SR: vyhláška komplikuje život obchodníkům i potavinářům

Slovensko: zavedená vyhláška komplikuje život obchodníkům i potavinářům

Slovenští obchodníci a přeneseně i potravináři se od listopadu musí vypořádat s vyhláškou ministerstva hospodářství o způsobu označování výrobků cenami. Ta až na několik výjimek určila pro obchody povinnost uvádět při prodeji zboží nejen prodejní ale i jednotkové ceny, tedy přepočítáváné na litry, kilogramy, kubické či čtvereční metry, případně na jinou měrnou jednotku. Zavedení napohled dobře míněného a standardům EU odpovídajícího opatření ovšem není tak jednoduché. Ukazuje se, že může způsobit zkomplikovat život nejen obchodním řetězcům, ale i dodavatelům některých potravin - zejména masných a mlékárenských výrobků. Povinnost uvádět jednotnou cenu se sice nevztahuje na menší obchody s průměrnou prodejní plochou do 150 čtverečních metrů, ale to nepředstavuje z pohledu potravinářů žádné velké vítězství. Stále více výrobků - v případě některých druhů až do výše 50 procent - se totiž marketuje přes řetězce a odborníci soudí, že toto číslo ještě na Slovensku poroste. Mimo jiné to potvrzují i nejčerstvější informace z agentury Terno, podle které se obrat deseti největších prodejců potravin na Slovensku vloni zvýšil o 23,7 procenta na výsledných 43,5 miliardu slovenských korun. Koncentrace v obchodu - maloobchodním prodeji - tedy pokračuje. I přes mnohé nevýhody se totiž stále opírá o silný trumf v podobě zájmu zákazníků. Ti těží převážně z různých cenových akcí a slev, které jsou výsledkem soupeření velkých obchodních systémů ojejich přízeň. Řetězce se však pod tlakem několik měsíců platné právní úpravy dostávají do problémů s označováním výrobků přepočítanou jednotkovou cenou. Potravinový sortiment v jejich nabídce se počítá na stovky až tisíce druhů a pokud dvakrát až třikrát v týdnu upravují maloobchodní ceny, aby přilákali zákazníky, měli by v souladu ze zmíněnou vyhláškou upravit i informace o jednotkových cenách. O poznání snadněji se to provádí u takzvaného kalibrovaného zboží prodávaného ve stejných hmotnostních nebo objemových mírách, kde stačí upravit údaje na společné regálové vývěsce. V případě nekalibrované produkce by však museli změny jednotkových cen vyznačovat samostatně na každé etiketě. A to, alespoň podle tvrzení obchodu může být více jako problematické. Za určitých okolností hrozí dokonce nahrazení domácího nekalibrovaného sortimentu zahraničním kalibrovaným, pro které se legislativou vyžadované cenové informace v případě jejich změn vyznačují mnohem snadněji. Problém má samozřejmě ještě více rozměrů, ovšem možnost ústupu slovenské potravinářské produkce z domácího trhu je opravdu závažná. Na druhé straně nesmíme zapomenout ani na skutečnost, že z dlouhodobého hlediska se výrobci, kteří budou mít zájem dodávat zboží na společný trh unie, musí připravit na kalibraci. Prodej na regionálních trzích nevyžaduje tak nákladné investice, ale logicky se bude týkat pouze menších firem s "neevropskými" ambicemi. I ti, pro které jsou či budou regionální hranice těsné, se nedokážou přizpůsobit výrobním podmínkám ze dne na den. Proto by z jejich pohledu bylo dobré, kdyby se okruh výjimek z platné vyhlášky na čas - například na jeden nebo dva roky - rozšířil i na vybrané potravinářské výrobky do určité hmotnosti, přičemž nejčastěji zmiňovaná spodní hranice je 1,5 až 2 kilogramy. V úvahu přicházejí i množstevní omezení. Zatím předběžně k žádným vážnějším sankcím za porušování vyhlášky nedošlo, protože se zainteresované strany neformálně dohodli, že obchodní inspekce bude benevolentněji kontrolovat její plnění. Nebude si všímat pouze současného stavu, ale vezme v potaz i postoj obchodního řetězce zdali má snahu problém řešit. Ovšem takto nemůže inspekce postupovat do nekonečna. Nabízí se řešení v podobě novelizace vyhlášky, již striktní dodržování bez přiměřeného přechodného období působí potíže obchodům i výrobcům. Situace sice netrápí všechny zpracovatele, ale pokud se ve struktuře mají udržet i menší a střední podniky, z nichž většina není připravena na kalibraci, není možné ji podceňovat.