Zákazník je přece inteligentní…

Španělský ptáček, moravský vrabec, štramberské uši, psí sádlo, to jsou názvy výrobků, u kterých zákazníci většinou dobře vědí, že místní či věcné určení je jen obchodním názvem. Ano španělský ptáček není ze Španělska, není ani ptáčkem, a je z hovězího, moravský vrabec také není z Moravy, ani není vrabcem ale kouskem vepřového, a ony uši jsou cukrářským výrobkem. U výrobku nazvaného Psí sádlo je malým písmem dodáno, že jde o originální bylinnou mast.

Jistě by leckdo dokázal vynajít další výrobky nazvané podobným někdy až zavádějícím způsobem. Jenže to je cílem výrobce, vzbudit zájem, vyvolat asociaci, vzpomínku, reminiscenci. Snaha prodat originální výrobek odlišitelný od těch druhých je legitimní a pochopitelná a je i cílem dosáhnout mezinárodního uznání této originality.

Některé názvy jsou nechráněné a víceméně obecné, jako moravské či označení jako selské, kde zákon neurčuje podmínky, které musí výrobce u takto označených výrobků splnit. Jiné to už bude třeba u debrecínského párku či ostravské nebo spišské klobásy. A předpisy chráněné speciality jako Pražská nebo Ardenská šunka, ty může vyrábět jen ten, kdo dodrží přesně stanovené limity.

Takže milému zákazníkovi lze doporučit na výrobcích si pečlivě přečíst etiketu, aby zjistil, co se pod kterým označením skrývá. Pak se například dozví, že mast Psí sádlo není opravdu ze psů.