Od perkusní zápalky k výkonným nábojům

Ing. Jindřich HÝKEL,Sellier & Bellot, a.s. Vlašim

Když se v prvním a druhém desetiletí 19. století objevily zbraně se zámky pro perkusní zápal, nebylo vůbec jisté, zda tento nový zážehový systém vytlačí tradiční zbraně s křesadlovým zámkem, který v té době již dosáhl značné technické dokonalosti a spolehlivosti. Nově zaváděné perkusní zápalky byly totiž velmi drahé a většina střelců si nemohla dovolit střílet ze zbraně vybavené drahým systémem.

Nicolas Bellot (technický duch v roce 1825 založené firmy Sellier & Bellot), jeden z prvních výrobců perkusních zápalek, svými dvěma technologickými vynálezy umožnil hromadnou výrobu perkusních zápalek a dosáhl tím výrazného snížení jejich ceny. V roce 1826 v Praze stálo 1000 perkusních zápalek vyrobených zahraniční konkurencí 8 zlatých. Firma Sellier & Bellot, ve stejné době, dokázala tento počet zápalek prodávat za 50 krejcarů (dvacet zápalek SB stálo jeden krejcar!). Je tedy zcela zřejmé, že Bellot uplatněním své racionální technologie v továrnách Sellier & Bellot u Prahy, v Schönebecku a v Paříži zajistil dostatečné zásobování trhu levnými perkusními zápalkami ve třech nejvýznamnějších tehdejších státech na evropském kontinentu - v Rakousku, Prusku a Francii a významným způsobem tím přispěl k zániku zbraní s křesadlovými zámky.

Levná perkusní zápalka vytlačila nejen křesadlové zbraně, ale umožnila vznik jednotného náboje, nabíjeného do hlavně komorou. Byl tím vytvořen předpoklad pro vznik zadovek.Jednotné náboje se začaly nejdříve prosazovat v oblasti komerční v podobě střeliva Flobertova a Lefaucheuxova. K zavedení jednotného střeliva do armád přispěla v Evropě válka prusko-rakouská v roce 1866, ve které pruská strana uplatnila své jehlovky. V Americe rozhodující vliv na zavedení zadovek a jednotných nábojů měla občanská válka v letech 1861 - 1865, ve které obě válčící strany používaly náboje s okrajovým zápalem ve výkonnějších provedeních než byly náboje Flobertovy.

Významnou roli při zavádění výroby jednotných nábojů s mosaznou nábojnicí sehrála vídeňská firma G. Roth, která jako jedna z prvních na evropském kontinentě dokonale zvládla technologii hlubokého tažení mosazné nábojnice a v průběhu své existence vyráběla téměř tisíc různých ráží nábojů.

V průběhu 70. a 80. let devatenáctého století již většina armád zavedla jednotný náboj obsahující zápalku, výmetnou náplň, střelu a nábojnici, držící tři funkční prvky pohromadě a utěsňující při výstřelu nábojovou komoru. Francouzská armáda zavedla v roce 1886 náboj 8 mm Lebel, první náboj na světě plněný bezdýmným prachem a německá armáda v roce 1888 náboj model 88, představující již zcela moderní konstrukci plněný bezdýmným prachem a s nábojnicí opatřenou vytahovací drážkou. V následujícím období vznikla dlouhá řada dalších ráží vojenských, ale i loveckých a sportovních.

Po první světové válce došlo k významnému snížení počtu ráží používaných lovci a sportovními střelci. Snad k tomu přispěl i zánik firmy Roth a také rozšiřující se normalizace. Snížení počtu kulovnicových, ale i brokovnicových ráží, bylo v tomto období skutečně významné. Současně se však také zavádějí nové výkonné ráže a postupně se objevují i nové typy střel.

Po druhé světové válce se v Evropě začínají uplatňovat některé ráže americké a i v USA se prosazují i mnohé ráže evropské. K tomuto trendu přispívá také řada komerčně prodaných vojenských pěchotních zbraní.

