Evakotranspirace

Určitě jste se také setkali s pravidlem, že zalévat, kropit, zavlažovat a rosit se má buď ráno nebo večer. V pravé poledne se v teplém půlroce totiž až 10 % vody rovnou vypaří a to jak z povrchu rostlin tak z půdy. Evapotranspirace je fyzikální proces, kterým se voda z kapalného či tuhého stavu přeměňuje na vodní páru. Termín evapotranspirace vznikl spojením slov evaporace (výpar z půdního nebo vodního povrchu nezakrytého vegetací) a transpirace (výdej vody z vegetace). Vyjadřuje se jako vrstva vody v milimetrech, která se za určitý čas uvolní do atmosféry.

Hodnotu evapotranspirace ovlivňují především klimatické podmínky a půdní poměry. Konkrétně je významná půdní vlhkost, intenzita vzlínání vody v půdě, reliéf (sklon, expozice, nadmořská výška), hloubka hladiny spodní vody, teplota vzduchu a teplota půdy, vítr, vlhkost vzduchu a atmosférický tlak. Na vodou nasycených půdách závisí výpar na pohybu vzduchu, většinou dosahuje hodnoty 10 až 15 mm denně. V podmínkách lesních porostů je výše výparu z povrchu půdy silně ovlivněna vegetační vrstvou.

Při popisu evapotranspirace (ET) je třeba rozlišovat potenciální a aktuální výpar. Charakteristika potenciální evapotranspirace hovoří o velikosti výparu, která by nastala v daném místě pokrytém souvislým vegetačním porostem za podmínky nelimitujícího přísunu vody. Je to tedy maximální možný výpar a transpirace za daných podmínek stanoviště a aktuálních klimatických podmínek a vyjadřuje schopnost okolního vzduchu přijímat další vodu. Aktuální evapotranspirace představuje množství vody, které se skutečně odpaří a které probíhá v reálných přírodních podmínkách a její stanovení je velice obtížné. Hodnoty potenciální evapotranspirace jsou vždy vyšší a nejvyšší rozdíly jsou vždy ve vegetačním období.

Mezi nejvýznamnější meteorologické parametry ovlivňující evapotranspiraci patří sluneční záření, jako největší energetický zdroj schopný přeměňovat vodu z kapalné fáze na páru. Množství slunečního záření závisí také na hustotě vzduchu a na oblačnosti, protože jí oblaka pohlcují a odráží. Hlavním činitelem pro přenos páry je vlhkost vzduchu. V posledních dnech se na našem území v nočních hodinách vlhkost vzduchu pohybuje v intervalu 80 až 90 % a ani přes den na mnohém území neklesá pod 60 %. Průběh přenesení vodní páry do okolního vzduchu je závislý na rychlosti větru a vzdušné turbulenci. Rychlejší výměna větru nad odpařovací plochou zvyšuje evapotranspiraci. S rostoucí nadmořskou výškou a tím snižováním atmosférického tlaku se vypařování zvyšuje. Přímé měření evapotranspirace je velmi obtížné, metody jsou velmi drahé a vyžadují odbornou obsluhu. Proto využíváme k měření evapotranspirace nepřímé metody, které dokáží evapotranspiraci vyčíslit díky znalosti hydrometeorologických dat běžně měřených na klimatických stanicích. Relativně snadno lze měřit aktuální výpar pomocí výparoměrů, které měří výpar z volné vodní hladiny. V posledních padesáti letech bylo vyvinuto několik výpočtových metod určení evapotranspirace. Mezi ty nejpřesnější patří Penmanova a Penman-Monteithova metoda.

Aktuální evapotranspirace pro Prahu - Libuš dne 10.7.2007 podle vzorce dosahovala hodnoty dosahovala 6 mm, tj. a to zejména díky vysoké průměrné teplotě vzduchu a slabému větru.

ET0 =0,408?(Rn-G)+? 900/T+273)u2(ea-ed)/?+ ?(1+0,34u2)

Rn radiační index [MJ m-2 den-1]

T průměrná teplota vzduchu [°C]

u2 rychlost větru měřená ve 2 m výšce [m.s-1]

ea -ed sytostní doplněk [kPa]

? směrnice křivky [kPa °C-1]

? psychrometrická konstanta [kPa °C-1]

Ing. Dagmar Honsová(zobrazit další články od tohoto autora)

email: dagmar.honsova@seznam.cz

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info