Oplatky, syrečky, dekrety

Spor o udělení euroznámky „původní produkt“ karlovarským oplatkám a olomouckým syrečkům zuří už nějakou dobu. Teď, zdá se, nabral nové obrátky. O právo vyrábět karlovarské oplatky (přesněji řečeno udržet si to právo) bojují dvě rakouské, jedna německá a jedna americká firma. Výrobci jsou vesměs potomci původních vlastníků, vyhnaných po roce 1945 z ČSR. Nový prvek je, aspoň máme-li věřit praporečníkovi českých národních zájmů v bitvě o oplatky a syrečky, lidoveckému europoslanci Březinovi, že se za německé výrobce ve sporu postavila jejich vláda a ministerstvo financí.

Protože rakouské úřady odjakživa projevují, pokud jde o hájení zájmu svých občanů, podstatně menší sklon k masochismu než ty německé, dá se očekávat, že i ve Vídni se výrobci setkají s pochopením. A jak by se postavila vláda USA (pokud to dojde tak daleko) k pokusu oholit své občany o právo vyrábět nějaké tradiční zboží, není těžké si představit.

Zdá se, že schůdná cesta by bylo to, co navrhují zahraniční výrobci, totiž kompromis: požehnal by se status quo, nikdo by netratil. Jenomže to bohužel nejde. Nejen proto, že značka „původní produkt“ je pro nynější české producenty ekonomicky výhodná, protože oslabí konkurenci. Smír by znamenal zpochybnění výsledků druhé světové války a prolomení Benešových dekretů.

Konfiskace majetku vyhnaných se netýkala jen nemovitého a movitého majetku, ale i takových „ideálních“ záležitostí jako jsou výrobní značky, receptury atp. Všechno bylo znárodněno, zestátněno a po roce 1989 pak do spolehlivých rukou privatizováno. Prostřednictvím volených zástupců jsme si odhlasovali, že dekrety jsou nedotknutelné, a tuto zásadu nemůžeme kvůli syrečkům a oplatkám fakticky zpochybnit.

Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stráncewww.bohumildolezal.cz.

O věci budou rozhodovat „byrokrati v Bruselu“. Ze srdce jim to přeju. Při přijímání naší vlasti do EU ochotně zametli záležitost s dekrety a vyhnáním pod koberec. Teď se příšera drápe zpod koberce ven. Není to velká nepříjemnost. Ale je to nepříjemnost a rozhodně není poslední.

Svět je zařízen tak, že držet neudržitelné se nadlouho nevyplácí. Přitom smír by nebyl sám o sobě nějakým radikálním řešením, které postaví všechno z hlavy na nohy nebo naopak, ale jen malým vstřícným gestem v dílčí věci. Ale ani to, jak se ukazuje, není možné. Jak je snadné stát se obětí vlastní zatvrzelosti!

Bohumil Doležal