Rakouský vinař dobývá Kanadu ledovým vínem

Od jezera Ontario, které lze tušit pár set metrů za horizontem, proudí vlhký teplý vzduch. Vinař Karl Kaiser, který přišel do těchto míst přesně před třiceti lety, kráčí mezi zpola zasněženými řádky vinných keřů."To jezero má pro nás klíčový význam," vykládá a ukazuje rukou kolem dokola na třicet hektarů vinic, jejichž je spolumajitelem. Farma se jmenuje Inniskillin. Druhým vlastníkem je kanadský agronom Donald Ziraldo."Ontario uvolňuje velké množství tepla, které v zimních měsících pomáhá révě přežít," vysvětluje Kaiser. Nehledě na tvrdé kanadské zimy, tato oblast je podle expertů podmínkami srovnatelná s francouzským Burgundskem.To je také jeden z důvodů, proč právě v těchto místech, nedaleko řeky Niagary a jejích slavných vodopádů, naleznete tolik vinohradů. V provincii Ontario celkem evidují 85 procent všech kanadských vinic.O víno se Kaiser zajímal už doma, v rakouském vinařském kraji Burgenland. V Kanadě ho uchvátila představa, že může začít budovat tradici od samého počátku.Ve svém novém působišti si získal uznání především ledovým vínem, které znal z Evropy. Také zde je známé pod slůvkem Eiswein. Tradice tohoto vzácného vína vznikla v Německu.Hrozny se ponechávají na keřích ve snaze přilákat ušlechtilou plíseň. Sklízí se zmrzlé, potom se lisují. Po překvašení vznikne víno, které jedinečně spojuje vyváženou sladkost, kyselost a extrakt.V Ontariu se sklízí ledové víno v prosinci a lednu, kdy teploty klesají na minus deset až minus třináct stupňů Celsia.Kaiser říká, že počasí je nevyzpytatelné. Pokaždé mu proto sklizeň připadá jako malé dobrodružství. "Dlouho jsme váhali, zda se do toho pustit," vzpomíná Deborah Prattová, elegantní žena, která má ve firmě na starost marketink. "Nakonec převážila vinařská vášeň."Kaiser soudí, že při pěstování vína je třeba postupovat s jistou rozvahou, zejména, když člověk opouští osvědčenou cestu. "Mám mnoho přátel, kteří začali s velkým nadšením," vypráví. "Když ale utratili všechny peníze za vybudování vinohradu a nákup technologií, zjistili, že jim chybí rezerva a nemohou pokračovat. Takovému riziku jsme se snažili vyhnout," popisuje začátky před třiceti lety.Kaiser se svým společníkem Ziraldem začínali skromně. Napřed zakoupili první odrůdy vinné révy. O budoucnosti diskutovali po večerech na staré farmě, dva kilometry od současné moderně vybavené provozovny, která zahrnuje i skromně vybavené muzeum a prodejnu suvenýrů.Postupně si získávali menší prodejce na kanadské straně hranic i na mnohem větším trhu ve Spojených státech za blízkou řekou Niagara. Přikupovali pozemky, vylepšovali vybavení a experimentovali. Postupně získávali respekt.Pěstovali odrůdy Chardonnay, Merlot, Gamay, Cabernet Sauvignon, Riesling, Pinot Noir. Ročně vyprodukují pět tisíc hektolitrů. V Kanadě se časem mohli spolehnout na příznivce svého vína.Není to přitom tradičně vinařská země, i když víno se pěstovalo už od roku 1860. Upřednostňoval se státní systém kontroly. Zastaralé zákony, spolu se zavádějícím označením jako třeba Chablis či Champagne, vedly ke ztrátě identity kanadských vín.Odborníci přesto uvádějí, že v Kanadě najdete i velmi kvalitní vína. "Malý počet vysoce motivovaných vinařů usilujících především o kvalitu, se vážně snaží zabezpečit budoucnost vinařského průmyslu," píše o kanadském vinařství uznávaný britský expert Tom Stevenson ve své encyklopedii. Inniskilin má v jeho knize důstojné místo a lichotivý komentář.Deborah Prattová vzpomíná na Stevensonovu návštěvu v Inniskillin před pár lety. "Mluvil hodně uznale o naší práci, celkem hodně nás to motivovalo."Zlomem se pro oba vinaře stala účast na výstavě v jihofrancouzském Bordeaux, kde získali vysoce prestižní ocenění Grand Prix D'Honneur. "Od té chvíle nás začali vnímat i v Evropě," míní Kaiser.Přesto se brání pocitu, že už mohl jen sbírat stále další vavříny. "Vinař nemá klid nikdy. Stačí trocha smůly, trocha špatného počasí a vaše práce přijde vniveč," tvrdí.