Zemědělská půda by měla patřit českým občanům

Obavy, že cizinci skoupí naši zemědělskou půdu, nejsou plané. Musíme se po vstupu do Evropské unie obávat toho, že cizinci začnou v ČR skupovat zemědělskou půdu?

Pokud jde o privatizaci státní zemědělské půdy cizozemci, je skutečností, že vláda slibovala sedmileté přechodné období, ve kterém by u nás cizinci nemohli zemědělskou půdu kupovat. To v plném rozsahu nedodržela. Na základě přijatého devizového zákona mohou občané jiných zemí EU, kteří mají trvalý pobyt v ČR, kupovat u nás půdu a hospodařit na ní. Ale podařilo se nám ve sněmovně tento návrh změkčit. Zemědělský výbor sněmovně navrhl, a poslanci KSČM to v plném rozsahu podpořili, že tito cizinci musí mít v ČR minimálně tříletý trvalý pobyt. To většina sněmovny schválila. Vládní návrh devizového zákona hovořil pouze o trvalém pobytu.

Ministr zemědělství Jaroslav Palas (ČSSD) tvrdí, že vláda před vstupem ČR do Evropské unie vyjednala sedmileté přechodné období, které by chránilo při nákupu půdy naše zemědělce před zahraničními. Devizový zákon mluví o třech letech - ale až po zásahu sněmovny. Takže vláda chtěla zemědělskou veřejnost oklamat? Platí tříleté, nikoli sedmileté moratorium?

Je tomu tak. Ovšem není to úplně na sto procent. Cizozemci u nás ovšem nebudou moci ani po třech letech zemědělskou půdu nakupovat, jak se jim zachce. Budou muset splnit podmínku tříletého trvalého pobytu v ČR. A dále - pokud nebudou na půdě hospodařit podle zemědělského zákona, mají také smůlu.

V dohodě o přistoupení ČR k Unii se však říká: "Na samostatně hospodařící zemědělce, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu a kteří se chtějí usadit a bydlet v ČR, se nebudou vztahovat jiné postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky ČR." Pokud si tedy cizinec v ČR zařídí trvalý pobyt, měl by mít podle této dohody stejná práva jako občan ČR. Co tedy bude mít přednost? Devizový zákon, nebo dohoda o přistoupení?

Mezinárodní smlouvy jsou nadřazeny zákonům. Naše zákony by z nich měly vycházet. Skutečností ale je, že v jednotlivých členských zemích je stanoveno, za kterých podmínek mohou občané jiných členských zemí EU na půdě hospodařit. To mají velmi přísné například Dánové. Tam jsou podmínky nejtvrdší, pokud vycházíme ze stávajících zemí patnáctky. To znamená, že pokud občan Rakouska chce hospodařit v Dánsku, musí splnit dánské podmínky. Bude-li chtít hospodařit v ČR, bude muset splnit podmínky, které stanoví právní řád naší republiky.

Ptám se na to také proto, že poslanec Miloslav Kučera z ODS označil vládní kroky za velký podvod na našich občanech...

On je to podvod v tom smyslu, že všichni včetně ministra Jaroslava Palase deklarovali sedmileté přechodné období. A to je částečně eliminováno další mezinárodní smlouvou podepsanou v Nice. Z ní vycházela právě novela devizového zákona.Naše zemědělská půda je pro cizince velmi zajímavá investice. Třeba v Německu stojí jeden hektar desetinásobek.

Takže se dá předpokládat, že Němci budou mít velký zájem. A jistě nejen oni?

To je pravda. Ale musím zopakovat - cizinci, kteří nebudou mít trvalý pobyt v ČR tři roky a nebudou na půdě hospodařit, nemohou legálně půdu nabývat. Sedmileté přechodné období se vztahuje na ostatní občany, kteří však chtějí jen investovat, ale nechtějí půdu obdělávat.

Nemusíme se tedy obávat toho, že cizinci skoupí naši zemědělskou půdu?

Nedá se říci, že se nemusíme obávat. My se toho obáváme už v současné době. Mluvil jsem o legální cestě. Faktem ovšem je, že zákony se obcházejí. Už nyní, hlavně v příhraničí, například v okrese Tachov, se skupuje půda cizozemci přes občany ČR nebo přes právnické osoby, kde jsou společnými zakladateli český podnikatel a podnikatel z ciziny. Proti tomu se bohužel nedá podle toho, jak je postavený právní řád, bojovat. Český občan si může v rámci privatizačního procesu půdu nakoupit a má dohody s cizincem, který mu na to dá peníze... Je to vlastně jakási forma bílých koní.

Obáváte se toho, že po 1. květnu, kdy se ČR stane členským státem EU, se tyto problémy ještě prohloubí?

Obavy je každopádně třeba mít. Zemědělská půda by měla patřit především občanům ČR, kteří by na ní měli hospodařit. Oni tuto půdu chtějí, chtějí na ní hospodařit. Problém je v tom, že legislativně nebyla připravena na rychlý proces odstátnění a převedení do vlastnictví českých občanů. To už jsme mnohokrát kritizovali. Druhý problém je v tom, že podkapitalizované zemědělství nemá dostatek prostředků na nákup zemědělské půdy.Někteří čeští zemědělci údajně chtějí proti postupu vlády podat žalobu na český stát.To je jejich výsostné právo. Ale já si myslím, že je to spíše v rovině politické odpovědnosti politiků než v poloze právní.Naši republiku si pomalu ale jistě rozkupují cizinci.

Copak to našim ústavním činitelům nevadí? Co nám z ní za pár let zbude?

Musí se oddělit zemědělská půda od půdy nezemědělské. Stavební parcely nebo půda určená k jiným účelům, mají přece jen jiný režim. Tuto půdu mohly investoři nabývat legálně už v minulosti. Jde o půdu k zastavění. Tam bych vcelku obavu neměl. Na ní je nějaká nemovitost, tu někdo vlastní a majetek zůstává. Kdo vlastní nemovitost, měl by vlastnit i stavební parcelu. U zemědělské půdy je třeba se obávat, jak už jsem řekl. I současné země EU si to hlídají. Čím méně zemědělské půdy vlastní, tím si stanovují přísnější kritéria pro její získání do vlastnictví a hospodaření na ní. Máme se kde poučit. Jen musíme chtít.