ÚOHS ke vztahu zemědělství a hospodářské soutěže

V současné době se mezi zemědělci často objevuje názor, že soutěžní právo a aktivita Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je zaměřena více na protisoutěžní praktiky zemědělců jako prvovýrobců, než na praktiky zpracovatelského průmyslu. Toto tvrzení je třeba zásadním způsobem odmítnout. I statistické údaje z činnosti Úřadu jednoznačně ukazují, že postupuje razantně proti všem projevům protisoutěžních praktik, ať se jich dopouští podnikatelé v jakémkoliv stupni distribučního řetězce. Přitom pokuty uložené zemědělským podnikatelům zdaleka nedosahují té výše, jako sankce uložené za závažné protisoutěžní praktiky soutěžitelům v jiných odvětvích či na jiné úrovni výrobního řetězce. Dosud nejvyšší pokutu ve své historii 313 mil. korun uložil ÚOHS šesti distributorům pohonných hmot. Dále byla letos uložena společnosti Český Telecom sankce ve výši 81,7 mil. korun. V loňském roce uložil Úřad pravomocně sankci v souhrnné výši 51 mil. korun společnostem BILLA a Julius Meinl. Proto je nutné zásadně odmítnout tvrzení, že ÚOHS postupuje vůči zemědělcům-prvovýrobcům přísněji jako proti ostatním.

Často se setkáváme i s názorem, že protisoutěžní aktivity zemědělců jsou v zahraničí tolerovány. Verdikt irského soudu, který potvrdil rozhodnutí irského soutěžního úřadu týkající se protisoutěžních praktik farmářů, toto tvrzení jednoznačně vyvrací. ÚOHS také nemůže souhlasit s blokovým vynětím oblasti zemědělství, jak je v současnosti navrhováno, z působnosti zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to z jednoho prostého důvodu. Veškeré kartelové dohody mají vždy negativní dopad na hospodářství a hlavně na občany. Kdyby k tomuto mělo dojít, byli bychom skutečnou raritou v Evropské unii.

Cílem ochrany soutěže a činnosti ÚOHS není primárně sankcionovat podniky za porušování soutěžních pravidel, ale především rychle odstraňovat důsledky těchto protisoutěžních praktik, které dopadají nejenom na ekonomiku, ale i na konečného spotřebitele. Osobně rozumím snaze prvovýrobců vytvořit formou sdružení určitou protiváhu zpracovatelskému průmyslu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vytváření těchto sdružení nebrání. Stejně tak jako v jiných odvětvích se ale na ně v plné míře vztahuje soutěžní právo a ÚOHS musí důsledně postupovat proti kartelovým dohodám o cenách. Ty patří mezi nejzávažnější protisoutěžní delikty, které spočívají v tom, že konkurenti mezi sebou vyloučí konkurenci v ceně a na této ceně se dohodnou. Takové dohody vedou většinou ke zvýšení cen, neexistují pro ně žádné ospravedlnitelné důvody a jsou ze zákona zakázány, protože vylučují soutěž, a tím poškozují konečného spotřebitele.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se samozřejmě zabývá všemi významnými oblastmi, které mají dopad na peněženku občana. Příkladem je v nedávné době zahájené správní řízení se stavebními spořitelnami. Na druhou stranu však nebylo zahájeno řízení na trhu vepřového masa, který ÚOHS sleduje zejména z pohledu chování zpracovatelů.

Také je třeba konstatovat, že soutěžitelé v jiných odvětvích se velmi často obrací na Úřad s žádostí o předběžné posouzení jejich zamýšleného chování na příslušných trzích. V oblasti zemědělství je to však spíše výjimka. Proto by bylo dobré, aby čeští zemědělci předtím než se rozhodnou realizovat určité své chování zvážili, zda by nebylo vhodné požádat ÚOHS o stanovisko.

Josef Bednář, předseda ÚOHS, infolist Zemědělství, 12.8. 2004