půdní úrodnost, z použití intenzivních odrůd tolerantních k významným chorobám a z vysoké intenzity jednotlivých pěstitelských opatření v technologii pěstování cukrovky.

Použitá literatura

Pačuta, V., Bajči P., 1998 : Stav a zmeny vo výrobe cukrovej repy na Slovensku v posledných rokoch. Listy cukrovarnické a řepařské, 114, č. 2. s. 46-49.

Pačuta, V. a kol., 2001: Vplyv stimulačných listových hnojív na úrodu buliev a technologickú kvalitu cukrovej repy. Listy cukrovarnické a řepařské, 117, s. 182.

Pulkrábek, J. a kol. 1999 : Stabilizující a omezující faktory tvorby výnosu a jakosti cukrovky, Sborník z 9. konference Zamyšlení nad rostlinnou výrobou, KRV ČZU Praha, Praha, 80-213-0567-3, 293 - 301.

Doucha, T., 2002: Očekávané dopady vstupu ČR do EU na ekonomiku výroby hlavních zemědělských komodit. Zemědělec č. 2 /2002; Evropská unie číslo 1/2002, 14. ledna 2002, ročník 3. str. 2-5.

Krouský, J., 2001: Kvóty pro pěstitele cukrovky. Listy cukrovarnické a řepařské, 117, s. 99.

Srba, V., 2001: Odrůdy cukrovky registrované v roce 2001. Listy cukrovarnické a řepařské, 117, s. 106.

Švachula, V. a kol., 2001: Trendy v pěstování cukrovky a třtiny ve světě, v Evropské unii a v České republice. Listy cukrovarnické a řepařské, 117, s. 130.

Poznámka: Některé kapitoly příspěvku byly zpracovány v rámci řešení grantu GAČR a výzkumného záměru MSM 41200002 “Stabilizující a omezující faktory tvorby výnosu a jakosti rostlinné produkce”.

Graf 1

Graf 2

Graf 3

Graf 4

Adresa autora

Tabulka 1: Pěstování cukrovky a výroba cukru a melasy na území České republiky (Cukrovarnický kalendář)

odhad *

Tabulka 2: Využívání výnosového potenciálu odrůd cukrovky v ČR v letech 1980-2001