Potravinová banka: Žádaný je hlavně cukr

Jedna ze tří potravinových bank má sídlo v Ostravě. V loňském roce rozdala lidem v nouzi necelých padesát šest tun potravin. Přispět mohou firmy i jednotlivci.

Máte doma zabalenou šunku, které za dva dny dojde datum spotřeby, a víte, že už ji nestihnete sníst? Nebo chcete jen udělat dobrý skutek a darování peněz vám přijde zbytečné, protože nemáte jistotu, že se finanční prostředky dostanou k potřebným?

Není nic jednoduššího než navštívit potravinovou banku v ulici Hasičská 550/50 v Ostravě-Hrabůvce a darovat zde své nepotřebné potraviny. Ty totiž může využít někdo, kdo se ocitl v nepříznivé životní situaci.

V zimě je vyšší poptávka. Vydávali i balíčky

Právě přes zimní měsíce je poptávka po potravinových darech vyšší, protože jsou více zaplněny azylové domy. Potravinová banka dokonce vydávala balíčky s jídlem lidem v nouzi, protože jim včas nepřišly sociální dávky.

„Za loňský rok jsme získali a rozdali necelých šestapadesát tun potravin. Těmi jsme zásobovali čtyřiadvacet neziskových organizací a některá jejich střediska. V letošním lednu se nám zatím podařilo získat téměř osm a půl tuny potravin,“ upřesňuje Irena Mrázková z Potravinové banky Ostrava a dodává, že jsou jedinou takovou bankou na Moravě. Proto se na ně obrací neziskové organizace z celé Moravy.

Banka v loňském roce navázala spolupráci s několika obchodními řetězci. „Tato spolupráce je ideální, protože máme pravidelný přísun potravin. Jsou to většinou jídla, kterým schází pár dnů do data spotřeby, a řetězec už ví, že to neprodá, tak nám to věnuje,“ informovala Mrázková. Podle jejích slov banka získává čtyřikrát do roka také potraviny z intervenčních zásob Evropské unie.

„Bohužel, zatím je účast obyvatel minimální. Byly bychom rádi, kdyby více přispívali, protože darovat potraviny je přímý recept na to, jak udělat dobrý skutek,“ uzavírá Irena Mrázková.

POSTŘEH JAKUBA MALCHÁRKA

Cukr nad zlato

S finančními dary potřebným je vždycky jeden problém. Člověk si nikdy není jistý, že celý obnos se dostane tomu, komu má.

Málokdy proto na ulici přispívám různým dvojicím, které vybírají peníze pro sociálně slabší a postižené. Nemám totiž žádnou jistotu, že potřební dostanou těch padesát korun, které vydoluji z peněženky. Nemluvě o tom, že za peníze se dá koupit cokoliv.

Myšlenka potravinových bank mi přijde mnohem rozumnější, protože s jídlem nemůžete nakládat jinak, než že ho sníte. A obětovat nějakých 170 korun na deset kilo cukru, které bych věnoval, mi přijde jako mnohem lepší nápad, než kdybych peníze hodil do nějaké sbírkové pokladnice.