Energetické byliny ničí krajinu

Člověk by si řekl, že po špatných zkušenostech s lány solárních panelů na zemědělské půdě či zkušenostech s monstrózními větrníky evokující napadení planety Země cizími bytostmi podle kultovní sci-fi „Den Trifidů,“ aktivity zastánců obnovitelných zdrojů energie (OZE) poněkud ochabnou.

Dosavadním výsledkem je totiž zejména zdražení elektřiny, což občanům při neustálém růstu jiných výdajů na optimismu nepřidá. Z dlouhodobého pohledu je ovšem ještě horším výsledkem cílené poškozování krajiny proti zájmu celé společnosti, ze kterého těží úzká skupinka podnikatelů. Když jsem se kdysi proti fotovoltaice a větrníkům postavil, a to právě kvůli riziku poškozování krajiny, byl jsem vyvrhel. Následující vývoj ale ukázal, že všechny projekty na podporu OZE vedou ke stejnému cíli – zhoršení stavu životního prostředí. Nejvíce se to projevilo u biopaliv, která byla již zatracena samotnými ochránci přírody a následně i politicky. Z postoje k biopalivům se paradoxně nakonec stal až nezasloužený „hon na čarodějnice“. Proti fotovoltaice na polích se již naštěstí vytvořila dostatečně silná koalice. „Větrníky“ se sice v podpoře ještě jakž takž drží, stále ale přibývá jasných důkazů, že tak mohutné a zejména vysoké stavby ovlivňují místní klimatický režim, „nadzvedávají“ a „přesměrovávají“ vzdušné proudy, přičemž jedním z výsledků je třeba vytvoření srážkových stínů, když už byla v předchozím článku řeč o suchu.

Energetické stromy, keře a byliny zatím pod palbou kritiky nejsou, ačkoli efekt podpory této formy OZE je pro krajinu v některých aspektech ještě horší, než u větrníků nebo „zrcadel na poli“. Prvním problémem je, že k produkci energetických rostlin je potřeba nějaká zemědělská půda – a aby bylo dosaženo co nejlepších ekonomických parametrů takové produkce, nemůže to být zas tak špatná půda. Díky tomu jsou tyto technické plodiny konkurentem klasických hospodářských plodin určených k lidské výživě, kterým ubírají prostorově produkční potenciál. Již bylo přitom výše řečeno, že míst s dobrými podmínkami pro pěstování potravinářských komodit i díky erozi, klimatickým vlivům a expandující městské aglomeraci ubývá. Díky šťovíkům, olším nebo křídlatce by jich ovšem ubylo ještě více. Vůbec nejdůležitějším problémem je ale základní vlastnost všech potenciálních kandidátů na energetické byliny – totiž jejich invazivnost. Známé je to především o křídlatky, ve skutečnosti jsou ale ze své podstaty expanzivní všechny druhy energetických rostlin, protože právě tato vlastnost z nich dělá vhodný materiál pro OZE. Specifické odrůdy vyšlechtěné pro OZE mají tuto vlastnost ještě umocněnou, a navíc jde pak již o takové druhy, které svou podstatou do naší přírody nepatří.

V praxi tak znamená případná podpora pěstování energetických rostlin na OZE faktickou podporu introdukovaných a expanzivních rostlin, což je ekologický a biodiverzitní zločin obdobný známé kauze přemnožení dovezených králíků v Austrálii nebo třeba důsledkům nasazení amerických raků do našich vodních toků. Navíc by šlo o vyhazování peněz. Produkce energetických rostlin je totiž v přímém rozporu s úsilím ministerstva zemědělství a koneckonců i samotných zemědělců zvýšit pestrost plodin pěstovaných na orné půdě, snížit tak riziko erozí a zvýšit biodiverzitu krajiny, což je jedno z přirozených protierozních opatření. Expanzivnost energetických rostlin totiž vede, jak již bylo řečeno, k úplnému opaku, tedy ke snížení biodiverzity a tím nepřímo také ke snížení spektra plodin, které by bylo žádoucí na našich polích pěstovat.

V produkci energetických bylin a rostlin patrně nelze z pohledu státu zcela bránit. Rozhodně by ale neměla být tato produkce dotačně jakkoli podporována, a to ani na výstupu ve formě výkupních cen vyprodukované energie. Naopak, na rozdíl od současného stavu by měl stát při pěstování energetických rostlin uplatnit regulační opatření, obdobná například pěstování geneticky modifikovaných plodin (GMO). Riziko kontaminace okolních pozemků a následná expanze obtížně vymýtitelných, často nepůvodních druhů, je v případě energetických rostlin daleko vyšší, než u GMO. Pokud by přitom byli ochránci přírody skutečně spravedliví, měli by to být v prvé řadě oni, kdo by měl na rizika produkce biomasy k výrobě OZE poukazovat. Jindy tak aktivní ochránci ale, zdá se, mají na problém rizik selektivní, a tedy další jejich aktivity poněkud degradující pohled. I proto by se měli proti energetickým rostlinám postavit samotní zemědělci. Jinak by se také mohli dočkat nedobrovolné produkce podivných polních krmných směsí typu pšenice se šťovíkem či řepky s křídlatkou…..

Petr Havel

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info