Rýže místo min

Slavnostně vyzdobenou třídou cloumá vzrušení. Domorodí studenti netrpělivě pokukují směrem ke dveřím. Na košile nebo rovnou na holá těla mají navlečena bílá trika s angolskou a českou vlaječkou na prsou. Na zádech se jim vyjímá mapka rodné země. Čekání ukončují kroky a lidské hlasy. Žáci vstávají ze židlí. Do učebny vstupuje očekávaný host - český ministr zahraničí Cyril Svoboda s doprovodem.

"Dobrý den," zdraví ho předem vybraný řečník. Pokračuje portugalsky, česká tlumočnice pilně překládá. Ministr děkuje za přijetí. Darovanou prosklenou krabičku se dvěma vypreparovanými tropickými motýly oceňuje jako jednu z nejkrásnějších pozorností, kterou kdy dostal. A dává pokyn delegaci. Ta obdarovává žáky novými sešity a vybaluje obří nástěnnou mapu. Na ní přihlížejícím ukazuje, z jaké dálky tato návštěva přicestovala. Ozývá se potlesk, někteří studenti loví v kapsách mobily a pohotově fotí. Do okenní tabulky naráží živý motýl, který jakoby vypadl z oka oněm dvěma připíchnutým.

Je něco po poledni, pátek 27. ledna. Dějištěm malé slavnosti je Centrum zemědělského vzdělávání, vzdálené asi 15 minut chůze od Kuita, hlavního města středoangolské provincie Bié. Je to místo, kde se po dlouhé občanské válce žije teprve čtvrtým rokem v míru - a kde se v půdě stále ještě skrývají tisíce smrtonosných nášlapných min. Místo, které začalo (protože muselo) znovu od nuly. Místní v tom nezůstali sami. Svět jim pomáhal a Češi byli u toho.

VZDĚLÁNÍ NADE VŠE

Angola je na základě Usnesení vlády České republiky z 31. března 2004 jednou z osmi prioritních zemí, kam směřuje a bude až do roku 2010 směřovat česká rozvojová pomoc. Ve vybrané skupině států figurují dále Zambie, Vietnam, Jemen, Mongolsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora a Moldavsko - tedy státy, jejichž vztahy s Českem jsou chápány jako tradiční. Pro volbu Angoly hovoří rovněž vysoká míra potřebnosti a velký potenciál přínosu rozvojové spolupráce. Ta se výhledově zaměří dvěma směry: na školství a na zemědělství.

Centrum, které funguje pod patronátem České zemědělské univerzity (konkrétně Institutu tropů a subtropů), bylo zřízeno jako součást střední Obchodní, průmyslové a zemědělské školy v Kuitu. V jejím objektu se přesto nenachází, protože se nepodařilo rekonstruovat všechny vyčleněné prostory. Sídlí tudíž v červené cihlové budově opodál, o niž se dělí se Střediskem učňovského a sociálního vzdělávání (projekt Červeného kříže, který připravuje mládež na povolání jako truhlář, elektrikář a administrativní pracovník). Angolská vláda platí všechny zdejší investice a hradí učitelům bydlení. Čeští lektoři jsou placeni z rozpočtové kapitoly na rozvojovou pomoc, z níž vyčlenilo Ministerstvo financí část pro resort školství.

Středisko má k užívání čtyři místnosti. Jedna slouží jako sklad a kabinet pro učitele, zbylé jsou třídy. V nich se společné angolsko-české úsilí snaží naplnit zřejmě největší a nejnáročnější úkol, který si poválečná Angola dala: zvýšení vzdělanosti obyvatel. Zavádění školství zemědělského zaměření je nedílnou součástí tohoto plánu. Důvod je nasnadě: až 30 procent obyvatel nemá možnost obživy a je stále závislých na vnější humanitární pomoci. Z Česka přišly v letech 1999 až 2005 asi dva miliony korun. V roce 2002, po podepsání míru, přijala Angola podle dostupných údajů asi 421 milionů amerických dolarů. Tehdy to představovalo více než čtyři procenta jejího hrubého domácího produktu.

JE LIBO KUŘATA, ČI SNAD RYBY?

V oblasti zemědělství a rozvoje venkova se Angola usilovně snaží získat cenné rady ohledně zemědělské a lesnické výroby a naučit své lidi, aby byli schopni výpěstky produkty sami zpracovat a uchovat. Česko přispívá v Kuitu teorií i praxí: zemědělským centrem (které je zároveň školským projektem), výzkumem zaměřeným na možnost chovu sladkovodních ryb a ukázkovým chovem drůbeže. "Centrum jsme otevřeli v březnu 2004, tehdy pro stovku studentů," vypráví Jana Mazancová, jedna z pěti českých vyučujících a autorka diplomové práce Možnosti využití malých bioplynových stanic při řešení energetických požadavků v Bié. "Všichni jsme absolventy České zemědělské univerzity, tedy Institutu tropů a subtropů. Pro mne osobně znamená Afrika hodně, chtěla jsem tu pracovat. A když se naskytla příležitost..." naznačuje brýlatá blondýnka.

