Na globální nebo lokální trhy?

Konkurenceschopnost vůči komu, na jakém trhu, s jakým produktem? To jsou obecné floskule v obecných řečech. Soběstačnost v globálním světě. Lokální a globální ekonomika. Změť protichůdných myšlenek, změť protichůdných cílů.

Přitom se s takovými slovními obraty potýkáme denně. Produkce je v České republice kromě řepky v podstatě v měřítku Evropy nevýznamná. Přesto se většina zemědělců snaží produkovat jen suroviny a pak je předává do anonymního koloběhu produkce globálního světa. Končí tak většina produkce syrového mléka, stejně jako většina produkce z rostlinné výroby.

Mnoho zemědělců si našlo partnery přímo v zahraničí, a tak i v letošním roce je zcela obvyklé, že na farmu přijede automobil většinou z Německa nebo z Polska, majitel zaplatí hotově a náklad odjíždí neznámo kam.

Produkce obilovin - většinou pro krmné účely, produkce řepky - většinou pro biopaliva, je tak převažující směr odbytu, produkce energie pro distribuci v rozvodných sítích. Na tomto trhu se zemědělec v České republice setkává s globální konkurencí.

Stále více zemědělců hledá i jiné cesty příjmů. Začíná to stále existujícím prodejem sezónních produktů u silnice, pokračuje přes boom farmářských trhů a končí přímým zpracováním surovin na farmě a uplatněním v různých typech řetězců. Produkce, která v žádném smyslu nemá vliv na globální trh. Nicméně daleko efektivněji zajistí příjmy pro jednotlivé farmy.

Situace, kdy trh je sice plně nasycen různými typy produkce, ještě neznamená, že se lokálně za velmi dobrou cenu neuplatní prodej produkce z farmy.

Příběh produkce energie zemědělci má v České republice nádech švejkovský. Již v začátnících, kdy se tvořila výkupní cena energie z obnovitelných zdrojů, bylo každému soudně uvažujícímu člověku se selským rozumem jasné, že projekt má slabiny. Jestliže vykupuji energii dráž, než ji prodávám, je naprosto logické, že to dlouhodobě není možné. Obchodník, který nakupuje dráž, než prodává, musí dříve nebo později zbankrotovat. V tomto případě byl tím špatným obchodníkem stát. Je lépe takový obchod zastavit, než prodělat kalhoty, i když zůstane pachuť nesplněných smluv, koncepcí, akčních plánů a strategií. To je riziko podnikání se státem, který něco dotuje.

Přesto je projekt produkce energie z obnovitelných zdrojů perspektivní. Pokud se dokáže energie uplatnit v místě, lokálně, na farmě, v případě bioplynových stanic včetně tepla, nebo v přímo v komunitě, určitě je to výhodné i bez dotací.

Přímý prodej, lokální trh a konec anonymní produkce je cesta přímo k zákazníkovi, a tím i k získání platby za daleko vyšší přidanou hodnotu, která zůstane na farmě.

Ing. Michal Pospíšil