Co se slimáky na biozahradě?

Než vám odpovím na tuto otázku, rád bych vám o slimácích něco pověděl. Slimáci jsou zdravotní policie. Spolehlivě odstraňují vše neduživé, odumírající, rozkládající se, nebo naopak přehnojené a přebujelé.

Často jsem je například pozoroval, jak u příkopu na okraji cesty s velkou pílí požírají psí exkrementy. Dokonce prý sežerou i své mrtvé soukmenovce. A mají prý také vynikající čich: rozkládající se, kvasící látku cítí na stovky metrů a už spěchají, aby ji odklidili. Pokud se tedy bavíte tím, že slimáky po ránu zařezáváte nožem, vězte, že k vám zakrátko budou pospíchat jejich kolegové z daleka široka, aby vykonali nutnou pohřební službu. A když si do zahrady instalujete pivní past, máte na slimáčí invazi zaděláno.

Slimáci si krásně kloužou po své jediné noze díky slizu, který hojně vylučují; ovšem ten sliz je prý neobyčejně prospěšný pro úrodnost půdy. A tak si kladu otázku: Nepřicházejí snad slimáci v tak velkém počtu proto, aby zúrodnili naše pole a zahrady zdevastované umělými hnojivy a aby z jeviště přírody odstranili naše přehnojené a přešlechtěné výpěstky?

A když už se jich tedy chcete zbavit a ptáte se, co s nimi, pak se vás zase já musím zeptat: Co jste udělali pro to, abyste na zahradě měli slepýše? Nasypali jste někam hromadu listí a klestí pro rejsky a ježka? A dostane se k vám ježek vůbec? Máte pod plotem dostatečnou mezeru? A máte někde na sluníčku hromadu kamení pro ještěrky? A tůňku pro ropuchy? A prkna a kameny a nesekanou trávu a mrtvé dřevo pro střevlíky? A víte, že hlemýžď zahradní si pochutnává na vajíčkách slimáků? Co děláte s hlemýždi, když vám zavítají na zahradu?

Eike Braunroth, autor knihy Kooperace s přírodou, říká, že strach je jako magnet, který přitahuje to, čeho se obáváme. Zkuste se slimáků nebát. Zkuste se podívat, jak jsou krásní a ladní, a uvědomte si, jak jsou v přírodní rovnováze prospěšní. Zkuste je vidět jinýma očima. Třeba si je zamilujete jako jeden z projevů nekonečně rozmanitého života.

Článek připravil Radomil Hradil, absolvent Vysoké školy zemědělské Brno (dnes MZLU), překladatel a publicista. Knihy Radomila Hradila a další zajímavé knihy vydává nakladatelství Fabula, www.fabula.cz.

Text byl původně publikován v brožuře Biozahrada, PRO-BIO LIGA, Praha 2007, s. 21.

Reakce jednoho čtenáře na článek a odpověď na ni (Ve spolupráci s Radomilem Hradilem a Michalem Horsákem, malakologem z Masarykovy University Brno, zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA, www.biospotrebitel.cz):

Otázka:

Jak je možné řešit problém slimáků „přirozenou cestou“? Vždyť problematičtí slimáci (odborný název plzák španělský) jsou k nám zavlečeni člověkem a nemají nic společného s přirozenými procesy v přírodě. Tento nepůvodní druh zde nemá přirozené nepřátele, a proto páchá takové škody.

Odpověď:

Není pravdou, že by Plzák španělský (lat. Arion iusitanicus) neměl u nás žádného nepřítele. Naopak, mezi jeho predátory obecně patří tzv. malakofágníi druhy (z nichž většina jsou tzv. generalisté, což znamená, že požírají široké spektrum plžů): ze savců jsou to hlavně ježci, někteří hlodavci a ptáci (hlavně kachny a také domácí drůbež). Z bezobratlých hlavně různé skupiny dravých brouku (střevlíci, drabčíci), hlavně velcí střevlíci rodu Carabus - požírají juvenilní jedince a vajíčka.

K větší, či menší regulaci tohoto druhu by tedy mohlo přispět i množství původních predátorů, v jejichž jídelníčku se vyskytují domácí druhy rodu Arion. Ale zásadním problémem u biologického boje je absence úkrytů jmenovaných predátorů v kulturní krajině dneška. Čímž se vracíme k tomu, že je třeba nikoliv hubit a ničit, ale podporovat přirozenou rovnováhu budováním podmínek pro predátory.

Šíření různých druhů - ať už jakýmkoli způsobem - je koneckonců přirozený jev, příroda je prostě dynamická, měnlivá, má ovšem tendenci po každém výkyvu nastolit novou rovnováhu, tak jako každý biologický samoregulační systém, tedy každý organismus. Nedaří-li se jí to, je to známkou jejího nemocnění, oslabení. Tedy ji musíme posílit - což ale jedy a zabíjením těžko dokážeme

Plzák španělský má navíc také několik skupin parazitů, hlavním je parazitické háďátko (Phasmarhabditis hermafrodita), které je celkem úspěšně využíváno komerčně k biologickému boji proti běžným plžím škůdcům (komerční název je Nemaslug). Parazitické hlístice P. hermaphrodita aktivně vyhledávají slimáky v půdě a pronikají do nich dýchacími otvory. Vevnitř vyvrhnou symbiotickou bakterii, která se množí a v kombinaci s hlísticemi slimáka usmrtí. Po dokončení vývoje si invazní larvy začnou vyhledávat nového hostitele. Napadený jedinec přestane do 35 dnů žrát a během 7-21 dnů po aplikaci pod zemí hyne.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info