Šťávu z pomerančů zdražilo sucho na Floridě

Velké sucho na Floridě a rozmáhající se nemoc pomerančovníků. To jsou dva hlavní důvody toho, že se cena zmraženého koncentrátu pomerančové šťávy vyšplhala na další rekord. K mání je nyní, v termínovém kontraktu na květen, jedna libra, tedy 0,454 kilogramu, za více než 1,40 dolaru. To je nejvíce za posledních 14 let.

Klesají zásoby i produkce

Cena by se přitom podle odborníků mohla ještě dokonce léta zvyšovat, protože prognózu dobré úrody v USA, které jsou po Brazílii druhou nejdůležitější pěstitelskou oblastí, překazilo sucho. Právě na počasí, tedy především na přílišné sucho a tvrdou zimu, reagují ceny koncentrátu anglicky zkracovaného na "FCOJ" (frozen concentrated orange juice) nejcitlivěji. Na Newyorské burze, kde se se šťávou termínově obchoduje již od roku 1966, jsou proto výkyvy běžnou věcí. Ještě v červenci roku 2004 tak libra FCOJ stála 0,50 dolaru. V létě loňského roku pak vystoupala o 50 procent. Dalším důvodem kromě počasí byl ale také pokles stavu zásob na skladech a celkové produkce. Jen v loňském roce zásoby klesly o 25 procent, protože bylo třeba vyrovnat výpadky na trhu v USA. Produkce by se měla snižovat i letos, což by znamenalo již třetí pokles v řadě. Brazilská společnost RC Consultores tak například počítá s tím, že celosvětová výroba letos klesne zhruba o dvě procenta na 2,13 miliónu tun.Z toho na Floridě, kde produkci vloni omezily hurikány a zvýšený výskyt onemocnění rostlin, by podle odborníků mohlo být vypěstováno zhruba 208 miliónů beden (jedna váží 40,8 kilogramu). Vloni tamní produkce činila ještě 242 miliónů beden. Ze zhruba 250 beden je přitom možné vytvořit jednu tunu šťávy a ze šesti tun šťávy jednu tunu "FCOJ". Ve zmražené formě je přitom šťávu snadnější transportovat, navíc zůstane zachován obsah vitamínů.Také v Brazílii bude letos výroba zřejmě menší. Brazilský státní Instituto de Economia Agrícola v Sao Paulu počítá s výrobou 348 miliónů beden, soukromá společnost Agro-Experte je ještě pesimističtější a počítá jen s 311 milióny beden. V roce minulém přitom úroda vystačila na 360 miliónů beden.

Brazilská netrpělivost

V latinskoamerické zemi ale kromě počasí a nemoci rostlin výrobu snižuje také jakási netrpělivost tamních producentů. Ti často od pěstování pomerančů přecházejí na cukrovou třtinu či eukalyptus, který se využívá k výrobě celulózy. To je totiž pro ně cenově výhodnější. Přitom jsou to právě Brazilci, kdo neoddiskutovatelně trhu s pomerančovým koncentrátem dominují. Celkem 80 procent výroby tak ovládá pět firem. Dvě společnosti přitom mají kořeny v Evropě. Největší firmu na trhu, Sucrocítrico Cutrale, tak založil syn italských přistěhovalců, konkurenční podnik vede rodina Fischerů, která naopak pochází z Německa. Zhruba dvě třetiny své produkce přitom brazilští výrobci dovážejí do Evropy. Jistá, i když o mnoho menší poptávka pak přichází z Asie, především z Japonska a Číny. Více by Brazilci rádi vyváželi také do USA, ty si ale svůj trh chrání. Tamnímu průmyslu se tak podařilo prosadit antidumpingová opatření, a zajistit tak pro konkurenci cla. Na tunu mraženého koncentrátu tak musí platit 25 až 60 procent clo. V roce 2005 sem proto směřovalo pouze 15 procent vývozů.