Oteplování Severního Atlantiku je v rámci přirozené variability

Výzkum historických teplotních záznamů, ukázal, že oteplování Severního Atlantiku v posledních padesáti letech (1950 - 2000) neprobíhalo rovnoměrně. V době, kdy se subtropické vody oteplovaly, subpolární vody se naopak ochlazovaly.

Společný tým amerických a britských vědců dospěl k závěru, že pozorované oteplování oceánu může být z větší míry vysvětleno přirozenými cyklickými změnami. Hovoří se o „oscilaci Severního Atlantiku“ (NAO).

Zmíněné výkyvy teplot povrchové vrstvy vody způsobují vzdušné proudy. Ty vznikají následkem rozdílů v atmosférickém tlaku mezi Islandem a Azorami. Podle Susan Lozierové, první autorky článku uveřejněného na toto téma v časopise Science, jsou to právě tyto vzdušné síly, které mají ohromný vliv na chování oceánů.

Mnoho studií se dnes ohání tím, že globální oteplování je způsobeno lidskou činností a že naše činnost je příčinou zvyšování teploty oceánů. Lozierová a její spolupracovníci ale zjistili, že u Severního Atlantiku se nic takového zřejmě neděje. Podle nich jsou takové úvahy ukvapené a dávat regionálním cyklickým výkyvům nálepku oteplování navozeného skleníkovým efektem, je nezodpovědné.

Za pravdu jim dávají vody Severního Atlantiku, které, jak teplotní historické záznamy ukázaly, vykazují velké teplotní výkyvy. Hloupě zjednodušený pohled na globální oteplování předpokládá, že ve stejném čase se všechno rovnoměrně otepluje. Tak tomu ale není. Problém je velká přirozená variabilita. Abychom mohli lidskému chování na oteplování přisoudit nějaký vliv, bude třeba onu přirozenou rozkolísanost teplot oceánů nejdříve poznat a to ve všech jejich částech.

K tomuto kritickému závěru Susan Lozierovou opravňuje vyhodnocení dat, jež získala v Národním oceánografickém středisku ve Washingtonu. Podle dochovaných historických teplotních záznamů její tým sestavil cirkulační model, v němž přisoudili úlohu také větru, odpařování, srážkám. Všemu, co má vliv na přenos tepla atmosférou a co podle nich ovlivňuje chování Atlantiku. Správnost svého modelu si ověřili v reálné situaci.

Analýzy ukázaly, že voda v subpolárních oblastech, zhruba nad 45 stupňů severní šířky až k polárnímu kruhu se v určitých časových úsecích ochlazovala a že toto ochlazování souvisí s předáváním tepla mezi vodou a masami vzduchu.

Počítačový model na základě naměřených nízkých teplotních hodnot v severní oblasti předpověděl oteplení povrchové vrstvy moře v tropických oblastech. A přesně k takové situaci v letech 1980 až 2000 také došlo. To potvrdilo funkčnost počítačového modelu i správnost závěrů výzkumného týmu.

Znamená to také, že teplotní změny pozorované v posledním desetiletí, jež jsou připisovány globálnímu oteplování, jsou propojené s cykly postihujícími Severní Atlantik.