Jen rukojeť (loveckého) nože?

nožíř J.Pajl Sedlčany http://knife-oak.webpark.cz

O ocelích, ze kterých jsou vyrobeny čepele nožů, o tvaru ostří, o vhodnosti toho kterého nože i o broušení jsem již psal. Teď o neméně důležité věci jakou je rukojeť nože (u tesáků a dlouhých zbraní se používá i výraz jílec).

mamutovina

Rukojeti se liší nejen tvarem, velikostí, způsobem kterým na noži drží, ale hlavně se liší materiálem ze kterého jsou vyrobeny.

Materiál rukojetí může být původu živočišného nebo rostlinného a zejména v dávných dobách byl kromě typu a tvaru i ukazatelem původu nože.

materiály na rukojeti: zleva - kravský roh,část buvolího rohu, mroží zub, mamutovina, vlevo nahoře perlorodky, zprava dole amboina, turecký ořech, cocobolo, nahoře hadí dřevo, thuje, eben, palisandr

Favoritem u loveckých nožů byl, je a nejspíše ještě dlouho bude zejména jelení paroh, jehož výsady používaly snad všechny přírodní národy včetně indiánů k výrobě rukojetí nožů. Paroh může pocházet z různých druhů jelení zvěře od našeho jelena lesního až po indického Sambara. Kritériem při výběru je nejen vzhled, perlení, barva a odstín parohu, ale z hlediska technického zejména vyzrálost, kvalita a tloušťka stěny parohu. Tyto vlastnosti jsou dány nejen geneticky, ale i prostředím (tmavší parohy pocházejí z jehličnatých lesů, “do zrzava” ze smíšených a světlé z listnatých a obor, kde není mnoho příležitosti pro jeleny paroží dobře vytloukat) a výživou. To vše dohromady dává materiál rukojeti odolný povětrnosti, nárazu, barvě, vyhovující pevností a díky perlení a rýhování i vynikající úchop zejména v ruce potřísněné barvou zvěře. Jedinou nevýhodou je pracnost při výrobě, tudíž vyšší cena a nutnost podřídit se do určité míry tvaru parohu. To ovšem ale zase dává každému noži punc jedinečnosti.

Rukojeti luxusních nožů bývají vyrobeny ze slonoviny (nutné osvědčení CITES), mrožího zubu - ten disponuje krásně bílou stabilní barvou, tmavším jádrem a vysokou hustotou nebo mamutího klu. Mamutovina je kapitola sama pro sebe, jelikož se jedná o materiál starý přibližně 30 000 let a pocházející většinou z věčně zmrzlé půdy Sibiře. Kvalita mamutoviny se liší podle hloubky a délky zmrazení a kromě velikosti (někdy mívá kel i 20 cm v průměru) se liší i barvou narušené vrstvy - kůry, která může mít barvu hnědou, hnědozelenou, modročernou - vždy podle půdy, ze které pochází. Kůra je mimochodem na mamutovině to nejkrásnější. Že je její cena vysoká a dostupnost špatná není myslím třeba dodávat.

Další skupinou materiálů je rohovina pocházející zejména ze skotu z Afriky (do hněda zbarvená), Jižní Ameriky (do zelena zbarvená), rohovina z vodního buvola mající typickou černou barvu a nakonec rohy volně žijící zvěře. Předpokladem pro kvalitní trvanlivou rukojeť je masivní stěna rohu bez prasklin.

Slavnostní, ceremoniální a luxusní nože a nožíky mají střenky z mořské perleti, kde lom světla společně s pokaždé jinou strukturou lastury tvoří krásné opalizující odlesky. Podle druhu lastury je zabarvena i perleť, a to od čistě bílé (perlorodky) po modročerné (Abalone). Jedinou nevýhodou perleti jsou omezené rozměry a křehkost.

Rukojeti z rostlinné říše omezím skutečně jen na osvědčené druhy dřeva, jelikož druhů dřev je obrovské množství. Pro lovce je nejznámějším druhem dřeva ořech, zejména turecký (balkánský), který může být bez kresby - figury až po extra luxusní přířezy z kořenové části kmene používané na pažby loveckých zbraní. Na rozdíl od pažby je rukojeť nože poměrně malá a tak krása struktury nevyniká.

Známá je také kořenice z thuje (zerav západní - Afrika) mající vždy originální figuru složenou z typických “oček”. Její pevnost a odolnost ale není velká.

Nejoblíbenějším dřevem na střenky nožů je palisandr, jehož je asi 300 druhů (Santos, Jakaranda…), kde každý má jinou barvu a strukturu. Nejstabilnějším je Cocobolo s hnědočervenou barvou.

Velice tvrdý eben s “fádní” černou barvou je předurčen k vykládání perletí a slonovinou, kořenice Amboina (Filipíny) s temně červenohnědou barvou je jednou z oblíbených pro svoji jemnou strukturu, ale “hrdinou” je hadí dřevo (Piratinera Guianensis - Surinam, Fr.Guiana) disponující úžasnou kresbou jako hadí kůže přes levhartí skvrny až po jejich kombinace vždy v červenohnědé barvě, velkou odolností a tvrdostí (měrná hmotnost 1,45 g/cmł, je tedy těžší než voda a neplave).

Dřevo by mělo být přirozeně vyzrálé, posléze odborně vysušené a stabilizované podtlakovým zaplněním pórů umělou pryskyřicí. Jenom tak je z něho trvanlivý materiál pro rukojeti nožů.

Že jsem zapomněl na plasty, klížené dýhy, vrstvený papír i tkaninu, neopren? Nikoliv. Jen z těchto materiálů rukojeti a střenky nožů nevyrábím, jsou jich mimochodem plné obchody. A hlavně s nožem s rukojetí z přírodního materiálu mám pocit, že do přírody ještě pořád patřím.