Podniky odpad zužitkují, ale domácnosti netřídí

Žádná země si nemůže dovolit všechen odpad vyhazovat na skládky. Aby se dal využít, je ho ale třeba třídit. Vláda se k tomu zavázala, ale skutek utek`. Nepřipravila potřebnou legislativu a nemotivovala lidi. V některých městech abyste kontejnery na tříděný odpad hledali pomalu s celým regimentem. Jinde stačí udělat pár kroků a stojíte před nimi. Jak si vlastně stojí Češi v disciplíně zvané třídění odpadu?

Před třemi lety se ve vládním prohlášení objevil ambiciózní cíl: Česko v roce 2010 znovu využije 50 % komunálního odpadu. Dnes jsme v polovině této lhůty. A stav? Ze sedmi procent jsme se "vypracovali" na třináct. Je to ostuda. O příčinách má jasno Ivo Kropáč, odborník na odpadové hospodářství z hnutí Duha: "Legislativa se nezměnila tak, aby podnítila zvýšení recyklace," tvrdí. "Padesáti procent takhle nemůžeme dosáhnout."

Předpokládali lepší výsledky

Na ministerstvu životního prostředí připouštějí, že předpokládali lepší výsledky. "Bude nutné budovat nové recyklační kapacity, zejména pro využití biologicky rozložitelného komunálního odpadu," říká Jarmila Krebsová, vedoucí tiskového oddělení ministerstva. Podle Kropáče máme velké rezervy právě v recyklaci bioodpadu: "Některé kraje a města tvrdí, že víc než 35 % komunálního odpadu se třídit nedá. Velmi často však netřídí biologicky rozlišitelný odpad, který plní víc než skoro třetinu všech popelnic," kroutí Kropáč hlavou.

Průmysl se chová lépe

Pokud do statistik započítáme všechen odpad (především z průmyslu), vede si Česko relativně dobře. "Daří se nám recyklovat 56 % všech obalů; jako jediná z nových členských zemí EU tak plníme příslušné požadavky unie," uvádí Krebsová. "V roce 2004 bylo znovu využito 61 % všech odpadů." To jsou ovšem čísla platná pro všechny druhy odpadů dohromady. S tříděním komunálního odpadu, tedy toho, který pochází z našich domácností a kanceláří, jsme na tom výrazně hůř.

Sankce ano, nebo ne?

"Obec má povinnost třídit svůj odpad, ale zákon neříká kolik. Navíc nestanovuje sankce. Takže se vlastně vůbec nikdo nemusí snažit," upozorňuje Kropáč. Jarmila Krebsová protestuje: "Nemyslíme si, že by sankční postihy pro obce byly tou pravou motivací." Na ministerstvu spoléhají na kulturu každého občana. "Otázka recyklace komunálního odpadu je ve všech zemích Evropy jen obtížně plnitelná. Je závislá především na uvědomění lidí," míní Krebsová. Na to se ale spoléhá příliš. I když se dostaví, zákon na kontejner na tříděný odpad nedává nárok. Pak nezbývá než uvědoměle postrkávat méně uvědomělé úřady, třeba i peticí.

Plzeň třídí, Brno zaostává

Česká města se mohou inspirovat třeba v Plzni. Tamější radní neopominuli třídit a recyklovat bioodpad a dnes sklízejí chválu. Jejich město dokáže využívat dvě třetiny komunálního odpadu. Naproti tomu například Brno třídí pouhých 16 %. "Ve městě je v průměru jeden kontejner na papír pro 1200 lidí. A polovinu surovin není možné třídit vůbec." popisuje Kropáč neutěšenou situaci v Brně. Zatímco Plzeň je u nás vzor, jsou země, které taková čísla vyžadují po všech svých městech bez výjimky. Čísla mluví sama za sebe: proti českým třinácti procentům stojí padesát procent německých, rakouských nebo také nizozemských.

Slovníček pojmů

Třídit odpad znamená vyhazovat ho do různých popelnic podle toho, z jakého materiálu je vyroben. Samo o sobě by třídění nic neznamenalo; důležité je, jak se pak s ním naloží. Recyklací odpadu se myslí proces, ve kterém se z vytříděného odpadu získává surovina, kterou lze opět využít ve výrobě.

Biologicky rozložitelný odpad, nebo také bioodpad, je ten, který má organickou povahu a v přírodě se sám za krátký čas rozloží. Jsou to často zbytky z kuchyně a ze zahrádky. Komunální odpad je ten, který vzniká v obci, ale nepochází od větších firem a společností. Je to tedy povětšinou klasický odpad z našich kontejnerů a popelnic.

