Ovce a kozy se vracejí na české louky

Čeští zemědělci bijí v mnoha ohledech na poplach. Chov ovcí a koz však do kategorie stagnujících oblastí živočišné výroby rozhodně nepatří, i když ani zde není vše růžové. Za posledních šest let se stavy těchto typických venkovských zvířat soustavně zvyšují. A přinášejí nejen radost majitelům, ale i užitek celé krajině, jejíž podobu výraz- ně ovlivňují.

Chov ovcí na českém území prošel řadou krizí, což vedlo k výraznému snížení počtu chovaných kusů. Z 2 228 587 v roce 1837 jich v roce 1935 bylo už jen 40 302 . V roce 1990 pak došlo k dalšímu vrcholu, když statistici vykázali 429 714 chovaných zvířat.

Hluboký propad mezi roky 19902000 byl způsoben nákupem levnější australské ovčí vlny. Vzápětí se proto chovatelé zaměřili na produkci masa. Tato proměna, ač užitečná, však s sebou přinesla rapidní pokles stavů.

V porovnání s Evropskou unií dnes Česká republika v počtu ovcí chovaných na 100 hektarech zemědělské půdy dále pokulhává. Zatímco průměr v unii je 70, v Česku tento ukazatel dosahuje jen pouhých 4,3 kusu.

Jak známo, ovečky vyrůstají v přirozeném prostředí, na pastvinách. Jaké jiné maso by tedy mělo být chutnější a zdravější než skopové či jehněčí? Cena masa u našich farmářů při prodeji přímo „ze dvora“ zákazníka mile překvapí. Ušetří totiž za marži obchodníků, a navíc má jistotu, že se jedná opravdu o čerstvé maso. Což se nedá říci o tom, které je k nám dlouze dopravováno například z Nového Zélandu.

Na farmě lze koupit půlku jehněte či kůzlete přibližně za 120 korun za kilogram. Za jehněčí se považuje maso z mladých kusů ve věku do šesti měsíců.

Výtěžnost sýrů je ovlivněna zejména obsahem tuku a kaseinu a dosahuje úrovně 18 až 25 procent (znamená to, že ze čtyř až pěti kg ovčího mléka lze vyrobit asi jeden kilogram ovčího sýra).

Výhodou ovčího mléka v porovnání s kravským a kozím mlékem je vyšší obsah sušiny a dalších důležitých složek, což ovlivňuje parametry ovčího mléka při výro- bě sýrů.

„Chovy ovcí plní především úlohu údržby trvalých travních porostů. Začínají se však rozšiřovat i farmy se zaměřením na mléčné výrobky. Výroba ovčích sýrů nemá u nás takovou tradici jako na Slovensku, proto trend rozšíření sortimentu ovčích produktů vítáme,“ říká Vít Mareš, předseda Svazu chovatelů ovcí a koz.

Česká republika patří ve spotřebě ovčího a jehněčího masa k zemím s velmi nízkou spotřebou. Na jatečních porážkách se poráží pouze patnáct procent ovcí, jehňat, koz a kůzlat, zbývajících 85 procent je poráženo v rámci samozásobení. V současnosti se spotřeba pohybuje okolo 0,3 kilogramu na osobu ročně. Přitom ovčí maso patří mezi velmi kvalitní druhy.

Plně to platí také o masu kozím a kůzlečím, které je téměř bez cholesterolu a dietologové je doporučují zejména lidem v rekonvalescenci.

„Chov koz v posledním desetiletí zaznamenal asi největší změny za posledních několik století. Chovatelé přestávají kozy chovat individuálně, což bylo do začátku devadesátých let minulého století převládající metodou. Na druhé straně se stále rozšiřuje chov na farmách rodinného typu s počty koz od třiceti kusů. Výjimkou nejsou ani farmy s několika stovkami zvířat s vlastním prodejem výrobků, “ dodává Vít Mareš.

Na našem území byly nejvyšší početní stavy koz v letech 1900 1945. Například v roce 1920 sedláci chovali 1 291 000 koz a v roce 1945 dokonce až 1 591 000 kusů.

Koza byla zvířetem zejména chudých lidí, protože poskytuje řadu produktů: mléko, maso, kůži a srst (mohér a kašmír). Kozí mléko je základem celé řady produktů, třeba jogurtů a sýrů. Jedna koza nadojí za den asi tři litry mléka (s tučností tři procenta). Na výrobu jednoho kilogramu sýra je potřeba deset litrů mléka.

Kvalita a také množství kozího mléka závisí na kvalitě potravy. Když se kozy chovají venku a významnou součástí jejich jídelníčku je tráva s květinami a horskými bylinami, na mléce je to rozhodně poznat.

Vedlejším produktem při výrobě sýrů je syrovátka. Její pití doporučují lékaři při zažívacích potížích. Kromě toho se syrovátka přidává do koupele dětem, které trpí atopickými ekzémy. Syrovátka je také základní surovinou pro výrobu kosmetických přípravků.

V období od září do ledna až února jsou kozy březí (březost trvá pět měsíců) a postupně ztrácejí mléko. V tomto období se proto sýry nevyrábějí. Kůzlata se o Velikonocích odstavují a pak je možno kozy dojit a následně vyrábět sýr.

Ovce i kozy patří do české krajiny už staletí. Vývoj jejich chovu je v posledních letech příznivý. Lze si jen přát, aby kozy ani ovce nepostihl osud českých vepřů a slepic, jejichž stavy soustavně klesají.