První česká mise přicestovala do Bié v roce 2003. Provincie na náhorní plošině, rozlohou srovnatelná s Českou republikou, patřila mezi oblasti nejhůře postižené dlouhou občanskou válkou. Kuito stále působí dojmem, že se tu střílelo včera. Jen vojáky či partyzány není vidět. Ozbrojené akce tu pokračovaly i poté, co vládní síly (MPLA) obsadily koncem roku 1999 poslední vojenskou základnu hnutí UNITA v lokalitě Andulo (druhé největší město v Bié).

Výsledek? Bié se ocitlo na seznamu oblastí s největším počtem vnitřních uprchlíků a nejhoršími sociálně-ekonomickými ukazateli (chudoba, školní docházka) v kombinaci s mimořádně příznivými podmínkami pro pěstitelství a chov. "Iniciativa vydat se tímto směrem vzešla od podnikatele angolského původu. Následovala návštěva s náměstkem MZV Hynkem Kmoníčkem v březnu 2001 a navázání kontaktů s vládou provincie. Pro náš Institut tropů a subtropů to byla v této zemi premiéra," vzpomíná ředitel Bohumil Havrland.

Jednání pokračovala, projekt schválilo jak MZV, tak vedení resortu školství. "Výsledkem bylo, že půjde zároveň o zemědělské vzdělávání i osvětu. To, co vidíte, není jen střední škola, ale i praktická poradna. Spolupracujeme s nevládními organizacemi, ty se ptát chodí. Samostatní zemědělci se bojí a jsou daleko," líčí Mazancová, jež přicestovala do Kuita loni v lednu.

TVRDÉ SÍTO

Cílem projektu je vybudovat hotovou odbornou školu a předat ji do angolských rukou. "Hlavní aktivitou je výuka odborných předmětů. Pomáháme taky angolským učitelům, aby po nás převzali štafetu," upřesňuje další český účastník Martin Lošťák. Kolegů z Angoly je sedm. Česko-angolské centrum není jediným výukovým pracovištěm ve vzdělávacím areálu za Kuitem. Působí tu i pedagogická škola, kterou vede brazilský řád Imre Marista, střední zdravotní škola a obchodní škola.

Češi a Angolci zavedli v centru systém přijímacích zkoušek. První rok prováděli výběr sami Angolci, výsledky však přiměly Čechy, aby se dalších přijímaček zúčastnili raději osobně. "Základním předpokladem je, aby uchazeč o studium uměl číst a psát a znal základy z matematiky, fyziky a ostatních přírodních věd. Také aby měl zeměpisně-biologický přehled," vyjmenovává Jana. Na dotaz, kdo v takovém testu obstojí, se rozpačitě usměje. "Úroveň základního školství je tu velmi nízká. Výuka se často odehrává pod širým nebem, jeden učitel připadá na desítky žáků. Úroveň vzdělání je s Evropou neporovnatelná," přiznává.

V Angole, kde je více než polovina populace mladší patnácti let, nemá asi milion dětí přístup ke školnímu vzdělání. Do školy chodí jen 55 procent dětí, do páté třídy vydrží necelá třetina. Asi 30 procent dětí ve věku 5-14 let musí fyzicky pracovat. "Studenti tu taky často řeší situace, které by v českých poměrech byly považovány za předčasné. Není výjimkou, že studentky prvního ročníku otěhotní."

Dolní věkovou hranicí pro student Centra je 15. rok věku. Strop neexistuje. "Přijali jsme zájemce, kterému bylo přes čtyřicet. U těch starších je vidět, že mají docela dlouho po základce a že hodně zapomněli. Hůře také vstřebávají nové informace," dodává Martin. On i další si už ostatně zvykli, že musejí nejprve zopakovat učivo ze základního stupně a postupně přecházet k látce školy střední. I tak někteří adepti nároky nezvládnou a musejí být vyloučeni. Počet letos podaných přihlášek dosáhl 50, vyhodnocení teprve bude.

DĚTI A JEJICH DĚTI

Všední den žáka centra začíná v půl osmé ráno. "Na směny neučíme. Jenže máme jen málo tříd, takže si myslím, že směny budou," netají se Mazancová. V prvním ročníku sedí 50 adeptů, ve druhém 43 a ve třetím 23. Po prvním zvonění následuje šest až sedm hodin výuky. Učí se klasické předměty jako matematika, fyzika, chemie, biologie, portugalština nebo angličtina. "Máme také praktika, jako jsou pozemky či drůbežárna. A děláme workshopy, třeba na zpracování organického odpadu či ošetřování zvířat," vypočítává Lošťák.

