Stát lesy Rakousku nenabízí

V českém lesnictví proběhl v roce 1992 na evropské poměry zcela ojedinělý, a nebojme se říct nevhodný, proces transformace státních lesů v působnosti ministerstva zemědělství. Jeho další přetrvávání je neudržitelné, vyžaduje rychlý a rázný zásah.Nelze si již nechat nalhávat uměle vytvořené domněnky jako např. o neziskovosti jiných státních lesů zemích EU. Musíme se opírat o fakta ověřená praktickými výsledky. A ta jasně říkají, že každá úspěšná organizace prověřená obhospodařováním státních lesů s dominantním podílem jehličnatých dřevin, prodává drtivý podíl svého dříví ve vlastní režii.To platí zejména pro podobné a příkladně hospodařící podniky hospodařící se státními lesy Rakouska, Bavorska, Finska, Švédska a Norska. Tyto subjekty dosahují v průměru několikanásobně vyššího zisku něž Lesy České republiky, státní podnik. Zdrojem dosahovaných zisků je klíčová lesnická činnost - produkce dříví.

Pro tyto státní lesy je zcela nepředstavitelné, že by výsledek jejich dlouholetého snažení měl být prodáván přes prostředníky nebo nastojato.V současnosti jsme pro smích ostatním zemím, když si nedokážeme prosadit základní, pro ně zcela samozřejmou podmínku hospodářského úspěchu, a to kontrolu LČR nad logistikou pohybu dřevní hmoty.Abychom si tato fakta ověřili, zintenzívnili jsme v posledních měsících mezinárodní kontakty a spolupráci. K tomu patřily i schůzky s rakouskými či bavorskými státními lesy, které naše záměry vítají o to více, že jedině velcí vlastníci lesa jsou schopni čelit tlakům stále více globalizujícího dřevozpracujícího průmyslu.Bohužel se tyto, a nejen tyto aktivity snaží zneužít některá podnikatelská uskupení, mající za cíl vyvolat chaos a rozvrátit současné záměry státu. Jejich snahou je pod záminkou nesmyslných falešných informací a alibismu tzv. "české lesnické cesty" či "znárodnění" českých lesů nechat české lesnictví v mezinárodní informační i praktické izolaci, která opodstatňuje dosavadní systém fungování LČR. Tento systém prodávání dříví nastojato přináší soukromým společnostem obrovské zisky na úkor státu, o které pochopitelně nechtějí přijít, a tak zneužívají odborářů, kterým tvrdí, že změny připraví tisíce lidí o práci, straší likvidací firem, podněcují stávkové pohotovosti a připravují jiné nátlakové akce.Přitom základem nové strategické koncepce LČR je produkce dříví s maximální přidanou hodnotou tak, aby zůstala v tuzemsku a v lesním hospodářství jak ve státní, tak i v soukromé sféře. A proto nebudou LČR prodávat dříví přes prostředníky a už vůbec ne přes zahraniční subjekty. Důvod je více než jasný. Vlastnictvím významných zásob dřevní hmoty mohou státní lesy vyvinout tlak na zpracovatelský průmysl, který se sloučil v nadnárodní koncerny, ovládající evropský i mimoevropský trh s řezivem. Maximální přidanou hodnotu lze dosáhnout jen řízením logistiky pohybu dříví.Jedním z jejích hlavních principů je rozdělování a načasování dodávek dříví, za jejichž jistotu je dřevozpracující průmysl ochoten zaplatit. Nikdo jiný než velký vlastník lesa to není schopen zajistit. Každý mezičlánek v tomto procesu znamená velkou ekonomickou ztrátu pro stát a velké zisky pro prostředníky.LČR těží ročně přibližně 7,3 mil. m3 dříví. Jestliže je obchod rozdělen na desítky různých obchodních firem, které prosazují svoje zájmy, znamená to vždy roztříštění tohoto jedinečného zdroje. Nyní se nejedná jen o koncepci znamenající přesun zisku dnes generovaného v určitých soukromých podnikatelských subjektech tam, kam patří, tedy na LČR, ale jde především o využití potenciálu, který skýtá přes 1,3 mil. ha lesa v majetku státu spravovaného LČR.Je jasné, že LČR chybí obchodní know-how, proto bude zvolena cesta postupného přechodu, která také umožní podnikatelským partnerům prostor na změnu strategické orientace a prodej dříví přejde do rukou státu, jako je tomu ve všech vyspělých zemích EU.Dříví, o které se nyní jedná, je národním majetkem, ne vlastnictvím podnikatelských firem. Ministerstvo zemědělství ČR a LČR nesou zodpovědnost na řádné a účelné spravování lesního majetku v majetku státu. A právě proto to budou tyto instituce, které budou rozhodovat o nových strategických záměrech a budou je uskutečňovat v praxi ve prospěch daňových poplatníků.