V literatuře se obvykle uvádí, že výkonný náboj 375 Holland & Holland Magnum, zavedený v roce 1912, byl prvním nábojem s nábojnicí s nákružkem. Není to však pravda, tento typ nábojnic již vyráběla firma Roth na přelomu 19. a 20. století. Proč se některé nábojnice opatřovaly v dnové části nákružkem dnes není spolehlivě známo. Názor, že se tím zpevňovala dnová část nábojnice se nezdá být příliš přesvědčivý. Pravděpodobnější je domněnka, že nákružek spolehlivě vymezoval uzamykací vůli nábojů s nevýrazným dosedacím kuželem, jak ve zbraních s lůžkovým, tak i válcovým závěrem. Skutečností však je, že téměř celé dvacáté století byl nákružek na nábojnici atributem výkonného náboje. Nejlepším dokladem tohoto tvrzení je dlouhá řada nábojů Weatherby Magnum, do devadesátých let min. století nejvýkonnějších kulovnicových nábojů.

Ve snaze co nejvíce zvětšit prachový prostor v nábojnici, přišel někdo před koncem minulého století na myšlenku, zvětšit celý průměr těla nábojnice na průměr nákružku. Tímto opatřením začal v USA asi před deseti lety nástup nejnovějších konstrukcí nábojů magnum, s nábojnicí bez nákružku.

Tímto způsobem vznikly náboje Dakota (tři ráže), Imperial Magnum (5 ráží), Lazzeroni (15 ráží), Rem Ultra Magnum (3 ráže) a Win Short Magnum (2 ráže). Alespoň jedna další ráže této konstrukce má evropské označení, i když její původ je rovněž americký. Je to náboj 376 Steyr. Firma Steyr pro něj komoruje své kulovnice Scout a ProHunter. Náboj 376 Steyr má o 11,5 mm kratší nábojnici, než 375 Holland & Holland Magnum a dosahuje prakticky stejného výkonu.

Jiná skupina nábojů magnum je odvozena z původního sovětského sportovního náboje 5,6 x 39 (5,6 mm Vostok, 5,6 x 39 Russian, 220 Russian). Náboj se brzy začal vyrábět i ve Skandinávii, právě pod označením 220 Russian. Odtud se dostal do USA, kde z něj američtí střelci Luis Palmisano a Ferrise Pindella odvodili balisticky vynikající náboje pro střelbu bench rest 22 PPC a 6 mm PPC (Palmisano Pindel Cartridge). Dalším vývojem z něj byly ještě odvozeny náboje 6 mm BR Rem a 6 mm BR Norma.

Na bázi těchto nábojů pro střelbu bench rest byly zavedeny i náboje lovecké (američtí střelci jim říkají „fat boys“ „tlustí hoši“). Jsou to náboje 223 Win Super Short Magnum a 243 Win Super Short Magnum. Náboj 223 WSSM má nábojnici dlouhou 42,41 mm, spodní průměr těla nábojnice je 14,09 mm a horní průměr je 13,81 mm. Náboj 243 WSSM uděluje střele o hmotnosti 3,56 g počáteční rychlost 1234 m/s.

Uvedením nejnovějších ráží v tomto krátkém článku bych nechtěl u čtenářů vyvolat dojem, že je nejvyšší čas, aby si začali do pokladničky střádat na novou kulovnici. Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Uvedené nové americké ráže jsou především určeny pro americké střelce lovící a střílející na velké vzdálenosti. Z nábojů magnum našly v Evropě největší uplatnění náboje 300 Winchester Magnum a 7 mm Remington Magnum. Náboj 300 Winchester Magnum dodává Sellier a Bellot, a.s. ve dvou laboracích (se střelami HPBT a SPCE) a náboj 7 mm Remington Magnum je v tomto podniku před ověřovací sérií.

Výše popsané americké ráže „ultra magnum“ a „super short magnum“ nemají pro evropské lovce až takový význam. Vždyť rychlost a energie střely není vše. Nezapomínejme, že anglický lovec Bell úspěšně lovil slony nábojem 7 x 57.