Obnova rybníků je nutná

Pokud se v posledních letech objevily v tuzemských médiích ilustrační fotografie dokládající následky sucha v ČR, je velmi pravděpodobné, že takové fotky pocházely z jižní Moravy. Ostatně výroky o tom, že se z jižní Moravy stává postupně poušť či alespoň step, zní již nějaký pátek. Lze tomu nějak čelit?

Tak či tak, Morava, včetně Hané, postupně ztrácí svou letitou roli „obilnice ČR“ a stále více se do této role posouvá oblast Vysočiny. Letošní rok bude čtvrtým z posledních pěti roků, kdy bude právě Vysočina zachraňovat tuzemskou úrodu, zejména z pohledu hektarových výnosů. A vypadá to, že už nejde o náhodu. Diskutuje-li se v současné době o strategii našeho zemědělství do budoucích let, bylo by žádoucí, aby se do ní promítly jevy, které souvisí s vývojem naší krajiny, a jevy související s plíživými, ale stále viditelnějšími nestandardními projevy počasí. V řadě lokalit se mění bilance vláhy, stále více se projevují negativa vodní a větrné eroze, satelitní městečka či průmyslové komplexy ovlivňují lokální klimatické podmínky. A – byť neznatelně – otepluje se.

Co tedy s jižní Moravou? Má být skutečně tato oblast zařazena do nově definovaných znevýhodněných LFA oblastí? A čemu tím pomůžeme? To, že papírově přemalujeme hranice různých kritérií pro čerpání dotací, přece vláhu nepřinese. Nejde tedy o papír, ale o činy, o sofistikované programy, které by mohly postupně současnou situaci, nejen na jižní Moravě, měnit. Jedním z takových je přitom nejen zadržování, ale přímo navracení vody do krajiny. Především prostřednictvím nově zakládaných rybníků. Ne každý ví, že celková plocha rybníků v naší zemi nepokrývá v současné době ani třetinu území, na kterém se dříve rybníky rozkládaly. V ČR je v současné době něco přes 52 000 hektarů rybníků, v minulosti ale rybníky zaujímaly plochu více než 180 000 hektarů. Pokles počtu rybníků se bohužel také projevuje v neschopnosti krajiny zadržet vodu. V této souvislosti lze jen konstatovat, že voda je pro zemědělství, jak ostatně potvrdili při návštěvě ministra zemědělství Petra Bendla právě na jižní Moravě tamní zemědělci, vůbec nejdůležitější podmínkou. V médiích ovšem z úst zemědělců zaznívají místo údajů o razantním poklesu počtu rybníků informace o poklesu stavů prasat. I ta prasata jsou ale závislá právě na vodě…

