Vstup zemědělců do firmy by způsobil spory

František Janů, šéf představenstva a ředitel společnosti Setuza, k budoucnosti společnosti říká: vstup zemědělců do firmy by způsobil spory.

Do největší firmy na zpracování olejnin, společnosti Setuza, měli podle původních privatizačních záměrů vstoupit zemědělci. Pro ně stát vyblokoval před lety část akcií, jež nyní spravuje Podpůrný rolnický fond. Ale firma tomu nakloněna není, potvrzuje předseda představenstva a ředitel František Janů.

hn: Dotazy na privatizaci Setuzy vždy odkazujete na rozhodujícího vlastníka, společnost Český olej. Ale jako šéf firmy přece musíte vnímat snahu rolníků získat podíl akcií, který ještě vlastní stát prostřednictvím Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Proč se bráníte vstupu zemědělců, když by mohli zajistit přísun surovin, na něž leckdy obtížně sháníte úvěry?

Provozní úvěry se nám daří zajistit. A vstup zemědělců do firmy by dělal problémy, způsobil by spory mezi akcionáři.

hn: Ale v zahraničí je přece obvyklé, že mnohé zpracovatelské firmy vlastní rolníci. Proč by to nefungovalo v Česku?

Střet by byl právě mezi dvěma skupinami vlastníků. Zemědělci by přece chtěli co nejvyšší cenu za řepku. Ale to je v protikladu k záměrům zpracovatelů, kteří pak chtějí uspět s výrobky na trhu. Je snad jasné, že firma vydělává na rozdílu mezi cenou suroviny a finálních výrobků. Kdyby ovšem patřila jen rolníkům, třeba jako když si v Rakousku koupí sedláci mlýn tak by to problém nebyl. Tvořili by skupinu vlastníků se stejnými zájmy.

hn: Kvůli vstupu do EU končí v Česku státem dotovaná produkce bionafty, z níž měla zisk i Setuza. Nový program celostátního použití biopaliv vám tak může nahradit příjmy z bionafty?

Je to velká šance. První dva roky po vstupu do unie by se měla do nafty přimíchávat tři procenta řepkového metylesteru. Jeho roční spotřeba tak dosáhne kolem 150 tisíc tun, a takovou výrobu jsme schopni díky nejmodernější technologii zajistit. Na tuto produkci bude potřeba asi 350 tisíc tun řepky. Tu bychom měli z celkové tuzemské produkce osm set tisíc tun bez potíží vykoupit.

hn: S jakým ziskem počítáte?

Tržby za metylester mohou ročně dělat l,5 miliardy korun. Kromě toho nám z jeho výroby zůstane ještě dále využitelný glycerín. Návratnost investic do tohoto programu bude velice rychlá.

hn: Takže v Česku chcete mít na program monopol?

Máme vyšší výtěžnost konečného produktu než ostatní firmy. A v rámci Evropské unie nebudeme působit jako žádný monopol. V zahraničí nejsou výjimkou firmy, jejichž jediná výrobní jednotka má kapacitu kolem oněch 150 tisíc tun, s nimiž počítáme na naši roční výrobu.

hn: Program biopaliv zahrnuje kromě nafty také benzín. Do něj se zase bude míchat všem motoristům podíl biolihu vyrobeného z obilí. Zapojíte se i do tohoto programu, kde bude zákon také zaručovat stálý odbyt produkce?

Zvažujeme to, ale příliš se nám do programu nechce. Náklady na výstavbu takových technologií jsou vysoké a v republice ještě nejsou míchárny, jež smísí biolíh s benzínem.

hn: Neohrozí plány firmy šetření, které u vás vedly Nejvyšší kontrolní úřad i policie? Podezření se týkalo zejména zneužívání dotačního programu pro výrobu bionafty.

Proti závěrům Nejvyššího kontrolního úřadu jsme se odvolali a 95 procent našich připomínek kontroloři zpětně uznali za oprávněné. Policie podezření z údajně neoprávněně zvýšeného zisku ze státem dotovaného systému bionafty odložila stím, že kžádnému pochybení nedošlo.

hn: Nepovažujete přece jen za neobvyklé, že šetření ve firmě probíhala opakovaně? K takovému postupu přece musel být závažnější důvod.

My víme, že za udáními stojí především bývalé vedení firmy. Na bionaftě jsme vydělávali více než jiné firmy, protože máme lepší technologii, a tím i větší výtěžnost oleje zřepky. Co není zakázáno, je povoleno.