Odkaz díla Prof. F. Bílka, DrSc. pro naši zootechniku a hipologii

Devise of work Prof. F. Bílka, DRSc. for our zootechny and hippology

Odkaz díla Prof. F. Bílka, DrSc. pro naši zootechniku a hipologii

Jan NAVRÁTIL

KCHSM AF ČZU

Souhrn, klíčová slova

Cílem příspěvku je připomenout Prof. Františka Bílka, DrSc., zakladatele československé a české zootechnikya hipologie.

zootechnika; hipologie; plemeno; kůň

Summary, keywords

Objective of our article is commemorate Prof. F. Bílka, DrSc. , founder of Czechoslovak and Czech zootechny and hippology.

zootechny, hipplogy, breed, horse

29. března tohoto roku uplynulo 30 let od úmrtí zakladatele československé zootechniky a hipologie, akademika Prof. PhDr. et MUDr. Františka Bílka, DrSc, Dr.h.c. (nar. 16.12. 1885 ve Slaném). Přesto, že byl doktorem filozofie a doktorem všeobecného lékařství (patřil k váženým a uznávaným pražským lékařům), byl vynikajícím vědcem a zootechnikem nově vznikající Republiky československé. Přednášel od roku 1917 obecnou a speciální zootechniku (od roku 1919 jako mimořádný a od roku 1923 jako řádný profesor) na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze a byl zde vedoucím Katedry živočišné výroby. Byl mimořádně vzdělaný v mnoha příbuzných vědních oborech, značný důraz kladl i na oblast historie a umění (za středoškolských studií byl jeho profesorem dějepisu a zeměpisu Alois Jirásek). Bílkova výuka v přednáškách, i teoretických a praktických seminářích, vycházela z všestranného biologického pojetí a se znalostí všech základních oborů přírodních věd. Vychoval několik generací žáků, spolupracovníků a následovníků (Tichota, Koubek, Steinitz, Michal, Richter, Lerche, Dušek st. a ml., David a další); je zakladatelem československé zootechnické Bílkovy školy. Prof. Bílek byl člověk všestranně vysoce vzdělaný a málokdo věděl o jeho zálibě v koncertní a operní hudbě, v divadle, malířství a umění všeobecně a též i v botanice a dendrologii.

Ve svém pedagogickém a vědeckém zaměření věnoval velkou pozornost, vedle historie a genetiky, tehdy novému oboru biometrii a též ji rozvíjel.

Jeho stěžejním a dosud snad nepřekonaným dílem v bohaté bibliografii je vynikající a světově ceněná “Učebnice obecné zootechniky I. a II.” z roku 1933, která bez nadsázky i ze světového pohledu předběhla dobu o půl až jedno století. Byla to první “česká učebnice biologie chovu domácího zvířectva, určená pro posluchače vysokých škol zemědělských”. Dovolím si krátce citovat z autorovy předmluvy jako doklad účelnosti, poslání, moudrosti i vznosného a krásného českého jazyka: “Snahou bylo však veškeré výklady, jmenovitě statí praktika zajímajících, podati způsobem co možná jasně přístupným i průměrně vzdělanému chovateli tak, aby odstraněny byly stíny nedůvěry a často i úsměšku, se kterým dosud mnozí praktikové pohlížejí na >theorie< jmenovitě na vysoké škole naučené.” Je škoda, že Učebnice obecné zootechniky, vydaná v roce 1933 nákladem Ministerstva zemědělství Republiky československé je k dispozici už jen v několika vzácných exemplářích. Druhé přepracované a doplněné vydání této fenomenální knihy, plánované na rok 1947, nebylo bohužel publikováno.

Je nutné připomenout, že Prof. Bílek byl v odborných kruzích světově známým a váženým vědcem. V roce 1948 byl na Mezinárodním kongresu v Miláně zařazen na 4. místo světového žebříčku předních genetiků.

Prof. Bílek začal svoji vědeckou dráhu pracemi o podílu arabské krve u lipicánů. Byl též vedoucím Výzkumného ústavu plemenářské biologie s pokusnou stanicí při hřebčíně v Kladrubech nad Labem a výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech a též zakladatelem těchto institucí.

