Čínské vedení rezignovalo na přímé řízení venkova

Chystá čínský komunistický režim umírněnou demokratizaci? Zprávy o experimentu ve zvláštní ekonomické zóně Šen-čen - označované za výkladní skříň čínských reforem - jako by to naznačovaly.

Mají se tu omezit pravomoci komunistické strany, která bude smět podstatně méně zasahovat do záležitostí místní správy, zákonodárství a soudnictví. Plánování rozvoje města bude na šenčenském zastupitelstvu (lidovém kongresu).

Projekt, o němž informoval britský deník Financial Times, vznikl v nejužším čínském vedení. Jeho duchovním otcem je Ceng Čching-chung, chráněnec prezidenta Ťiang Ce-mina a člen mocného stálého výboru předsednictva strany.

Na vypracování plánu se podíleli hlavní čínští politologové a ekonomové.

Experiment se má rozšířit i do dalších měst. Přesto se dá už teď říci, že k větší míře demokracie v Číně téměř jistě nepřispěje. Už jen proto, že nepočítá s volbami do vyšších funkcí a s tolerováním jiných politických stran, než je ta vládnoucí.

S "demokratizací" samosprávy experimentuje Čína už od devadesátých let. Kandidáti, z nichž si voliči mohou nyní vybírat, jsou převážně členy strany. Nestraníci musejí být schváleni shora. Zmíněný experiment se týká menších obcí a výsledky jsou nejednoznačné. Moci se díky takovým volbám totiž často chopí exponenti místních klanů.

Experimenty s volbami na vesnicích - v nichž žijí čtyři pětiny čínské populace - se strana snaží čelit ztrátě svého vlivu. Venkov býval komunistickou baštou, ale dnes tu nikdo komunistické předáky nepotřebuje.

Rodiny hospodaří soukromě a místo na schůzích se večer sedí doma u televize nebo v hospodách, kde mají video a dávají tu vše od akčních podívaných po košilaté filmy.

Spíše než o demokratizaci venkova by se proto mělo mluvit o tom, že strana rezignovala na bezprostřední vliv na vesničany, nechala je žít a soustředila se na podstatné mocenské páky - armádu, média a finance. Občané oplátkou dávají najevo, že jim strana nevadí.Vůči těm, kteří se snaží o opravdovou demokracii, je však režim nadále velmi tvrdý.

Dokázal to naposledy v případu disidenta Wang Ping-čanga. Wang byl tento měsíc odsouzen za terorismus na doživotí - a to právě v Šen-čenu, vybraném pro "demokratizační" experiment. Tribunál Wanga shledal vinným, že chtěl vyhodit do vzduchu budovu čínského velvyslanectví v Thajsku.

Thajská protiteroristická policie o podobných plánech nic neví. Podle hongkongského deníku South China Morning Post se jí na to z Číny ani nikdo nevyptával. Už jen to naznačuje, že Wang byl obviněn účelově. Provinil se něčím jiným.

V roce 1998 se významně podílel na vzniku Čínské demokratické strany, která chtěla hrát úlohu opozice, ale úřady ji postavily mimo zákon. Někteří z jejích zakladatelů skončili za mřížemi, dostali až třináct let, a Wang byl vyhoštěn do Spojených států, kde dvacet let žil v exilu. Až do loňského roku, kdy záhadně zmizel ze severního Vietnamu.

Objevil se pak až před šenčenským soudem. Zřejmě ho unesli čínští agenti. Vysoký trest, který byl nad ním vynesen, obráží obavy režimu z opozičních struktur, jakou je právě Čínská demokratická strana.

Lidé, kteří tvoří její jádro, nejsou intelektuálové - polovina její členské základny jsou dělníci - a většinou nemají ani komunistickou minulost, ani kontakty na KS Číny. Čínská demokratická strana nemá v programu svržení režimu, chce se "jen" s komunisty utkat ve svobodných volbách. To je pro režim dostatečný důvod, aby v ní viděl stejné nebezpečí jako v nevyzpytatelné sektě Fa-lun-kung či v nezávislých odborových hnutích.