Co přinese rušení Zemědělské vodohospodářské správy?

Pokud nebude na protipovodňová opatření dostatek finančních prostředků, žádná reorganizace nic nevyřeší

PRAHA – Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS) nyní prochází transformací. Od 1. 1. 2011 se má tato dosud příspěvková organizace integrovat do státních podniků Povodí a Lesy ČR. Jde o konečné rozhodnutí ministerstva zemědělství, které však vyvolává řadu otázek.

Od změny si ministerstvo slibuje zkvalitnění a zefektivnění péče o vodní zdroje, zejména vodní toky. Tento krok prý činí v souladu se současným evropským trendem (a legislativou Evropské unie) a s programovým prohlášením současné vlády. Především v souvislosti s protipovodňovými opatřeními by měla integrace přinést jednodušší plánování preventivní údržby menších vodních toků v zemi.

»Změna slibuje úsporu výdajů státního rozpočtu, ze kterého byly veškeré činnosti i provoz ZVHS hrazeny,« vysvětlila Haló novinám mluvčí ministerstva zemědělství Tereza Magdalena Dvořáčková.

Nicméně určitá, malá část činností ZVHS převedena do státního podniku nebude a zůstane i nadále v péči správy. Půjde konkrétně o údržbu a provoz hlavních melioračních zařízení, s tím souvisejících vodních děl a čerpacích stanic.

ZVHS byla zřízena Ministerstvem zemědělství ČR k 1. 1. 2001 se sídlem v Brně. Předmětem činnosti je v první řadě správa vodních toků, péče o vodní díla a stavby k vodohospodářským melioracím pozemků v majetku ČR, celostátní monitoring stavu povrchových vod a potočních zón, evidence vodních toků, nádrží a staveb, realizace a financování krajinotvorných programů, a to i za úplatu, spolupráce s příslušnými pozemkovými úřady a Pozemkovým fondem ČR.

V posledním desetiletí nejeden obecní úřad s touto správou jednal o protipovodňových opatření, a mnohdy i o následcích po povodních. Úkolem správy je totiž aktuální údržba drenáží a vodotečů tj. potoků, řek a kanálů. Když byly v ČR některé oblasti i několikrát po sobě povodněmi postiženy, zasažené obce hledaly viníka v ZVHS, protože ta podle nich neučinila prakticky nic z preventivních opatření. Jenže ona nedbalost pramenila z nedostatku financí. A výsledkem pak byla spoušť v podobě zatopených zemědělských ploch.

Někteří obecní zastupitelé a hlavně zemědělci si od nových správců slibují, že už se konečně bude někdo pořádně o toky starat. Ale ve hře stále zůstává otázka peněz. Převedení agendy a povinností na jiný subjekt v rámci racionalizace a zefektivnění péče je jedna věc. Jak nám ale sdělil vodohospodářský pracovník, který nechce být jmenován, podnik Povodí se převzetí správy poněkud obává, neboť pro něj spolu s reorganizací údajně nebudou navýšeny finanční prostředky. Takže se situace může klidně opakovat podle podobného scénáře. Na prevenci prostě nebudou peníze, nutná údržba tedy opět půjde stranou a pro záplavové oblasti to bude zase jen otázka času, kdy přijde velká voda. V první řadě musí mít tedy správce dostatečnou garanci finančního zdroje, aby si mohl preventivní čištění vodních koryt dovolit.

»Výstavba protipovodňových opatření jakož i odstraňování povodňových škod na vodních dílech probíhá v rámci programového financování v gesci ministerstva zemědělství a zajišťují ji správci vodních toků. Uvedená integrace ZVHS do s. p. Povodí a Lesy ČR to nijak neovlivní - jen realizaci namísto ZVHS zajistí tyto státní podniky na drobných vodních tocích, jejichž správa byla na tyto podniky ze ZVHS převedena,« ubezpečuje ale Dvořáčková.

Záměr ministerstva zrušit ZVHS vytváří přirozeně mezi lidmi různé spekulace. Kupříkladu, že majetek správy, který má hodnotu zhruba osmi miliard korun, je přeci jen pro někoho velmi lákavý. Zahrnuje například desítky malých vodních nádrží, o jejichž privatizaci je zájem. A jsou tu v neposlední řadě i lukrativní vily.

Nepříjemným důsledkem reorganizace správy může být uvolnění tedy spíše propuštění jejích zhruba 300 pracovníků, a to nikoli z ředitelství, nýbrž z periferních provozů rozptýlených po celé republice. K této záležitosti se ministerstvo zemědělství vyjadřuje odměřeně úřednicky: »Počet pracovníků, kteří budou nadále pečovat o převáděnou správu drobných vodních toků a s nimi souvisejících vodních děl do s. p. Povodí a Lesy ČR, bude závislý na potřebách těchto podniků a rozhodnutí jejich managementů«…

Josef Šenfeld, poslanec KSČM a člen zemědělského výboru sněmovny se účastnil jednoho ostře vyhroceného jednání, kde se zdravě naštvaní zemědělci nezdráhali emotivně projevit svůj názor na systém planých, úřednicky asertivních slibů. Není divu, když někdo přijde o úrodu a to hned dvakrát po sobě, kvůli opakovaným záplavám. Obce by si přitom uměly prý poradit samy daleko lépe, pokračuje dál Šenfeld a dokazuje to příkladem obce Chodouny: »Podle slov její starostky je obec schopna si preventivní údržbu toků provádět sama a to za daleko méně peněz. Pokud by potřebné finance přicházely přímo do obecního rozpočtu, Chodounští by s nimi zacházeli hospodárněji než státní podnik. Údržbu by obec zadávala bez zdržování místním podnikatelům,« řekl našemu listu Šenfeld. Jenže na obec se bohužel přesouvaly doposud jen ty povinnosti. I přes tolikerá martyria prý k připravované výměně správce řada zemědělců, starostů a zastupitelů obcí vzhlíží s určitou nadějí.

Co se však bude dít, když se bude situace znovu opakovat? Pokolikáté už by to bylo?

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info