Samozřejmě, sucho na Moravě i jinde nevyřeší jen rybníky. Letošní úrodu postihly i holomrazy v zimě či prudký pokles teplot na pár hodin v květnu. Je ale zřejmé, že vodní plochy ovlivňují nejen stabilitu vody v území, ale i teplotní a srážkové podmínky. To naši předkové dobře věděli. Navzdory tomu bylo jen na území státního podniku Povodí Moravy v minulosti 1927 rybníků. Zejména kvůli tomu, aby mohli na plochách vysušených rybníků zemědělci pěstovat hospodářské rostliny. Teď ale patří území se zrušenými rybníky k oblastem s nejvyšší ohrožeností suchem. Ty letos zmapoval Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy – a souvislosti se vynořují na povrch. Například v nejsušším území v okrese Břeclav se podle statistik zrušilo nejvíce rybníků – celkem 56, a na rozdíl od jiných lokalit nešlo o rybníky malé. Jen v Rakvicích byly zrušeny dva rybníky o ploše 17,12 a 14,77 hektaru, v Lednici již není původní rybník rozkládající se na ploše 11,97 hektaru, v Moravském Žižkově byl vysušen rybník o ploše 3,45 hektaru. Obdobně na Kroměřížsku bylo zrušeno 46 rybníků,v samotné Kroměříži již mimo jiné není rybník o rozloze 5,85 hektaru. O dva rybníky přišel v minulosti také katastr z povodní známé obce Troubky, v další povodněmi postižené obci Zdounky již není původní rybník o ploše 4,32 hektaru. Relativně nejméně rybníků bylo v minulosti zrušeno na Vyškovsku, celkem šlo podle statistik o 15 rybníků, z nichž největší, v obci Pavlovice, zaujímal plochu 3,38 hektaru. V oblasti největší letošní neúrody bylo přitom zrušeno 84 rybníků. Nejen proto, ale jistě také kvůli tomu evidují zemědělci v oblasti jižně až jihozápadně od Brna průměrný pokles hektarových výnosů pšenice o 63 procent a řepky o 56 procent. Zdaleka nejvíc rybníků bylo zrušeno v katastru Židlochovic, a to celkem 50 rybníků. Některé z nich, jako bývalý rybník v Míníně, tvořily rozsáhlé vodní plochy, v tomto případě 39,86 hektaru. V oblasti Moravského Krumlova pak bylo zrušeno 19 rybníků,v samotném Moravském Krumlově zmizel třeba rybník o ploše 8,94 hektaru. Další čtyři rybníky byly zrušeny v oblasti Ivančic. V areálu Pohořelic, kde dosáhli letos zemědělci suverénně nejnižších výnosů, bylo pak v minulosti zrušeno 10 rybníků, a to opravdu velkých. Dva z nich se totiž rozkládaly na ploše přes 44 hektarů.

Obnova rybníků je tedy nutná. A taky investice do zavlažování, protože zejména v některých lokalitách prší stále méně, a když už, tak v nevhodnou dobu. Při zmiňované návštěvě ministra Bendla byly například prezentovány údaje z kroniky obce Suchohrdly u Miroslavi (už ten název cosi napovídá), podle nichž bylo v místě v roce 1978 katastrofální sucho srovnatelné se suchem v roce 1947. V roce 1978 ovšem činil úhrn srážek od ledna do května 146 milimetrů, letos ale jen 80 milimetrů, z toho za březen až květen 2012 celkem 16,7 milimetru. Situace se tedy dramaticky zhoršuje.

Ministerstvo zemědělství si naštěstí nutnost řešení uvědomuje a lze v podstatě říci, že podpora zakládání rybníků zejména v nejvíce ohrožených oblastech za pomoci peněz z EU je filosoficky hotová věc. Teď jen, aby byla správně nastavena příslušná pravidla, a aby na příslušné investice dosáhly třeba i obce a všichni, kteří prokáží potřebnost svých investičních záměrů nejen pro hospodaření, ale obecně pro krajinu. Sama EU jistě nebude mít s úmyslem ČR využít takto unijních peněz problém – programy na omezování vlivu klimatických rizik či na stabilizaci vodních režimů jsou přímo prioritami Evropské Komise. Mimochodem – v současné době diskutovaný problém evropského Fondu, který by měl zemědělcům kompenzovat újmy mimo jiné vzniklé nepříznivým počasím, je právě v souvislosti s rybníky docela ilustrativní. ČR je nepochybně v rámci celé EU zemí s největší rybníkářskou tradicí a disponuje v této oblasti celou řadu odborníků. Bylo by proto velmi nemoudré, aby třeba o podmínkách investic do rybníků rozhodoval bruselský úředník zcela odtržený od reality a lobisticky spojený například s italským producentem oliv, který by peníze na naše rybníky utopil v tučném oleji, jehož nutriční vlastnosti jsou mimo jiné horší, než vlastnosti našeho oleje řepkového. Takže taktika ministra Bendla, který oficielně odmítl delegovat kompenzační pravomoci do Bruselu, je zcela správná. Nechápu, jak tohle někdo nechápe…

Petr Havel