Zemědělci řeknou v referendu ANO

MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ JAROSLAV PALAS:

* Několik týdnů jezdíte po Čechách a Moravě a snažíte se vysvětlit zemědělcům výhody a dopady vstupu do Unie. Liší se nějak vaše přijetí v jednotlivých krajích?

Zatím jsem navštívil například Novojičínsko, Táborsko, Rakovník či Šumperk. Spousta problémů je pro zemědělce společná - propad cen, obavy ze vstupu do Unie. Pak jsou tu ale ještě oblastní specifika. V případě Rakovnicka je to třeba trvalý srážkový deficit, poloha ve srážkovém stínu. Na Novojičínsku jsme zase řešili pokles finanční podpory ze státního Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu. Všechny trendy se budeme snažit v budoucnosti zvrátit. Výjezdy do terénu rozhodně mají smysl. Atmosféra na nich je korektní, klidná, a hlavně věcná. Ke konfliktům nedochází.

* Vybíráte si sám místa, která navštívíte, anebo to někdo dělá za vás?

Vše organizujeme ve spolupráci s Agrární komorou a s našimi detašovanými pracovišti, jež jsou zemědělcům blíž než my v Praze. Na diskuse přicházejí nejen soukromí zemědělci, ale i členové družstev a lidé podnikající v potravinářském průmyslu.

* A co podle vás zemědělci řeknou v červnovém referendu?

Jsem přesvědčen, že ANO. Vstup do Unie jim přinese lepší podmínky, než mají nyní. Zajistí jim mimo jiné cenovou stabilitu trhu, odbyt produkce. Navíc, když zůstaneme mimo, neubráníme se protekcionalismu, ochraně trhu a silnému zemědělskému rozpočtu Bruselu. Vůbec nepochybuji, že venkov na základě nabytých znalostí, existence velkých celků, tj. družstev, a letité tradice v EU obstojí. Jsem proto na své zemědělce pyšný.

* Jak se vám jedná s nevládními zemědělskými organizacemi?

V minulosti mě zamrzelo jediné: v Kodani jsme si společně připili šampaňským na dojednané úspěchy. Například u kvót jsme v Dánsku docílili vrchol možného, u přímých plateb začínajících na 25 procentech - což jsem považoval za diskriminující - se nám podařilo peníze navýšit až na 55 procent ve srovnání s nynější patnáctkou. Reakce některých představitelů nevládních organizací však po návratu do Prahy byla zcela odmítavá. Jejich názor se ale vyvíjí. Teď už neznám nikoho z nich, kdo by vstup do Unie striktně odmítal. Všichni už, jak se zdá, pochopili, že je lepší být uvnitř EU než zůstat ostrůvkem mimo ni.

* Dojde nakonec k ohlášeným výměnám v rámci jednotlivých kvót - třeba mléka - mezi ČR a SR?

Od záměru jsme upustili. Kvóty platí tak, jak byly vyjednány. Výměny by byly administrativně příliš složité.

* Je pravda, že navýšení některých kvót bylo už před Kodaní neprůchodné kvůli špatným dohodám se Světovou obchodní organizací (WTO)?

Ano, část kvót, jež se podařilo před vstupem do Unie dojednat, byla skutečně ovlivněna špatnou politikou vůči WTO z počátku 90. let. Šlo zejména o nízké vývozní kvóty na cukr. Nedosáhli jsme proto v Dánsku požadovaných 60 tisíc, ale jen 13 tisíc tun. Z celkového množství jde tedy jen o 3,5 procenta. U ostatních zemí, třeba Francie a Portugalska, je to 8 až 10 procent. Naši předchůdci, budu-li korektní, dohody s WTO přinejmenším poněkud podcenili.

* Zaplatili zemědělci okna rozbitá ve vašem úřadu během prosincové demonstrace?

To je jen epizoda. Protesty, pokud jsou kultivované a neničí se při nich státní majetek, vnímám jako součást našeho života, demokracie. Každý má přeci právo nesouhlasit. Když ale dojde ke škodám a my to poté platíme, jsme povinni poslat lidem zodpovědným za akci fakturu. Což jsme učinili. Daný krok je především výchovný. Doufám, že organizátoři do budoucna pochopí, že když průběh akce nezvládnou, jak se to očividně stalo v prosinci, případné škody prostě uhradí.

* Na jakou sumu ta vaše výchovná faktura zněla?

Původně předpokládaných 250 tisíc korun se ukázalo nadhodnocených. Nyní požadujeme proplacení zhruba 124 tisíc.