Po škole jdou někteří studenti pracovat. Další se starají buď o sourozence, nebo o vlastní děti. Jen malá část má volno. Rodiny mají v průměru sedm až 12 dětí. Průměrná délka života se pohybuje kolem 40 let. "Ten obecný hlad po informacích je vidět. Potíž je v tom, že ne pro všechny je vzdělání dostupné. Ne všechny děti mohou trávit den ve třídě, místo aby pomáhaly doma rodičům," konstatuje Jana.

Ministerská delegace opouští v té chvíli budovu. Studenti se hrnou společně ze dveří. Na zplanýrované ploše čekají řidiči s jeepy. Kupovité mraky hrozí pohromou. Vyhlídky pro Bié tak černé nejsou. "Základním problémem je zajistit dostatek zemědělské plochy. Jsou tady velká, nezmapovaná zaminovaná území ," vysvětluje Martin. V roce 2004 nahlásila Angola vyčištění plochy přes 10 km2 a zneškodnění 7351 min, akce přišla na 28 mil. USD. V zemi stále číhají čtyři miliony náloží, v posledních dvou letech zabily přes 300 osob.

Hlavními plodinami jsou kukuřice a maniok, zvažuje se rýže a více ovoce. "Klima je tak výhodné, že se tady dá pěstovat vše," říká Lošťák. Drůbež a ryby, které Češi propagují, mohou zase řešit akutní nedostatek živočišných bílkovin v potravě. O šikovné místní lidi, kteří budou schopni vzít chod věcí do vlastních rukou, bude ještě nějaký čas nouze. S pomocí českých nadšenců to může trvat výrazně kratší dobu než bez nich.

Igor Záruba

Kuito, Angola

Jak dále v Kuitu?

ČESKÉ MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ (MZV) předpokládá, že v roce 2006 uskuteční v Angolské republice projekty v objemu asi 15 milionů korun. V roce 2007 se má tato suma navýšit na 35 milionů, v roce 2008 na 43 milionů. Tento scénář odpovídá mezinárodním závazkům České republiky navyšovat donátorskou pomoc subsaharské Africe, které vyplývají z dohody mezi Evropskou unií a zeměmi ACP (Afrika, Karibik, Pacifik) z beninského Cotonou z roku 2000 a ze Strategie EU pro Afriku (přijata na summitu loni v prosinci).

Intenzivní spolupráce mezi Československem a Angolou, která začala ihned po získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975, navázala na diplomatickou, finanční a vojenskou podporu Lidovému hnutí za osvobození Angoly (MPLA) v jeho protikoloniálním zápase. Angola se stala jednou ze tří československých zemí přednostního zájmu v Africe. Spolupráci však narušil únos 66 čs. občanů v březnu 1983 v Alto Catumbela. Ochlazení vzájemných vztahů v 90. letech vystřídalo v následující dekádě zahájení rozvojové spolupráce, do níž spadá i Centrum zemědělského vzdělávání v Kuitu.

Pokračování tohoto projektu, který je považován za oficiálně skončený, slíbil osobně přímo na místě ministr zahraničí Cyril Svoboda. Pro setrvání českých lektorů hovoří především skutečnost, že angolských učitelů, kteří by mohli převzít vedení centra a zajistit vlastními silami vedení výuky technických předmětů, je stále málo.

Na webových stránkách MZV figuruje Střední zemědělská škola a poradenské centrum v Kuitu pod hlavičkou MŠMT. Trvat má do roku 2009, náklady činí asi devět milionů korun. "Následný projekt, adresovaný ministerstvu školství, jsme odeslali 31. ledna. Rozhodnutí, snad kladné, čekáme v březnu. Během příští tříleté etapy má ubýt výuky a přibýt poradenství," říká šéf Institutu tropického a subtropického zemědělství Bohumil Havrland.

Česká pomoc pro Angolu

PROBÍHAJÍCÍ ROZVOJOVÉ PROJEKTY:

Obnovitelný zdroj energie pro odlehlou venkovskou komunitu Huambo. Realizátor: TODERO Plzeň, doba realizace 2005-2006, celkový rozpočet 1 068 000 Kč, gestor - MŽP.

UKONČENÉ PROJEKTY:

Ustavení Centra zemědělského vzdělávání v provincii Bié. Realizátor: ČZU, Institut tropů a subtropů, doba realizace 2003-2005, celkový rozpočet 7 mil. Kč, gestor - MŠMT.

ZVAŽOVANÉ PROJEKTY NA LÉTA 2006-2008 (VÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ JSOU BUĎ VYPSÁNA, NEBO TEPRVE BUDOU):

- Střední zemědělská škola a poradenské centrum v Kuitu

- Zvyšování kvality základního školství v provincii Bié

- Zemědělské poradenství

- Spolupráce v oblasti rybníkářství

- Veterinární služba

- Spolupráce v oblasti lesnictví

- Program pro prioritní země při ZÚ

Pramen: MZV