Elektronické obchodování v zemědělství – fikce nebo příležitost? – část 2.

Ing. Pavel Milata, Leading Farmers CZ, a.s.

V první části úvahy o elektronickém obchodování v zemědělství jsem stručně nastínil vývoj použití internetu pro obchodování obecně, a to od vzniku internetu v šedesátých letech přes nadšení i skepsi devadesátých let až po realistické pohledy a skutečné projekty současnosti.

V této části otevřu úvahu o možnostech, které internet a elektronické obchodování nabízí v sektoru zemědělství. Budeme se tedy pohybovat v sektoru elektronického obchodu, kterému se běžně říká B2B, (čti [bí tu bí]), což je anglická zkratka pro „business to business“, čili obchodování mezi podniky. (Obchodování mezi obchodníky a konečnými uživateli občany se v této hantýrce označuje jako B2C [bí tu sí], čili „business to customer“, podnik zákazník)

Jaké jsou nezbytné podmínky pro využití internetu pro obchod v zemědělství? A jsou vůbec nějaké důvody pro to, aby se tohoto nového obchodního kanálu pro obchodování v zemědělství využívalo?

Nezbytné podmínky bych rozdělil na technicko-ekonomické a dále lidské zdroje. Technicko-ekonomické bariéry využívání internetu v českém zemědělství velmi rychle mizí, pokud ještě vůbec nějaké zůstaly. Ceny PC, které lze připojit na internet, relativně stále klesají a jsou dnes již na velmi přijatelné úrovni pro jakýkoli podnik. Technické možnosti připojení PC k internetu jsou velmi široké, klasickou telefonní linkou (dial-up) počínaje, přes IDSN linky, připojení pomocí GPRS mobilních telefonů až po vysokorychlostní připojení přes ADSL telefonní linky, různé lokální sítě, kabelovou televizi či satelitní připojení, to vše za stále klesající ceny. To se odrazilo i v počtu zemědělských podniků v ČR, které mají přístup na internet. Různé průzkumy udávají podíl velkých zemědělských podniků v ČR s přístupem na internet zhruba na úrovni 10 % v roce 1998, 40 % v roce 2000 a okolo 90 % v roce 2003.

Jinou otázkou je, do jaké míry jsou manažeři těchto zemědělských podniků s e-mailem, internetem a internetovými aplikacemi schopni pracovat a kdo z nich má skutečně možnost s internetem pracovat. Často dochází k paradoxním situacím, že lidé, kteří mají k internetu na zemědělském podniku přístup, s ním nechtějí nebo neumí pracovat, a naopak ti, kteří s ním pracovat umí a chtějí, k němu nemají ve svém podniku přístup. Přitom obě tyto situace lze řešit velmi jednoduše. Používání internetu je jednoduché a intuitivní, lze se mu naučit vlastní iniciativou, metodou pokusu a omylu, využít nějakou ze spousty tištěných publikací či absolvovat jednoduchý, krátký a levný kurs. Opačně, pracovníkům, kteří mohou internet pro svou práci využít, je třeba toto umožnit, využít plně kapacitu informační technologie, která na podniku je. Argument vysokých nákladů na připojení v souvislosti s dobou připojení k internetu již jistě neobstojí, vždyť prakticky kdekoli, i na venkově, již existuje nějaká možnost stálého připojení za rozumnou paušální cenu.

Podmínky technické i lidské tedy jsou splněny, popř. je lze s malými náklady a nepatrným úsilím splnit. Nejdůležitější je přesvědčit se, že výše zmíněné náklady a investice mají enormně vysokou návratnost, a to nejen v ostatních sektorech ekonomiky, ale i v zemědělství, a že internet může být i v zemědělství jednou z lokomotiv vývoje. Co vše může internet zemědělským prvovýrobcům, zpracovatelům a obchodníkům přinést, uvedu v další části článku v příštím čísle.

Internet může být i v zemědělství jednou z lokomotiv vývoje.