Geneticky upravená kukuřice obsahuje víc železa

Výzkumníkům se podařilo do kukuřice, což je častá výživa lidí v chudých zemích, vnést hned dva geny. Jeden pochází ze sóji a druhý z plísně Aspergillus niger.

Gen ze sóji vytváří bílkovinu, jež se váže k železu, které rostlina přijala z půdy, takže se v ní tento prvek udrží. Je ale v podobě, která není vstřebatelná v lidském organismu. To však mění právě gen z plísně, který železo v kukuřici upravuje do stravitelné formy. Jak vědci informovali v časopise Plant Molecular Biology, buňky z lidských střev jsou schopny pohltit třikrát více železa z této geneticky upravené plodiny než z běžné kukuřice.

Nyní jsou na řadě ještě další studie, které mají zjistit, zda geneticky upravená kukuřice nemá nějaké nežádoucí vedlejší účinky. Pak se teprve rozhodne, zda je možné nabídnout ji k pěstování v rozvojových zemích. Takové pokusy potrvají ještě řadu roků.

Odhadnout se to dá podle jiného podobného projektu, který začal už koncem devadesátých let. Tehdy profesor švýcarského Federálního technologického institutu Ingo Potrykus vytvořil takzvanou zlatou rýži. Do ní vložil gen, který způsobuje, že plodina je bohatá na beta karoten. Z něj pak lidské tělo získává vitamín A. Nedostatek tohoto vitamínu způsobuje v rozvojovém světě úmrtí asi miliónu dětí ročně, statisíce dalších dětí každý rok kvůli malému příjmu vitamínu A oslepnou. Tato čísla by mohla snížit právě zlatá rýže, zatím se však do běžné produkce stále nedostala.