Ostatní odpad potom pochází zejména z průmyslové výroby, ze stavebnictví nebo zemědělství. Patří sem třeba suť ze stavby nebo šrot.

Nebezpečný odpad je všechen, který má nějakou zdraví nebezpečnou vlastnost (je rakovinotvorný, výbušný, jedovatý). Patří sem mimo jiné i velká část elektrospotřebičů nebo prázdné baterie.

Příspěvek k dobré image firmy

Třídit odpad dnes patří k dobrému jménu. Pokud nějaká firma netřídí, dostává se do rozporu se zákonem. A hlavně z toho má pěknou ostudu. "Spousta velkých firem se zapojuje do třídících programů," říká Ivo Kropáč z hnutí Duha. "Ekologické chování začíná být záležitostí image, což je rozhodně dobře."

Firma Microsoft svůj "odpad" využívá na charitu. Použité počítače, které ještě mohou sloužit, věnuje Nadaci Charty 77, která je rozdává například vozíčkářům. Třídit papír a plast je v kancelářích této firmy běžná praxe.

I diskutovanému McDonaldu podle firemních ujištění záleží na kvalitním třídění. Přestože zákazníci všechny odpadky odkládají na jedno místo, restaurace je dodatečně třídí. Ve směsném odpadu končí jen znečištěné papíry a obaly z kuchyně.

Ve Vodafonu mají za to, že třídění se rozumí samo sebou. "Nepřináší to žádné větší komplikace," míní tiskový mluvčí Jakub Hrabovský. "Netřídíme odpad jen kvůli zákonu. Patří to k zodpovědnosti každé firmy za okolí," dodává.

Ani v Eurotelu nezůstávají pozadu. "Naše budovy jsou vybaveny koši na směsný odpad, papír a plast. Třídíme také nebezpečný odpad jako tonery nebo baterie od mobilních telefonů," popisuje Martin Žabka, tiskový mluvčí společnosti Telefónica O2, která Eurotel vlastní.

ČSOB nejenom třídí svůj odpad, ale ekologii vyžaduje také po svých klientech. Peníze nepůjčí žádné společnosti, která nemá úřední certifkát na to, že se chová ekologicky. "Zachování zdravého životního prostředí by mělo patřit mezi hlavní zájmy nás všech," říká Tomáš Kopecký z ČSOB.

Tříděný odpad? To se nosí. Doslova!

Dokážete si představit bundu vyrobenou z PET lahví? Ne, nezveme vás na žádnou bizarní módní přehlídku. Dost možná vám taková bunda už visí ve skříni. Tříděný odpad nachází bohaté využití. Tak třeba z recyklovaného plastu se vyrábějí i izolační vlákna pro zimní bundy nebo spací pytle. Někdy PET lahve skončí v zátěžových kobercích.

Papír, který vyhodíte do modrého kontejneru, se vám může do domácnosti vrátit až sedmkrát: někdy jako sešit, jindy si na něm přečtete noviny a nakonec si v něm přinesete zabalená vajíčka z obchodu.

Vytříděné sklo a kovy se dají recyklovat téměř donekonečna. Roztaví se, a v továrnách je pak používají znovu jako surovinu. Šetří se tím nejenom tisíce tun materiálu, ale i velké množství energie, a tedy i peněz.

Investice do třídění odpadů se tak vyplatí nejen přírodě, ale také obcím. "Investice do recyklace se nám vrátí asi do deseti let," říká Marta Gerthnerová, vedoucí odboru životního prostředí v Havlíčkově Brodě. Toto město vloni za své vzorné odpadové hospodářství získalo Křišťálovou popelnici - cenu, kterou uděluje společnost EKO- KOM, zaměřená na využití recyklovaného odpadu. V pokrokovějších městech ovšem netřídí pouze klasický papír, sklo a plasty. Například z nápojových obalů - včetně známých tetrapaků - se dá získat recyklovaný papír nebo také stavební izolace. V Třinci třídí i bioodpad, tedy kuchyňské zbytky nebo odpad ze zahrádek. Ten se využívá ve velké kompostárně, kde tak vzniká kvalitní hnojivo. Z bioodpadu lze získat i energii - bioplyn.

Mnohde tedy už pochopili, že recyklace je dobrá věc. Ale ne všichni. "Třídění odpadů velmi komplikují nedisciplinovaní občané," říká Ivona Adamiková z odboru životního prostředí a zemědělství v Třinci. "Do kontejnerů na biologický odpad házejí třeba igelitové pytlíky. Takto znečištěný bioodpad nemůžeme využít."

JAKUB BACHTÍK A JOSEF KVASNIČÁK