Dalším literárním počinem jsou stěžejní kapitoly v monografiích Speciální zootechniky Chov skotu a zvláště Speciální zootechnika - Chov koní z roku 1955 a další přepracovaná a doplněná vydání 1957 a 1958. K úplnému výčtu publikační činnosti Prof. Bílka je nutné doplnit tyto další práce: Kraniologická studia domácího skotu v Čechách (1917), Česká plemena mizící a vymizelá (1926), Plemena skotu v ČSR (1930), Chov skotu a jeho čelná plemena (1954), Chov koně a jeho čelná plemena (1954).

Bezesporu největší zásluhou Prof. Bílka je záchrana kladrubských koní, kteří po rozpadu c. a k. monarchie ztratili význam pro některé nepříznivé vlastnosti (pozdnější dospívání, některé jevy příbuzenské plemenitby, přímo se často mluvilo o degeneraci apod.) a hlavně z nacionalistických a politických důvodů. Za těchto okolností se snažil Prof. Bílek přesvědčit rozhodující činitele Ministerstva zemědělství, které převzalo chov koní po c.k. vojenské správě, že by bylo nenahraditelnou ztrátou a světovou ostudou zlikvidovat kladrubského koně jako jediné naše autochtonní plemeno.Regenerační proces starokladrubského vraníka je ve světové hipologii a zootechnice zcela ojedinělý a stal se příkladem a modelem pro jiné živočišné druhy a plemena, jimž hrozí vyhynutí často způsobené činností člověka. Vlastní regenerace byla započata Prof. Bílkem až v roce 1941 ve Výzkumné stanici pro živočišnou výrobu Min. zemědělství v Průhonicích. Zde byl zřízen pokusný hřebčín, v roce 1945 byl převeden opět na Bílkův popud do Slatiňan a v roce 1951 byl hřebčín přejmenován na Výzkumnou stanici pro chov koní. Z původních starokladrubských vraníků zůstaly a byly pro regenerační práce k dispozici pouze trosky. Výchozí byli 3 hřebci - synové Sacramoso XXIX (k nim byli vybráni 2 čistokrevní starokladrubští bělouši, 1 kladrubolipicán a 6 lipicánů). Z klisen bylo k dispozici 7 čistokrevných vranek pokročilého věku a 8 kladrubolipicánek (+ 12 čistokrevných lipicánek). Regenerace by proběhla rychleji použitím několika kladrubských bělek, k čemuž po roce 1945 posléze došlo. Použití lipických klisen bylo však opodstatněno opravou některých vlastností, které lipická krev zlepšila. Zeslabení mohutnosti se mělo později eliminovat v dalších generacích hromaděním kladrubské krve. Pamětníci dokonce připomínají pak neuskutečněný záměr Prof. Bílka o použití norického hřebce, jehož výběr a nákup se v období 2. světové války neuskutečnil. Místo norické krve bylo poté využito krve fríské, což se ukázalo jako vhodnější řešení. Pozdější vědecké práce VSCHK Slatiňany, které hodnotily výkonnost, dědičnost znaků a vlastností a další ukazatele u takto vzniklého stáda kladrubských vraníků, potvrdily, že regenerační proces byl úspěšný a kladrubský vraník je zachován pro budoucí generace.

Je nutné též připomenout Bílkovu zásluhu na zakoupení 2 klisen a jednoho hřebce kertaga - koně Przewalského v roce 1922 z University v Halle pro pražský zootechnický ústav zemědělské fakulty. Tito koně s 5 odchovanými hříbaty byli později byli umístěni v Pražské zoologické zahradě v Tróji, kam byl po uhynutí prvního hřebce v roce 1935 dán i druhý hřebec zakoupený opět Bílkem pro Zootechnický ústav od obchodníka K. Hagenbecka. Tak byl dán základ pro špičkový a jedinečný chov koně Przewalského v ZOO Praha, která díky tomu vede od té doby Plemennou knihu kertaga pro celý svět.

Další obrovskou zásluhou Prof. Bílka je iniciování založení hipologického muzea. V roce 1946 navrhl Výzkumnému odboru Min. zemědělství konfiskovaný zámek Slatiňany jako vhodný objekt, to jej v roce 1947 dostalo do správy a začalo muzeum budovat. Od roku 1953 přešlo muzeum pod Ministerstvo kultury - památkovou péči a stalo se bez nadsázky světovým unikátem.

Akademik, Prof. PhDr. et MUDr. František Bílek, DrSc., Dr.h.c., neobyčejně všestranný a vzdělaný člověk (a nositel ve své době snad všech největších a dosažitelných uznání a vyznamenání) měl být nesporně již dávno zařazen mezi skutečnou elitu našeho národa.