SVS: Pojízdné prodejny kontrolujeme, jen když tam dochází k úpravě živočišných produktů

I když se situace při posuzování, kdo má v pojízdných prodejnách vykonávat dozor, zdá na první pohled hodně jednoduchá, nemusí tomu tak být. Upozornil na to dnes mluvčí státní veterinární správy ČR (SVS) Josef Duben. Pojízdné prodejny totiž podle jeho údajů registrují podle charakteru činnosti buď krajské veterinární správy, anebo orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce. To vyplývá podle ustanovení zákona o potravinách (zákona č. 110/1997 Sb., § 16). Zásadním pro stanovení kompetence v daném případě (obdobně, jak tomu musí být u každého jiného potravinářského podniku v ČR) je rozlišení činností, jenž hodlá provozovatel pojízdné prodejny v tomto typu podniku provozovat.

Je tedy na příslušném orgánu veterinární správy, aby při posuzování žádosti o registraci pojízdné prodejny (resp. kteréhokoliv potravinářského podniku) postupoval podle § 37 zák. č. 500/2004 Sb., (správní řád), a tedy i v rámci tohoto postupu zároveň přezkoumával svoji příslušnost k výkonu dozoru podle § 16 odst. 1 písm. b) bod. 2 zákona o potravinách. V případě, že zjistí, že není příslušný, je povinen v souladu s ustanovením § 12 správního řádu bezodkladně žádost usnesením postoupit příslušnému správnímu orgánu (tedy Státní zemědělské a potravinářské inspekci) a současně o tom uvědomit toho, kdo podání učinil.

Pokud by tedy v pojízdné prodejně nemělo docházet k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo k prodeji zvěřiny, není kompetence orgánů veterinární správy k registraci dána.

(Právní rámec úpravy pojízdných prodejen tvoří zejména tyto právní předpisy: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. 1.2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. 4.2004 o hygieně potravin, a veterinární zákon (č. l66/1999 Sb.), a zákon o potravinách (č. 110/1997 Sb.).

Je nepochybné, že i pojízdné prodejny jako každý potravinářský podnik (viz definice v čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002) musejí podléhat úředním kontrolám, proto tedy musejí být registrovány. Jako obecná je tato povinnost provozovateli potravinářského podniku stanovena v čl. 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004. Tato povinnost spočívá v oznámení odpovídajícímu příslušnému orgánu a to způsobem, který je dotyčným orgánem vyžadován, každého zařízení podléhajícího jeho kontrole, které provádí činnost v jakékoli fázi výroby, zpracování a distribuce potravin, s cílem registrace každého takového zařízení. Kdo je odpovídajícím příslušným orgánem členského státu aplikujícím tento přímo použitelný právní předpis ES samozřejmě tyto právní předpisy ES neřeší. Tato je ponechána vnitrostátní úpravě, tedy v tomto konkrétním případě na zákoně o potravinách, jak je uvedeno výše.)

„Tyto skutečnosti SVS ČR uvádí proto, že v některých případech, například při registraci, či kontrole by mohlo docházet k zasahování do kompetence jiných dozorových orgánů (Státní zemědělské a potravinářské inspekce). Podrobněji byly informovány i všechny krajské veterinární správy,“ konstatoval Duben.